Žebříček nejlepších uživatelů

Jsem po další katetrizační operaci srdce, tzn. nastává problém s automaty. Po návratu z nemocnice jsem si je vystavil k posteli. Jednak jsem s úlevou zjistil, že moje šílenství už má celkem jasné meze (nejsou zde jen moje první automaty - pětky fieldy). S uspokojením sleduji na pokleslý stav počtu kusů. Problém s automaty je ten, že za nějakou dobu přestanou jít. Musel bych máchat rukou nebo zatěžovat strojek otáčením korunky. Tento stav má tyto důsledky: nechci už žádné další automaty! více využívám quartz - a tím pádem víc řeším přesnost Jediné automaty, které bych mohl v posteli s úspěchem natahaovat jsou samozřejmě mechanické ručně natahované. A to je můj veliký hřích, NEMÁM ANI JEDNY! Takže další plán je: vlastnit aspoň jedny pravé mechanické hodinky, nikoli automaty. Výběr bude jednoduchý, protože jich moc není anebo ty co jsou , jsou pro mě příliš drahé, takže se poohlédnu po nějakých hamiltonech, kde je cena / výkon perfektní, většinou maj 70hod rezervu nátahu a jsou skoro zadarmo :)) Hodinky, které mne poslední dobou zaujaly jsou tyto: zdroj: https://www.chronoshop.cz/union-glashutte-1893-johannes-durrstein-edition-power-reserve-d0074561601700 Ale je to typická záležitost s ručně natahovaným strojkem: ručně natahované strojky se dávají do rafinovanějších hodinek. Jedna možnost je tedy jít do hodinek s ručním nátahem, druhá možnost je věnovat se quartzu, což vpodstatě dělám, quartzových hodinek mám víc a nejlepší hodinky ve sbírce GS jsou quartzové. Nedávno jsem provedl zběžné měření přesnosti mých hodinek a byl zklamán nad výkonem japonských seiko. Samozřejmě jsem to tušil a pozoroval, ale nedávné nabytí longines do sbírky mi jasně ukázalo, že levné švýcarské automatické hodinky jsou mnohem přesnější, než levné japonské seika. Levné myslím do padesáti tisíc. Čili zásadní rozhodnutí: KONČÍM SE SEIKEM Samozřejmě si ponechám quartzová seika, a ty mechanické, co mám si nechám na stolku a budu se na ně dívat, protože mají krásně broušená těla a ručky, aspon se mi to nevochodí nošením. První seika na obrázku mi spadly, pak jsem s nimi byl v onyxu, a už se zase opožďují téměř o minutu - v určitých polohách. Sarxy jdou úplně do boku, každý den jinak, podle toho, jak se vyspinkají. Pětky jdou přesně po kompletním servisu. Longines dou přesně, bohužel štajny jdou do mínusu, jsou v záruce, takže je dám do chronoshopu na seřízení. První štajny mi šly přesně. Cílem je tedy minimální množství mechanik, cílem je kvalitní eta v podání longines. Poměr cena/výkon je ideální. Nicméně ležím v posteli, longines jsou ve vrtiči v jiné místnosti a tak se soustřeďuji na quartzové hodinky. Ty jdou pořád a nemusí se servisovat. Jsem rád, že mám nějaké automaty, ale v součanosti jsou pro mě nepoužitelné. A i když časem se začnu zas běžně pohybovat, každý takový podobný zážitek mě více přiklání na stranu buď ručně natahovacích hodin nebo quartzů...

seiko SPB183J1 jsou pro mne zajímavé tím, že splňují zatím nejvíce podmínek pro moje ideální hodinky. Zde uvedu příklad hodinek, které se časem ukázaly jako nevyhovující, protože jedna z mých podmínek nebyla splněna. Uvádím jen mechanické hodinky, protože u quartzu je mi to tak trochu jedno. Quartz je prostě jiný typ koncepce hodinek a není v současnosti pro mě tak zajímavý. Na čundr si mohu vzít několik quartzových hodinek, určitě rangemany + seika SBCJ007 Landrek Perpetual GMT Titanium - a je to a neřeším. Jaké jsou moje (ryze subjektivní) podmínky pro mechanické hodinky? (apropo k schopnosti takto specifikovat to co vlastně chci, jsem došel až po mnoha trápeních a určitém množství času a odříkání) co nejlepší viditelnost ruček za všech okolností (tomuto konceptu vyhovují jedině hodinky seiko s jejich specificky broušenými ručkami) přesný strojek krása cirf nesmí být prázdný, má mít uměřené zaplnění textem nebo údaji, nesmí to však vadit při čtelnosti času hodinky nemají být moc velké přílišná váha přílišná výška snadná opravitelnost strojku strojek musí něco vydržet a nenutí člověka každýh 5 let měnit nějakou součástku neblyštět!!!! zbytečně předražené vypouklé sklíčko Postupně mi rukama prošlo asi tak 20 mechanických hodinek, všechny byly krásné, ze všech jsem měl obrovskou radost a nadšení, když jsem je získal. Po nějaké době se však ukázalo, že jedna nebo více z podmínek nevyhovovalo. A tak šly hodinky po nějaké době z domu. Ne že bych je nemohl mít v krabičce. I to jsem uvažoval. A prostě se na ně dívat jako na obrazy. Ale hodinky chci, aby byly nošeny, a tak jsem je postupně pouštěl. Zde uvedu několik příkladů krásných hodinek, které jsem pustil, protože nebyla dodržena nějaká z podmínek výše napsaných. Sarxy - skvělé hodinky, pustil jsem je, protože jsem pak získal pravé GS. Nicméně hodinky šly šejdrem, strojek 6R15 vyžadoval další péči, kterou jsem mu nebyl ochoten dát. Jinak překrásné hodinky. Trošku moc velké, kdybych měl stejné ve velikosti 38mm, tak si je určitě nechám LHC postupně mi začala vadit velikost, 41mm na mě bylo moc, možná si stejné v menší vleikosti někdy koupím, nicméně nevyhovovaly mi také v podmínce ohledně čitelnosti, kdyby měly ručky jako seiko prospex, tzn. broušené z každé strany jinak, tak by vše bylo vpořádku. Takhle ale v některých úhlech pohledu ručky zcela zanikly. Ve srovnání se seikem - mizérie. Naopak perfektní přesnost. Ovšem švýcarský strojek - vyžadující častější péči, než seiko tank. Nakonec to bylo moc kompromisů a vyměnil jsem je za quartzové GS. Seiko SSA355J1 - poměrně dost velké, čitelnost strašná, jakmile se ručky pohybovaly kolem průhledu na strojek, tak jsem nevěděl, kolik je hodin... krásné hodinky, toužil jsem po průhledu na strojek, ale pak zjistil, že to nedám.. potřebuju vidět za všech okolností na ručky. Hamiltony moc velké a bez a/r zcela nečitelné. Jinak strojek super. Seiko chrona - krásné, překrásné hodinky, ale moc těžké a vysoké a subčíselníky se blyštily a já postupně a i díky těmto hodinkám zjistil, že blyštění není pro mě Orienty se mi rozbyly, měly na cifru potom prasklinu, poslal jsem je dál za pakatel. A navíc špatná čitelnost ruček Standartní želvy - krásné hodinky, ale moc velké - 45mm je na mě fakt moc... ale díky nim jsem věděl, že želvy jsou pro mě... na fotkách se mi dřív želvy vůbec nelíbily, ale po setkání na živo s živými želvami, jsem jim téměř propadl... Alpinisty - strojek cajk, velikost super, ale opět kombinace blyštění a nečitelnosti... skeletonované ručky nebyly v určitém světle vidět a indexy taky mizely a cifr byl podivně prázdný. Orienty - dobrá velikost, dobrá čitelnost, celkem přesné, vpodstatě jsem neměl důvod je pouštět dál, jediný důvod byla estetika, nakonec se ukázalo, že nepřeskočila ta správná jiskra... nicméně jedny z nejlepších hodinek ve smyslu - kolik splňovaly podmínek pro ideální hodinky. Vpodstatě neměly chybu. Když k tomu člověk připočte krásnou cenu, tak téměř ideální hodinky. Sarby jsem daroval kamarádce, jinak bych si je nechal, jsou to moc pěkné společenské hodinky, čitelnost horší než sarxy, na druhou stranu taky jsem je měl jako náhradu za GS, které jsem si pak pořídil.. no , nakonec by asi šly z domu.. Steemastery - nádherné krásně čitelné hodinky, díky nimž jsem věděl, že takto zpracované ručky jsou pro mne ideální a jiné hodinky nemají cenu, všechny jinak zpracované ručky jsou špatně čitelné. Dvojí broušení/leštění na jedné ručce! Geniální! Nakonec jsem měl problém s výškou. viz níže srovnání s želvama. Orienty - krásné hodinky - společenské - zajímavé, JDM, ale zjistil jsem, že je moc nenosím, zas ta estetická jiskra... Seiko SPB317j1 - nádherné hodinky, ideální velikost, ideální ručky - horší datum, bohužel přesnost, strojek nešel vyladit podle mých představ, ale díky těmto hodinkám jsem věděl, že malé želvy jsou pro mne ideální hodinky. Díky těmto hodinkám jsem si začal uvědomovat, že willardy jsou vrcholem mých snah. hamiltony nakonec byly docela velké a těžké, i když šly přesně a jinak jim nebylo co vytknout, určitě jedny z nejlepších hodinek - samozřejmě orpoti prospexům horší čitelnost, ale je to jinej žánr, takže to není vada, nakonec jsem si ale ve sbírce nechal fieldy od seika - ty jsou menší, maj lepší čitelnost a strojek, který vydrží vše a po seřízení v onyxu šlape jak švýcarské hodinky LC nádherné hodinky, ale vysoké a těžké a velké tak nějak celkově. Ale byly by v krabičce a díval bych se na ně jako na obrázek. Takže z výše vyzkoušených hodinek jsem postupně dospěl do bodu, že chci robustní strojek, absolutní čitelnost, relativně malou velikost a solidní přesnost. Seiko SPB183J1 Prospex - splňují všechny výše řečené podmínky. Zatím jsem na nic nenalezl chybu. Přinesl jsem je z chronoshopu v pondělí, dělají zatím 5 vteřin za den do plusu. Luneta má 40mm a ta určuje psychologicky velikost. Pouzdro je sestavené po vrstvách a ty postupně jakoby rostou velmi ladně k vrcholu, takže hodinky nepůsobí nevyváženě...pocit nevyváženosti, nepatřičné výšky jsem měl např. u steelmasterů (maj přitom tuším stejnou výšku jako tyto). ve výsledku jsou želvy psychologicky nízké hodinky. želvám perfektně sedne jak kovotah, tak nato, tak cokoli jiného. Jsou to hodinky do nepohody a cena není tak astronomická, aby je člověk musel mít v trezoru. Jsem zvědav, jestli na hodinkách zjistím nějakou vadu, zatím se mi to nepodařilo

