starejmlejn

Chyba v cívkách nebude, já ty hodnoty odporů počítal od oka. Myslím, že 1520 Ohmů a 5900 Ohmů naproto dokonale vyhoví. Cívka s odporem 5900 Ohmů by měla být zapojena mezi bází a emitorem, a cívka s odporem 1520 Ohmů s paralelně zapojeným odporem mezi kolektorem a záporným pólem 1,5V článku, jehož kladný pól jde na emitor. Ještě je také důležitý smysl vinutí cívek - to jsou ty tečky ve schematu. V principu jde o polaritu magnetického pole. Možnosti jsou 4, a pokud's si nejsi jist, kam byl který konec cívky zapojen, bude potřeba vyzkoušet všechny 4 kombinace. jenom prohazovat začátek a konec vinutí, ne vyměňovat cívky mezi kolektorem a emitorem. Tam je to jasné. Jsem zvědav, co změříš u tranzistorů M.

Ahoj, pokud tomu dobře rozumím, tak u vinutí s odporem (spojené s kolektorem - červená tečka) jsi naměřil okolo 1000 Ohmů (se zapojeným odporem), a u vinutí, co je připojené k bázi (prostřední vývod tranzistoru) jsi naměřil okolo 3000 Ohmů. To je výborné, znamená to, že cívka bude v pořádku. Problém s diskrétními (jednoduchými) polovodiči je ten, že mají velký rozptyl parametrů. A tyhle staré součástky ho měly ještě větší. Nejdůležitějším parametrem je zesilovací činitel, tedy jak velká je odezva v proudu tekoucím kolektorem na proud bází. GC508 by na tom měl být dobře, stejnosměrný zesilovací proudový činitel by měl být při malých proudech 65 až 220. U GC510 okolo 100. Takže vysvětlení výsledků Tvých pokusů může být toto: Za prvé mohli u prodejce šáhnout vedle, a poslat Ti transistor, který je na tom spíše špatně pokud se týká zesilovacího činitele. Za druhé při použití paranoi si lze představit, že prodejce doprodává kdesi nalezelé součástky, které byly při proměřování na konci výroby vyřazené jako nevyhovující. Jak to je můžeš změřit. Parametru se říká beta, a je to poměr proudu kolektorem a bází. Do báze pustíš proud ze záporného pólu 1,5V článku přes odpor. Jeho velikost spočteš takto: Z 1,5V Ti po odečtení napětí, které zůstane na přechodu báze-emitor (odhaduji na 0,3V) zůstane 1,2V. Kolektorem nesmí téct proud větší jak 10mA. Zkusíme počítat s 5mA a betou 250, a do báze pustíme 250x menší proud, tedy 0,02mA. Podle Ohmova zákona takový proud poteče odporem 1,2V / 0,02mA = 60kOhm, tedy v řadě hodnot buď 56kOhm, nebo 68kOhm. A nebo 100kOhm nebo-li M1, a do báze poteče 1,2V / 100kOhm = 0,012mA. Prostě, co máš po ruce. Tedy, emitor na kladní pól 1,5V článku, báze před odpor na záporný pól, a kolektor přes miliampérmetr také na záporný pól. Pozor, pokud pustíš do báze větší proud, transistor "upečeš", a ten zůstane trvale otevřený. Nebezpečí můžeš omezit tak, že místo ampérmetru zapojíš mezi kolektor a záporný pól baterie vhodný odpor, a nebudeš měřít proud, ale napětí na odporu. Proud odporem, a tedy i kolektorem dopočteš podle Ohmova zákona Ic = Ur / R, tedy třeba 1V / 220Ohm = 0,0045A = 4,5mA. Některé měřáky mají na pouzdře patici, a umí velice podobným způsobem betu měřit bez drátování popsaného zapojení. Zas to ale není taková zábava... Takže, prosím o potvrzení naměřených hodnot cívky, a doufám, že alespoň jeden koupený transistor má slušnou betu (alespoň 100, lépe více). A co ten původní transistor? M.

