Přejít na obsah

Saddam

Členové
  • Příspěvky

    34
  • Registrace

  • Přítomen

Vše od uživatele Saddam

  1. Tick-Tack-Test in kubanischen Riffen Se zpožděním, ale přece přidávám článek o testech Orlíků na expedici Kuba 1967. Omlouvám se za kvalitu obrázků, originál pochopitelně nemám. Fotky R. Blum, TSK Berlin s laskavým svolením autora.
  2. Zdravím vás srdečně, dámy a pánové. Nedávno jsem zasněně listoval katalogem SeaQ od Glasshütte a tak mě napadlo trošku popátrat po historii "Východoněmeckých Orlíků" Spezimatic TS RP 200. Dostal jsem se tak náhodou k informaci, že jejich prototyp se v rámci funkčních zkoušek dostal v roce 1967 na Kubu se společnou přírodovědeckou expedicí Humboldtovy univerzity a sportovních potápěčů z TSK, která se věnovala studiu korálů a jejímž cílem mělo být jeden celý korálový útes rozebrat a převézt do Berlína na stálou výstavu (kde je mimochodem prý k vidění dodnes). Spojil jsem se s člověkem, který se historii sportovního potápění v NDR věnuje a spolupracoval i s Glasshütte na mapování historie TS RP 200. Od něj jsem se dostal až k článku z dobového východoněmeckého časopisu, kde se mimo jiné píše i to, že prototyp GUB Spezimatic TS RP 200 nebyl na návštěvě u strýčka Fidela sám, ale že spolu s ním se zkoušely ještě Mastery od Squale (které, mimochodem, dle dobové reklamy používali relativně hojně právě Kubánci), a Orlíky. Kdysi jsem tu na fóru o Orlíkách někde četl, že jeden kus prý dostala Polská armáda a jeden NVA. Předpokládám, že to byly právě ony. Článek není nijak podrobný, ale vyplývá z něj, že jak GUB, tak Orlíky přestály celou expedici (časté ponory do 30 m a práce pod hladinou) bez ztráty kytičky. Jediná výtka směřovala k malé spolehlivosti řemenu a lunety. Naproti tomu Mastery představovaly jiný level nejen odolností do 100 barů vnějšího a 6 barů vnitřního přetlaku při dekompresi, ale celkovým zpracováním. Jednoznačný závěr zněl, že Spezimatic i Orlíky jsou ideálními nástroji pro sportovní potápění, pro profesionální použití pak je Squale Master jasná volba. Samozřejmě to nepíšu proto, abych majitelům Orlíků hnul žlučí, že jim haním Grál. Fascinuje mě představa, že v těch dobách, o kterých chtě nechtě máme zkreslené představy, dokázal do státem řízeného centrálního plánování zasazený průmyslový podnik, který jel ve zbrojní výrobě a jakoby mimochodem vyráběl kvanta low-endových náramkových hodinek (i když tehdy to nepochybně znamenalo něco jiného než dnes) s reverse-engineered obšlehnutým strojkem, v podstatě garážovou metodou (jenom viz moje někdejší úvaha o materiálu pouzder) ze součástek, co se našly pod ponkem, vyrobit něco, co opravdu fungovalo a i když to nebyla právě světová skupina, mělo to přinejmenším obrovský potenciál. Moje babička vždycky říkala: "Kdyby byly v p... ryby, nebyly by potřeba rybníky." Je to pravda. Ale představte si, že by někdo rozhodl a Orlíky se vyráběly dál. Nepřestalo by se na nich dělat. Vychytaly by se mouchy. Jak by asi vypadaly dnes? Pokud mi dotyčný udělí svolení, dám sem samozřejmě kopii článku.
  3. Tak tuhle otázku slýchám doma pokaždé, když ten šuplík otevřu (a někdo mě u toho načapá). Bohužel ty zmíněné hodinky (a ještě pár dalších) jsem dostal v různém stadiu rozkladu buď od svých kamarádů, nebo od blízkých či vzdálenějších příbuzných, z nichž velká část už nežije, takže jakous takous cenu mají tak maximálně pro mě.
