Moje hodinky jsou “jako”.

Z jednoho úhlu pohledu je to smutné. “Jako” znamená, že vlastně toužím dosáhnout estetiky hodinek, na které nemám peníze a tak si kupují levné, které vypadají  “jako”.

(tady máme jedny seiko pravé, vedle nich steinharty jako rolex, pak seiko jako rolex a pak hamiltony pravé)

Tato cesta může být ale také trošku cestou zkoumání, jestli našetřit na “opravdové” GS nebo opravdové Rolex. Jestli vsadit na jednu drahou značku. 

(a tady máme seiko jako GS, pak orient jako sarb, pak seiko jako GS, a pak tissot quartz - což byl omyl, protože nemají EOL a já chtěl eol, takže je nenosím)

Jak jsem psal v minulých příspěvcích, nechci vlastnit věci, které jsou tak drahé, že bych měl hrůzu z jejich nošení. Musel bych asi brát měsíčně několik milionů, aby mi bylo jedno, že omlátím luxusní hodinky - na druhou stranu - proč nosit denně luxusní hodinky v hodnotě několika set tisíc… já chci nosit hodinky denně a netřepat se hrůzou, že o ně přijdu. V tomto smyslu jsem tedy praktický člověk (!). Ale zároveň si chci užít něco z estetiky drahých hodinek, protože drahé hodinky typu rolex nebo GS mají tvary, které jsou nadčasové v různých směrech. Např. je tu krása jako taková, pak je tu čitelnost, účelnost.

(vlevo je hamilton s EOL, citizen kterej si hraje na moony apod., pak citizen jako GS, pak orient jako rolex, pak casio jako field casio a pak timex jako hamilton)

A jelikož se lze na těchto výdobytcích podílet, tak se na nich podílím. A dělá mi to podílení radost, proto mám v současnosti pocit, že není potřeba, abych se hrabal někam jinam, či výše. 

Začínal jsem s pětkama typu field napodobující hamiltony a tak jsem si koupil hamiltony. Tyto hamiltony nejsou jako a nic nenapodobují. 

A protože jsem měl vždycky rád lunety potápek, tak jsem si pořídil seiko potápky a steinharty napodobující rolex, protože mají ideální tvar a velikost. Potápky od seika jsou bohužel moc velké.

No a pak mám samozřejmě hodinky jako GS, protože ten specifický vajíčkovitý tvar mě neskutečně bere - ani nevím proč. A tak mám jedny pressage bílé a jedny černé a jsem nadšený, že mám “jakoby” GS.

Casia jsou srdcovky, protože to byly první digitálky, které jsem vlastnil, ty nemohou v mé sbírce chybět. Rád si je prohlížím a rád se k nim vracím. Pohled na digitální číslice mi přináší radost do života a uklidňuje mě.

(k casiím asi není potřeba nic dodávat, casia jsou jako casia, prostě krása)

Např. přesnost mechanického strojku je pro mne velice relativní a nemám v současnosti žádnou tužbu jít do extrému, když chci mít nějaký den pocit přesnosti, tak si prostě nasadím ráno radiem řízené hodinky - citizen nebo casio - a mám vystaráno.

Platit horentní sumy za mechanické hodinky, aby neměly odchylku za den 20, ale jen 5 vteřin mi přijde zcela zbytečné. Protože oproti rádiu nebo satelitu to bude vždy nepřesné. A to jakože velmi.

Závěr: další hodinky už kupovat nechci, sbírka může být takhle klidně kompletní a nyní jde o to hodinky pořádně ponosit a pronosit, sžít se s nimi jak to jen půjde

Poslední fotka jsou čínské hodinky, které jsem v začátku hodinkové vášně koupil, abych si udělal nějakou estetickou základní představu. Časem je třeba použiju na nějaké studium mechaniky - třeba půjdu na nějaký hodinkový seminář kde je budu moci rozebrat - jsou v tom seiko strojky nh35. Jinak je nenosím.

Čistě statisticky vzato mám na ruce nejčastěji seiko a citizen a casio. Hamiltony mi nakonec nejvíc vadí kvůli neexistenci AR. To se dá ale vyřešit časem servisem, takže zatím zůstanou  Steinharty kupodivu taky moc často nenosím, ani orienty. 

A tady bych mohl blog ukončit, protože není co dodat  

NEVÍME!