Dovoluju si oživit toto "zombiatické" vlákno, jelikož může třeba pomoct někomu ve volbě dovolené či přesídlení. A taky zrovna plánujeme další trip a přitom jsem zjistil, že už je to čtrnáct let mé lásky ke Kalábrii a Tropei. Byl jsem tam za ta léta nesčetněkrát, ale možná bude zajímavé srovnat poslední zážitek s tím prvním. Loni jsem strávil celé září v Tropei. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, takže jsem jel sám s tím, že tam budu normálně pracovat (díky bohu za Teamsy ) a tím nejpodstatnějším rozdílem oproti životu doma bylo patrně to, že jsem po zaklapnutí ntb nešel třeba do lesa na houby ale koupal jsem se v moři. Mimochodem práce na dálku z Itálie (specificky z jihu) je kapitolou sama pro sebe a vydala by na delší manuál. Ale překvapivě to bylo naprosto v pohodě. Ačkoli jsem bydlel v bytě z éry filmů o panu Účetním, tak například wifina fungovala po celou dobu skvěle. Zajímavější byla spíš třeba nutnost pochopit svozový plán odpadu, který jsem si musel vyzvednout na radnici. Ale díky infografice pro kindoše to nebylo nakonec vůbec těžké.
Pokud bych měl komukoli doporučit ideální datum, tak je to určitě září. Jednak tam v tuto dobu probíhá každoroční Festa della Madonna di Romania, což je patronka města Tropea a je jí ostatně zasvěcený ikonický klášter na skále. A protože jsou Italové tradičně dobří v pořádání vymakaných církevních oslav, tak je to vždycky velká paráda.
No a taky tam o týden později narazíte na událost, která si v ničem nezadá ani s největšími křesťanskými svátky. Protože patronka Tropei je sice určitě fajn, ale kdo by se tady třeba jen pokusil pronést křivého slova o místní cibuli, tak je zcela ztracen. Okamžitě bude vyobcován z obce a na Miluláše si pro něj přijde 'Ndrangheta (tohohle bubáka si najděte na Gůglu sami, protože já o něm víc psát raději nebudu ). Každopádně Cipolla rossa di Tropea je něco jako místní lithium. S tím rozdílem, že existuje. Vyrábí se tu z ní prakticky všechno: marmelády, likéry, hračky, talismany a motocykly do 50 kubických centimetrů. A hlavně se z ní vaří. Je naprosto úžasná, a to zcela bez ironie. Jemně nasládlá, má specifickou chuť a ani v syrovém stavu nenadýmá.
Turistů je tam, pravda, tím pádem trochu víc, ale nic, co by se nedalo vydržet. Zvlášť, když bydlíte cca 5 minut od historického centra, v klidné rezidenční čtvrti. No, klidné. Na italské poměry určitě. A především pak v porovnání s tím centrem. No a tady si dovolím další doporučení. Udělal jsem totiž drobnou cestovatelskou chybu, když jsem si schválně zvolil bydlení na jeden týden v tom ultracentru. Mělo to samozřejmě výhodu v tom, že jste ještě rozespalí vyběhli ven a v několika z desítek pasticcerií jste mohli posnídat. A mělo to tu správnou atmošku. Ovšem tím to končilo. Byl tam hluk často i do hluboké noci a vrcholem bylo, když v úterý ve dvě se prostě taloši rozhodli rozebírat výzdobu právě z toho svátku patronky. Viz fotky těch barevnějch ozdob na barácích. Které byly bohužel z kovu. Nevěřili byste, jak se jejich házení na korbu nějaký multikáry v těch úzkých uličkách v noci nese. To byl zážitek téměř transcendentální. K tomu si připočtěte fakt, že na jihu Itálie obecně není dobrá kanalizace, ale v rámci předměstí Tropei je to v podstatě v pohodě. V centru se ovšem bez čerpadla neobejdete a než jsem pochopil princip soustavy anonymních tlačítek na zdi koupelny (kterými se dalo čerpadlo vypnout, protože zapomeňte na to, že když voda neteče, tak čerpadlo logicky nejede), znamenalo to první probdělou noc. Také wifina byla znatelně horší, než ve Fantozziho bytě. Kam jsem se mimochodem po tom jednom týdnu s velkou úlevou vrátil.