  4. Zdar borci. Po čase jsem zas zavítal na fórum, asi proto, že jsem zas po čase otevřel doma šuplík se svým šrotem. Trošku jste mi vyrazili dech těmi cenami za renovace PS2. Už je to nějaký čas, co jsem v Eltonu nechával dělat ty svoje, a to už šplhaly ceny do nebes, ale teď je to fakt krutopřísný. Zapátral jsem proto ve svém archivu a dohledal jsem pro zajímavost, kolik dřív renovace stály. První Sporty 2 (zelený Humberta) jsem nechával dělat v květnu 2004. Byly po pádu, hodně zničený, zůstal vlastně jenom stroj. Měnily se ručky, číselník, setrvačka, sklo, a pouzdro do nerezu, i když tehdy ještě, pokud mě paměť neklame, nabízeli i chromovaná. Cena sakumprásk 1 881,- Kč. Druhý Sporty 2 (žlutý Humberta) se dělaly v listopadu 2007. Utopený a v dezolátním stavu. Výměna ruček, číselníku, setrvačky, skla, pouzdro do nerezu. Cena celkem 4 826,- Kč. PS 2 Automat jsem posílal na renovaci v únoru 2011. Opět dezolátní stav, i když tentokrát toho zůstalo víc. Číselník a ručky jsou původní. Měnilo se pouzdro za nerez, sklo, setrvačka, rotor a můstek samonátahu. Cena 4 574,- Kč. PS 2/1 byly renovovány v dubnu 2014. Zachoval se armovací kroužek, číselník i ručky. Výměna skla, setrvačky, stavěcí zpruhy, přes. pastorku, minutového kola a západkového kola. Pouzdro do nerezu. Cena tentokrát 6 670,- Kč. Mimo těchhle zmíněných Sportů jsem v Eltonu nechal renovovat během let i další hodinky, co jsem měl doma, dvoje kal. 66, dvoje kal. 68, dvoje kal. 50, jedny kal. 55 a jedny Quartzky kal. 200 (a dokonce mi nádherně zrestaurovali i kapesní stříbrný Doxy, to už dneska zní jako pohádka), takže mě tak napadá, že jsem tam za ty roky i tak nechal dost peněz. Ale byl jsem vždycky spokojenej a taky je mám, kluky ušatý, rád, i když jsou pekelně drahý a není to cizina ani západní ani východní atd. atd. Proto jsem si tam nakonec koupil i ty Orlíky 38, i když jsem si říkal, že už to fakt přeháním. No jo, ale mám ještě jedny soudkové 66ky, které jsem chtěl renovovat, mají hodně zničené pouzdro a paní Krsková už před lety navrhovala dát je do nerez PS2, ale měl jsem to udělat hned. Za tyhle peníze to už nedávám.
  5. Článek je fajn a přiměl mě konečně k položení otázky, s kterou si lámu hlavu už od chvíle, co jsem se o Orlíkách dočetl v páně Hovorkově knize. Uvádí se v ní, že pro výrobu pouzder byla použita nerezavějící ocel PHOENIX MAZ, jelikož Sandvik nebyl ochoten dodat obdobný materiál v požadovaném (příliš malém) množství. Ještě poznámka k článku - Sandvik je samozřejmě švédská firma, nikoliv lokální. Podařilo se mi zjistit, že šlo o austenitickou chromniklovou ocel s 0,14 % C, 8,5 % Ni a 18 % Cr s velmi dobrou obrobitelností, která zhruba odpovídá SAE 302/303. Vyráběla ji pod obchodním názvem MAZ rakouská ocelárna Schöller-Bleckmann Stahlwerken, jindy též Phönix Stahlwerke J. E. Bleckmann (dnes Böhler Bleche GmbH & Co KG) Mürzzuschlag. Nabízí se otázka: z různých zdrojů je doloženo, že už před válkou zásobovala Poldi Kladno, svého času jeden z největších evropských producentů speciálních a korozivzdorných ocelí, část švýcarského hodinářského průmyslu materiálem na výrobu pouzder. O 30 let později domácí výrobce ze země, která v té době byla ocelářskou velmocí (úhrnem 10 mil. tun v r. 1967, více než Belgie, polovina produkce Francie), pilně točil na soustruzích mosaz a s Poldinou za zadkem i pro vojenské účely marně sháněl pár kilo nerezu, aby jej nakonec doslova "vyškemral" na kapitalistickém západě. Je mi jasné, že odpověď na tuto otázku spočívá nejspíš v plánovaném hospodářství, vždyť i příbory jsme měli hliníkové, ale i tak by mě zajímalo, jestli se někdo někdy pokusil prosadit na pouzdra Prim nerez (mimo Orlíků) a proč ji nedodala Poldi? Jinak ani já nepochybuju, že Orlík je jeden z povedených klonů Seamasteru, ostatně přesvědčil mě o tom zvědavý pohled dámy v Zenithu v Le Locle, když jsem tam byl na (neúspěšné) misi za záchranu svých Zenithů. Z toho je myslím jasné, že je mám taky. I když to pochopitelně nejsou ty o kterých se tu bavíme, ale "jen" nové 38... Ty původní mít nikdy nebudu. Musím šetřit na El Priméro.
  6. Jo, to už bude něco jinýho. Stejně by mě ale zajímalo, kdo to mohl takhle nosit...
  7. Paráda. Ale ten řemen bych asi ukous... Jednak proto, že se mi (na rozdíl od těch automatů) nelíbí a druhak proto, že mi připomíná žvejkačku Bajo.
