Na ruce, nebo v ruce... Moje, nebo tátovy? Na tom nezáleží, hlavně že v rodině jedny jsou...
Bez víka přes číselník, bez zdobení na zadní straně. Ale za to poctivý kus zlata, co něco váží
Na obědě u rodičů jsem otce rozhodil, když jsem šel pro to rodinné dědictví na jisto Nedal jsem tátovi pokoj, dokud nepřislíbil, že je vezme do Onyxu, až pak se zase vrátily.
Všem ve spolek přeji krásný první den v novém roce
PS: ne nejsem v práci, to tak jenom vypadá, přece bych to neriskoval, když hrozí, že by mohlo platit: Jak na Nový rok, tak po celý rok
A nám to už došlo Občas si říkám, kolik ti Longines platí za propagaci. Rozhodně ne dost, protože ty jsi jejich nejlepší ambasador a oni tom třeba ani neví
PS: super foto
Právě - je to krásná fotka ze života. Bez retuší, postprodukcí a podobných realitu-zkreslujících zásahů. V tom je její kouzlo. Ukazuje realitu a to, že i hovno může být krásné, nebo také, že i krása může smrdět. Nad tou fotkou se dá filosofovat hodiny