Svoje padesáté narozeniny jsem oslavil třemi hodinkami, které zůstanou v jádru sbírky. První jsou LHC, druhé jsou LC (Classic L2.799.4.56.6). A ty třetí, které tu samostatně nebyly zmíněny, jsou Seiko SPB317j1. Toužil jsem po nich již nějakou dobu (jeden rok), před rokem jsem si je zkoušel v helveti a byl nadšen. Jednak příznivou cenou (26tis) a jednak velikostí, celkově padly na ruku výborně. Moc se mi líbila guma, které jakoby byla silikon nebo něco mezi. Velice jemná, až jakoby sametová. Nic podobného jsem v ruce nedržel A moc se mi taky líbil tah od jejich dvou brášků ze série. Hodinky se po roce ocitly tady v prodejním vláknu, měl jsem zrovna peníze z prodeje jiných hodinek, a tak jsem po nich skočil. A byl jsem nadšen. A hned jsem začal převlékat šatičky, hodinky se mi vyšprtly, jako tehdy orienty, spadly, odrazily se od police a dopadly na lino - tedy ne na dlažbu. Mírný zásek na lunetě v oblasti těsně za indexem desítky, jinak žádné poškození. Podle majitele šly cca 8vteřin do plusu za den... Jenže jak jsem další den zjistil, byly najednou o minutu dolů. Takže pád poškodil strojek. Vzhledem k tomu, že se mi to stalo ve chvíli, kdy jsem ještě ani neměl hodinky pořádně na ruce, je to svým způsobem kumšt. Hodinky těsně před pádem poté, co jsem je vybalil z krabičky: Bohužel dorazily sice na pěkné gumě, ale nesmírně tvrdé, kterou už jednu doma mám, ale kvůli tvrdosti ji nenosím, řežou mě do ruky její hrany. Takže jsem ihned začal uvažovat o objednání originální gumy. A znáte to možná taky, jakmile jsem objednával originální gumu, nějak se tam přimotal i originální tah... Samozřejmě nebyl úplně levný, přesně půlku co tah na GS, tedy nějakých 5500kč. A že se bude čekat cca 2 měsíce, až dorazí. Zásek po pádu... Na druhou stranu jsem si řek, tak a teď mám hodinky označené a už jsou moje, maj příběh a hotovo. Jenže ta minuta dolů mi samozřejmě vadila, nechce se mi každé dva dny hodinky přeštělovávat. Ani tak často kroutit korunkou. Takže jsem jel do onyxu, seřídili to na nějakých 10vteřin dolů, s tím, že budu na noc dávat hodinky sklem dolů apod. Vibrograf ukázal značně nestabilní hodnoty. No a nyní po víc jak měsíci, už jdou hodinky zas minutu dolů, viz. příspěvek o přesnosti hodinek ve sbírce. Takže jsem smutný, hodinky budou muset na celkový servis nebo si na to nějak zvyknout. Což je těžké, když mám dvoje hodinky naprosto přesné (LHC a LC). Výsledek je, že nemám chuť seika nosit. Přitom jsou to krásné hodinky, vypouklé sklíčko, perfektní lumi, nejlepší čitelnost asi ze všech hodinek, které mám. Tvar pouzdra je vymazlený. Nechtěl jsem vlastnit z důvodu hamounění dvoje potápky seiko, víc jsem nosil malé želvy, tak jsem pustil steelmastery (které mají na stejném místě zásek, s nímž jsem je koupil, ale ty šly celou dobu velmi přesně). Seiko SPB317j1 jsou velmi fotogenické hodinky, vedle longinesů je fotím nejraději. A než začaly dělat zas minutu dolů, tak jsem je nosil někdy i častěji, než LHC. Dorazila guma, dorazil tah, hodinky dostávají nový rozměr vypadají výborně na čemkoli, vypouklé sklíčko krásně odráží svět kolem. Celkově jsem kvůli nestabilitě strojků seiko v součnosti čím dál víc odkloněn od této firmy. Jejich estetika mě stále dostává, ale nemám v plánu utrácet desítky tisíc za hodinky z nejvyšších řad, které už nestabilitou netrpí. Spíše se budu soustředit na švýcarské ety. Přesto však tyto hodinky ve sbírce zůstanou, nejen kvůli kráse, ale také kvůli tomu, že jsem si je pořídil v období padesátých. narozenin. Je to tedy narozeninový dárek a ten již se mnou zůstane...