Občas můžete také narazit na problém z technickým příslušenstvím. V mém případě šlo konkrétně o pračku. Model z roku 1990 měl tu fíčuru, že těsně před ždímáním se zastavila. Vždycky a bez ohledu na zvolený program. Páč v ten moment mohl uživatel vodu jen vypustit. Jmenovalo se to “praní bez nutnosti žehlení”. Takže jsem při prvním praní normálně pracoval a asi za dvě hodiny si uvědomil, že vlastně peru. Tak jsem chtěl jít pověsit prádlo, ale to se tam válelo v plný pračce vody. Vůbec jsem nevěděl co s tím, tak jsem asi po další hodině našel někde na internetu prehistorickej návod, kde bylo napsaný, že mám normálně ručně přecvaknout to programovací kolečko na ždímání o jeden krok. Nakonec to pak ještě nešlo otevřít, protože to mělo cca 15(sic)! minut takovou tu pasáž, kdy to drží dvířka jako zvíře v díře. Málem jsem urval ten plastovej votvírák a nic. Tak jsem šel pracovat srozuměn s tím, že o to prádlo prostě přijdu a pračkou zabarikáduju dveře, až mě kvůli jejímu rozbití přijde domácí lynčovat, ale pak to najednou cvaklo a šlo to otevřít.
Jinak ale určitě doporučuju pronajmout si byt a nebýt v penzionu nebo hotelu. Je to mnohem svobodnější a levnější. A taky doporučuju jet na delší dobu. Alespoň na 14 dnů, spíš ty 4 týdny jako já. Třetí týden už jsem měl jinou percepci vnímání a užíval jsem si město a okolí mnohem víc. A hlavně jinak. Pak stále platí, že jsou italové tak trochu bordeláři a spousta věcí je jim jedno. Speciálně na jihu. Po čase se ale naladíte na stejný modus operandi a nakonec je vám taky všechno u prdele. Spousta věcí se dá navíc brát jako kognitivně-behaviorální terapie, jelikož jsem neurotik s mírnou formou OCD. Prostě si třeba vyperete úplně všechno prádlo. To stačí. Jo a teda ještě je potřeba, aby u vás na dvorku o pět minut později začala oslava narozenin sousedova osmiletého syna. Včetně taboráku. Nakonec jsem slavil s nimi (pozvali mě řvaním do okna) a prádlo jsem prostě druhý den vypral znovu. To je pohled z mého balkonu (mimochodem měl jsem dva) na počínající přípravy na oslavu.
Poslední kapitolou jsou sami Italové. Při prvním kontaktu od nich většinou nějakou extrémní vřelost nečekejte. Ale pokud začnou po čase rozpoznávat váš xicht a vy se naučíte trochu italsky (je to jednoduché), tak se k vám brzy budou chovat jako k místním. V obchodem jsou, z mého pohledu, paradoxně o kontaktnější než v restauracích. Před tímhle posledním pobytem jsem měl pocit, že je to spíš naopak. Jo, a taky je tam i dost bezpečno. Konkrétně v Tropei. Ta informace je od mého souseda, který mi také vysvětlil proč. "Il dirigente" místní mafie totiž opravdu namají zájem o nějakou pouliční kriminalitu, která by děsila turisty. Kazí to kšefty, který jsou na turistech založený. Takže místní pikpokeři dobře vědí, jak se mají chovat. Nebo spíš nemají.
A hlavně je tam krásně...
383698349_1049396162865781_8709211163428078428_n.mp4
376819080_852079232965615_5501329161572562208_n.mp4
