Galil

No při cestě tam jen lehký opruz a to rovnou na letišti v Ruzyni. V Tel Avivu v pohodě, imigrační úředníci taky, skoro si nás nevšimli. Horší to bylo při cestě zpět, na filcunk jsme byli zvyklí, byl skoro všude - měli jsme na chudáky prohlížeče takovou fintu, hned navrch batohu jsme jsme jako první na ráně pečlivě uložili ty nejzamřelejší části oděvu, jako použitý fusky, Rambo trenky (vepředu s mapou Kambodži, vzadu se škrtátkem) a podobný vychytávky, ale letiště bylo fakt drsný. Prohlídka trvala skoro dvě hoďky, vyndali i karty z foťáků. Všechno projeli elektronický čichači stran výbušnin a ve finále, to byla třešnička na dortu, jsme prošli nahý rentgenem, teda v trenkách, tak krutý nebyli . Do letadla nás šoupli pět minut před odletem, šli jsme s extra doprovodem.

Pro Bakera: fešandy se samopalem naštěstí bývají celkem komunikativní , tahle v Katzrinu na Golanech rozhodně byla . Pro Tombeda: určitě doporučuju. Teda ne zrovna Hebron a hranici židovské a palestinské čtvrti, ale jinak je skoro všude nádherně. Vádí v Juské poušti a některé oblasti Negevu a pouště se šíleným názvem Holot Haluza jsou parádní pro drsné treky, Golany jakbysmet, jen je třeba dávat pozor na neoznačená minová pole, je jich tam požehnaně, ale místní poradí. Super místo s klídkem je nádherné město Tiberias na břehu Galilejského jezera. Tam bych z fleku vzal rodinu bez jakýchkoliv obav. Výlety třeba na druhou stranu jezera na úpatí Golan či do nedalekého drůzského kláštera Nebi Šuejb, kde je hrob Mojžíšova tchána Jitra, nejvyššího proroka Drůzů, jsou úžasné. (arabský národ, náboženství je odvozené od islámu, ale jiní proroci a odlišnosti od něj. Například věří v reinkarnaci a jsou loajální k Izraeli, dokonce mají elitní jednotku v IDF, Sayeret Hadruzim).

Úplně tě chápu, byl jsem na tom, a vlastně pořád jsem, naprosto stejně. Příští rok to vypadá na další cestu, některé oblasti chceme poznat ještě důkladněji, děti z Balaty, žebráci u Zdi nářků, nesmírná krása Golan s řekou Jordán, moc mi to chybí (Fotil tentokrát kamarád a kolega Honza Rychetský)

Do Gazy nemůžeme, je uzavřená i pro novináře, je třeba zvláštní akreditaci a tu nedostaneme, za pár dní začne válka.... Máme ještě pár dní, tak šup do Judské poště mezi Beduíny do jejich osad ne březích vádí, vyschlých koryt, v oblasti mezi Jerichem a Jeruzalémem. A pak už domů, mezi našince s našimi obvyklými problémy, které se zdají najednou tak malicherné....

Dík , jsem rád, že se fotky líbí Ještě kousek na jihu, na severozápadním okraji Negevské poště je asi 12 km od Gazy město Sderot, lidi tam žijou už 9 let pod palbou raket Kassám, které vypalujou teroristé z Hamásu. V době, kdy jsme tam byli, padly dvě za tři dny, a to byl "klídek", o pár týdnů později jich spadlo za týden přes šedesát. Lidi si ale zvykli, tržiště žije, lidi se baví a když zahouká tzv. "Red light" varovný systém, mají asi 20 vteřin na to aby se schovali do některého z bunkrú, kterých je město plné. Většina domů má tzv. bezpečné pokoje, opláštěné betonem, snesou i přímý zásah Kassámu.

Když už jsme na severu, musíme vidět nádhernou Haifu s posvátnou horou Karmel a slavnými Bahájskými zahradami. Pak sklouneme do Tel Avivu, nového města, které pohltilo starý přístav Jaffa.

