Vyhledávání

Tula nebo niello (nielo) Už nějakou dobu jsem uvažoval, že by se mohla doplnit informace o této celkem zajímavé zdobné technice, se kterou se můžeme setkat i u kapesních hodinek. No a protože dnes jsem se přemohl, tak tady je stručný popis: Technika Tula nebo niello je technika výzdoby kovových šperků nebo i pouzder kapesních hodinek. Označení niello je zkomolenina latinského nigellum (načernalý), tula pak je název podle ruského města Tula (jižně pod Moskvou). Historie Technika je stará, vynikali v ní např. Peršané a Číňané. Dále pak rozvoj ve středověku, např. v Italii, největší rozkvět v XV. stol. Později se tato technika přenesla a úspěšně rozvinula i v Rusku, zejm. ve městě Tula, podle nějž se používá pojmenování techniky - tulování. Popis výroby Na šperku nebo pouzdře se vyryly nebo vyleptaly rýhy ? vzory, motivy a obrázky, které se pak vyplnily kontrastní šedočernou hmotou vyrobenou ze směsi stříbra, mědi, olova a síry. Poté se vše stavilo v peci a následně povrchově upravilo. Použité kovy Stříbro (1 obj. díl), měď (2 obj. díly), olovo (3 obj. díly), síra (9 obj. dílů), tavené s přísadou tetraboritanu sodného (borax). Poté se nechalo vychladnout a následně se rozemlelo na prášek, který se spracoval s chloridem amonným na jemnou pastovou hmotu. Ta se vetřela do vyrytých a vyleptaných drážek nebo do připraveného vzoru (0,3?0,4 mm) a následně zapečením nebo žíháním v reakcí se sírou se převeda na sulfidy, které měly až černou barvu. Takto došlo k propojení černá výplně s kovem. Nadbytečná část výpně se zbrousila a zaleštila. Z používaných kovů, určených pro výzdobu, bylo oblíbené stříbro pro jeho kontrast s výplní. Pro zajímavost popis s Ottova slovníku naučného: Niello (ital.), černá tavenina, skládajíci se z 5,5 ? 5,7% stříbra, 11,1 ? 13% mědi, 16,7 ? 19,4% olova, 0 ? 2,9% bóraxu, 66,7 ? 69% síry. Béře se na ornamentální neb figurální ozdobu předmětů hlavně stříbrných. Připravuje se takto: stříbro, měd, olovo roztaví se pod vrstvou bóraxu, by chráněny byly od okysličení; roztavené vlijí se do tyglíku naplněného předepsaným množstvím síry a znovu taví. Po vychladnutí tavenina roztluče se na jemný prášek, s roztokem salmiakovým se rozetře a nanáší do vrytých neb vytlačených ozdob. Předměty takto zdobené, byvše otřeny a opraveny, dají se do pecí, kdež se ohřejí až do roztavení niella, načež se vyjmou a po ochladnutí přebytečná tavenina se odstraní, předměty se obrousí a vyleští. Niellování jest lepší než emailování, neboť niello se stříbrem pevně se spojuje, tvoříc s ním takřka jednolitý celek. Též trvanlivost jest mnohem větší. V zdobení tomto vynikali Peršané a Cíňané. V Italii největšího rozkvětu nabylo v XV. stol. Nvní se provádí již méně, a to hlavně v Rusku, jehož výrobky (hlavně z Tuly) nabyly světového jména. No a to je vše Toto zdobení je na kapesních hodinkách zajímavé, hodinky zatraktivňuje, některé vzory jsou opravdu pěkné. Ačkoliv se podle popsané technologie může zdát, že se jedná o trvalou úpravu, zub času dělá s ozdobenými předměty své. Není neobvyklé, že dochází k vydrolení výplně, většinou způsobené násilím, třeba pádem nebo ohnutím. I tak jsem pár nabídkám podlehl a na důkaz toho přikládám i několik obrázků.