Sraz

Blogový příspěvek od uživatele kaktusář v seiko 14. března

164 zobrazení

Poprvé v životě jsem byl na srazu lidí, co mají rádi hodinky. Podílel jsem se v minulosti na různých skupinách, např. jsem byl v osmdesátých letech členem rybářského svazu, členem astronomické společnosti, v devadesátkách u kaktusářů, po roce 2008 členem pražského spolku orchideářského.
Že se jednou ocitnu na setkání přátel hodinek Seiko jsem samozřejmě ještě před pár měsíci neměl tušení. Byl zvědav na lidi i na to, jak taková akce vypadá.

Zaujala mne především důvěra, díky níž mohli účastníci vystavovat svoje klenoty. Důvěra, že jejich miláčky nikdo neukradne. Ale taky důvěra, že ten, kdo si tuto intimní součást sběratele dává na svou ruku a fotí si svou ruku s hodinkami mobilem - je člověk, který to má podobně a je tedy potencionální kamarád, i když jsem ho třeba před tím nikdy neviděl. Lidi chodili kolem stolů, prohlíželi si hodinky, fotili si je a hovořili s jejich majiteli nebo taky nehovořili, vše probíhalo ve velmi svobodné atmosféře.
Samozřejmě řada lidí se znala, já tam nikoho neznal, ale rychle se seznámil a pohovořil s milými lidmi, doslova jsem hltal jejich slova, protože jsem byl poprvé v životě mezi lidmi milujícími hodinky.
Nemusel jsem se taky ovládat, že o hodinkách mluvím moc, byl jsem mezi těmi, kteří to mají podobně a nemusím se za svou úchylku stydět.

Večer pro mne osobně vyvrcholil směnou samurajů za chrona - tak nějak zcela spontánně a naprosto nečekaně.

Díky rozhovorům se zkušenějšími jsem došel k různým závěrům, např., že kupovat vintage quartz GS je blbost, protože je příliš velká šance, že narazím na nefungující (nebo špatně fungující) stroj. Jeden kolega mi také sdělil svou zkušenost, že existuje řada mechanických hodinek, které nepotřebují žádnou údržbu. Prostě jsou tak sestaveny - platí to zejm. u vintage primek - že jedou i “na sucho”