Golanské výšiny je kraj, do kterého jsem se zamiloval. Přes relativní klid doznívá echo konfliktů v podobě vraků techniky u libanonských hranic na hoře Hermon. Ale je to krásný kraj a drůzské osady či hrad Nimrod jsou místa, kam se určitě brzo podívám zase. Už kvůli milému zvířátku Damanu skalnímu, příbuznému slona, který nás provádí celými Golanskými výšinami a kterému něžně přezdíváme "malej píčus"

V ostrém kontrastu jsou palestinská teritoria. Kvůli konflikní situaci v nich jsme vlastně v Izraeli. Napětí a denní gerillové konflikty v Hebronu, zvědavost a zároveň beznaděj v očích dětí v utečeneckém táboře Balata ve městě Nábulus, 680 kilometrů dlouhá zeď dělící Západní břeh od druhé intifády od zbytku Izraele, bezútěšnost prostředí vAzzaríji, palestinské osadě nad Jeruzalémem, bizarní výloha obchodu v Ramalláhu, to jsou místa, která vyvolávají hrozné pocity...

Objevuje se tu moc krásných foteček z míst blízkých i vzdálených, některá z nich mám moc rád, třeba ty Roháče, ty mám prolezlý skrz naskrz, nějak mi přirostly Přihodím jich pár z Izraele, nebyla to dovolená, byla to tvrdá dřina, ale je to úžasné místo na zemi se spostou krás i lidské tragédie. Snad se trochu zalíbí První várka je z Jeruzaléma - úžasné místo s obrovským duchem, ať je to Zeď nářků, Skalní dóm, čili mešita Al Aksá či zapadlá ulička s kavárničkou a strejcema s vodní dýmkou.

Mým snem bylo vždycky říkat "nedělám nic, už mám všechno hotový" . Nějak se to nedaří, spíš naopak, takže mám nakonec dvě práce. Přes den jsem ctihodný novinář a fotoreportér, v noci loupežník ulic, čili taxikář . Myslel jsem, že jsem jedinej v širokým okolí s takovouhle kombinací, ale není to tak, jeden kolega ze štaflu je jinak technickým ředitelem rozhlasu

Když s tím nechceš těžce "survivalovat", popřípadě lámat žulu či porcovat vrtulníky, pojistku fakt lehce oželíš. Vono to pérko udrží dost.

Nemám, ale několik nožíků od Citadelů jsem v ruce měl a po stránce zpracování jim nebylo nikdy co vytknout. Navíc uhlíkovka je uhlíkovka, když se časem pokryje patinou, je to krása:). Než se tak stane, bude ti jablíčko ukrojené nožíkem trochu chutnat po oceli, ale není to tak zlý a časem to fakt přejde:). Chce to jen trochu péče, aby nezrezl a rohovina je choulostivější na nárazy, takže neházet třeba na beton a šutry:). Jinak je to pohodová netuctová kudlička za slušný peníz.

Záštita je pěkná věc, dává noži jistý "šmrnc", ale časem fakt zjistíš, že při většině činností jen překáží, snad kromě zapíchávání "špatňáků" . A i to mají dobrý nože zmáklý, věř, že u Kabaru nehrozí zklouznutí prstů na ostří.

Jestli neplánuješ přestavbu nože, pusť k vodě Anacondu a jdi do Heavyho, Je praktičtější a odolnější, u tý Anacondy se časem uvolní záštita a bude blbě chrastit. Ty plastový střenky to čeká taky a rozpadne se to na lego. Teda pokud s tím nechceš jen občas obřadně ukrojit u ohně buřta . Hevík je dobrej univerzál a na opravdu hrubotu má uhklíkovka větší výdrž. Při sekání je parádní ta hruška na konci ručky, dělá úchop pohodlnej a jistej, nehrozí vyklouznutí. Jen si nech časem udělat lepší futrál . Počíst si můžeš tady http://knife.cz/Knifecz/tabid/36/ctl/Detai...16/Default.aspx Kdyby tě přece jen držela Anaconda, něco ke čtení tu http://knife.cz/Knifecz/tabid/36/ctl/Detai...37/Default.aspx

