Perkele

Zákony čekající fronty jsou neúprosné. Navíc je třeba myslet na ten fakt, že pustit někoho před sebe je sice hezké gesto slušnosti, ale zapomíná se na to, že tím ten dotyčný nechává "předběhnout" všechny ty lidi za ním, kteří nic takového nenabídli. Správně by to tedy mělo být tak, že když je někdo šlechetný, tak si vymění svou pozici ve frontě za nově příchozího (tzn. jde na konec fronty). A tomu já tedy říkám opravdu gentlemanské chování, protože zrovna u doktora už chtějí bych opravdu už všichni doma a ležet, také na ně někdo někde může čekat či se může dít jiná událost. Tím samozřejmě nezlehčuji ten fakt, že někteří lidé se chovají jako řezničtí psi a je jedno kolik jim je..

Škoda, že ty černé nejsou v té menší velikosti. Pak bych neváhal. Ty červené jsou na mne už moc červené, chybí mi tam více kontrastu, které mají právě ty černé... Je to krásné že, už se jen rozhodovat, které. Úplnej heroin

Njn, lidem se to pořád říká, že klima se mění, že voda chybí. Ale lidem je to jedno, dokud to nepocítí na vlastní kůži u sebe doma. Protože teprve pak se to každého jednotlivce teprve skutečně dotkne. Pak se zvedne ta masa a začne plašit, proč to nikdo neřešil a budou se hledat viníci a rychlá/drahá řešení. Přesně o tomhle je film K zemi hleď. Politici na to kašlou, protože jsou "důležitější problémy" ale nakonec nás to dožene. Jestli bude suchý podzim/zima, tak to se příští rok hodně "nasmějeme", až ty přehrady budou poloprázdné ještě před létem..

Tak jsem si řekl, že už mám zase ve fondu "Kristián" něco nasysleno a poohlížím se po nějakých pěkných dovolenkových hodinkách. Něco, co si člověk může vzít na pláž, do baru, na couračku po cizích krajínách a tak prostě na pohodindu :-) No a padly mi do oka Wardy Dune Aeolian v pískové variantě. Zaujala mě barevná kombinace a samozřejmě hlavně ten zvlněný cíferník. Nemáte je, prosím Vás někdo (klidně i v jiných barvách? Zajímaly by mne nějaké reálné zkušenosti. Na webu jsou samozřejmě všechny fotky přenádherné, ale jak je to s nimi v reálu? Děkuji a ještě přidávám pro případné zvědavce pěkné video z rozbalování https://www.youtube.com/watch?v=m1GnAcrf5Cw

Domnívám se, že než se postaví a rozjede více fabrik na paměťové čipy, tak to bude víceméně stejná mizérie. K HDD jako hlavnímu paměťovému médiu se už nikdo nevrátí (pomalé, žravé, křehké) vyjma úložišť kde se tolik nespěchá na data. Kaskadéři možná budou razit cloudová úložiště. Nezbývá než čekat

Jen si dovolím podotknout, že během víkendů neplatí některé parkovací zóny. Tudíž je možné stát na těchto zónách zdarma, nebo za sníženou cenu. Je to ale nutné zkontrolovat skrz aplikaci (např. Easy park nebo mapy.cz to umí také zobrazit), protože to neplatí všude (speciálně střed města to určitě nemá). Navíc o víkendu, když není nějaký velký koncert by se mělo dát zaparkovat v přilehlých ulicích okolo O2 arény. Samozřejmě, že MHD je nejlepší způsob, ale minimálně bych se přiblížil a kousek došel. Třeba v těch ulicích okolo arény stojí parkování o víkendu 5Kč/hodina..

Tak pro dnešek konečně padla, je to za 4 00:00

Kam se hrabe zlato..

Pro anglicky mluvící lovce přidávám toto instruktážní video: https://youtu.be/aCQ0yUSWey4?is=0-RtqcdIEmfxRMf2 Lovu zdar!

