Blues

Fajn chalan z Bánské Bystrice. Hodinky jsem mu dovezl až téměř domů, předal a riskl, že zaplatí až po té, co bude mít hodinky u sebe. Zaplatil v nejkratším možném čase, takže zaručený kupující.

Ruská představa o demokracii z roku 1969...

Zdravím všechny zdravé nemocné. Narazil jsem na hodinky švýcarské skupiny značek Riba Watch (RSW, Rama, Murex, Optima, Mercury, Geovani, Marc Enzo a Faros). Jaká o nich panuje pověst na fóru? Má s nimi někdo zkušenost? Já si koupil jedny Murexy a když to vezmu jako švýcarský low-end, tak mi přijdou v pohodě (Valjoux 7750).

Tyhle. Díky chronomagu.

Šedivý, uplakaný den. Tak jsem si vzal na revanš Humberta...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Raketa_(hodinky) Tzv. hodinky z roku nula, tedy z doby perestrojky. Já mám verzi se znakem sovětského svazu a popiskem. Hodinky jsem kupoval od prodejce z Helsinek, Raketa hodinky na vývoz prodávala pod označením Peterhof. Koupil jsem je jako nenošené včetně originální plastové krabičky.

Gorbačovky

O hodinkách Mám rád hodinky. Rád si je prohlížím, a ještě raději je nosím. Důvody nejsou bůhvíjak hlubokomyslné. Nošení hodinek mi prostě dělá dobře. Neumím si představit, že bych bez hodinek na ruce vyšel ven mezi lidi. Měl bych pocit, že mi něco důležitého chybí. Připadal bych si jako nahý. To ovšem nemění nic na faktu, že hodinky nosím i doma. Tam by mi pocit sebeobnaženosti asi nevadil… Ale zase, proč se necítit dobře, i když jsem zrovna doma? Svoje první hodinky jsem dostal od táty někdy ve druhé nebo třetí třídě. Dodnes si pamatuji obchod, kam jsme slavnostně vkročili a já těkal z ciferníčku na ciferníček, abych vybral pro sebe ten nejdůstojnější. Velikostí to byly sice hodinky dětské, ale vzezřením ve srovnání s těmi dospěláckými musely plně obstát. Sáhl jsem po vcelku nenápadných primkách. Jednoduchých, ale pro mě dokonalých. I datumovku měly! Pořádně jsem si je natáhl, nastavil přesný čas a zaposlouchal se do jejich tepu. Tepu, který jsem po tom mém vlastním považoval za druhý statusově nejdůležitější na světě. Po několika letech a mnoha výměnách koženkového řemínku jsem dětské velikosti jaksi odrostl. A v souladu s tehdejší módní vlnou přesedlal z tikajícího analogu na neslyšné displeje plné tekutých krystalů. Věc byla jasná. Kdo neměl digitálky, pohrdal technickou inovací a pokrokem vůbec. Správný muž nosil na své levé ruce jen takové časomíry, kterým vlastní ručičky chyběly. A pak přišly mobilní telefony a z hodinek se stal anachronismus mířící do historie. Na co hodinky? Přece správný muž, když si chce připomenout, že už by měl jít domů… Dobrých patnáct let mi satelitem řízený čas nedával dost důvodů pro to, abych se kromě snubního prstýnku zdobil ještě něčím jiným. Ale pak to znenadání přišlo. Nejdřív jsem si koupil jedny, obnošené, za pár stovek. Jen tak na zkoušku, zda skutečně potřebuju mít u sebe něco, co tiká, co není zcela přesné, zcela dokonalé, ale žije to. Za dva roky přišly druhé, lepší, pak třetí. Intervaly mezi nákupy nových akvizic se zkracovaly, musel jsem přikoupit novou hodinkovnici atd. Dnes mám hodinek úplnou sbírku nebo spíš celou hromadu. Nejsem veden žádným plánem, žádným předem daným výběrem. Kupuji to, co se mi líbí, pro co mi zahoří srdce. Takže občas musím i bolestivě prodávat. To zas pro změnu srdce pláče. Ptal se mě jednou kamarád: „Prosím tě, na co máš takovou spoustu hodinek? Vyhazuješ za ně nesmyslně peněz a nemáš šanci to ani unosit!“ „Abych je mohl střídat podle toho, na které mám právě chuť. Ke všemu, ať mám na ruce kterékoliv z nich, vždy ukazují, že správný čas je teď a tady,“ zafilozofoval jsem. „Jdi k čertu s tím tvým teď a tady“, odsekl kamarád. „To, co ti uteklo včera, dnes už stejně nedohoníš.“ Hm, na tom něco bude. Teď a tady často umí být to, co jsem včera nestihl udělat a nejpozději zítra se mi dá pocítit. A ať si aktuálně myslím cokoliv, bude to právě jen čas, který o mě řekne, kdo jsem a co je pravda. A hodinky k tomu potřebovat nebude.