Ohledně toho Winchestera, nechci ti ho nijak rozmlouvat, jestli se ti líbí, ale není to žádná sláva. Ocel 420 - měkká, nedrží ostří, nabroušení nic moc. Levný nůž odpovídající ceně. V té recenzi na knife.cz si v řadě ostatních levných bowie nevedl zle, byl to takový "jednooký mezi slepými", ale vcelku je to podprůměr (osahal jsem ho důkladně, tu recenzi jsem psal). Blackjack Anaconda je trochu jiný kafe, střenky sice hnus, ale čepel výborná a konvexní brus je noblesní a řezavej jak prase. http://www.noze-nuz.com/smithwesson/SWBB.php - tedy Smith Wesson nebrat - nepochopil jsem u tak velkýho nože jemnej dutej výbrus, konvex nebo aspoň plochej by byl lepší, tohle se při prvním seku na ostří poohýbá a k ničemu jinýmu moc není. Jestli tě berou tyhle tvary a velký nože, tak za suprovej peníz podumej o http://www.noze-nuz.com/ka-bar/KA1276.php nebo o větším bráchovi http://www.noze-nuz.com/ka-bar/KA1277.php V lese to udělá parády habakuk a je za hubičku. Navíc ze suprový uhlíkovky. Ručka skvěle tlumí rázy při sekání, i když vypadá nezvykle. Jen ten futrál nic moc. Cecil zmiňuje MOD 4, je to bez diskuse velká klasika, výbrus se dá snadno upravit na šutru, dobře se to obrábí, vlastnosti se pronikavě zlepší - Angláni vymysleli parádní kudlu, ale ve fabrice se to ještě nenaučili pořádně brousit:-) . A RAT, v téhle velikosti RAT 7, je prostě kudla par excellence, patří mezi moje nejoblíbenější a nejpoužívanější vůbec. Jen je cenou trochu jinde. Z velkejch hovad (jak jsem pochopil, líbí se ti) podumej nad Browning Crowell Barker http://www.noze-nuz.com/browning/BR580.php , poctivejch deset palců čepele, elegance sama, ergonomická ručka z micarty, skvělá uhlíkovka a ještě skvělejší konvexní výbrus z něj dělá jednu z nejlepších sériovek, co jsem kdy měl v ruce. Navíc není těžkej a při tý velikosti je moc praktickej na cokoliv. Jen ta cena není kolem tý tisícovky, ale tak zlý to není a je to kudla na zbytek života. K počtení poměrně obsáhle taktéž na knife. A chudáka Trackera už necháme v klidu, nakonec, bába říkávala "Proti gustu žádnej dišputát"

Slušná volba a jestli se ti ten nůž líbí, neprohloupíš. 4116 je slušná nerezovka, houževnatá a jemnozrnná, dobře se brousí. Jen pak opatrně, dutej výbrus a jemná špička znamená trochu nižší odolnost čepel při hrubší práci.

Chlapi, probůh, kdo z vás měl ten nůž kdy v ruce, dyť je to jeden nejmíň praktickejch nožů. Padá na čumák, takže by měl dobře sekat, což ale nedělá kvůli výraznýmu oblouku na špici. Jemný ostří je na jemnější práci moc utopený mezi ručkou a přední částí, navíc je nůž kvůli váze a těžišti vpředu neobratnej. A "pilku" snad ani nekomentuju, ta je fakt na dvě věci. Pokud jde o materiál čepele, uhlíkovka 1095 je jednoduchoučká, vývojově téměř stoletá ocel s obsahem cca 0,95 procent uhlíku a cca 0,2 až 0,4 procenta manganu. Osobně ji mám moc rád, protože ztělesňuje vlastnosti, které by podle mě ocel měla mít - je houževnatá, mnohem víc, než většina nerezovek, obstojně drží ostří a především se nesmírně snadno brousí a obrábí a ostří se dá vytáhnout do neuvěřitelnýho jedovata, na to u většiny nerezovek taky zapomeňme. TOPS jsou drahý nože, přičemž 1095 je ocel levná a její obrábění je snadné, hlavně ve srovnání s moderníma nástrojovkama či práškovkama typu S30V nebo RWL, stejně jako nároky na tepelné zpracování, ale cenotvorba je věc jiná a marketingová podpora zřejmě funguje.

