Chronolod I aneb plavba na jednicku
Příspěvek odeslán
4 233 zobrazení
I tak negativni vec, jakou je ztrata prace v podobe odreknuvsich posadek muze dat vzniknout tak veskrze pozitivni zalezitosti, jakou byla Chronolod I.
Po vsemoznych peripetiich se nakonec podarilo prosit 10 000 clenu Chronomagu na 7 statecnych, kteri se vydali koncem cervna na tydenni plavbu po Jadranu.
Valecny plan pravil vyrazit uz v patek vecer, aby bylo mozno vyrazit z charterovky lod co nejdrive. Cela posadka rozdelena na Prazskou spojku a Blazny z Hradce a spol., se nepotkala u Kolina, ale az na benzince v Mikulove. Uz tady se projevila svycarsky presna hladkost fungovani posadky, protoze se obe auta bez sebemensi koordinace dostavila na posledni Shellku pred carou v rozpeti asi dvou minut.
Po mnohem potrasani pazourama a par obligatnich kafich se expedice kolem pulnoci vydala smer jih. Cesta ubihala lehce uscane, tedy ve znameni deste a curpauz. Pohodovym, no Schumacher systemem jsme do naseho ciloveho/vychoziho mista, Biogradu na Moru, dorazili pred devatou rano.
Ja jsem se vydal prudit obsluhu v charterovce o lod, ostatni se vydali prudit obsluhu nejblizsi hospody o nejake to Karlovacko. Uspesni jsme byli vsichni a ja jsem mohl uz pred polednem zacit prebirat lod.
Taktika brzskeho prijezdu se vyplatila a mohli jsme se nalodit uz kratce po poledni. Cas jsme usetrili mimo jine nahazenim vsech veci na jednu hromadu v salonu lodi a po nezbytne instruktazi posadky Chronojachta I slavnostne opustila marinu Kornati. Po vypluti nasledovala obligatni ulitba mocnemu bohu mori Poseidonovi. Nektere tato namornicka tradice inspirovala natolik, ze v redukci lodnich zasob spiritusu cile pokracovali. Pocasi se od rana umoudrilo a na palube vladla uvolnena pohoda.
Pred upadnutim do prilisne letargie nas zachranil simon, ktery za vydatne pomoci Milise znatelne ublizil vetsimu nez malemu mnozstvi spendlikovice. Takto pripraven zbytek odpoledne bavil posadku dadaistickym pohadkovym predstavenim "Jak chudy kozkar k modrinam prisel".
Na noc jsme kvuli strategicke blizkosti hospody zvolili vyvazani k molu v osade Brbinj na Dugem Otoku a po predchozi nezrizene prorizene noci uzili zaslouzeneho odpocinku.
Rano jsme po vyzdimani clenu posadky spicich na palube a servisni zastavce v hospode vypluli smer sever a vrak u mysu Veli Rat. Modre nebe mezitim ale zatahly mraky a s prichodem deste jsme plan operativne lehce pozmenili a zamirili na pruzkum jednoho ze tri ponorkovych bunkru na severovychodnim pobrezi Dugeho Otoku.
Vrak tedy musel pockat az na odpoledne. Potapeci vysadek u vraku byl vzhledem k silicimu vetru rychly, ale nebylo nutne objevit mumifikovane pozustatky Leose DiKaprose, takze kratke nahlednuti stacilo. Hlubinnym potapenim vycerpanou posadku jsem pro zhorseni nasledku kesonove nemoci pozdeji odpoledne jeste nemilosrdne vyhnal na vrcholovy vystup na jeden ze stitu ostruvku Zverinac. Teprve pak mohli pruzkumnici usednout k zaslouzene veceri v mistni hospudce.
Jako predkrm jsme mohli sledovat prichod bourky a misto dezertu nasledoval presun na noc do dalsiho z ponorkovych bunkru, ktery nezklamal svou povest jednoho z nejbezpecnejsich kotvist na Jadranu a lod posadku pri nocnim vetru pouze prijemne kolebala (narozdil od cesko-slovenskeho osazenstva vedlejsi lodi, ktere v prubehu noci zjistilo vyznam vyvazani na te spravne strane mola).
Ani pondelni pocasi neslibovalo pro Jadran jindy typicke "azuro", a tak jsem zvolil dalsi ze zastresenych zajimavosti - jeskyni u mestecka Luka. Posadku ovsem natolik zmohla konzumace obeda u mestskeho mola, ze na minituru k jeskyni nedoslo.
