O rusácích si myslím své. Před pár lety, v době olympiády v Soči, mě v Moskvě na Šeremetěvu zadržela policie, protože jsem se rozčiloval, že mi nechali při cestě z Bangkoku uletět navazující letadlo do Prahy. Moje znalost ruštiny jim zřejmě tak imponovala, že na mě ihned nastoupili s tím, že mě řádně prověří. Nekompromisně jsem byl zacvaknut želízky, odveden z terminálu, posazen do auta, byl mi zabaven telefon, příruční zavazadlo a byl jsem odvezen do přilehlého hotelu. Tam mě šoupli na pokoj, dali pro potěšení jedno krabičkový menu z letadla, před dveře postavili fešáka se samopalem a zamkli z venku.
Byl jsem tak vyděšený, že už jsem se viděl někde v anonymním vězení plném něžných ruských chlapáků. Nicméně hlad zvítězil a usoudil jsem, že se alespoň najím, než mě definitivně zavřou na doživotí. Abych to povýšil, tak se mi pružinou z pantu prázdné skříně na oblečení podařilo otevřít zamčený minibar. K mému překvapení byl plný alkoholu Takže jsem to do sebe jako pomstu vyklopil, proložil džusem, pár tyčinkama Snickers a nakonec oříšky.
Nad ránem mě bez komentáře vytáhli z pokoje (minibar nikdo nekontroloval) a zavezli zpět na letiště (již notně uváleného a nemytého). Tam mi po hodině čekání v jakési kanceláři jen suše sdělili, že došlo k omylu, a že mě mylně identifikovali jako nějakého "špiona". Dostal jsem pas a s doprovodem prošel až k nástupu do téměř prázdného letadla do Prahy. Tam mě naštěstí ukonejšily letušky, posadili stranou, kde jsem s nimi vesele pokecal o mém dobrodružství. Teď se tomu směju, ale celkově to je jeden z nejhorších zážitků mýho dlouhýho života a kdykoli přijde řeč na Rusko, je mi jasný, že to je jinej svět.