V říjnu se toho stalo mnoho, několik hodinek jsem udal, opustilo definitivně mou sbírku, takže i když jsem si koupil bulova 96A225, sbírka je stále menší a menší. Odešly tyto hodinky: Manty již tedy neuvidím, zařekl jsem se, že podruhé už jedny hodinky nekoupím .. Koupil jsem si je jen jednou zpět, ha ha. Sbírka je tedy umenšena postupně tak, abych měl jedny mechaniky na jeden den v týdnu. zatím jsem se posunul sem: Jeden kolega má půjčene spirity. a jedny mechaniky - orient star - jsou v prodeji Quartzové hodinky nosím 4. A 4 téměř nenosím. Ale nedám je pryč, protože např. podle casií řídím ostatní. A gulfmany mám rád, ale málo je nosím, protože nějak špatně vidím na digitální čísla. A zbytek nemá smysl prodávat, protože bych za ně nic nedostal - a potřebuji hodinky do nemocnice, takže budu sahat zcela vpravo, ha ha Domnívám se, že je to sbírka malá a že se stále vylepšuje. Cílem je mít pár skutečně vysněných hodinek. Jak jsem již jinde psal, nehci dražší hodinky, než jsou LHC nebo staré quartzové GS, což čím dál víc vnímám jako zázrak, že se mi podařilo je pořídit zde na foru za cenu mizivou - 20tis kč - a to ještě dlouho visely v prodejním vlákně, což zpětně moc nechápu. Na chrono24 se ceny běžně pohybují v řádu víc jako o deset tisíc kč výše. S tahem běžně za 40tis. Nicméně toto považuji za vrchol a dražší hodinky nechci. Stejně to platí o longines, bazarové jsem pořídil v hodnotě stejné jako ty GS, i když původní cena byla také přes 70tis kč. Takže jsem foru vděčný za mnohé radosti. K těmto hodinkám jsem se postupně tak nějak provyměňoval. Bulovy 96A225 jsem koupil, protože mi byla poskytnuta sleva a jejich cena není opravdu moc vysoká. Člověk získá veškeré papíry a pětiletou záruku. Po tomto kousku jsem se díval dlouho, chtěl jsem mít kvalitní quartz a hodinky odkazující na měsíční misi. Omegy si nikdy nekoupím a navíc se mi fakt líbí, že jsou v quartzu, což je něco zcela jiného, než omegy. Líbí se mi příběh, líbí se mi tvar, líbí se mi lesklá varianta, nepotřebuji tah, tah mám k jiným hodinkám, navíc rozteč je 20mm, takže si tam druhovýrobu stejně dávám a nevadí mi, že tam nejde originál, protože bulova asi z marketinkových důvodů dělá každou referenci s jinak umístěnými dírkami pro stěžejky, takže nejsou kompatibilní. A to ani náhodou. Na venek však vypadají téměř stejně. A taky jsem si řek, že ta lesklá varianta, až bude plná vlásečnic, tak to bude vypadat tak nějak přirozeně. Kdežto ta broušená bude vypadat s rýhama divně. Jestli je to pravdivé očekávání, netuším, nemám zkušenost. Je to jen fantazie Hodinky jsou velké, ale průměr skla je jen 41mm, takže pocitově jsou to menší hodinky, než těch celkových 48mm - i s korunkou. Ale jsou to skutečně velké hodinky. Působí však velmi elegantním dojmem, zvláště na kůži. Ve vlákně bulova - toho bylo napsáno dost a dost. Čili nemá smysl, abych se tady rozepisoval. Potěšily mě zkušenosti některých uživatelů, jimž baterie vydržela údajně až 3,5 roku. I když jsou větší než původní předloha, zachovávají si estetiku šedesátých či počátku sedmdesátých let a to mě hodně baví. Chtěl jsem mít pořádné chronografy - o které se ale nebudu muset starat, nebudu muset mít dva mechanické strojky nad sebou a bát se případného servisu. Tachymetrickou stupnici rád nemám, mám ji spojenou s automobilovými závody a jelikož na ně nechodím, nevím, k čemu bych ji využil. Raději mám telemetrickou pro měření bouří apod. Ale bulovy jsou kosmické hodinky, měří se s nimi přistání na měsíci a prolety rakety či kosmonauta a to už je jiná! Toho se určitě zúčastním, to mě baví, selduji filmy s touto tematikou, takže kosmická tachymetrická luneta? Ano!!! Nedávno mi spadly nové seika a posunuly se denně o 1minutu dozadu. A tak jsem bědoval, že už nebudu mechaniky nosit, protože každý úder je problém a jak mohli vojáci nosit mechanické hodinky? Víte, kolik úderů zažije voják? Nedívím se , že přešli na rangemany. Ale přesto údajně vojáci třeba ve vietnamu často nosili seika. Kolega mlsoun poznamenal, že dřív byly strojky mohutnější a že se používaly mechaniky, nikoli automaty. Ale stejně mi to vrtá hlavou. Voják a mechanické hodinky? To aby každá jednotka měla svého hodináře, který vždy večer seřídí vojákům hodinky. A možná to tak bylo Nevím... Takže s obavou si opět nasazuji mechanické hodinky a vyrážím do terénu! A snad s nimi zas nešvihnu o strom, či pařízek...

Nejde o uživatelskou recenzi, jen přehled důvodů, proč jsem se rozhodl pro tyto hodinky… Hodinky mám vyhlídnuté už velmi dlouho, na ihodinářství je nabízí nové za dvoutřetinovou cenu oproti ceně původní, tedy za necelých 15tis. kč. A nabízí je dlouho, což mě překvapuje, asi je na nich něco vadného, když je nikdo nechce porovnání se seiko willard Tato cena mi přijde naprosto směšná ve vztahu k tomu, co hodinky nabízejí a z čeho vycházejí, jakou mají ikonografii. První věc, která člověka zaujme je typografie. Čísla se odvolávají k základům hodinařiny, k vynálezu mistra Bregueta. Ten přišel s jednoduchými arabskými číslicemi. Základem seiko hodinek není ale Breguet. (zroj: internet) Je to historie firmy Seiko a sice model zvaný Laurel. Hodinky SPB063J1 jsou tedy poctou tomtu původnímu modelu. Ještě větší poctou jsou Seiko SPB041J1 příp: SPB359 (zroj: internet) (zroj: internet) https://www.fratellowatches.com/seiko-watches/seiko-presage-spb041j1-review/ Nechtěl jsem ale tyhle naposled zmíněné proto, že jsou o něco větší a tlustší, i tak těch 40.5mm je dost. Seiko Laurel je z roku 1913 https://www.seikowatches.com/us-en/products/presage/special/110th_enamel/index Vzhledem k tomu, že se stále více společností zaměřovalo na výrobu stolních a kapesních hodinek, Kintaro Hattori, který předvídal příchod věku náramkových hodinek, pokračoval v myšlení o krok napřed před konkurencí a zahájil vývoj vlastních náramkových hodinek. V roce 1913 zahájila společnost Seikosha výrobu modelu Laurel. Po uvedení modelu Laurel na trh dosáhla společnost Seikosha obrovského pokroku ve vývoji všech technologií výroby náramkových hodinek, od návrhu přes mikrovýrobu až po výrobu obráběcích strojů. V roce 2014 Japonská společnost strojních inženýrů označila hodinky Laurel za jedno ze svých „dědictví strojírenství“ jako uznání za jejich přínos k rozvoji mechanické technologie. Seiko SPB063J1 Karesansui jsou asi nejchudší příbuzní z této rodiny - přesto svou jednoduchostí mne přitahují nejvíc. Navíc je pro mne velmi důležitý motiv úpravy ciferníku, který se vztahuje k zahradě Karesansui. Ciferník má vertikální vzor s žebrováním, který odráží hloubku tradiční japonské skalky (známé jako zenová zahrada); Karesansui jsou japonské skalky, které existovaly již od počátku roku 794 n. l. a skládaly se z přírodních krajinných aranžmá z kamenů, vodních prvků a keřů. Jejich hlavní výhodou je speciální podloží, které používá štěrk nebo písek hrabaný tak, aby reprezentoval vlnky na vodě. Ručičky ve tvaru listu (feuille) Pro člověka milujícího orchideje i dějiny hodinařiny jsou tyto hodinky jako stvořené. Máme tu tedy hodinky vztahující se k dějinám hodinářství a hodinky s překrásným ciferníkem, to vše krásně zpracované, tak jak to seiko umí - za naprostý pakatel. Ano, ty dražší jsou přesnější, např. longines - dají se sehnat ve velikosti 40mm. https://www.hodinky-koscom.cz/longines-master-collection-l2-910-4-78-3-k0029970 Ale cena a datum nalepené na číslovku… (zroj: internet) navíc se mi nelíbí ani tvar korunky, ten seiko působí víc vintage a prostě se mi líbí klady: safírové vypouklé sklo (krom toho, že je pro mne hezčí, je i odolnější proti nárazům než sklo rovné… nemám rád rovná skla) ručky - jejich tvar a barva ukazatel data nezasahuje do čísla tři jako např. podobný model od longines japan verze cena! zápory asi 6r15 - nemá valnou pověst, měl jsem několik hodinek s tímto kalibrem a žádné nešly moc přesně, ha ha - ale věřím, že se to dá vyladit! a pak zas a zas aspoň je zábava mohly by být 38-39mm velké někdo by mohl říct, že záporem je Seiko - protože Seiko přece chrlí obrovské množství typů hodinek a limitek, až je to otravné etc. Jenže já jsem prostě asi seikař a nějak mi to nevadí, naopak se mi ty jejich tvary pouzder a zpracování ciferníků prostě hodně líbí, je to až návykové. Sellita by v tom asi byla přesnější, ale je v tom seiko-kalibr, tak co už já jim to odpustím… jsou to hodinky krásně zpracované pro běžný lid a v tom jsou naprostou jedničkou…