  8. Ještě pár fotek Diplomatů a začne se mi o nich zdát. A to bude konec. Už teď mám doma problém vysvětlit, na co potřebuju tolik hodinek, když normálnímu člověku v dnešní době stačí telefon a nemusí je mít vůbec. Navíc když se musí všechny "neustále" opravovat a vůbec stojí tolik peněz...
  9. Ty Diplomaty jsou klasika a podle mě bomba. Zrovna včera, když jsem byl v Praze v prodejně Eltonu vyměnit řemen na svoje poslední renovované PS2 jsem tam na jedny slintal. Taky byly právě po renovaci. Ach jo... Dneska jsem vzal svátečně zelené kal. 68. Dlouho jsem je neměl na ruce, co do vzhledu jsou to moje asi nejmíň oblíbené hodinky. Prostě se s tou barevnou kombinací zlatá/zelená/bílá nějak nemůžu srovnat. A že jsem na to měl spoustu let, jsou po dědovi a nosil je asi nejčastěji. Takže fakt památeční kus. Trochu tomu pomohl ten řemen (zelený Hirsch Dakota), ale stejně... Před lety renovovány v Eltonu, ale spíš jen údržba. Nové sklo a korunka, zbytek vše originál.
  10. Jsem si toho vůbec nevšiml, až teď... A vypadá to pěkně.
  11. Ba jo, nosila, aspoň co pamatuju, ale žádné extrémní podmínky to určitě nebyly. No a před pár lety proběhla údržba v Eltonu. Kromě řemenu je ovšem všechno původní.
  12. Tak zas trochu společenského ducha... Kalibr 55, po prabábě.
  13. No dobře, sice jsem se už s nima chlubil, ale proč se nepochlubit znovu, že? Taky včera přistály z Eltonu. A když Sporty, tak ve sportovním...
  14. Tak konečně jsou doma... Já vím, není to žádná vzácnost a pravověrní by mi vytkli i to nerezové pouzdro, ale přece jenom je to na nošení. A jedna z mála věcí, které mi zbyly po mém prastrýci. Tyhle hodinky nosil už když jsem byl malej kluk (a asi už i nějakou dobu předtím) a já byl unešenej tím, že ve tmě svítily. Když se mi dostaly do ruky, už nešly. Ještě musím zjistit, co jim vlastně bylo. Takže kompletní oprava stroje, výměna pár dílů (minutové kolo, hřídel korunky, setrvačka a ještě něco, co jsem nepoznal), no a pouzdro. Původní samozřejmě pečlivě uschováno. Zbytek, cifr, ručky původní. Takže moje čtvrté Sporty II (2 x Humberto kal. 68, 1x automat kal. 96) a desáté Primky celkem (2 x kal. 50, 1 x kal. 52, 1 x kal. 68, 1 x kal. 80 a 1 x quartz) - na to, že nejsem žádný sběratel a jen zachraňuju, co se mi dostane do ruky... Ještě musím nějak "pořešit a vykomunikovat" řemínek. Poslali mi jiný, než jsem chtěl. Nechal bych to být, ale vzhledem k jeho ceně...
  15. Pro úplnost původní stav očekávaného přírůstku...
  16. I já se přidám mezi příznivce Sportů II. Tohle je (zatím) moje osobní sestava. Všechny jsem je dostal a všechny byly v příšerném stavu. Všechny taky byly renovovány v Eltonu a osazeny nerez pouzdry. Zajímavé je, jak se postupně měnila cena. Zelená humberta renovována 2004 za nějakých 1 500,-. Žlutá 2007 za bratru 3 500,- a automaty 2010 za 5 000,-. No a během pár dnů dorazí čtvrtý kousek (je už v Praze na prodejně), a ten už vyjde na 6 a půl. Všechno přibližně ve stejném rozsahu. Ale nechte je ležet, když je můžete nosit, že jo...
  17. Tak mě napadá, že jsem kdysi reklamu na IGEN viděl. Vyšla shodou okolností taky na zadní straně časopisu, tuším že to byla Naše rodina, někdy na začátku sedmdesátých let. Objevil jsem to náhodou, naštěstí vyhazuju máloco a když už, většinou to prohlížím, tak jsem si toho všiml a pečlivě schoval. Kdybych jen věděl... No ale až to najdu, tak to sem dám.