Lov na moskyta je záležitostí trpělivosti, vůle a odhodlanosti hledat třeba i hodiny, dokud nebude uštván. Nejprve izolovat lovecký revír (místnost) uzavřením všech dveří a oken, poté rozsvítit a zde nastává souboj vůlí. Lovec bojující s únavou a vztekem, proti němému nepříteli. Avšak nepodceňovat! Moskyt je velmi mazaný, zákeřný a opravdu úskočný oponent. Je třeba obrnit se trpělivostí, zenovým klidem a cílenou vůlí. Nic lovci nesmí stát v cestě, spánek počká, krmení dítěte počká, močení počká. Existuje jen lovec a jeho kořist! Po detekování moskyta na zdi, či jiném povrchu doporučuji opatrně přikrýt skleničkou a po úspěšném odchycení podsunout kousek papíru a následně se vší opatrností přenést na čestné místo utrpení. V tento moment přichází čas pomsty. Váš čas! Úsilí, vynaložené při lovu se vyplatilo, sok je uvržen do Vašeho světa. Nyní Vy jste jeho Bůh rozhodující o bytí a nebytí. Vychutnejte si tento moment, bude se Vám hodit při dalším lovu. Neboť oni, oni nikdy nespí..

To vypadá fakt pěkně! Ten mezihvězdný cifr na mne udělal dojem. To je ta menší či větší verze? (Jestli se tedy pořád dělá i u těchto "hvězdnatých")

To si takhle vyjedete s drahou ženou na výlet do Hradce Králové, projdete se na Bílou věž (mimochodem moc hezky udělaný výstup se spoustou zajímavostí o věži i historií města) kde je parádní výhled do širého kraje, slezete a pokračujete kolem kostela na náměstí. Když tu náhle spatříte to co oko každého nadšence potěší - vytrínu s blyštivými časy. No a zatímco jsem já zadýchával sklo a má milá znuděně stála za mnou, otevřely se dveře a z nich vykoukla půvabná mladá dáma v koktejlových šatech a mile nás pozvala k nim do butiku, ať se podíváme i zevnitř. A tak jsme v turistickém oblečení s batohem na zádech zapluli do čerstvého místa hodinek mistra Bechyněho. Menší místnost vede kolem krásně udělané časové stěny vývoje značky Bechyně do krásného sálu s vykládaným stropem kde se to již blyští ocelí a zlatem. Já jsem se tedy jal "očumovat" vytrínku s plody značky Tudor. Zrovna když jsem obdivoval krásné BlackBay s vínovou lunetou ozvala se dráha polovička, že by si vlastně chtěla také nějaké vyzkoušet a co bych doporučil. Nafouknutý vlastní důležitostí jsem se opět přesvědčil, jaké mám štěstí na svou nejdražší. Zahleděl jsem se na dámskou sekci a hned mi padly do oka Longines Conquest. Byly zde v bílé s perleťovým cifrem a modré s démanty. A než jsem stihl říci něco o kvalitě, žena už žádá milou dámu o zkoušku. No a pak už to šlo ráz na ráz. Bílá z mě nepochopitelných důvodů neprošla, modré zabodovaly. Přidal se k nám ještě i pan vedoucí a nabídl pěknou slevu. V podstatě bylo rozhodnuto. Zde je první dojem, žena s bohorovým klidem prohlašuje, že je to "docela pěkný". Já jsem samozřejmě nadšený jako malý dítě v hračkářství. Pan vedoucí mi ještě na navnadění přináší tyto drobné Tudory, které na mém subtilním zápěstí přímo řvou "KUP MĚ" (omluva za horší foto, vzrušením se mi třásly pastelky) Ale pak už to šlo rychle - má drahá bere Longines, dostáváme jako dárek krásný katalog Glashütte (tam jsou taky nádherné kousky) a odcházíme. Dáma a pán z butiku Bechyně v HK byli moc milí, mělo to příjemnou přátelskou atmosféru. Krásné to odpoledne. Cestou domů jsem samozřejmě nezavřel klapačku a hustil jsem do ženy všechny možné informace na které jsem si jen vzpomněl. Až se divím, že to radši neposlala do mostního pilíře. Nicméně, zde přidávám nějaké to foto: A samozřejmě jsem neodolal a zkusil si je taky Překvapivě dobře mi seděly, ale ty kameny místo čísel už nějak moc útočí na mou hetero-náturu, ty římské indexy na Tudorech výše se mi líbily více. Ale jinak pohodlné malé hodinky (34mm), s průhledem na kalibr L888 s velkorysou rezervou 70h a pro mne netradičním kmitočtem 3,5Hz (25200 pbh). Mám z toho všeho radost! Je to krásné hobby, co máme