Chronobundus není jen bezhlavé nakupování hodinek kvůli vyplavení dopaminu. Ano, vyplavení dopaminu a pocit, že jsem šťastný, když mi přijdou nové (platí to i o vyměněných hodinkách) hodinky, je možná zásadní. Patřím ovšem k lidem, kteří na některých (ne na všech) hodinkách ulpí a prožívají s nimi zvláštní chvíle.

Souhlasím se vším, co bylo napsáno o hodinkové nemoci.

https://blog.helveti.cz/chronobundus-vyznam-slova/

Rád bych zmínil ještě osobní zkušenost, kterou bych nazval pracovně “zvláštní chvíle”. Každé hodinky (teď myslím jeden druh daného rodu - tedy např. seiko manta z rodu seika, nemám nutně na mysli úplně konkrétní originál) mají specifické tvarosloví, jakousi ikonografii, která vytváří určité psychologické pocity či stavy. Konkrétně v mém případě tyto stavy prohlubuje např. krajina nebo hudba. Dám příklad: v kanceláři (což se děje teď) si k práci pustím nějakou zajímavou hudbu ze sedmdesátých let, poslední dobou např. hodně poslouchám Les McCanna, album Layers z roku 1973. Rok před tím, než jsem se narodil

Tato hudba vytváří určité nezaměnitelné pocity, které se také vážou k době vzniku, protože hudba ze sedmdesátých let má neopakovatelný (tak jako každé období, nechci tím říct, že sedmdesátky jsou lepší než šedesátky, ha ha) zvuk a atmosféru. Když si k tomuto albu vytáhnu např. limes 1 tausend, zvuk se mi zarývá do hlavy a zároveň přijímám tvarosloví dotyčných hodinek. V té chvíli se mi začnou v hlavě vytvářet obrazy, fantazie - které jsou navázány na konkrétní čas (tedy to co mě v kontextu této doby obklopuje za situace), na jednotlivé zvuky nástrojů, které vytvářejí v mé hlavě obrazce (o propojení obrazu a hudby psali studie např. v Bauhausu lidé kolem W. Kandiského). Nyní tyto fantazie a obrazy propojím s hodinkami. Jakmile se začnu dívat na divadlo odehrávající se na cifru a v hlavě mám specifickou fantazijní situaci danou hudbou a kontextem času - vznikne jakési svázání, zvláštní “bod spojení”, který  je od této chvíle provázán s danými hodinkami. Dlouhý pohled na ručky totiž vyplaví nejen fantazii, ale především hromadu vzpomínek. Prožívám to podobně, jako když někde ucítíte pach, který jste x let necítili. A ten pachový zážitek vás ihned přenese do doby, kdy jste byli třeba dítě. 

No a tohle přesně mi dělají hodinky v tom spojení, jež jsem popsal výše. 

Hodinky jsou tedy schopny zpřítomnit dávnou historii nebo sérii pocitů vážících se k něčemu důležitému v mém životě (co je zachováno snad jen ve snech, tedy namátkou). Jistě i výtvarné umění nebo architektura či hudba sama umí tento div. Ale hodinky jsou další originální entitou, která může vyvolávat tyto stavy, skoro bych řekl stavy změněného vědomí. Ne sice tak silně jako u LSD nebo lysohlávek, ale přesto se nebojím nazvat tyto stavy jako vědomí pozměňující. 

Každé hodinky se zapíšou do člověka specifickým bodem spojení a proto se vytváří jedinečný, originální vztah s hodinkama (jako třeba se psem), ha ha. 

Proto obchodníci ví, že je dobré dávat k hodinkám nějaký příběh. Díky bodu spojení, který vytvoříme aktivně my lidé, povyšujeme hodinky na cosi skoro-živého. Takovou máme moc

Nejen tedy dopamin a radost z nákupu. Ale originální otevření části vzpomínek nebo dávných zážitků nebo dávných pocitů - to je důvod, proč zažívat dobrodružství s hodinkami a proč víc hodinek vytvoří víc dobrodružství a ubránit se tomu je pro mne tak těžké. 

Radost, kterou hodinky přinášejí je prostě nezměrná, ha ha.