Napadla mě spásná myšlenka - vyměnit manty a certiny za GS (+ nabídnout drobný obolus jako doplatek) a povedlo se Je to snad také díky současné situaci, že lidi nekupujou hodinky a tak se tyto modré GS válely v prodejním vlákně docela dlouho. Nakonec stejně jako ty černé, kterých jsem se ujal snad po půl roce jejich existence na prodejním vlákně. Asi lehce obstarožní GS lidi nezajímají nebo nevím. Každopádně je to stav pro mne velice výhodný, protože se snažím získávat "levné" hodinky, žádné kolem padesáti tisíc, ale lehce omšelé, které kdysi byly drahé a teď jsou za třetinovou cenu než kdysi a tak na ně mohu dosáhnout. Takže nyní už po bambilionté, ale proč to nenapsat, tato sbírka je krásně sjednocená a nic bych už nepřidával, rozhodně žádné GS, protože to nestíhám nosit. Ale nosím tak nějak všechno a počet hodinek celkově stále snižuji z nějakých 29ks, kdy to bylo početně na vrcholu. Razantně snižuji velké hodinky, protože to fakt nejde, nejsem schopen je mít na ruce. Obecně mám problém s velikostí a váhou, proto poměrně málo nosím LC nebo mechanické potápky. Takhle to tedy vypadá na hromadě: Sekce mechanik + běžný quartz: sekce GS: Sekce casio: sekce vintage: V mechanikách mám různé strojky, SEIKO SNX809K1 je zástupce nejslavnějšího kalibru: 7S26 Seiko SPB183J1 Prospex WILLARD má 6R35 LIMES Endurance 1Tausend Chronograph má valjoux Longines má ETA A07.171 v GS mám dva různé strojky, 9F62, ±10s/rok, který jde krásně plynule a okamžitě přecvakává datum a je zdobený a starší strojek 8J56, HAQ, ±10s/rok, jump hour, baterka 5 let... není zdobený, datum překlapává pomaloučku jako u mechanik. Oba jsou velmi přesné a každý má své výhody a nevýhody a proč mám od každého dvoje hodinky se mě neptejte, GS jsou krásné a čím víc GS, tím líp. Mám k nim silně emoční vztah a vůbec mi nevadí, že jsem za ně dal LHC a astrony a certiny a manty. Casia mám proto, že jsem s nimi začínal a líbí se mi, jsou to vesměs levné hodinky, které mohu vzít na cokoli, co je nebezpečné a nebude mi vadit, když je sedřu apod. Rangemany jsem opět prodal, protože jsou prostě na mě moc velké a tlačí mě. Už žádné hodinky větší než 42mm!!!! A už vůbec ne obři typu mt-g!!! Byla to chyba a už mi to nesmí do baráku! Mám tenkou dlouhou ručičku, která vpodstatě snese nejvíc tak 38mm, to jsou GS SBGF019. Pro mne ideální velikost, ideální čitelnost, ideální váha. Zbytek quartzových hodinek jsou hodinky, které se mi prostě líbily a přišly mi hodně zajímavé a nestály moc peněz... Jako např. hamiltony, seika landreky, seika potápky perpetuální, které vypadají jako maličká skx. Tato sbírka je tedy hotová, už k ní nemusím nic přidat a nemám chuť z ní cokoli ubírat Nic bych z toho neměl, kdybych rozprodával plasťáky za pár stovek - a přitom je mám rád.

Mám teď mechanické období, quartzové hodinky mě v současnosti téměř vůbec nezajímají, vadí mi ty prázdné dlouhé okamžiky mezi úderem vteřinovky, kdy se hromadu času vůbec nic neděje. Uprostřed těchto okamžiků se začnu nudit a připadám si zbytečný. Zato frenetické poskakování vteřinovky mechanických hodinek mě baví, poskakuji ve své duši radostně s vteřinovkou a jsem klidný. Nepanikařím taky úzkostí, kdy dojde baterka. I když jsem se postaral o to, aby všechny moje quartzky měly EOL, úzkost neopadá. Baterie mi vadí. Vadí mi natolik, že jsem oželel nepřesnost mechanických hodinek a jsem schopen raději každý den ráno mírně posunout minutovku dozadu - zvláště u mant, které se začaly zrychlovat, zatím naštěstí jen asi o půl minuty. Dost se to mění, předchozí majitel mi říkal, že mu šly do mínusu. Asi jak cestovaly zásilkovnou, došlo k nějakému typu třesení, které je kalibrovalo do plusu. Nicméně mi jeden kolega tady na foru říkal, že jeho seika nebylo nikdy možné úplně zkalibrovat, do týdne po kalibraci zas šly jinak. Takže jsem rezignoval na snahu o kalibraci, stejně s nimi občas ťuknu. Omlátím a ošlehám všechny hodinky, co mám, proto quarztky moc nenosím, protože quartzky mám troje GS a nehcci je zlikvidovat nošením. Asi jak mám dlouhé ruce, tak se mi ty ruce komíhají a neustále do něčeho narážejí. Proto mám rád bazarové ojeté hodinky mechanické. A tak se mi zas rozrostla sbírka mechanických hodinek: Na konci března jsem měl quartzové období, které zahájilo zoufalství z nepřesnosti mechanických seiko hodinek. Stanovil jsem si cíl vlastnit jen švýcarské powematic hodinky. Na foru jsem proto pořídil certiny a skutečně jdou naprosto přesně, všem seikům, které jsem kdy vlastnil by se o tom mohlo jen vzdáleně zdát. A získal jsem zpět LC, které jsem před časem vyměnil za GS. GS jsem si nechal. A tak jsem se radoval ze tří švýcarských strojků, jeden valjoux - limes, druhý powermatic - certina a třetí eta - longines. A tak to mohlo zůstat až do rakve. Jenže jsem si prohlížel staré hodinkové fotky a znovu se zamiloval do seiko - broušených ruček, projížděl jsem všechny ty spbxxx které jsem vlstnil a tesknil po té neuvěřitelné kráse, která je sice trošku nahoře huj, dole fuj - ve smyslu srovnání s powermaticem, ale nedávno jsem se setkal s kamarádem, který má monstery a on mi sdělil, že se mu předbíhají denně o víc jak minutu a vůbec z toho nebyl špatný... Prostě ráno vstane a posune minutovku dolů. Kein stress... No a ta jeho nálada mě nakazila a řek jsem si, že přece kvůli pár vteřinám se nenechám ve svém životě ošidit o tu estetickou krásu. A tak jsem uprosil kolegu, co jsem mu před časem vyměnil ty moje willardy, aby mi je vrátil zpět, resp to bylo tak, že je tady na foru nikdo nechtěl, protože seika asi nikdo nechce - a to byly prosím zlevněné z 39tis na 27tis a tady na foru se prodávaly za 23 tis... téměř nové! Takže jsem to vzal jako duchovní znamení - stejně jako u mant, které jsem nabízel hodně pod cenou a když jsem se dostal na nějakých 7500kč nebo kolik to bylo a nikdo je nechtěl, tak jsem si řek, že to snad není možný - ty hodinky se prodávají za 18tis kč. maj safír, kteramickou lunetu, normální (nepřesný 4r35) strojek a.. nikdo to nehcce... asi kvůli tomu strojku. jenže úroveň zpracování cifru je vynikající. samozřejmě ručky nejsou tak pěkně broušené jako willardi, ale zas to nejsou hodinky za 30tis. Takže jsem tyto věci vzal jako znamení, že ty hodinky nemá smysl prodat, ale je dobré se s nimi NAUČIT ŽÍT. A chci se NAUČIT ŽÍT i s těma willardama. A tak plán na věky věků je: už nekupovat žádné hodinky!!!! A učit se žít s tím co mám, protože to jsou tak krásné hodinky, že to snad ani není možný. Nikdy bych se toho nenadál, že budu mít sbírku tak krásných hodinek! Jsem šťastný s tím co mám a spokojený zůstanu až do smrti!

