
mischa
Členové_50-
Příspěvky
1 679 -
Registrace
-
Přítomen
Vše od uživatele mischa
-
Nicnedělání je výborný program, já s ním souhlasím. Ale pořádek musí bejt, proto jako pokladník navrhuji výběr ročního členského příspěvku ve výši 2 Kč. Převod na účet č. 27-3486360287/ 0100. Vybrané peníze budou používány na nákup šroubků pro ty, kteří se bez něj cítí diskriminováni. Vyvrtání díry do kalibru bez něj učiním zdarma v rámci akce Z.
-
Woe, já mám na každou ruku jeden šroubek
-
Já mám ty samé. Miyota je taky stejná, jen cifr je černý. Chtěl jsem to narvat do sportů 2 abych zjistil, jestli je potřeba dýnko k automatům. nebo stačí ploché........
-
Vysvětlení ohledně ložiska je jednoduché- ten kámen na setrvačce je vždy vidět, ten na straně protilehlé však nikoli. Z finančních důvodů se někdy tam, kde to není vidět, kameny nedávaly. Je samozřejmé, že funkčnost takových hodinek je časově omezena na kratší dobu, můj odhad je tak 10 let, ne více.
-
Myslím, že těm hodinkám trochu křivdíš. To, že se jedná o hodinky nižší cenové hladiny neznamená, že jejich kvalita je katastrofální. Jejich cena se ve třicátých letech pohybovala kolem 40 Kč, což byl stále dvojnásobek ceny "dělnických" Roskopfek. Naproti tomu, tehdy oblíbené Doxy stály přes 200 Kč. To, že se dnes narazí spíše na Doxu, Zenith, Omegu, svědčí o jejich kvalitě, která je dochovala do dnešní doby, naproti tomu, stále se tehdy prodávalo výrazně větší množství hodinek s válečkovým, případně kolíčkovým krokem, které byly sice dobré, ale do dnešní doby se jich dochovalo výrazně méně. My pak máme mylný pocit, že standardní kvalita byly 15ti kamenové Omegy, je to právě naopak, standardní kvalita byly právě hodinky s válečkovým krokem a 2-4mi kameny. Válečkový krok pak vymizel díky zvýšené poptávce po náramkových hodinkách, kde zmenšení stroje s válečkovým krokem krokem nepřinášelo uspokojivé výsledky a naopak, efektivita výroby moderních kotvových strojů jejich cenu zlevnila natolik, že váleček už nebyl konkurenceschopný. Na druhou stranu, kolíčkový stroj se udržel ve výrobě až do digitálního boomu v 80tých letech. Máš pěkné hodinky, najdeš tu určitě hromadu lidí, kteří mají Omegy, Doxy a vše podobné, i lepší kvality. Ale těch, kteří mají tak hezké hodinky s cilindrem je málo a Tobě patří díky, žes je vzkřísil k životu.
-
Ha, už jsem to našel, strana 122..... bylo dovezeno omezené množství hodinkových strojů quartz s dvojitým datem od japonské firmy Citizen. Tyto strojky byly použity pro první sérii hodinek Prim Quartz. Já mám Citizen a Miyotu spojené, Citizen používá ve svých hodinkách Miyoty, navíc Miyotu vlastní. Tak jsem uvedl mylně automaticky Miyotu, jako dnešního výrobce strojů pro Citizen. Accutron má tedy pravdu, že se quartz Miyota nikdy v Primkách neobjevily a Tolja vysvětlil, oč se přesně jednalo, oba máme na mysli stejné hodinky z Aukra, zlacené, cena kup teď kolem 1100 Kč s údajem, že se jedná o raritu, vyrobenou v počtu 5000 kusů. Není to tedy rarita, ale 5000 není moc, předpokládám, že Popshop má nějaký pramen, ze kterého údaj čerpal. Každopádně, jsou k vidění velmi málo..... Tímto se za svou nepřesnost omlouvám, paměť je swiňa
-
Já vím, teď si dáš pauzu, pokukovat začneš až zítra....
-
Aha, to já nevěděl, já jsem si to zapamatoval z knihy "Dějiny čs. hodinářského průmyslu I a II"
-
blbouni.... kvůli jednomu malinkatýmu šroubečku jsem musel pootvírat všechny Igeny. Hlásím tedy dva kusy se zmiňovaným šroubkem, všechny ostatní bez něj....
