Zdravím všechny, které již pohltil tikající svět fascinující nejjemnější mechaniky, co člověk dokázal stvořit. U mě to začalo dávno, kdy jsem se přehraboval co by děcko v plastové krabici plné bižuterie, různých cetek a také hodinek, jež zde byly pro nefunkčnost či nemodernost odloženy. Od stříbrných třídeklíkových "cibulí" přes zlaté jeptišky, LDH přestavěná pouzdra, Buren z 50. let až po digi z přelomu 80. Zvláště ty nejstarší byly v dezolátním stavu. A tehdy jsem si s pohledem upřeným těsně nad členitými můstky klíčkovek řekl, že jednou to všechno nechám opravit. A potom uteklo mnoho let ... a zjistil jsem, že něco už opravovat nemá smysl, nicméně to, co mělo, se stalo příčinou, že jsem musel začít nosit tu skvělou mechaniku na ruce. A tu se mi ze spolupráce se šikovnými servismany naskytla možnost koupit (vlastně obyčejné) Glashutte (kal. 75, s kulatým pouzdrem 36mm), já zjistil, že tohle hodinářské městečko je od nás (původně z Teplic) přes kopec, často jsem v okolí až po Drážďany na výletech býval a tahle oblast Sudet mi vždy přišla velmi blízká. A už byly hodinky na ruce a s nimi neutuchající touha se celou historií tvorby německých hodinářských mistrů zabývat. GUB i UROFA i se svými výrobními odbočkami v historii zůstaly nadále středem mé pozornosti, avšak časem se přidaly i jiné značky převážně vintážní kousků, nad jejichž krásou a mechanickou dokonalostí zůstává (můj) rozum stát. A samozřejmě hodinky nové, to potom stačí otevřít Watch It a tu mi, jak se říká, omylem slina ukápne :-) Takže už jsem to nevydržel a zviditelnil se i zde. A chci pozdravit i doutníkáře, i když to sem vlastně vůbec nepatří. Avšak krásné hodinky na zápěstí, sklenka dobrého koňaku či whisky a dobrý doutník tvoří elegantní a působivý prožitek, ne-li? ;-)