Z certin jsem naprosto nadšen. Skvělá čitelnost (lepši než LHC), vynikající konstrukce, jsou pevné, korunka drží jak přibitá, ve všech polohách pevná a přitom se dobře otáčí...vše lépe sedí než např u seika stejné cenové kategorie, tam je to jaksi pocitově méně stabilní, zvláště šroubování korunky. Otáčení lunetou jde taky mnohem lépe u certin. Luneta je mnohem pevnější. U seika se mi stávalo, že při vyhrnování rukávu zimní bundy jsem si nechtěně otočil lunetou. Luneta je kvalitou naprosto srovnatelná s LHC. Vyhovuje mi, že jak LHC, tak certiny - nemají standartně zoubkovanou lunetu, řešení longines nebo certiny snižuje riziko nechtěného otočení. Přesnost je stejná jako LHC, tedy mnohonásobně lepší než seika typu 6r35...a navíc bonus 80hodin rezervy. A mám pocit, že i natažení powermaticu je řádově snadnější, než u seika, stačí mnohem méně otoček či kývnutí - mám pocit, že jsem to někde četl Ano certiny jsou těžké hodinky, ale to jen zvyšuje pocit pevnosti a přesnosti. Tíhu vnímám ne jako vadu, ale jako vlastnost. Jsou to hodinky na práci a do terénu, ne na módní přehlídku. Ano je to tank a traktor, ale v reálu jsou to krásné hodinky (inspirovány suby, ale dodávají vlastní kreace typu orámování lunety nebo estetika korunky, celkově delší korunka je vynikající pro manipulaci, šipka na hodinovce mi taky víc vyhovuje ve smyslu čitelnosti než mercedes - pozor - nekritizuji rlx! - jen oceňuji řešení certiny). Zjistil jsem, že se rád na certiny dívám. Přitom na fotkách, když jsem se na certiny (již několik let) díval - se mi hodinky moc nelíbily. Seiko je často naopak krásné na fotkách - i vlastních, ha ha - ale v reálu trošku skutek utek. Např vysoký lesk je super pro estetiku butiků, ale na slunci v krajině pelhřimovska se neosvědčil. Typickým příkladem byly astrony, na jejichž fotky se dodnes zálibně dívám, ale když jsem potřeboval vědět rychle čas a svítilo slunce, tak jsem byl překvapen, jak dlouho mně to trvá Ale hůř čitelné jsou i willardy ad. Nejedná se tedy jen o seika vycházející z estetiky GS. Samotné GS se samozřjemě taky blyští a proto je nepovažuji za vhodné hodinky do přírody. Jsou to vhodné hodinky do kanclu nebo do nákupáku Samozřejmě - mohu být poprávu kritizován, že hledám u GS něco jiného, než na co jsou určeny. Možná jsou GS určeny jen k předvádění, vlastně nevím... nebo jsou určeny pro krásu samotnou a to se jim na sto procent daří... Ale u potápek kolem 30tis kč hledám praktičnost, stálost, pevnost, odolnost. V tom všem se mi certiny osvědčily lépe než seika ve stejné cenové kategorii. Naprosto nemluvím o různých SLA apod. v hodnotě kolem 90ti tis. kč. Stejně tak nemluvím o tudorech apod. Certiny jsou levné užitkové hodinky a v tomto ohledu je jejich užitkovost pro mě lepší než seika ve stejné kategorii. Certiny jsou jako chléb. na první pohled nuda, ale čím dýl je mám, tím víc jsem spokojen...nevochodí se a když mi jsou těžké, dám na ně gumu nebo kůži PS: a maj skvělých 300m wr a vynikající a/r Prostě škoda, že jsem certiny neobjevil dříve a na druhou stranu super, že jsem je objevil a mohu si je řádně užívat!

Výsledek mojí sbírky mechanických hodinek jistě působí zmateně. přesto je to výsledek několikaletého úsilí, které má jakousi vnitřní logiku. Všechny hodinky, které mi prošly rukama hrály důležitou roli v chrono-poznávání toho, co je pro mě vhodné a co nikoli. Seznam hodinek, s nimiž jsem nebyl nakonec spokojen, je asi docela velký, většinu jsem se snažil směnit a dostat se tak ke kouskům, na něž bych neměl peníze. Nebo prostě proto, že se objevily v inzerci a já obětoval některé z těch, které jsem měl a věděl jsem, že nabytím jejich vzoru, pozbydou smysl. To je především příběh hodinek, které jsem chtěl, aby hrály roli GS. A když jsem pak získal GS, tak nemělo smysl, abych držel sarxy nebo sarby, které měly připomínat právě GS. Některé hodinky jsem vyměnil jen proto, abych - až vydělám peníze - je získal zpět. To se týkalo třeba LHC, které jsou relativně dobře dostupné. Objevila se možnost získat za ně mnohem hůře dostupné GS a tak jsem je vyměnil. Postupně jsem se dobral k poznání, že prostě nemůžu mít tolik mechanik, jako jsem původně chtěl a jeden čas i měl, protože prostě servisování dvaceti hodinek mě nebaví, je s tím řada starostí, jako např. sednout do auta a vydat se do onyxu. Když má člověk 4 hodinky, tak je to výlet jednou za čas a je to vynikající příležitost. Ale dělat to s dvaceti hodinkama je pro mě nesmyslné. Taky se ukázalo, že ať dělám co dělám, dycky nakonec skončím u seika, protože jsem člověk estetický a seiko mi vyhovuje nejvíc. Zpracování materiálů, broušení, estetické vlastnosti cifru, zpracování těla hodinek, to vše je vynikající. A pak jsem si uvědomil, že mi vyhovuje i jistá robustnost a zejm. možnost relativně levné opravy, než nějaké pofiderní rondy u švýcarských zeno. Neřkuli nějaké inhouse strojky typu oris nebo tudor. Nejsou to stroje pro mě - nemám na ně finančně a ani nemám chuť se o to pořád bát a čekat, kdy se co potento. Když se něco potento u želv, tak je to relativně dobře a snadno opravitelné. Před několika měsíci jsem si řekl, že už nebudu mít žádné mechaniky, budu se soustředit jen na starší quartzová GS. A soustředil jsem se na ně, postupně jsem získal troje. Víc jich nechci, nemám na ně myšlenkovou kapacitu. Vyměnil jsem nakonec astrony za ty poslední GS a nelituju toho. Mám tedy několik špičkových quartzů, které měnit už nehodlám, protože dražší hodinky nechci a mechaniky od GS taky nechci. Kvůli servisům. A proč chtít něco jiného, když tyhle jsou vynikající a jdou přesně. Bažení v tomto směru tedy ustalo. Měl jsem dvě prázdná políčka ve vrtiči a řekl si nakonec, že je tedy něčím vyplním. Kolega childe se rozhodl pustit samuraje manty, koupil jsem je od něj a mám radost, mám ty hodinky asi tak po třetí a už si je určitě nechám! No a pak se objevily razantní slevy na willardy, už dlouho jsem je chtěl, před rokem jsem si je zkoušel v helveti a byl nadšen. A jimi jsem vyplnil poslední, čtvrté políčko. Měl jsem období, kdy jsem si říkal, že už nebudu nosit svoje první mechaniky, tedy fieldy pětky, ukázalo se ale, že je mám pořád hodně rád a občas s nimi strávím krásné chvíle. Navíc jdou úplně přesně, poté, co mi před dvěma lety hodináři v onyxu udělali kompletní serivs. Od té doby zkrátka šlapou jak švýcarské hodinky. Měl jsem šťastné období loni na podzim s LHC a LC, nicméně se nakonec ukázalo, že jsou moc těžké a velké, zejm. ty gmt LC. A ukázalo se, že místní machři měli pravdu, že LHC bych potřeboval spíše 39 než 41mm. A tak jsem je vyměnil za ty GS. Limes jsou pro mě úžsané sběratelské hodinky se špičkovým švýcarským strojkem. Další švýcarský strojek již nepotřebuji. Zbytek je seiko, seiko mě baví a baví mě i ta robustnost stroje. Toto jsou tedy všechny hodinky, které jsem měl a rozloučil se s nimi: JJe to moc či málo? Vše je relativní.

