Ahoj, zdravím všechny chronomágy. Na fóru jsem už tři měsíce, ale představuji se až teď. Původně jsem se vlastně registroval jen proto, že jsem se chěl podívat na nějaké obrázky a stránky po mě chtěly přihlášení. Hodinky se mi vždy líbily jako modní doplněk a samozřejmě ukazatel času. Svoje úplně první hodinky jsem si koupil sám na školním výletě v první třídě. Chtěl jsem tenkrát hodinky od rodičů, ale ti mi řekli, že dokud se nenaúčím pořádne hodiny, tak mi žádné nekoupí, takže když jsem dostal peníze na výlet, koupil jsem si místo oběda u vietnamců digitálky za 50Kč. Protože nebyly vodotěsné a já je nerad sundaval, tak moc dlouho nevydržely. Jako další jsem dostal od dědy nějaké staré natahovací primky. Už si nepamatuji, co se s nima stalo, ale doste mě mrzí, že už je nemám. Pak jsem konečně dostal hodinky od rodičů. Už ani nevím, co byly zač, ale pamatuji se, že je matka objednavala v quelle. Moc se mi líbily a byly to první hodinky u kterých jsem si myslel, že budu mít napořád. Nemám. Další mi koupila babi k patnáctým narozeninám. Byly to digitální timexi s krásně duhově zbarveným displejem za 1500Kč. Taky jsem si myslel, že je budu mít pořád a už taky nevím, kde jsou. Když jsem nastoupil do práce, prodal mi na benzínce nějaký tmavší spoluobčan krásný švýcary i s certifikátem pravosti za 100Kč a litr nemrznoucí směsy. Vydržely asi měsíc. Po první zahraniční montáži jsem si nechal ze San Marina přivézt hodinky Diesel DZ7064. Už si nepamatuji, kolik stály, ale tenkrát mi to přišlo za hodinky docela dost. Tak jsem měl konečně drahé hodinky, co mi vydží napořád. Problém byl, že pásek byl kombinace kůže a ocel a pravidelně jednou za rok se rozlepil. Spravit šel maximálně jednou, takže jsem každé dva roky kupoval nový za 1000Kč a doba dodání byla čtyři měsíce. Po pár letech mě to přestalo bavit, tak jsem si pořídil Casio Edifice ECW-M300E. Měly všechno, co jsem po hodinkách chtěl. Solární nabíjení, řízené rádiem, světové časy, osvětlení a hlavně ocelový tah. Měl jsem další hodinky napořád a byl spokojený. Jenže letos jsem měl třicáté narozeniny a dosla jsem geniální nápad koupit si k nim další hodinky, abych na to měl nějakou památku. Vždycky se mi strašně líbily breitlingy, ale přece nejsem blázen, abych za ně dal takové prachy, takže volba padla na festiny, cena byla přijatelná a jsou to přece švýcary. Pátral jsem, jaky model by byl nejlepší a při tom "bohužel" narazil na tyto stránky, takže odedneška jsem hrdým majitelem breitling superocean steelfish. Kdyby mi před třemi měsíci někdo řekl, kolik nakonec dám za hodinky, tak se mu vysměju, že nejsem blázen. Jenže asi jsem blázen, přítelkyne se mnou skoro nemluví, ale já mám konečně hodinky, které už mi vydrží napořád. Tak to je zatím (snad) o mých hodinká vše. Omlouvám se za déklu textu a hlavně za pravopis a přeji všem hezký den.
