S LC jsem velmi spokojen, potřeboval jsem je vyslat pryč, abych si uvědomil jejich hodnotu. Ta nespočívá jen v přesnosti:

Spočívá i v estetice a fascinujících dějinách longines.

Ne každé hodinky od Longines se mi líbí, s klasickým modelem conquest mám problém ohledně délky minutovky, líbí se mi, když ručka zasahuje až k indexům nebo k okraji pouzdra

Tyhle conquesty jsou pro mě esteticky ideální. Trochu mi vadila výška, ale na to mám recept: vždy si vzpomenout, že je to taky gmt a že je tedy potřeba vícero koleček

Dále mi vadilo řachtání. A tak si vždy vzpomenu, že je přeci krásné, když o sobě tento krásný stroj dává vědět. 

Pak mi vadilo, že se strojek natahuje jen jedním směrem a tak se zvyšuje setrvačnost řachtání, závažíčko se roztočí v roztodivných polohách jako šílené a vrtí a řachtá až se ruka klepe. Jenže pak jsem si uvědomil, že přece tak to má i valjoux a že to není vada, ale vlastnost těchto složitějších strojků. A tak se mohu řachtáním dokonce chlubit? To je panečku machrindex!

Podívejte lidé, jakéže to mám hodinky! Jsou všude slyšet! Dávají o sobě vědět!

Čas bez LC mi umožnil jasně si uvědomit, že tyto hodinky mám moc rád - protože jsou zároveň trošku technicky vypadající i klasické i zároveň odkazují k historii. Manželka řekla, že jsou docela fádní a děkovské - což říká i o všech GS. No, asi tíhnu k dědkovství, ve středověku bych byl v padesáti letech nad hrobem, takže co.

Dělají mi radost a jestli je budu chtít někdy prodat nebo vyměnit, tak za mnou přijeďte do Pejru a dejte mi facku. Stejně jako kdybych chtěl kupovat mechanické Seika. 

Jsem rád, že mám kus kvalitní švýcarské hodinařiny se skvělou historií opět na ruce!