-
Kamile, nová kniha "Dějiny československého Hodinářského průmyslu I a II " za 650 Kč uvádí na str.121 : "Prototyp hodinek se strojkem kalibr 97 získal roku 1979 Zlatou medaili na Mezinárodním veletrhu spotřebního zboží v Brně. Obě varianty s ručním nátahem kalibr 90 a 91 se nikdy nedostaly do sériové výroby. Co se týče obou variant se samonátahem, sériově se vyráběl jen kalibr 96. Pokud jde o kalibr 97, byla vyrobena jen jedna malá série". Pravda, cenná informace za ty peníze....
-
Používali Miyotu s anglickým názvem dne. Popshop je nedávno na Aukru prodával, ale nikdo je nechtěl.....Kalibr 97 je rarita, nikdy v prodeji nebyl.
-
Není zač se omlouvat, je to jen příjemné připomenutí, zvýraznění pro nás všechny. Díky tomu si všichni kdykoli vybaví, jak řetízek vypadá. Opakování, matka moudrosti. To, že sis toho nevšimnul ukazuje, že jsem to špatně formuloval, měl jsem to více zdůraznit, nic víc, nic míň.
-
Mě to přijde dost samoúčelné. Jakékoli turbo je samozřejmě frajeřina. Pak jsou turba, která jsou prostě krásná. Tohle se mi jako krásné nejeví, je to, jako když vezmu tři čínský turba /fungují, ale je to čistá technologie, bez větších estetických nároků / za 1500 euro a pospojuju je do série / s nadsázkou/ Udělat budku a cifr už je legrace.
-
Já těmhle hodinkám nerozumím, ale nevidím na nich nic, co by ukazovalo na jejich nepravost. Ono těch kalibrů na deset dní chodu moc na světě není. A ceně bych se nedivil, když nepůjde nahoru, tak aukci zruší. Otázka je, co potom v krabici přijde. když by byly za 100 000 s kontrolou v autorizovaném servisu a osobním odběrem na místě, byl by to kauf století.
-
Já jsem tam napsal, že je to stejný řetěz, jako na kole. Prý to vyráběly většinou mimořádně šikovné a trpělivé ženy. Samotný řetízek je nýtovaný, nikde jsem ale nevyčetl, jestli se při jeho výrobě používalo zvětšovací sklo. Ono stačí, když máte opravit přetržený řetízek a je to fuška, natož ho nýtovat celý. Jeho délka je většinou kolem 20 cm.
-
Ano, to je setrvačka. Jestli se kýve víckrát a volně sem tam, tak je v pořádku a problém bude někde jinde, ale to už by chtělo toho hodináře, jsou to hodinky, které umí opravit každý z nich /výměnáře baterií nepočítám/
-
Tak, další kratší pokračování a vysvětlující foto Jedním z primárních znaků mechanických hodin je pohyb. Pohyb soukolí, pohyb ruček. A jako každý jiný pohyb, i drobný pohyb ruček potřebuje svůj zdroj energie. Zdrojem energie pro chod hodin je u těch velkých většinou závaží, u malých péro. Obojí je součástí hodin, nebo hodinek, prvotní energie ale pochází z lidských rukou, v podobě nátahu /výjimky a jiná řešení, včetně perpetuum mobile necháme na jindy/. Prvotním úkolem hodináře, výrobce hodin je poskytnout stroji pokud možno konstatntní zdroj energie. U závažových hodin je to poměrně jednoduché, závaží má vždy stejnou váhu . Jediné, co konstantní popudnou sílu ruší, je samotný nátah hodin, kdy závaží zvedáme a tudíž hodiny na krátkou dobu ztrácejí pohon. Tento nedostatek vyřešil již výše zmiňovaný John Harrison řešením spočívající v užití malého pérka, které udílí energii kyvadlu právě jen během nátahu závaží. /Pro doplnění jen uvádím, že i kdyby popudná síla , tj. váha závaží byla větší, nic, kromě větší amplitudy by se díky isochronnosti kyvadla nezměnilo, vím o tom, ale to se nás teď netýká?./ Technologický problém nastává u hodin přenosných, kapesních a náramkových, které používají jako zdroj energie pero. Jeho tvar v dobách minulých všichni známe, také si většina z nás pamatuje, že mechanické budíky šly zpočátku natahování snadno a ke konci velmi ztěžka, tento jev je rozpoznatelný i u kapesních