Postupem doby se ukázalo, že nejlepší hodinky jsou pro mě quartzové seika... Prostě se to tak vyvinulo. Postupně jsem zanevřel na mechanické strojky. Prošlo mi rukama x mechanických hodinek a nějak mi víc a víc začalo vadit, že nejsou přesné... To by samozřejmě šlo vyřešit chronometrickými hodinkami, resp. moje longines byly velmi přesné. Jenže je tu druhý problém a tím je křehkost a tíha mechanického strojku. A s tím se nedá nic dělat. Několikrát se mi stalo, že jsem s mechanickými hodinkami ťuknul a najednou tam, kde byla přesnost, najednou nebyla... Takže jsem se postupně zcela odklonil od mechanických hodin, kupodivu velkou pomocí pro odchod z mechanického světa mi byl tento youtube snímek, kde se velmi výstižně ukazuje, v čem spočívá problém - postupného poškozování mechanického strojku: Sice lze namítnout, že se jedná o starší typ strojku, na druhou stranu kmitání závaží je tak nějak součástí většiny mechanických hodin. A samozřejmě množství součástek způsobuje tíhu hodinek. A tak jsem spokojen s dosaženým vrcholem v mechanice, vlastním limes s valjoux - a to mi bohatě stačí pro pocit uspokojení, že mám doma nádherné mechanické hodinky s věhlasným strojkem, který má sám o sobě úžasný příběh. A děkuji za to. Nicméně pro každodenní nošení a taháíní a ťukání a všelikou činnost - volím už nějakou dobu výhradně quartzové strojky. A protože mi vadila u seika nepřesnost mechanických kalibrů, měl jsem možná smůlu, nevím, nechci seiko kritizovat, naopak přesnost quartzových strojků je naprosto uspokojující. Takže mým cílem i nadále je soustředit se na GS, případně další astrony. Nedávno jsem se navrátil do hájemství casia, a s velkým nadšením si koupil konečně pořádné digitálky: Rejpal by mohl říct, že není rozdíl mezi těmadle a těma základníma: Ve chvíli, kdy jsem ty dražší dal na ruku, okamžitě jsem věděl, že se jedná o naprosto jiné hodinky. Nejde jen o barvy a umístění textu, ale především o jiný poměr délky dílu, na kterém je uchycen řemínek. Plast má taky jinou kvalitu, takže aniž bych hodnotil dýnko, které je obecně hodnoceno a je hlavní znak rozdílnosti, z hodinek je prostě zcela jiný dojem. Je samozřejmě veliká škoda, že displej u dražšího modelu není stn, ale člověk by chtěl asi moc. Nicméně je tu veliká výzva, prodavač v koscomu mi sdělil, že na tyhle hodinky jde dokoupit kovový obal z dražšího modelu. Možná tomu lákadlu neodolám, uvidíme. Pocit přesnosti a estetická libost, kterou mi hodinky způsobují, je velmi veliká A nosím je velmi rád Závěr posledních několika týdnů a rozvažování nad vlastněním GS + astrony - pozor obojí jsem chtěl zase prodat!!! Závěr tedy zní: jsem quartzový člověk.

Kupoval jsem na bazoši staré mudmany a prodejce mi sdělil, že tam má ještě velice levně stará casia oceanus. No, neodolal jsem, protože již delší dobu jsem si přál mít ve sbírce tento rod casií. Prodejce říkal, že se mu normálně synchronizují, mně se nepodařilo přijímač aktivovat ani manuálně. Ani v noci ke spojení nedošlo, baterie se zdá vpořádku. Tak mám zajímavé solární quartzky, což mi až tak nevadí, manuální nastavení času je jednoduché a nezdá se zatím, že by strojek byl pokažený. Všechny ostatní funkce, jako stopky nebo duální čas fungují, hodinky pěkně pípají. Zpracování je vynikající, titan je šedý, ošoupaný - aspoň se o ně nemusím bát a můžu je mít tzv. na lítačku, ha ha. Ručky jsou v detailu zpracovány bezchybně, u levných hodinek typu casio nebo citizen mi dycky dost vadí boky ruček, které jsou jakoby chlupaté, nezahlazené. Oceanus je má zahlazené na jedničku, nikde žádné chlupy Hodinky působí dojmem malých hodinek, ale úplně malé nejsou, velikost je 39mm luneta a 43mm celé pouzdro i s čudlíkama, které jsou prodloužené, nejsou to kolečka, jako např. u casio lineage. Oceanus jsou celkově elegantnější, kovotah je kvalitně zpracovaný, koncovky pevné, nikde nic nekřahtá a nevrže. Pěkně chrastí jako dražší náramek. Kupodivu je čas velmi dobře čitelný, zlváště večer u filmu mě to dost překvapilo. Lesk je vysoký, i když na indexech chybí takové to typické vertikální vroubkování, které je u současných dražších hodinek, jako je mtg nebo seiko astron. Nicméně lesk je velmi vysoký, vedle astronů ani nevypadají jako chudý příbuzný: Ony totiž ani astrony nemají bůhví jak vymazlený ciferník, je vidět, že je estetika podřízena funkčnosti - tedy poloprůhlednosti kvůli soláru Stejně tak oceanus má tento poloprůhledný cifr, který nepůsobí moc luxusně. Jak seiku tak casiu se to daří ale docela dobře maskovat Luminiscence je velmi efektní, k ránu jak se dá předpokládat: nic moc Porovnání barev ciferníků - oceanus není bílý, manželka tvrdí, že ani do modra, prý spíš do šeda... já ho vidím jakoby lehounce růžovo-modře

Chtěl jsem si koupit kovotah k těm zlatým SBGF003 a tak jsem ho koupil v rámci uskupení společně s pouzdrem gs SBGF019..které tu bylo vystaveno dost dlouho a nikdo nejevil zájem, jsem taky lehčí o manty a certiny, ale gs je proste gs.. a ono to o setinu mm nepasuje nicméně SBGF019 se mi hodně líbí, tak aspoň tak vintage gs jsou relativně dostupné a krásné, nemůžu si pomoct...