to Jiří9: Já měl to štěstí, že jsem u nás na půdě objevil bednu plnou starých součástek, časopisů a knih. Byly to prastaré elekronky, ladicí kondenzátory v porcelánu, malé zpětnovazební v pertinaxu. Odpory, slídové kondenzátory s kapacitou uváděnou v cm (centimetrech!). Galenitové detektory, některé se skleněným zapouzdřením. Dřevěná šasi podle Pacáka, objímky pro elektronky, cívkové soupravy. Vysokoohmová sluchátka. Velká bedna, takzvaný eliminátor, s čelním panelem plným zdířek, označených 0V, 2V, 4V, ........100V, 110V, 120V, ...........300V, 320, ........400V. Všechny časopisy a knihy byly v němčině s výjimkou knihy Základy radiotechniky od Pacáka. A tak jsem začal stavět krystalku. Jednolampovka používala elektronku DF22, ta tam nebyla, ale náhodně vybraná (líbila se mi...) stařičká trioda, která vypadala a svítila jak žárovka, fungovala také. Jé, to byly nádherné časy. Pak naši přišli na to, že si "hraju s elektrikou", a naházeli všechno popelářům do kuka vozu. No, koupili mi také nějaké knihy a "bezpečné" součástky - tranzistory 106NU70 a 102NU71. Byly drahé, cena jednoho byla okolo stovky, pokud se dobře pamatuju, a za stovku člověk nakoupil v potravinách tolik věcí, že to nemohl unést. Transistory jsem odpálil během několika minut, a bylo po pokusech. Prazážitky... M.

Kontrola funkce PNP tranzistoru měřákem přepnutým na kontrolu diod: Je vhodné se přesvědčit, že měřák používá pro měření v rozsahu "kontrola diod" proud 1mA či menší, jinak jde tyhle staré tranzistory odpálit. Většinou se ale používá ten 1mA. Měřák v tomhle rozsahu možná nezobrazuje desetinnou tečku. Zkus si změřit nějakou obyčejnou křemíkovou diodu. V propustném směru by ti měl měřák ukázat 0,6V až 0,7V, ale může to ukazovat třeba jako "0652". V závěrném, nepropustném směru by měl ukazovat totéž, jako když nemáš měřák nikam připojený, tedy "1. ", "--------" nebo " ". 1. kontrola přechodu b-e: b:+ / e:- nepropustný b:- / e:+ propustný směr, měřák by měl ukázat něco okolo 0.3v 2. kontrola zbytkového proudu v zavřeném stavu: c:- / e:+ nepropustný Nech připojený c:- / e:+, transistor je zavřený, a připoj bázi ( ke kolektoru ©. Tranzistor by se měl otevřít, a ukázat nějaké desetiny voltu, řekněme polovinu toho, co ukázal při kontrole přechodu b-e. Kolik přesně se nedá říct. Prostě míň než ukazoval při kontrole přechodu b-e. M.

To jsou jen nová pouzdra. Kdysi bylo všechno jinak. Popisy starých českých polovodičových součástek jsem na internetu bohužel žádné nenašel. Jen tuhle italskou obdobu http://www.introni.it/pdf/Manual_transistor.pdf , kde na str. 6 píší: Sull' involucro esterno di ogni transistore appare un puntino colorato, corrispondentemente al quale viene a trovarsi il collettore, per cui - considerato come al centro dei tre risulti sempre la base - l'opposto al collecttore risultera l'emittore (fig. 5). Česky asi nějak takto: Na vnějším obalu každého transistoru je barevná tečka, u které je kolektor - ve středu je vždy báze - na opačné straně než kolektor je emitor. Od strany 16 jsou obrázky pouzder s vývody. Červené tečky (punto rosso) jsou na mnoha. Namátkou číslo 3, 8, 9, 11, 19, 21, 27, 28, 29, 30, atd., a vždy to je kolektor ©. Fakt to tak kdysi bylo, věř tomu. M.

Ze starého katalogového listu: Provedení: Tranzistor je umístěn v hermeticky uzavřeném kovovém pouzdru se skleněnou prů- chodkou. Vývody jednotlivých elektrod jsou od sebe různě vzdáleny - střední vývod je báze, vzdálenější vývod (označen červeně) je kolektor, bližší vývodje emitor.

Beru zpět, nátrubek o vnějším průměru přibližně 2mm tam mám. Po ránu jsem musel šilhat, když jsem pod vytaženou korunkou viděl tenkou točící se hřídelku. Teď pod ostrým světlem a s lupou s označením 14x je pevný (netočící se s korunkou) nátrubek jasně vidět. Omlouvám se za plašení. Korunkou lze vcelku lehce kývat, hřídelka asi není v nátrubku natěsno. Doufám, že jsem se pohyboval v oblasti pružných deformací hluboko pod mezí vzniku únavových trhlin :-) Myslím, že by nebylo od věci, kdyby se k provedení vyjádřil hodinář. M.