  18. Zdravím a přidávám se k dotazu, zda-li doporučíte, kde sehnat ručky na kapesní Doxy. Zdědil jsem je bohužel úplně očesané a v zoufalém stavu. Nejdřív já (zvenku) a pak i můj hodinář (uvnitř) jsme s nimi dělali psí kusy a podařilo se (tedy hlavně jemu) je uvést do celkem slušného stavu, s ručkami byl ovšem pochopitelně problém. Po dlouhém shánění jsou tam coby provizorium tyto, ale chtěl bych s tím něco dělat. Matně si vybavuju z dětství (to je ještě měl strýc a mně se velmi líbily), že tam byly ručky s ornamenty, podobné současné minutovce, ale tmavé (těžko říci, zda zoxidované či opravdu modřené nebo černé). Vteřinovka už tenkrát chyběla. Věděl by někdo?
  19. Tak tohle je nový přírůstek do mé kolekce Primek. Měl bych tedy říct, že renovovány byly již před několika lety, ale teprve teď jsem sehnal řemínek, který by se k nim trochu hodil. Moc se mi nelíbily, ze všech asi deseti, které mám, nejmíň (ta barevná kombinace zelená-bílá-zlatá se mi zdá poněkud divoká), takže jsem je nenosil a ležely celou dobu v šuplíku. Zase k nim mám ale zvláštní vztah, takže mi to bylo líto. Teď si ale už zvykám a ten řemínek (Hirsch Dakota) tomu taky dost pomohl. Je s podivem, jaký problém může být zelený řemínek se zlatou sponou. A tady jsem je ještě nikde na fotce neviděl, i když je pravda, že jsem neprohlížel zdaleka všechny příspěvky. Takže mě kdyžtak opravte.
  20. Mám i variantu se žluto-červenými indexy, ale souhlasím...
  21. Dneska jsem dostal z Tissotu informace o těch Moeriskách. Kalibr 18''', rok výroby cca 1911. Na to, že Moeris už 30 let neexistuje, je to slušný výkon. Prý nemají z jejich archivu skoro nic, tak to nějak určili odhadem. Dokonce mi poslali kopii reklamního inzerátu z dobových novin - jsou to ty vpravo...
  22. Taky jsem si všiml. Ale vrátil se mi s tím, že mám zamítnutý přístup. Nemohlo by to být tím, že se nejdřív musí vyplnit ten dotazník na jejich stránkách? Oni když pak odpoví, dá se tam už psát, ale přímo to nejde. U Tissotu to bylo podobně...
  23. Děkuju za informaci, měl jsem v úmyslu zjišťovat podrobnější údaje, tak to zkusím...
  24. To můžu potvrdit a nestávalo se to jen na konci 80-tých let. Když jsem měl svoje Sport II v Eltonu na renovaci před cca 4mi lety, tak se to stalo taky. Hodinky přišly, šly asi týden a konec. Následovala reklamace a závada byla identifikována právě jako ostřina ze šroubovacího víčka, která spadla do strojku. To jsou ony... Sklíčko už je trochu opotřebované, dost je nosím. Řemínek je Hirsch Off-Shore (drahej, ale krásnej...)
  25. Tak jsem po dlouhé době zase navštívil stránky fóra, potěšil oko pohledem na vaše kousky a rozhodl se přispět i se svou trochou do mlýna a představit vám své krásky. Všechny jsou dědictvím po mých předcích. Bohužel žádný z nich nebyl továrníkem ani starostou, takže to nejsou žádné vzácné kusy, ale já bych je pochopitelně nedal ani za nic... Hodinky jsem získal v rozmezí několika let a bez výjimky byly rozbité. Klasika. Teď však již všechny tikají (za cenu značného shánění, prošení a nemalých finančních nákladů) a já si užívám. Bohužel nemám žádné fotografie před opravou, ale byly všechny dost zničené... 1. Omega, výr. č. pouzdra 4237228 (tedy dle některých tabulek rok výroby cca 1908). Prasklá hřídel setrvačky. Renovovány na jaře 2000 jistým hodinářem, který mne tehdy velmi potěšil a později velmi zklamal, takže už jsem tam nešel. 2. Moeris, výr. č. 959232, v současné době se v Tissotu zjišťují bližší informace. Zakoupeny z druhé ruky prababičkou jako dárek pradědečkovi ve Vídni cca v r. 1914. Odštípnutý číselník, prasklá hřídel setrvačky (jak jinak) a ložisko. Renovovány letos u jiného hodináře a naprostá spokojenost. 3. Doxa, výr. č. 1240049, bližší informace zatím nemám. Strojek zanesen prachem a doslova zalepen, popraskané celuloidové sklíčko, chybějící vteřinka, silně zoxidované ručky. Renovace dokončena před týdnem. Ty ručky nevypadají moc dobře (původně byly asi černé), ale mám v úmyslu se k nim ještě vrátit. Ideální by bylo je vyměnit. Nedávno jsem viděl kapesní Eposy a měly podobné, třeba by to šlo. Kdybyste měl někdo nějaký nápad...
×
×
  • Vytvořit...