Vyhledávání

Zdravím přátelé, několikrát jsem si zde v poslední době povzdechl nad tím, že se tu řeší spousta ptákovin a málo hodinek. Případně když se tu něco zjevilo, někdy si dal tu práci a utřel autora i hodinky (myslím třeba Šímovy pilotky - cítil sem s tebou chlape a pevně doufám, že hořkost z této zkušenosti brzo zmizí a zase se do něčeho podobného pustíš). Poslední kapkou pak byla dnešní krásná Emanova recenze Londžínů a tak jsem se také rozhodnul přispět svou troškou do mlýna a po přibližně měsíčním seznamování se, napsat chlubírnu na jeden z nejzajímavějších kousků, které mi během mé chronocesty zkřížily cestu. Na začátek troška té historie: Psal se rok 1914, když Eugene Meylan založil společnost Glycine. To jsem ale asi už moc daleko v minulosti. Historie naší legendy se začala psát v roce 1953, kdy se majitelem společnosti stal Charles Hertig Sr. Jeho přítel a zaměstnanec společnosti Altus, Samuel W. Glur, se ve stejném roce vydal na dlouhou služební cestu na dálný východ s cílem zmapovat situaci na tamních trzích. Štěstěna, náhoda nebo jeho bystrá mysl chtěla tomu, že se místo popíjení drinků nebo spánku během svého letu z Bangkoku do Kalkaty posadil do pilotní kabiny DC4 Thai Airways za pilotem Chatem Brownem a položil mu celkem jednoduchou otázku: "Jaké hodinky by piloti světových aerolinek potřebovali?". Odpověď byla následující: - vodotěsné - automatické - s datem - 24 hodinový ciferník - otočná 24h luneta Netrvalo ani 4 měsíce a první model Glycine Airman byl uveden na trh v USA. Uvedení modelu bylo velkým úspěchem a tak asi nikomu nepřijde divné, že se dočkal k dnešnímu dni již více než pětadvaceti generací následovníků a stal se ve svém segmentu opravdovou legendou. Teď již k hodinkám samotným. Na začátek základní specifikace: - průměr 42 mm - výška 11,8 mm - lug to lug příjemných 50 mm - rozteč nožek 22 mm - pohon GL293, což je upravená ETA 2893-2 - safírové sklíčko s vnitřním antireflexem - vodotěsnost slušných 100 metrů (šroubovací korunka) - kyklop nad datem, jehož barva je netradičně červená - limitovaná edice 600 kusů A teď již k příběhu našeho shledání a samotným dojmům z těchto krásných a osobitých hodinek. Řada Airman mi byla vždy sympatická, ale nějak zvlášť jsem nad jejím pořízením nepřemýšlel. Vše se změnilo asi před dvěma měsíci, kdy se do nich zamiloval jeden můj chronokamarád z Německa a po pár týdnech jejich obdivování, prohlížení fotek, vstřebávání příběhu a neustálém bombardování dotazy ve stylu co ně říkám, jak se mi na nich líbí to, či ono a tak dále, se rozhodnul pro koupi. To už jsem byl celkem nahlodaný a když mi pak po pár dnech od své objednávky napsal, že může sehnat ještě jeden kousek, za velmi přátelskou cenu, už jsem ani moc neváhal a šel do toho. Tím začal, z dnešního pohledu, celkem úsměvný příběh a také formování našeho vztahu. Nákup sem realizoval s chronokolegou ze Švýcarska, který chtěl hodinky zaplatit na Rakouský účet s tím, že je následně odešle z Berlína. Majáček ostražitosti mi v hlavě blikal o sto péro, ale už jsem jich měl plnou hlavu a nebylo cesty zpět. Odeslal jsem tedy peníze, další den obdržel potvrzení o přijetí a tracking na pojištěný balíček, který startoval z Berlína směr Bruntál. Kurýrní službou byla společnost Hermes. Přátelé, pokud si někdy necháte poslat něco z Německa, neopakujte mou chybu a vyhněte se jim velikánským obloukem. Za tři dny dorazil balíček do Vídně, trošku jsem remcal, proč taková zajížďka, ale stále jsem doufal v doručení do pár dnů. Když pak tracking ještě následujících 10 dnů ukazoval balíček čekající ve Vídni, už jsem nervozitou lezl po stropě a začal do Hermesu telefonovat. Tři dny po sobě jsem byl lámanou angličtinou vyfakován s tím, že se mi další den ozvou, tak mi došla trpělivost