Eddie je tough guy. Chtělo by to tu mojí možná naivní úvahu podepřít fundovaným názorem hodináře. Zajímavé je, že tuhle http://watcharama.com/wp-content/uploads/2013/09/prs9dwg.jpg to vypadá, že konec hřídelky je řešen s obvyklým nátrubkem (těsnění do 30m), tím je proti ohybu vyztužen. U mého kusu tento nátrubek chybí. Jak na tom jste vy ostatní? Třeba ten hodinář, co hodinky sestavoval, na něco zapoměl. M.

Dovolím si strojařskou poznámku. Ohýbající se a praskající hřídelka koruny je konstrukční vada. Jde o to, že korunka má tak velký průměr, že ohybový moment, který působí na hřídelku při vytahování korunky do polohy pro seřizování ručiček při "podebrání" okraje korunky z jedné strany překročí mez kluzu materiálu u nepříliš velkého průřezu hřídelky, a ta se ohne. Vzhledem k tomu, že k ohybu dochází v místě se závitem, je jen otázkou času, kdy se rozvine únavový lom a hřídelka praskne. Pokud pominu možnost zesílení hřídelky (kam pak umístit těsnění?), tak řešení je korunku vytahovat a zasouvat opatrně, a hlavně nikoli "páčením" na jedné straně, ale symetricky dvěma prsty tak, aby síla vytahující korunku působila ve směru osy hřídelky. Myslím, že napíšu Eddiemu o záložní hřídelku, nebo alespoň o její výkres. M. (CAF 129/11 pro jednoho vnuka - na druhého čeká Nautilus L.E. :-)

Jo, a ty je půjdeš z tý popelnice vytáhnout . Jsou to krásné elektro-magneticko-mechanické hodiny. Taky mně zaujala ta úžasná jednoduchost elektrického zapojení, přitom minimální spotřeba proudu, užití mosazného pouzdra pro doladění funkce elektrického obvodu a pohonu, a vůbec. Dreku, nedej se zviklat! M.

Máš na měřáku zkoušečku diod? Chci popsat jednoduchý test tranzistoru. M.

Zkoušečka? Potřebuješ měřák. Když odpojíš tranzistor, tak změříš odpor mezi vývodem, co jde na emitor, a vývodem, co jde na bázi, 5000z.; tady by mělo by být nějakých 3000 Ohmů. Na vývod cívky, co jde na kolektor (bývá označen červenou tečkou na pouzdře), je připojen také odpor 5k1. Pokud ho necháš připojený, měl bys naměřit mezi vývodem z kolektoru a zbývajícím vývodem, který je připojen na záporný pól baterky, to je na 3000 závitech, odpor okolo 1000 Ohmů. Pokud odpor odpojíš, tak nějakých 1200 Ohmů.

cívka vnější průměr 40, vnitřní průměr 20: stř. prům. 3000z. je 24, délka závitu 76, 3000z. je 228m, odpor 1240 Ohm. na tom navinuto stř. prům. 5000z. je 34, délka závitu 107, 5000z. je 535m, odpor 2910 Ohm.

Ahoj, převinout cívku v ruce moc nejde - závity se nesloží tak dobře, a vinutí "přetéká". Navíc na http://sound.westhost.com/clocks/kundo.html píší, že to jsou 3000 závitů vinutí spojeného s kolektorem, a 5000 závitů vinutí spojeného s bází, obojí drátem o průměru 0,0635mm. O něco takového ručně jsem se pokoušel jen za mlada, a moc dobře to nedopadlo. Cívku můžeš po odpojení transistoru a odporu změřit. Drát o průměru 0,0635mm má odpor 5443 Ohmů na 1000m. Délku drátu v jednom vinutí spočti jako střední délku závitu krát počet závitů. Podle popisu je navinuto nejdřív 3000 závitů, a pak 5000 závitů. To znamená, že vnější cívka by měla mít víc jak dvojnásobný odpor. Když budu vědět rozměry cívky, alespoň přibližně, můžu Ti odpory vinutí spočíst. M.

Široká nabídka: http://www.denkl.cz/eshop/germaniove-soucastky M.