Obed byl chutny a vyzadoval nejakou tu sladkou tecku, ktera nasledovala v osade Sali v mistni vynikajici zmrzlinarne. S vyrabovanim mistniho obchudku, doplnenou lodni spizirnou a nalezenym zatoulanym aamou (odlakanym vnadnou sirenou v pruhovanem tricku) Chronojachta I nabrala kurz ostruvek Katina. Mistni hospudka "Mare" na uzemi nikoho mezi dvema narodnimi parky nabidla nejen bezpecne vyvazani u mola, skvele pokrmy a utociste pred destem, ale taky prostor pro brouseni intelektu a duvtipu pri hre v poker.
V utery rano se k velkemu stesti posadky pocasi umirnilo a mohli jsme tak za bezvetri provest fakultativni vysadkovy vylet ke slanemu jezeru Mir na jiznim konci Dugeho otoku ze strany otevreneho more. Jak to tak pri prevladajicim nizkem tlaku ale byva, pocasi se behem dne zmenilo, takze narodni park Kornati jsme zcasti projizdeli uz na plachty. Silici vitr postupne ubiral na plose vystavenych plachet, ale nikoliv na nalade posadky, ktera se konecne dostala k nejakemu poradnemu jachtingu. Smer a sila vetru si pouze vynutily zmenu kotviste z opusteneho mola na zatoku s bojemi a presun vecerniho karetniho dvojturnaje do salonu.
Narocna, zazitkuchtiva posadka se nedala odbyt jen tak nejakym dovolenkovym povalovanim a tak streda sice prinesla slunecnejsi pocasi, ale Chronopruzkumnici pred sluncem obratem zalezli do kobek a zakouti pevnosti Sv. Nikoly u Sibeniku. Zmozeni hranim na Indiana Jonese, veleli presun k nejblizsi restauraci, takze nasledovala plavba primo na nocni kotviste u mestskeho mola na ostrove Prvic.
Nekteri jedinci byli historickou expedici tak vyhladoveli, ze mistni restaurace Val musela dovalit sedmichodove menu, aby je nasytila. Zadny z dezertu v menu ale nesliboval doplnit potrebne vitaminy, a tak nasledoval pisingr az po vyrabovani mistni vecerky, kdy byl nasledne pripravena tajna zbran ??????? ???? - rusky meloun (voda v melounu se nahradi vodkou), ktery prijemne vyresetoval kratkodobou pamet vsech konzumentu.
Tento reset se projevil nasledujici rano, kdy posadka uspesne zapomnela, ze historickou vsuvku u Sibeniku uz ma za sebou. Nutne tedy nasledoval vysadek, tentokrat na prohlidku Sibeniku samotneho, s jeho krasnymi ulickami, starobylou mestskou pevnosti a nadhernou katedralou.
Za misto naseho "posledniho odpocinku" jsem zvolil zatoku na ostrove Kaprije, kde dve hospudky navstevovane pouze jachtari z lodi zde kotvicich vhodne doplnuji krasu ostrovni prirody nezkazene navalem turistu. Vecer byl pestry, ve znameni kulinarskych fines pripravenych v restauraci i na lodi, aplikace vynalezavych fotografickych technik a pozdeji v noci i poradani zapalnych obetin.
Nasledujiciho rana se pres cile pokusy jistych pyromanu - amateru posadka neprobudila zatavena v rozteklem plastu trupu, a mohli jsme tak v klidu posnidat, vrhnout obdivny pohled na Jakubiskuv novy cool branding ulet a vyplout zpet na sever do domovske mariny. Cast posadky se rozhodla opustit Chronojachtu uz po "posledni veceri pane" v jedne z hospudek v Biogradu a na lodi zustalo pouze tvrde jadro lenochu, kterym uz se na vecer nikam strachat nechtelo. A ti udelali dobre, protoze na zpatecni cestu jsme vyrazili pekne odpocati v deset dopoledne a ani jsem se nenadal a uz jsem si v sedm vecer naposledy trasl prackou s Milisem, Jardou a Markem na olomouckem odkladisti pouzitych kapitanu.
The End
1 komentář
Doporučené komentáře
Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat
Vytvořit účet
Vytvořte si nový účet. Je to snadné!
Vytvořit nový účetPřihlásit se
Máte již účet? Zde se přihlaste.
Přihlásit se