Hodinky odečítají čas života, sběr hodin je tedy možná trochu morbidní zábava. Místo abych se na čas snažil nemyslet, protože čím jsem starší tím rychleji mi plyne a tím rychleji se blížím ke smrti, obdivuji hodinky a tedy jsem chtě nechtě stále nějak v kontaktu s časem. V tom odmítání je přítomná fascinace, takže se oba proudy vědomí perou a možná ve své schizofrenii vytvářejí ten rajc, který můžu nazvat chronomagořinou. V samotném základu je popření i touha.
Někdy se na hodinky dívám jako zhypnotizovaný.
Na druhou stranu má tahle fascinace dlouhou tradici, různé připomínky stárnutí ve tvaru přesýpacích hodin a koster se objevují co je lidstvo lidstvem.
Obdivuji hodinky, dívám se na plynoucí čas v krásně zdobené schráně. Nakolik je koncept času virtuální a relativní, přenechám filosofům. Pozoruji ale, že hodinky čas odměřují a samy stárnou, získávají patinu, otisky času. Stávají se součástí rozpadu, jejich cena většinou  časem klesá. Jsou poškozené, zraněné.
A říkám si, že bych se neměl k hodinkám takto poutat, jsou to přece jen předměty utilitární, cíleně bych měl chtít pracovat na askesi a nosit jen hodinky levné, spolehlivé. Hodinky, které se dají v případě jejich poškození či ztráty vyměnit a jejichž ztráta až tak nebolí. Pak to znamená být schopen stanovit si určitou finanční částku, strop, nad který již nepůjdu
Ten strop je samozřejmě pro každého jiný, každý má jiné možnosti. Výhodou dnešní doby je samozřejmě obrovská konkurence na všech úrovních. Tedy i v základní (levné?) skupině (cca do 15t tis. kč) si člověk může vybírat a dojít jistého uspokojení. A z těch dražších si může koupit použité. Takže nakonec hodinky, které původně stály kolem 35tis. se dají sehnat řádově do těch 15ti tis. Výběr je tedy nepřeberný a zatím nemám potřebu dívat se po těch dražších
Dovedu si však představit, že do této fáze dojdu, ale je otázka, jestli se dokážu tohoto luxusu vzdát anebo si řeknu: žiju jenom jednou, tak proč bych to neudělal. Koupím si hodinky za 50tis a doma budu lhát, že jsou to levné bazarové přes kamaráda apod :))
Ať je to jak chce, mám svobodnou vůli a je to na mě
A nakolik je vůle skutečně svobodná - to raději přenechám filosofům a vědcům