Tak jsem se konečně dostal na stránky http://sound.westhost.com/clocks/kundo.html. Píše se tam, že mosazný obal je závit nakrátko, který funguje jako tlumení, omezení odběru, a také omezení přílišného rozkmitu kyvadla. Z toho mi vychází, že pokud se to kyvadlo houpe bez mosazi jen tak akorát, nijak divoce, tak je něco špatně - buď bude vadná cívka, nebo transistor. Jo, ještě tam je ten odpor. Zkusím tipovat cívku - někde bude mezizávitový zkrat. Na stránkách jsou popisováno poleptání vinutí nějakou chemikálií - tipuji pájecí pastu pro pájení smaltovaného drátu cívky. Pokud bys chtěl zkusit vyměnit tranzistor, tak GC508 vydrží daleko víc neř TF65, a má i větší zesílení. Zda má GC508 klobouček z oceli (na stránkách se uvádí, že to působí problém s vychýlením kyvadla) nevím. Cosi mi říká, že to bude spíš mosaz, ale to je jen takový dojem. M.

Data transistoru TF65: http://www.introni.it/pdf/Manual_transistor.pdf Je to součástka z dob počátků polovodičů, je nevalných parametrů, a proto je nahraditelná skoro čímkoli podobné velikosti pouzdra. Staré Ge transistory jdou koupit ledaskde, třeba tady: http://www.sc-elektronic.cz/ Na to je ale čas. Bez mosazi to běží, tedy: Jak vypadá to mosazné pouzdro? Netvoří zkratový závit okolo cívky? Nemůžeš to vyfotit? M.

Nebo tady: http://www.horademoda.com/certina-125th-annv-c0064071103199-p-2183.html M.

Ahoj, zkrat jsi vyloučil izolací, a tak bych tipoval na "studený spoj", který je ovlivňován tlakem instalovaného mosazného pouzdra. Těch spojů je pár, opatrně bych všechny propájel slušným hrotem s použitím staré olověné pájky (Sn60Pb40, teplota tavení okolo 180°C). Je to práce pro hodináře, protože ten drát, co je jím vinuta cívka, je ukrutně tenký. Germaniové transistory nesnáší ohřev (dnešní křemíkové snesou z tohohle pohledu téměř cokoli). Pozor tedy, ať ho neupečeš. Pájet krátce, a přívod k pouzdu chladit stiskem pinzetou. Můžeš opatrně tlačit na spoje něčím nevodivým (plastové pouzdro fixu), a zkoušet vyvolat závadu. Přesně ji takhle lokalizovat ale půjde jen těžko, zatlačíš na jeden spoj, a přes připojené součástky hneš i s ostatními. Prostě bych to propájel. Přechod z tenounkého drátu vinutí na pomocné vývody z izolovaného drátu, který je ukrytý někde v izolaci na konci pomocného přívodního drátu upevněného na vinutí cívky bych v prvním kroku vynechal. S cívkou vůbec opatrně, křivě se na ní podíváš, a budeš ji muset dát převinout. Nebo můžeš zkusit zmáčknout a lehce deformovat kapku cínu, co vytváří spoj. Jednu po druhé. Buď se spoj úplně rozpadne, nebo se obnoví vodivost. To je nespolehlivý potup, ale někdy pomůže při hledání. Pěkný kousek! M.

Pokud mohu, tedy ad ostření: Osobně po vystřídání všech možných brousků včetně diamantových, ocílek, řemenů, brusných past a dalších jsem zakotvil u brusných papírů. Viz http://www.knifeforums.com/forums/showtopic.php?tid/751826/tp/1/ Brusné papíry musí být ty na kov, z karbidu křemíku, korundu, a tak podobně. Začínám obvykle na zrnitosti 400, případně až na 800, občas ještě končím na 1200, případně až 2500. Podložka buď tvrdá, nebo měkká (Idun a pod.). Nový papír bere krásně i práškové oceli s HRC přes 60. Ostří počmárám fixem, a postup broušení stále kontroluji lupou (15x). Moc mi to nejde, ale jsem trpělivý. Jak vypadá broušení pod mikroskopem: http://www.bushcraftuk.com/downloads/pdf/knifeshexps.pdf Experiments on Knife Sharpening John D. Verhoeven Emeritus Professor Department of Materials Science and Engineering Iowa State University Ames, IA No, to je všechno. Pokud opakuji již vyřčené, tak se omlouvám a prosím o shovívavost, celé vlákno jsem nečetl, přeskakoval jsem. M.

Přehlédl jsem, že do URL byla omylem zahrnuta na konci čárka - buď ji ručně smaž, a nebo klikni zde: http://tokeiyade.michikusa.jp/tutorial-construir-preampli.pdf M.