Tak jest, v podstatě si neumím představit, na co bych tu obludu reálně použil. Osvědčujou se v praxi spíš střízlivé, jednoduché tvary. Viz např. Sissipuukko M95, řada RAT - jak Ontario tak násl. RAT Cutlery, z opravdu velkých nožů Browning Crowel Barker či RTAK II.

Kouřím PallMallky, ale když se někam dostanu, rád vyzkouším nějaké ty "místňáky". Výbornej je tabáček z místního trhu v albánské Scoderii. Silnej jako bejk, kámoš po něm skoro potupně vrhnul, já snesu pár cigaret a pak si musím dát pauzu. Pallmallku po něm skoro necítím. Zajímavý kuřivo je indonézská hřebíčková cigareta. Jakousi podivnou krabičku s názvem "Peringatan Pemerintah" mi přivez kámoš z Východního Timoru, když tam byl coby novinář v době nepokojů, má to asi 30 procent mletýho hřebíčku a je to šílenost. V Izraeli jsem kouřil taky PallMall, inu, globalizace - chutnaly stejně jako naše, ale v palestinských územích byly ke koupi jen mistňáky s exotickým názvem Jamall. Nevím, co do toho melou, ale když jsme později na Golanských výšinách hulili z nouze tygry nalezený u zastávky (byli jsme fakt v nouzi ), chutnaly líp. A kdo nezkusil bulharský Stewardess, neví, co je opravdovej hnus .

Mně přeplácaný nepřijdou, ale těch 38 mm v průměru vidím jako málo Ta vlnka jim docela sluší:-)

Asi před měsícem jsem dal na údržbu Avia Classic s kalibrem Molnija, které mám asi tři roky. Do té doby to bylo konstantních asi -20 vteřin denně. Teď po seřízení a vyčištění je to neuvěřutelných +10 vteřin za ten měsíc. Nestačim čumět. A Vostoky Ekspedicija Murmansk Vladivostok o fous starší než Avia dělají cca +15 s denně, asi by šly ještě vylepšit, odchylka je dost konstantní. Budiž jim ke cti, že se mnou strávily krušné chvíle v lecjakých koutech země, v posledním roce Izrael a Palestina, Pobaltí-Litva a Balkán. Všude těžký terén, moře, hory, pouště, válečné zóny a chvílema fakt horko pod nohama. Jinými slovy extrémní mechanické i tepelné namáhání, slaná voda, sem tam nějaký ten pád či náraz, všechno bez ztráty kytičky

Může být, jsou si dost podobný:-)

Přidám pár foteček z Izraele, jako trochu lízlej chronomagem a hodinkama jsem se vojákům občas kouknul na ruce. První dvě fotky jsou s hlídkou na hoře Hermon, nejvyšší hoře Izraele na izraelsko-syrsko-libanonské hranici na Golanských výšinách. Je tam trochu horko, doslova i obrazně, vojáci myslím ze Sayeret Golani. To co je na jejich rukách mi připomíná něco ala G-Shock. Třetí fotka je z Beer Sheby, vojáci jsou od Sayeret Tzanchanim (parašutisti) Hodinky by mohly být Adi, tedy domácí. Čtvrtá je od Zdi nářků v Jeruzalémě, jednotku jsem neidentifikoval, ani hodinky. No a nakonec přidám moje skvělé Vostoky Ekspedicije Murmansk Vladivostok. Přežily ve zdraví prach Judské pouště, slanou vodu i peklo Palestiny, kde jsme měli hodně horko pod nohama. Fotka je z Hebronu v pásmu nikoho na pomezí židovské a palestinské čtvrti.

Zdravím, jestli je to možné, taky bych rád objednal a to dva kusy. Jestli se bude rozlišovat velikost tak prosím nějaké velké:-). Děkuju.

Vesměs tu slyšíš názory, že v podstatě nemůžeš šlápnout vedle a taky bych s tím asi souhlasil. Vyber si prostě podle gusta. O spolehlivosti a "nezničitelnosti" Seiko asi netřeba diskutovat. Osobně jsou mi bližší VE, zrovna Ekspedicije mám a co do spolehlivosti, vodotěsnosti, odolnosti a já nevím čeho dalšího nemám nejmenších výhrad. Ale já jsem na matičku Rus trochu ulítlej, tak jsem možná i trochu nekritickej:-)