Asi takhle: - MP5 nemá střeleckou pohotovost, po vystřelení posledního náboje nezůstává závěr vzadu, takže člověk neví, je-li prázdno, nebo jestli má závadu - po nabití 30 ks nábojů do standartního zásobníku na 30 nábojů je tlak zásobníkové pružiny takový, že závěr z přední polohy, ve které skončí po vystřílení předchozího zásobníku, nelze, nebo lze jen velmi obtížně, natáhnout zpět a provést natažení prvního náboje nového zásobníku do komory. Proto se doporučuje nabíjet 28 a méně nábojů, tedy né plný počet. - jinak doporučovaný postup byl: zbrań nestřítí - zajistit - závěr vzad a "zavěsit" na ozub - pohled do komory - prázdno - výměna zásobníku - závěr vpřed - odjistit - pokračovat ve střelbě.... čili se na páku závěru šahalo 2x - MP5 je vcelku těžká (vzhledem k pistolové ráži), páčka pojistky kladla vcelku odpor, což u střelců začátečníků způsobovalo, při úsilí zbrań odjistit použitím větší síly, nechtěné přeřazení na trojrannou dávku. - tedy veškeré návyky kupříkladu ze VZ 58 nešly aplikovat na MP5 až tak úplně Origo MP5. Blbě podává první náboj z plně napáskovaného zásobníku. Výcvikový dril PČR je opravdu dát to tam nadvakrát (strčit, natáhnout, vyndat, kouknout, vrátit). Druhý nešvar je konstrukce kolem šachty a náběhu do komory, kde se prostě někdy má tendenci toulat jedne náboj, který by tam být neměl. Stálo to život už dost lidí. Takže zase: vyndat zásobník, závěr dozadu, pak repete a pak rána jistoty.