Poseldní dobou u mne dochází k jakémusi zklidnění. Dost mi pomohlo, že jsem některé hodinky půjčil kolegovi z fóra. Když pobývaly víc jak měsíc jinde, začala mi mysl plodit nové uspořádání hodnot. Uvědomil jsem si, které jsou skutečně pro mě důležité, co potřebuji, co chci, co mě bere.

Díky tomu, že jsem získal o narozeninách několik hodinek a jiné jsem pustil, dosáhl jsem malého počtu kusů mechanik. Nedávno jsem jedné kamarádce daroval spirity a tím pádem jsem se dostal na 6 mechanických hodinek + jedny pětky, kterými jsem začínal, čili celkem 7 mechanických hodinek, jedny na každý den.

Podobný posun nastal i v oddělení quartzu. Zmenšování a zkvalitňování sbírky je blahodárné, mozek mi ráno tolik nešílí jako dřív, kdy jsem naprosto netušil, co si vezmu jako svoje první hodinky. Tento problém se úplně nevyřešil, ale malinko se mi ulevilo, sbírka již není tak velká. 

No a dnes se mi vrátily quartzové hamiltony, Casio LCW-M100TSE-1A2ER  a především MT-G a GS. Zvláště GS jsem rád, že zůstávají. Opadla hrůza z ceny hodinek a zůstala jen radost z jejich provedení. A možná představa, že bych si mohl časem našetřit na nějaké bazarové mechanické. Nebo king seiko. To zpracování má na mě magickou moc. Proto se nechci vzdát ani sarxů, považuji je za mechanické malé GS. Nicméně jsem nyní ve fázi quartzu, tak si musím dávat pozor na to, co dávám pryč.

Bohužel stále přecházím plynule z obdivu k mechanikám a zároveň nechuti nad quartzem k obdivu ke quartzu a nechuti k mechanikám. Tento psychický nešvar se mě stále drží, nicméně s ním už umím lépe pracovat. Dřív jsem chtěl hodinky z „nenáviděné“ skupiny okamžitě prodat či vyhodit a dnes o sobě vím, že jsem osoba prchlivá, nestálá, maniakální a tak stačí prostě počkat, až se sinusoida mé vášně překlopí do druhého pólu a já pak nebudu muset znova nakupovat, co jsem před tím vyházel