Mám teď prazvláštní úkol. Napsat několik esejů (nejlépe dvanáct) do jednoho čtecího kalendáře na jakákoliv témata. Vzhledem k tomu, že jeden z esejů jsem napsal o hodinkách, dávám ho do nově založeného tématu, protože jsem žádné vhodné pro takové volné psaní nenašel. Pokud jsem se zmýlil, napište mi a já to přemístím. O hodinkách Mám rád hodinky. Rád si je prohlížím, a ještě raději je nosím. Důvody nejsou bůhvíjak hlubokomyslné. Nošení hodinek mi prostě dělá dobře. Neumím si představit, že bych bez hodinek na ruce vyšel ven mezi lidi. Měl bych pocit, že mi něco důležitého chybí. Připadal bych si jako nahý. To ovšem nemění nic na faktu, že hodinky nosím i doma. Tam by mi pocit sebeobnaženosti asi nevadil… Ale zase, proč se necítit dobře, i když jsem zrovna doma? Svoje první hodinky jsem dostal od táty někdy ve druhé nebo třetí třídě. Dodnes si pamatuji obchod, kam jsme slavnostně vkročili a já těkal z ciferníčku na ciferníček, abych vybral pro sebe ten nejdůstojnější. Velikostí to byly sice hodinky dětské, ale vzezřením ve srovnání s těmi dospěláckými musely plně obstát. Sáhl jsem po vcelku nenápadných primkách. Jednoduchých, ale pro mě dokonalých. I datumovku měly! Pořádně jsem si je natáhl, nastavil přesný čas a zaposlouchal se do jejich tepu. Tepu, který jsem po tom mém vlastním považoval za druhý statusově nejdůležitější na světě. Po několika letech a mnoha výměnách koženkového řemínku jsem dětské velikosti jaksi odrostl. A v souladu s tehdejší módní vlnou přesedlal z tikajícího analogu na neslyšné displeje plné tekutých krystalů. Věc byla jasná. Kdo neměl digitálky, pohrdal technickou inovací a pokrokem vůbec. Správný muž nosil na své levé ruce jen takové časomíry, kterým vlastní ručičky chyběly. A pak přišly mobilní telefony a z hodinek se stal anachronismus mířící do historie. Na co hodinky? Přece správný muž, když si chce připomenout, že už by měl jít domů… Dobrých patnáct let mi satelitem řízený čas nedával dost důvodů pro to, abych se kromě snubního prstýnku zdobil ještě něčím jiným. Ale pak to znenadání přišlo. Nejdřív jsem si koupil jedny, obnošené, za pár stovek. Jen tak na zkoušku, zda skutečně potřebuju mít u sebe něco, co tiká, co není zcela přesné, zcela dokonalé, ale žije to. Za dva roky přišly druhé, lepší, pak třetí. Intervaly mezi nákupy nových akvizic se zkracovaly, musel jsem přikoupit novou hodinkovnici atd. Dnes mám hodinek úplnou sbírku nebo spíš celou hromadu. Nejsem veden žádným plánem, žádným předem daným výběrem. Kupuji to, co se mi líbí, pro co mi zahoří srdce. Takže občas musím i bolestivě prodávat. To zas pro změnu srdce pláče. Ptal se mě jednou kamarád: „Prosím tě, na co máš takovou spoustu hodinek? Vyhazuješ za ně nesmyslně peněz a nemáš šanci to ani unosit!“ „Abych je mohl střídat podle toho, na které mám právě chuť. Ke všemu, ať mám na ruce kterékoliv z nich, vždy ukazují, že správný čas je teď a tady,“ zafilozofoval jsem. „Jdi k čertu s tím tvým teď a tady“, odsekl kamarád. „To, co ti uteklo včera, dnes už stejně nedohoníš.“ Hm, na tom něco bude. Teď a tady často umí být to, co jsem včera nestihl udělat a nejpozději zítra se mi dá pocítit. A ať si aktuálně myslím cokoliv, bude to právě jen čas, který o mě řekne, kdo jsem a co je pravda. A hodinky k tomu potřebovat nebude.

