Samozřejmě, vždyť denimy o 25–33 oz jsou především moderní specialita pro nadšence, nikoli návrat k běžným pracovním džínům horníků nebo kovbojů. Historický pracovní denim býval podstatně lehčí. Extrémní gramáže se rozvinuly hlavně v prostředí japonského prémiového denimu a později v soutěžení značek, kdo dokáže vyrobit ještě těžší látku. Zkusil jsem AI, co nám řejkne:
Jak těžký denim se používal v minulosti?
Dobře doloženým příkladem jsou Levi’s. Firemní archiv uvádí, že původní nýtované kalhoty z roku 1873 používaly denim o 9 oz z tkalcovny Amoskeag. Stejnou hmotnost zmiňuje reklamní leták z roku 1899 i katalog z roku 1915. To byly skutečné pracovní kalhoty, nikoli lehká módní napodobenina.
V průběhu vývoje 501 se objevovaly těžší látky kolem 10 a 12 oz. Historický vývoj tedy neodpovídá představě „kdysi se šilo z 25 oz a dnes se šetří materiálem“. Alespoň u doložených klasických 501 je spíš opačný.
Důležitá poznámka. Při porovnávání je ovšem nutné rozlišovat hmotnost před praním a po sražení. Když se látka plošně srazí, stejná hmotnost se soustředí na menší plochu, takže počet oz na čtvereční yard vzroste. Samotná čísla z různých katalogů proto nemusí být přímo srovnatelná.
Odkud přišly gramáže 25–33 oz?
Nešlo o jediný vynález, ale o postupné posouvání hranic:
Iron Heart patřil podle dobového přehledu mezi průkopníky sériově vyráběných džínů v rozsahu přibližně 17–21 oz. V roce 2011 už nabízel 25oz denim.
Naked & Famous popsal vlastní postup jako „denimové závody ve zbrojení“ se značkou Samurai: 18 oz v roce 2008, 21 oz v roce 2009, následně 24 oz, 26 oz v roce 2010 a potom 32 oz.
Svou 32oz edici značka prezentuje jako rekordní výrobek uvedený v roce 2012. Její slogan byl záměrně sebeironický: „Zaručeně nepohodlné, nebo vám vrátíme peníze."
U 32 oz už byly problémem i šicí stroje: dobová reportáž popisuje, že výroba musela proběhnout v Japonsku, protože pro tak silnou látku nenašli vhodné výrobní možnosti v USA ani Kanadě. To dobře ukazuje, že šlo o technický a marketingový experiment, ne o samozřejmý pracovní standard.
Proč je tedy někdo nosí?
Zčásti pro samotný zážitek: výraznou strukturu, těžký omak a postupné roznošení. Zčásti jde o sběratelství a fascinaci řemeslem — podobně jako u jiných výrobků, které záměrně překračují hranici praktické potřeby. U nejextrémnějších edic sami výrobci zdůrazňují překonávání technických limitů.