hodinek, u náramkových jej pak díky malé hnací síle pera nepostřehneme. Znakem klasického pera je, že méně natažené dává méně energie, více natažené dává více. Jsou to vlivy, které mají na chod hodinek jednoznačně negativní dopad. Setrvačka má při nižší hnací síle menší amplitudu /rozkmit/, což má v normálním případě za následek zrychlení kyvu setrvačky a tedy i zrychlení chodu stroje, naopak, větší hnací síla způsobuje větší amplitudu, výkyvy jsou delší, hodinky se tedy budou zpomalovat. Toto je jev, který nutí konstruktéry dosáhnout pokud možno co nejmenších rozdílů v hnací síle, zbylé rozdíly pak kompenzovat technologicky způsobem výroby vlásku /o tom později/. Jak se tedy vývoj hodinářských technologií s nestejnoměrnou hnací silou vyrovnal? Můžeme být hrdi na to, že první, kdo našel smysluplné řešení byl český hodinář Jakub Zech, který při výrobě svých stolních hodin použil tzv. šnek. Hnací péro je umístěno v pérovníku bez zubů, pérovník je pak spojen strunou se šnekem, teprve ten má ozubení, přenášející hnací sílu na další kola. Princip šneku je jednoduchý, struna je stupňovitě navíjena do drážky kužele, každá otáčka struny na šneku má za následek změnu hnací síly a tím i změnu hnací síly pro stroj. Není to nic jiného, než systém přehazovačky na kole, ale s plynulým přechodem. Tyto hodiny vyrobil Jakub Zech v roce 1525 a je možné je spatřit v Londýně. Vynález se velmi rychle rozšířil, pouze struna byla nahrazena řetízkem, stejným, jaký je na kole, ale velmi, velmi miniaturních rozměrů. Průměr toho, co je na FOTO 1, je 0,4 mm! Jeho výroba patřila k tomu nejnáročnějšímu, co tehdejší hodinařina znala. Šnek se stal nedílnou součástí hodinek v 17. a 18. století, mají ho prakticky všechny hodinky zvané ?špindlovky?. Pro ty, kdo nemají možnost si šnek prohlédnout naživo, dávám FOTO 2, ze kterého je činnost šneku jasně patrná.. Teprve s výrazně vyšší kvalitou materiálů, technologií zpracování hodinových per a změnou užitého kroku z vřetenového na nejčastější kotvový byla odsunula nutnost použití šneku. Do dnešní doby je však používán při výrobě přesných námořních a stolních chronometrů, je to způsobeno velkou délkou hnacího pera, které musí zajistit pětidenní chod chronometru bez nátahu. O tom jak jsou dnešní technologie relativně dokonalé svědčí i schopnost výrobců dodat na trh hodinky s týdenním, někdy i třicetidenním nátahem a to bez jakýchkoli výraznějších variací v jejich chodu. Kapesní hodinky s pětidenním, nebo osmidenním nátahem vyrobené v první polovině 20. století bez použití šneku vykazují naproti tomu výrazné rozdíly chodu při měření prvního a posledního dne celého natahovacího cyklu. Jednou z možností, jak dosáhnout u kvalitních kapesních hodinek relativně rovnoměrné hnací síly, je omezit činnou délku péra pouze na střední část natahovacího cyklu, tj. zamezit úplnému dotažení pera s následkem příliš velké hnací síly a obráceně, zastavit stroj dříve, než se hnací síla pera výrazně sníží. K tomu slouží tzv. maltézské stavítko, přišroubované na perovníku a umožňující při nátahu pera jen omezený počet jeho otáček. Na FOTO 3, perovníku z chronometru Omega je dobře viditelný palec, který při každé otáčce náboje perovníku při nátahu pootočí maltézské stavítko o 90 stupňů, aby pak výstupek na stavítku zablokoval po téměř 360 stupňovém otočení další pootočení a průchod palce. Snadno si podle fotky spočítáte, že je možno při nátahu ne více, než 5 otočení náboje pera. Tím se vymezí nejen jeho činná délka, ale prakticky se zabrání nejen zvýšenému namáhání při úplném dotažení, ale také možnosti jeho stržení, případně destrukci závěsu pera v perovníku. Zbývá