Právě došly z Němec.

Koupeno před 7 lety z druhé ruky. Odchylka? Stále do 3 sekund denně.

Chtěl bych Petrovi poděkovat za komunikativní přístup. Ke všemu mi počkal, než jsem se pro hodinky dokodrcal. Vřele doporučuji všem.

Tak jsem to všechno nějak pomačkal (vypnutí, zapnutí) a už to pípá. I když teda hodně, hodně slabě.

Asi mi teď nevadí, že vypadám jak blbeček. Ale jak se vypíná a zapíná zvuk?

Nejprve si zjisti, zda automat nebo quartz. Kupříkladu kdybych kupoval svému otci hodinky, vím, že by to musel být quartz. A taky vím, že na nějakém swiss made by mu nezáleželo. Hlavní by byl u něho styl - tedy oblekovky.

Pochopil jsem to správně, že chceš výlučně automaty? Jinak nikdy neuděláš chybu - pokud jde výhradně o automaty - když půjdeš do strojků Miyota 8xxx a 9xxx, nebo do jakéhokoliv základního seika (např. s kalibrem NH25 a jeho klony). Vzhledem k tomu, kolik mikrobrandů je těmito kalibry osázeno, máš výběr, až se ti bude hlava točit.

Hm, nepípne. Žádné tlačítko nepípne.

Mám ještě jeden problém s 5610. Nevím, čím to, ale nepípá mi alarm. Podle indikátoru funguje, ale není nic slyšet. Stejně jako odpočítávání končí bez jakékoliv zvukové signalizace. Neví někdo v čem je problém. Přikládám fotografii, jestli náhodou mi na displaji nechybí nějaký údaj.

Daytona dámský hodinky?

Tady taky. https://www.ebay.com/itm/Seiko-5-SNKL23K1-Automatic-Stainless-Steel-Analog-Mens-Watch-/143110585713?ef_id=CjwKCAiAp5nyBRABEiwApTwjXu5hN9_c_w2aJXi2J-fCGbcODaYypgh584gwSWRTOBT1KtMdS7VG6BoCiv4QAvD_BwE:G:s&gclid=CjwKCAiAp5nyBRABEiwApTwjXu5hN9_c_w2aJXi2J-fCGbcODaYypgh584gwSWRTOBT1KtMdS7VG6BoCiv4QAvD_BwE

Hm, takže to dělám blbě.Je fakt, že jsem u jedněch hodinek musel nedávnon měnit korunku i s vnitřním uložením. A vzhledem k tomu, že součástky šly až ze Švajcu, za lidovku to úplně nebylo.

Bohužel, tady neporadím. Kickstarter mám doposud jenom na kukačku. Ale někdo na fóru by určitě mohl. Občas se v prodejním vlákně nějaký ten kickstarter objeví.

Já mám dokonce jedny echt číňany za pár babek a i ty mají tah s plných dílků.