Když jsem dovezl za astrony vyměněné LHC 44mm, zdejší odborný zkušený zasloužilý lid chronomagorský mi položil zásadní otázku: nejsou ty 44mm moc velké? A já sveřepě odpověděl: ano, jsou velké, ale obepínají mi ruku tak akorát a mě se to líbí, jak jsou větší, a taky protože chci vypadat jako mlsoun, který má 44mm LHC, tak přece nebudu mít jiné a mají pěknou velikost 22mm mezi nožkama a vůbec, nekecejte mi do toho. 

Jenže se stala obvyklá nepříjemná věc. Myšlenky mají tendenci chovat se jako viry. Nový virus uhnízdil se mi v mozku, v mysli, v těle a chtěl mi poničit, ba zničit mou čistou do té doby ničím nezkalenou radost z nových LHC 44mm. A moje radost najednou byla zakalená jakoby pochroumaná, kulhající a chřadla. A tak začalo emoční vypětí neznající mezí. Zdejší odborný zkušený zasloužilý lid chronomagorský do mě šil, já dělal, že nerozumím, bránil jsem se, blogové přispěvky jsem psal, nic však nepomohlo. Intenzita pochybností sílila, až vyvrcholila návštěvou koscomu, kde i prodavač mi řekl: na vaši ruku jsou 44mm ouvrsajz. Ach!

Ale mně se to líbí! A manželka mi řekla, že jsou naprosto v pohodě. A děti mi řekly, že jsou naprosto v pohodě.

Ale vlk pochybností vrčel a ščekal a dávil zlé jedovaté myšlénky: vyměň je! Vyměň je!

Ale co to je výměna?! To znamená jiné hodinky prodat, střádat, šetřit, svíjet se neschopný trpělivosti. Vždyť já ty LHC 44mm nosím každý den? Co si jen počnu? Co já si jen počnu?

A sám velký mlsoun mě popoháněl a popoháněl a já neodolal všelikému vábení a hle! LHC 44mm dal do prodeje, kapituloval jsem nad zjevnou pravdou, a sesbíral peníze kde se dalo i nedalo a vydal se do koscomu pro poslední LHC 41 z vitríny vyndané. A kdoví, jestli už nebude longines tlačit jen typ nový o 10tis dražší s keramickou lunetou vyrobený... Ale možná je to jak s rlx, velcí znalci oblibují plech, protože plech jest plech, tedy poškrábatelný a tím pádem do sebe vpouštějící stopy příběhů mocných i nemocných.

A tak se stalo, nadšen s plechovými 41mm LHC utíkal jsem směrem k domovu po D1 a radoval se, s pochybnostmi však, jestli ta krásná veliká 44mm placka nebyla přece jen lepší - a ať si každý kdo chce co chce říká, čitelnost byla nejlepší, ručky hezky široké dobře viditelné v lesích temných a luneta pěkně široká, není tahle luneta u 41mm moc tenká? Nekazí to celkové proporční vyznění? 

Otázek je mnoho, pochybností mnoho, na ruce však prokazatelně 41 sedí líp. Esteticky mi asi vyváženější přijde verze 44, takže jest třeba uznati: ano, mlsoun má hodinky krásnější. 

Verzi 39 přijmout nedokážu. Čím menší velikost, tím víc se zesiluje tloušťka těla - opticky - nikoli objektivně. A tím se mění celkové působení habitu hodinek. Takže do 39mm NIKDY nepůjdu, nelíbí se mi. 

Nejzajímavější část příběhu se odehrála další den doma. Informaci o výměně hodinek jsem totiž manželce a dcerám nepodal.

Druhý den se ptám starší dcery: co vidíš na ruce? Dcera: stejné hodinky jakos měl včera a předvčírem, akorát pásek je jinak. Otec: nezdají se ti jiné? Dcera: dyk říkám, jen ten pásek. Stejný rozovor probíhal mezi mnou a manželkou a mezi mnou a druhou dcerou. Přitom všechny tři dost sledují estetiku. 
Pak jsem jim ukázal výše zmíněný brázek a povidám: jaký je mezi těmi hodinkami rozdíl? A ony: žádný. 

Pro mne z toho velmi poučného rozhovoru vyplynulo toto ponaučení:
rozdíl 3mm ve velikosti naprosto nezajímá běžný lid, jen chronomagory...chronomagor se vyznačuje přílišnou specializací, která jde za čáru běžné rozlišovací schopnosti člověka, který není chronomagor.
přesto výměny nelituji  jen to dávám celé trošku do závorky či uvozovek...