a poprosil jsem kamaráda, který vše spískal, jestli by se toho neujal. Pak šlo již vše ráz naráz, omluvný telefonát z Reichu, informace že balíček je již 12 dnů u lokálního dopravce InTime a ujištění, že jim proženou pérka. Další den pak telefonát z InTime s informací, že již balíček 8x neúspěšně doručovali (frajeři raději jeli 8x z Ostravy než by nechali lísteček ve schránce nebo poslali SMS) a domluva doručení na další den. No prostě zabít málo, ale už to vypadalo na happy end. Hodinky další den dorazily v malé ušmudlané krabičce, kterou jsem raději hned před dopravcem otevřel a překontroloval obsah. Vše vypadalo v pořádku, tak jsem si odnesl Airmany domů a jal se kochat. Byly krásné, balení v dobové dřevěné krabičce, nej nato, jaké jsem kdy držel v ruce, bonusový kožený řemen, záruční karta, prostě značka ideál. Konečně mi spadnul kámen ze srdce. Ještě jsem pro jistotu odzkoušel všechny funkce, nastavil hodinky a již s nimi na ruce prohlížel fascinovaně dřevěnou krabičku. Po pár minutách jsem mrknul na hodinky a myslel jsem, že mě omejou. Nešla sekundová ručička. Ruční nátah, nic, štěrchání hodinkami, nic, bezmoc, panika, nasr.nost, rezignace. Asi nemusím více rozvádět, jak se cítí chronopacient, který měsíc čekal na hodinky a ony pak nejdou. Poté spásný nápad, kontaktovat Kubsona s prosbou o pomoc z titulu AD pro ČR. Následovala Kubsonova vrozená ochota a rychlé řešení v ateliéru K&M. (Ještě jednou díky i touto cestou Kubo) Příčinou byl zaskočený vlásek a oprava byla v řádu dní a mrzkých stokorun. Více něž měsíc od zaplacení se tedy Airmany dostaly na mou ruku, plně funkční a připravené k nošení. Prvních pár dnů se vůbec nedá mluvit o intuitivním odečítání, alespoň tedy u člověka zvyklého na dvanáctihodinový formát času. Luminiscence je jen na ručkách, takže o odečítání času potmě nemohla být ani řeč (a i teď to má dost daleko ke značce ideál). K tomu pohnutý příběh spojený s pořizováním, neutuchající chronobundus, další nové hodinky a tak, prostě nezačali jsme spolu zrovna šťastně. Přiznám se, že jsem již uvažoval o jejich prodeji nebo výměně. Pak se ale jako mávnutím kouzelného proutku vše změnilo. Zjistil jsem, že je mám každým dnem víc a víc rád a že si mě stále více získávají a podmaňují. Asi k tomu přispěly i fotky původního modelu, protože nošené a jemně obouchané mají neskutečné koule a pevně doufám, že takhle za nějakých 20 let budou vypadat na mém zápěstí. Zvykl jsem si na odečítání času a začal jej brát jako přednost. Když je mám na ruce, připadá mi ten náš svět tak nějak méně uspěchaný. Netuším, zda je to dáno tím, že hodinovka oběhne ciferník jen jednou za den nebo tím, že pořád intuitivně neodečítám přesně minuty, ale to je asi jedno, podstatný je pro mě výsledný efekt:-). Při delším zkoumání také člověk začne oceňovat detaily jako krásný vnitřní antireflex, červené číslice datumky, letadýlko na rotoru, lunetu a její přídavnou korunku, pohodlnost nošení, určitou exkluzivitu tohoto kousku, přece jen jich po světě běhá a bude běhat maximálně 600. Když se k tomu přidal jasný historický odkaz, příjemná historie firmy a další, pro někoho možná už podružné faktory, rozhodnutí nechat si je, bylo nasnadě. Pevně doufám, že nás čeká dlouhá a krásná společná budoucnost a že tento můj výpotek pomůže při případném rozhodování váhavcům, kteří mají v hledáčku něco z řady Airman nebo i čerstvým majitelům, kteří prožívají stejnou nejistotu při společném seznamování, jakou jsem posledních pár týdnů prožíval já. Na závěr ještě pár fotek, není to žádný zázrak, ale kdo by chtěl vidět fotky profíků, může mrknout do Chronoshopu nebo do Kibiho galerie. Pokud by někdo chtěl více poštudovat o řadě Airman jako takové, našel jsem o nich celou knihu, zde je odkaz: www.glycineairman.info