VitekB

V Jizerkách a na ruce čínskej volnej styl.

Dnes jsem v Kutné Hoře narazil na tyhle legendární Ronaly na Fáčku . Vím že existují, ale naživo jsem je viděl poprvé. Zámek Kačina

Timexy mi holt nejsou souzený

Jimramov Hrad Dalečín Bobééér

Včera PP Prosíčka, dnes zřícenina hradu Štarkov

Doplnil jsem sbírku o Seiko Chronos. Vlastně hned dvoje . SBFL001 z roku 1991 Záměr byl sehnat hodinky, kterým jsem přiřadil přezdívku "budíkovky". Měly mi připomínat oranžový/červený budík PRIM, který si pamatuji z dětství, resp. z přespávání u babičky v pokoji mého táty. Lumi má totiž stejně sytě zelenou barvu a ručky jsou, ačkoliv to na fotce mobilem z místního bazaru nevypadá, černé. Bohužel mi unikl kulatý model, takže jsem trochu bez kontroly rozměrů koupil tyhle. 31 mm bez, 33 mm s korunkou je nezvyk i pro mě, hlavně při téhle výšce pouzdra. První dojmy tedy rozporuplné. To se rychle obrátilo, když jsem je otočil. Na ciferníku žádné chlubení, ale na dýnku je typická Seiko tsunami vlna a nápis 10bar. Korunka je totiž šroubovací, takže tenhle nenápadný prcek zvládne 9.87 atmosfér! WJB980 z roku 1984 Zatímco první Chronosy stály katalogových 17 000 yenů, druhý model měl o 7 let dříve ceníkovku rovných 40 000¥. Pohodlí 10/10, ciferník má nádhernou strukturu a indexy i po těch letech hází výrazné odlesky. Co dál...? Nemám žádné vysněné dražší swiss made kousky, na které bych musel šetřit a těšit se. Líbí se mi toho samozřejmě mnoho, ale nenosil bych je, nesedí mi to ke mně. Po slintání nad Sunrexy na Micro Praha jsem dostal chuť na chronografy s automobilovou tématikou. Nicméně, quartz-solar do mé sbírky nesmí. Hodinky mám v kufříku "napytlíkované", aktuálně nošený kousek(ky) odkládám na noc na pracovní stůl, čili akumulátor bych do pár let zničil. Zaujal mě Xeric Retroscope, jumping hour jsem ještě nikdy neměl. Takže už měsíce dumám nad barevnou variantou. Co mě instantně chytilo u srdíčka je Svalbard. Navíc, přišli s novým modelem v pro mě vhodnější velikosti a bez integrované gumy. Uvnitř japonská miyota, 40 mm,... to by šlo. Uvidím, jak to budu vnímat třeba za čtvrt roku .

Spíš bych řekl, že mám hodně harampádí . Ale, troje z toho jsou po dědovi. Budu to muset nějak zkonsolidovat, od fotky jsem koupil další dvoje vintage Seiko, takže zatím se příliš nedaří. Tabulka s typem baterek co držím v zásobě je už docela dlouhá, ale když já je mám asi nejdraši... Omegy nenosím vůbec, Orisky jsem měl od koupě před dvěma roky asi třikrát. Příští rok s tím už seknu, z vintage Seiko katalogu mám snad všechny řady co jsem chtěl (Spirit, Type II, Dolce, Chronos,...), takže to vidím na jeden nákup, a sice konečně Credor .

V létě jsme trochu projeli Itálii, celkem nakonec 5600km, mapka přibližná. Bohužel jsem utopil miband (koupen na vinted s naprasklým sklíčkem), takže jsem hledal nějaký levný generický fieldy, co by mi nevadilo darovat přesně tomu divnému týpkovi, co nás otravoval při parkování v Salernu . Mají AR, VH31, šroubovací korunku, 36 mm, bohužel jak jsem zjistil i design z Hamiltonů. Fotky se mi otočily, ale nevím, jak to otočit správně, v průzkumníku windows jsou jak mají být. Cesta začala v Toskánsku, Sienna, Montepulciano a tak. Tipoň se ukázal jako dobrý společník, asi z žádného auta jsem neměl takhle spokojená záda, při jednom deštivém dálničním přejezdu s tempomatem na 100km/h jsem dal 580 km bez pauzy, zastávka v Autogrillu a dalších 360 km no problema. Běžně zastavuji dříve, ale žena spala a nějak jsem nevnímal čas. Švýcar s Defenderem V8 mě předjížděl 3x, asi pořád tankoval Nejvyšší člověkem vytvořený vodopád Cascata delle Marmore Amalfi vynechte, ale Vietri sul Mare super, obvzlášť pokud má vaše partnerka ráda výrobu keramiky :D. Odveze si pak domů spoustu inspirace na vlastní hrnky a talíře. Seiko Charioty taky fajn. Tropea bude láska na celý život. nejlepší kombinace jídla, historického centra a do jeskyně u pláže se dá doplavat a vlézt z moře bez bot. Místní jsou hrdí na svou lokální odrůdu cibule, takže v kombinaci s ndujou je to prostě slast. I s mojí velmi začátečnickou italštinou se tu dalo vmísit mezi místní do lokálních restaurací. Torre Vado zvláštní, moře smrdělo jako psí granule díky řase, ale Lecce i Alberobello kouzelné. Tady naproti Albánii už angličtina mimo turistická místa nestačí, kromě pár obytňáků s NL SPZ tu jezdí jen místní. A taky kamion JIP z centrálního skladu 5 km od místa kde v Čechách bydlím :D. Cestou zpátky nákup stracciatelly di bufala, limelonů, salámků a dalších pochutin v nejlepším supermarketu. Ceny na jihu fascinující, mají sice nižší DPH, chápu levnější lokální zeleninu a sýry, ale i tak... Nakonec povinná zastávka v Benátkách. Čekal jsem turistké cenovky v restauracích, ale vlastně oběd stál víceméně stejně jak v největší díře na jihu. Tuhle přirážku v turistických místech jako máme my tu nevedou, příjemné překvapení.

4400 Kč

Tak 1000 Kč teda no

Teda, tohle pro mě snad překonává i Kabaňovu pomstu na světlech faceliftu trojkové Oktávky, hodně mimo můj vkus.

5000 Kč za tuhle zajímavou raritku