už jen ukázat, jak si dnešní technika poradila s tažnou silou pera v porovnání s dobou minulou. Na fotografii jsou dvě pera, jedno klasické a to druhé, jehož tvar do písmene S může být pro mnohé překvapením FOTO 4. V moderních hodinkách se dnes jiné prakticky nepoužívá. Vnitřní část pera, ta která tvoří menší závity dává při natažení daleko více hnací síly, než závity vnější, protože ty se nemusejí svinout do tak malých průměrů. Aby se odpor pera ve vnějších závitech zvětšil, je péro napruženo přesně opačným směrem, než závity vnitřní. Větším úhlem zahnutí pružiny se pak kompenzuje větší průměr vinutí pružiny. Kromě tohoto důmyslného řešení je nesporné, že technologie výroby, jakož i užité materiály dnes vykazují daleko větší odolnost a trvanlivost, než dříve. Všechna pera jsou dnes nepraskající, takové pero strhnout je fyzicky dost náročný úkol. Achilovou patou starších per byl vnější úchyt pera v perovníku, který při dotahování hodinek praskal dost často. Výrobu úchytu nového zvládal každý hodinář, ale tepelné úpravy /popouštění, kalení/ konce pera nutné k zhotovení úchytu jej dělaly ve výsledku ještě zranitelnějším. Na doplnění zbývá dodat, že existuje i několik konstrukcí náramkových hodinek, které mají dva perovníky a dvě pera / z těch dostupných např. Poljot, Favre Leuba/, v ojedinělých případech i více, z důvodu zvýšení hnací síly s převodem kol umožňujícím delší chod hodinek bez nátahu v rozmezí týdne až měsíce. Příště se podíváme na srdce hodin, setrvačku a vlásek, kde je toho zajímavého na ukázání a vysvětlení opravdu hodně..
-
Transplantaci srdce nemám, ale dvě operace srdce za sebou jo. Třeba, když se nevymění všechno, jako u mého budíka, tak to může být lepší. A taky to lepší je! Ale uznávám, že se to někdy povést nemusí, což u Primek nehrozí.
-
Pro mě by teď byla zásadní věc: Hodinky nejdou natáhnout, protože jsou natažené nadoraz. Zkus korunkou alespoň malinko pootočit, natahovací kolo na pérovníku by se mělo alespoň malinko pohnout, ale nejde pootočit víc, západka ani nepřeskočí přas další zub. Když korunku pustíš, kolo se zase pootočí zpět. Může to být pohyb v řádu 0,0-1 mm na obvodu kola. Jestli je to tak, tak máš v pořádku natahování i péro, problém bude někde jinde, Když hodinkami horizontálně zatřeseš, hýbe se setrvačka? Může být slepený vlásek, prasklá hřídel setrvačky, může být špatné krokové kolo, prasklý kámen, zaseklé, může v nich být nečistota, zatuhlý olej. To bys pak nějakého hodináře potřeboval. Ale pak popřemýšlej, jestli není lacinější verze někde na Aukru koupit správný stroj, nebo přímo identické sporty se špatným pouzdrem a vyměnit to
-
půjde tam nabastlit. Musíš ale vyměnit i cifr, má jinou rozteč nožek
-
No, já je nikde moc prodávat nevidím, poptávám je asi půl roku, ale bez výsledku. Takže ten jejich pohyb zas tak velký není....
-
Mým přáním je, aby se sekce kapesních hodinek probudila, kde jinde se najde tolik "vychytávek", jako u kapesních strojů. Za posledních sto let se nic moc nového neobjevilo, vše už tu bylo, jen to řemeslo bylo krásnější a výsledky estetičtější. Nyní pracuji na tom, abych ve stručnosti nastínil, co vše mistři hodinářského umění museli vynalézt a vyrobit, aby hodinky chodily pokud možno co nejpřesněji. To by mohlo zajímat dost lidí.
-
Ne, Humberta mají český stroj, stejný, jako ty Tvé, jen není zdobený. Ale existuje série několika set Humbert /ciferník, jako ty Tvé, nebo některá z jeho barevných variant a v těch je v rámci úspor čínský stroj. Byl nejen ve sportech, ale i v jiných typech Primek. Zlí jazykové tvrdí, že chodil každý třetí déle, než půl roku. Já tvrdím, že to byl každý druhý......