Certiny jsou už doma, jsou to moc pěkné hodinky, přesnost je vynikající, položené na devítce dělají 4vteřiny do plusu, po jednom dni celkově 2 vteřiny do mínusu. Když se tedy motají v různých polohách na ruce i na stole, tak se to dorovná do téměř nuly. Přesnost je tedy podobná jako u LHC nebo LC. Jsem rád, že jsem se nakonec zbavil zeno watch basel. Bohužel manty jsou hysterické, dělají v současnosti půl minuty do plusu. Želvy se zatím drží, ale jsou v záběhu Dělají něco málo do plusu, kolem 10vteřin. 7S26 byl před dvěma lety servisován a jde lehce do plusu, taky kolem 10vteřin. Limes to samé, lehce do plusu. Moje skrovná až skromná sbírka mechanických hodinek činí tedy 5ks, 5 různých kalibrů, které by se daly nazvat levnými základními kalibry, s tím, že powermatic je prostě vychytávka, jsou to po LHC a murphech třetí hodinky s powermaticem80, a pokaždé je přesnost vynikající, když k tomu připočtu 80hodin rezervu, tak je to neuvěřitelné. SEIKO SNX809K1 je zástupce nejslavnějšího kalibru: 7S26 Seiko Prospex SRPE33K1 má současný nejpoužívanější kalibr 4R35 Seiko SPB183J1 Prospex WILLARD má 6R35 LIMES Endurance 1Tausend Chronograph má valjoux Certina DS Action Diver C032.407.11.051.10, má powermatic 80 Závěr tedy je jednoznačný: pokud chce člověk cenově dostupné, spolehlivé přesné hodinky s dlouhou výdrží a snadno servisovatelné, pak jedině powermatic...

GS sbgf003 jsem směnil za astrony, možná jsem na tom prodělal jakoby v konkrétním čase, protože na foru se tyhle hodinky vyskytly za 22tis. jsou bez kovotahu a dokladů. Astrony jsou s kovotahem a doklady + je k nim např. CD a podobný blblosti. kovotah nevypadá vůbec špatně zdroj: instagram Jenže nové GS jsou dražší, než nové astrony. A tyhle GS jsou takové celkem netradiční a maj ten slavnej strojek 8J56: "Luxusní tmavě modrý ciferním se sunburstem až do světlé petrolejové, zlacené ručky a indexy, luminiscence, signovaná šroubovací korunka, drilled lugs pro jednoduchou výměnu řemenů, dvanáctihranná luneta s mírně tmavší povrchovou úpravou. Jenom hodinky na generickém 19mm řemenu a noname spona (stejně si tam pak dáte něco svého), žádné papíry, žádná krabice, žádný náramek. Upozornění: Hodinky mi došly s nefunkčním datem (což prodávající taktně opomněl zmínit), v ONYXu zjistili "prasklé kolo datumu", a tak jsem koupil druhý stejný strojek, ze kterého transplantovali funkční díl. Mimo to nová baterka a provedena základní tlakovka. Na protokolu z ledna (přiložím) je to sice bez záruky, ale po téměř dvou měsících jdou hodinky bez problémů, datum funguje, hodinovka krásně přeskakuje, přesnost drží a je předpoklad, že to tak bude i další 4+ roky života baterky. Fotky nic moc, já vím (co mobil a schopnosti dovolí), naživo vypadají mnohem líp." Když jsem se tedy vypravil na toto dobrodružství, věděl jsem, že to nebude úplně bez rizika. Pokud budu chtít sehnat kovotah, bude to zas drahé, ani nevím, jestli se to povede. Ale k luxusním hodinkám jde dobře i kůže a na instagramech jsem našel tyto hodinky na kůži a vypadá to pěkně: zdroj: instaram zdroj: instaram zdroj: instaram Hodinky jsou zatím na základním černém koženém pásku, objednal jsem však podle obrázků z instagramu podobnou kůži od frýdla: Hodinky mají tmavší lunetu, než tělo, což mi přijde jako velmi zajímavý detail. Dále mají zlaté ručky, což je nejproblematičtější část akce, protože zlatou barvu nemám moc v oblibě. Nicméně mám dvoje GS, jedny černé, druhé světlé a tyto se k nim výborně hodí, protože jsou něco jiného a nebudu tedy množit stávající. Zvláštní je, že tyto mají wr 200m, což z nich dělá "sportovní" hodinky, ha ha, takže je budu nosit do lomů a do lesa na čundry Astrony byly tedy naprosto funkční, bez vady, ale blyštivé a na cifru byl chaos. Byly taky na mě dost velké. Sice překrásně zpracované, a/r jedna báseň, broušení ruček a indexů na výtečnou, broušení těla parádní. Hodinkám skoro nebylo co vytknout, není proto náhoda, že jsem je vyměňoval a kupoval pořád dokola, měl jsem je snad třikrát... nicméně mě vždy nakonec dostalo to neslavné blyštění a velikost. Zato GS - všechny co mám - perfektně padnou na ruku, jsou výborně čitelné (dobře občas se zablyští, zvláště ty černé), ale ve srovnání s astrony je čitenost vynikající.

jeden můj kolega natočil pořad o hodináři není to aktualita, dozvěděl jsem se to nedávno, ale snad to nevadí, staré hodiny jsou staré hodiny a nezajímá je turbulence času současného, spíše se orientují na tzv. kairos, tedy čas věčnějšího typu https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2023-10-18-20-15-00/

Musím se přiznat, že jsem si ulít na dvoudílných natořemíncích. Natořemínky jsou tedy pouze ty provlékací pod hodinkama. Natořemínky mám obecně dost rád, mají ale jednu zásadní nevýhodu: jakmile jsou hodinky trošku vyšší, pak natořemínek hodinky ještě zvedne o notný natokus dál. Dá se tořešit odstraněním spodního pruhu, což jsem taky u řady řemínků učinil, ale pak je řemínek takový jakoby neergonomický, nesymetrický, např. je to pěkně vidět zde: jenže zrovna astrony jsou docela tlusté hodinky, takže další vrstva silného zuluřemenu už hodinky zvedne do nebeských výšin a to se pak s nima mlátí vo futra! Tenčí hodinky, tenčí natořemínek vytvářejí hezkou symetrickou soustavu: Na tyhle materiály jsem si docela dobře zvykl, baví mě ty pěkné proužky uprostřed, které zdůrazní šestku a dvanáctku. Nemám rád typ Bond, jakmile je tam víc pruhů, hodinky mi začnou připadat jako trestanci v lágru. A přitom na fotkách to vypadá celkem dobře, nic proti. Jakmile je mám na ruce a koukám na ně napřímo, v reálu, tak vidím vězně v pyžamu. Samozřejmě nejlepší ze všeho je tah zvaný kovotah!!! Já jsem ale slabý člověk a tah mě po pár desítkách minut začne tlačit. A to jakýkoli tah. Ať je to tah od astronů, nebo tah od lhc nebo tah od GS. Jakýkoli tah je mi velmi nepříjemný zvláště, mám-li ruku svěšenou dolů a potřebuji z nějakého důvodu pěstičku povytáhnout nahoru, pak to nejde a jistě namáhám stěžejky a vůbec... A tak rychle měním tah za něco příjemnějšího. Ne na všechno jde kůže, nedá se dobře čistit, má tendenci časem chytnout charakteristický zápach, člověk ji nechce omylem namočit apod. A tak jsem nakonec došel ke kompromisnímu řešení: dvoudílnému nylonu. U frýdla jsem nakoupil pár řemínků a jsem potěšen, jsou měkké a při tom pevné, jsou odolné a přitom nevypadají špatně, hodinky na nich dobře drží, nekymácí se vysoko nad rukou:

