Mám vztek na hodináře, ke kterému dočasně chodím. Koupil jsem tu hodinKy, natáhnu a běhá to a najednou nic. Tak mu to donesu, on prej, že je to zasrané, říkám, fajn, prosím vyčistit, pak si povídáme, je sice takovej ráznější na můj vkus ale což. Za pár dnis přijdu, má tam frmol, pospíchám, vezmu hodinky, zaplatím. Doma zjistím, dýnko není zcela zlisované. Fajn, moje chyba, tím líp, udělám fotky strojku. Vratím to tam a vidím, že dýnko nezavírá uplně kvůli vymezovací kroužku. Buď to drhne dýnko nebo to leze do pružinky a proto hodinky neběhají. Ke všemu moc strojek mi sice čistil ale přitom mi mohl vyčistit aspoň pouzdro uvnitř. Fajn,donesu zpět, vypravím pravdu, v pohodě, povídáme si, ptám, odpovídá, on se ptá, já odpovídám, jako 2 staři kamarádi.on to otevře, složí, hodinky běhají, dám do kapes, doma vyndám a zas neběhá. Tak donesu zpět. Teď už se ne zo podíval déle než 10s. Vrátí hodinky s jízlivou poznámkou : " hlavně v tom nehrabat jako ..." Odpovídám " pane,jen jsem je donesl domů a sem zpět". Rozčíleně na "řve": " sám jste řikal, že dynko nedoseda a vy jste se podíval dovnitř." " fajn. Ale to bylo poprvé, uznal jsem to ale podruhé ... Skače mi do řeči a zvedá už hodně hlas. Tak jsem si na to vysral.Unaveně odcházím s jeho poznámkou za sebou " nemám rád, když mi někdo lže". Počitám, kolik jsem tam již peněz a přitom stále zasloužim takové chování. Holt asi hodinkáři už jsou jak umělci, měnící nálada je více než doporučená