Tipoval bych, že v textu příspěvku je uveden jen link kamsi do internetu, a tam ten obrázek už není. Tudíž není co zobrazit. Mě se obrázek také nezobrazí. Myslím, že hovoří o schematu ze strany č. 5 dokumentu http://tokeiyade.michikusa.jp/tutorial-construir-preampli.pdf, a vypouští obvod indikace stavu 9V baterie. Když koukám na ten čtyřnásobný operační zesilovač, tak si dovolím zauvažovat, zdali se dožiji doby, kdy i to nejjednodušší zpracování signálu, na které stačí několik součástek, bude realizováno digitalizací A/D převodníkem, následným zpracováním v signálovém procesoru, samozřejmě včetně spektrální analýzy a následné adaptivní filtrace a podobných jiných kouzel, s výstupem z D/A převodníku na konci. Člověk používá stále větší násilí na svět okolo sebe. Snad neodpovídám moc pozdě. M.

Ahoj, dovolím si uvést osobní pozorování nových hodinek s neupraveným strojkem ETA2836-2: Nátah ze stavu, kdy krok stál, do stavu, kdy kyvadlo nátahu na pohled jakoby "vázne" (pružina klade odpor) a krok tiká standardní rychlostí (plochá oblast křivky rychlosti chodu v závislosti na síle pohonu), byl dosažen za přibližně 6 hodin na ruce, při kterých jsem víceméně nehybně ležel v posteli se silnou medikací, na břiše notebook, občas stisk klávesy, obsluha touchpadu, měření hodinek po 2 či 3 hodinách, malátné pospávání mezi tím, ve dne v noci. Za oněch prvních 6 hodin se zpozdily o cca 6 vteřin, pak již šly svým obvyklým tempem +12s/24h. Bohužel jsem oněch prvních 6 hodin nedělal dostatečně častá měření jasně vysvětlující anomalie chodu v této oblasti. Málo natažené hodinky jdou rychleji. Odhaduji, že se muselo uplatnit "potácení" se chodu na úplném počátku. Po třech dnech v tomto "líném" režimu na ruce byly hodinky odloženy na stolek, kde doběhly po téměř 42 hodinách. Domnívám se tedy, že i při tomto chabém natahování byly plně nataženy. Ke konci tohoto období v klidu bez nátahu stále více zrychlovaly, pak uvadaly. Pro upřesnění, hodinky nebyly vůbec natahovány korunkou. Při větší pohybové aktivitě, při které si ale ještě nesundavám hodinky z ruky, pozoruji zrychení chodu úměrné intenzitě a trvání pohybů ruky. To je ale popisováno jako normální vlastnost náramkových hodinek s kotvovým krokem. Někteří hodináři ladí chod COSC hodinek na pohybový styl zákazníka. Kdysi jsem četl nějakou zprávu, která popisovala změny chodu v závislosti na frekvenci pohybů. Nejvýraznější zrychlení nastávalo při pohybech s frekvencí okolo vlastní frekvence setrvačky. Třeba při intenzivní hře na housle (vibrato viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Housle#Vibrato, prakticky viz http://www.youtube.com/watch?v=wLTDCW5Rv8o, třeba po čtvrté minutě). A tak mi napadá, že diskutované hodinky Oris zřejmě nemají v pořádku nátah (doběh z ruky 24h). Zpomalování v klidu nemusí být zpomalení, ale krátkodobé zastavení, ke kterému na ruce nedojde. Co třeba zadrhutí někde okolo přidaného převodu na malou vteřinovku? Hnací moment je nepatrný. Na watchuseek v tématech Smoke and mirrors 1 a 2 říkají, že modifikace, nástavby, úpravy, ladění atd. dnes dělá na zakázku sama ETA z důvodů kvalitativních i ekonomických. Ale i tam přes všechnu kontrolu kvality mohl někdo udělat chybu. Je to lidské. No, a to zrychlování na ruce viz konec prvního odstavce. Co takhle vibrující volant? Raději s těmito naivními úvahami přestanu včas. Ale třeba jsem alespoň trochu pobavil. S úctou M.

http://www2.mae.cuhk.edu.hk/~rdu/ Kdy uvidíme první Grand Sea Gull? M.

No, na netu jsou toho tuny, třeba od pana Ruxu Du: http://www.iaeng.org/publication/WCE2007/WCE2007_pp624-629.pdf Kde vzít čas na to to všechno přečíst? M.