Včera jsem Avatara 3D konečně viděl. Ano, dabing průměr, příběh je jednoduchý, postavy černobílé až by se dalo by se říct, že je to klišé. Ovšem pánové, já se bavil. já se neuvěřitelně, neskutečně a naprosto dokonale bavil. Ten film dokázal něco, o čem jsem si myslel, že je to dávno pohřbeno v minulosti.Děj mě totiž naprosto pohltil. Já totiž ten film neviděl, já ho prožíval. Byl jsem přímo tam, na planetě Pandora. Cítil jsem vodu, vítr , dotýkal se, vnímal ten svět. Vrátil jsem se do časů dětství, kdy člověk dýchal s hrdinou. Sakra, já seděl v kině a jenom jsem se okouzleně usmíval, chvílemi jsem byl naměko,
nebo držel ruce v pěst a ani nedýchal. Vzpomeňte si, když vám bylo 12 a fandili jste v kině Indymu, Lukovi Skywalkerovi, E.T.mu nebo třeba Rambovi. Je mi 31 a já byl na ten večer zase malej kluk. Když přišly titulky, ani se mi nechtělo z kina a nebyl jsem sám. Uff, musel jsem se podělit