Hoši, já tam byl, viděl jsem ten zmar na vlastní oči. První poločas ještě jakžtakž...Sparta držela míč, nepouštěla domácí do žádných šancí, dala pěkný gól, ale že by nějak dominovala? Vůbec. V druhém poločase od sedmdesáté minuty Sparta zase vypnula motor a začala se bát o zápas, no a výsledek se dostavil. Trma vrma, odpoknutý míč letí za obranu, ta špatně postavila lajnu, ofsajd to nebyl, Wágner letí sám na toho Rumuna a udělal si z něho šulina, co se válí po trávě... Pak už celý stadión vyskočil, jak jeden muž, jen já jsem zůstal sedět zařazený na zadku...Koukám vlevo a chlap vedle mě taky sedí a tak mi to nedá a vysvětluju mu, že radost nemám, že fandím Spartě a on na mě: Já taky... Což bylo, jak najít jehlu ve stodole plné sena. Dva Sparťani z Karviné se sešli vedle sebe...Ale bylo nám to k hownu. No a šel jsem domů, s bolestí hlavy...