Řekl bych, že čím déle se pohybuji na fóru, tím více se profiluji jako tzv. osoba pevných pravidel, osoba jasných názorů, stabilně vyprofilovaných zálib, s jednoznačnou sbírkovou identitou. Reakce některých kolegů na mé názory to potvrzují. Nezbývá než konstatovat: ano, jsem člověk pevných mravů! A tím by se dalo přestat. Jenže trpím nespavostí, asi proto, že je úplněk, nebo úplně kvůli něčemu jinému a tak mám chuť si zabilancovat. Toto fórum je skvělý lakmusový papírek mé psychiky, fórum funguje jako obarvený prášek hozený do větru a vítr pak dostane kontury. Kdyby nebylo fóra vůbec bych tak jasně neviděl, jak extrémně nestabilní je má neexistující duše. Říkám neexistující, protože patřím do protestantského okruhu, který neuznává víru v duše, neb ta je spojená s vírou v očistec a ten my nemáme, heč proto se nemodlíme za zemřelé, protože nevěříme, že jejich duše někde pobývají etc... ve středověku jsme se kvůli těmto hrátkám s katolíky upalovali... Má neexistující duše je extrémně nestabilní! Proboha! Chápete to?! A jak jste na tom vy ostatní? Jste stabilní a pevní v hodinnkové cestě? Nebo se snažíte za každou cenu utajit, že jste úplně šílení?! A kolik vás šílených nebo pološílených je? Nebo je na fóru jedno procento magorů a 99 procent stabilních osob, které šudlí ty své tři hodinky a jednou za 50 let si koupí nové? Ha? Jediná správná odpověď je: NEVÍME... A to je dobře. Každý si jede svou psychiku a má svou cestu. A učíme se druhého nepoučovat a nekecat mu do toho a nedávat nevyžádané rady, pokud o to sám nestojí - jakože já patřím k těm, kdo se vyptávají na rady, rady dokonce hltají, z mlsouna tahám rady, s childem si vykládám a ptám se ho na rady, špekuluju, na seikosrazu jsem se seznámil se skvělými lidmi, kladu do vláken otázky v domnění, že povyrostu... to co se děje je nějaký proces, který vidím díky obarvenému vzduchu fóra, což jsou moje prodeje, nákupy, výměny, nabídky, stažené prodeje, stažené výměny, častá změna názoru, každodenní boj, abych se nezbláznil, když si mám vzít ráno hodinky, ale pak to hned změním a beru si jiné a další nebo jedny fyfotím, dá do vlákna a pak je hned sundám, dám jiné, ale pak se k těm prvním vrátím a takhle to spolu se sebou táhneme už nějaký ten pátek. Nezbyvá tedy než bilancovat: Moje sbírka je samozřejmě krásná!!! Je to sbírka levných japonských a levných švýcarských hodinek. Mechanická géeska v ní nenajdete, omegy, béčka, rolády v ní nenajdete, ani tudory v ní nenajdete, a potřetí - šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane! Znovu opakuji: moje sbírka je sbírka LEVNÝCH JAPONSKÝCH A LEVNÝCH ŠVÝCARSKÝCH HODINEK. A mám ji moc rád, rád se na hodinky koukám, prohlížím si je, pozoruji je a stále se tomu všemu divím. A říkám si, jak je úžasné, že si člověk může pořídit díky fóru za únosné peníze tak nádhernou sbírku. Ano, některé kousky byly kdysi drahé, ale nyní jsou ojeté a s příběhem. Koupil jsem je za malý peníz, protože dávno po záruční době. Pořídím si někdy hodinky střední třídy, jako jsou např. tudory BB36? Nevíme! Zatím si hraju s těmadle, všelijak je měním, nabízím, panikařím, stahuji nabídky, znovu se do nich zamilovávám, prostě normálka jako s ženskejma, nic nového pod sluncem a kdo tvrdí, že neonanuje...* * (Každý z nás v životě alespoň jednou onanoval. Kdo tvrdí že ne, onanuje dosud. — údajně: Sigmund Freud)

Do světa mechanických hodinek jsem vstoupil v roce 2017, kdy jsem si koupil své první pětky. Před tím jsem měl jen hodinky na baterku, většinou casia a většinou tyto hodinky sloužily dlouhou dobu, až do ošoupání plastu Při posledním vybití baterie jsem se rozhodl, že si pořídím hodinky, které mě nebudou stresovat - nebudu muset očekávat s napětím den, kdy se zastaví kvůli vybité baterii... Po pěti letech se najednou pětky začaly cca o pět minut denně zpožďovat, což mne přivedlo k studiu problematiky mechanických hodinek, před tím jsem zcela naivně předpokládal, že hodinky půjdou do mé smrti bez nutnosti servisu. Hodinky jsem odevzdal na servis do Onyxu a začal blázinec. Kamarád mi sdělil, že existuje toto fórum, a já se začal pomalu pídit po informacích a začal zjišťovat, co mě zajímá a baví. To se stalo na podzim 2022. Včera jsem se zaregistroval. Včera dorazily Prospexy. Půl dne jsem je nosil na gumě. Pak jsem vytáhl dva tahy, které mám doma - jeden ze seika 5 Sports SNZF17K1. A druhý z casia Edifice EF-527D. Ten ze seika bohužel nefungoval, ten z casia kupodivu celkem ano, docela se mi to zalíbilo, tak jsem ho tam nechal. Tady na fóru jsem se těsnfě po tom co jsem si objednal prospexy dočetl, že indexy mohou být posunuté, což skutečně jsou. Na fotce je vidět posun a taky je vidět, že např. levné čínské heimdallr (které jsem si pokusně koupil k vánocům) tento problém nemají (a mají taky safír a keramickou lunetu). Takže jsem poněkud smutný, že člověk našetří peníze, chce mít kvalitní značkové hodinky a očekává určitou kvalitu (kterou levné čínské hodinky kupodivu - zdá se - dosahují) a kvalita je ve výsledku nízká. Nakonec v čínských tiká strojek NH35A, což je asi sice horší, než ten v seikách, ale zase ne tak o moc, jak jsem se dočetl... možná se časem ukáže, že z dlouhodobého hlediska vítězí seiko. Heimdallr se třeba do roka rozpadne Přesto jsem firmou seiko jakoby očarován a chci si šetřit na další hodinky značky seiko...snad proto, že to byly moje první mechanické hodinky anebo ta značka na mě působí nějakou magií, kterou neumím vysvětlit... Nevím vlastně proč...

Jsou hodinky, které nosím velmi často - např. seiko SPB185J1 steelmaster. A jsou hodinky, které nosím relativně málo nebo méně, např. SEIKO Presage Automatic SSA355J1. Podle logiky uživatele bych měl tyto hodinky prodat. Dal jsem je skutečně na prodej, nikdo je (naštěstí) nekoupil, já si uvědomil, že je prodat nechci. Přesto je nenosím. Tato zkušenost se opakovala s různými hodinkami až jsem chtě nechtě začal uvažovat, jestli jsem jen chronomagor nebo je v tom i něco dalšího. Přičemž magor zůstávám - samozřejmě. A skutečně objevil jsem další vrstvu - SBĚRATELSTVÍ. Vždyť já jsem sběratel! Nejsem jen uživatel! Největší zápas zakouším s astrony. Každou chvíli je někomu nabízím na výměnu, když už se neprodaly. Ano, prodaly by se, ale musel bych je nabídnout za cca 21tis. Což je o něco méně než polovina původní ceny. Což jsem vypozoroval - je taková normální prodejní cena u všech hodinek. Prostě půlka kupní ceny. Je to svým způsobem fér a odpovídá to mé zkušenosti, že čím dražší hodinky, tím víc na nich člověk tratí. Nejméně tratí na levných casiích, z jejichž původní ceny je půlka často kolem tisícovky, hodinky jdou výborně na odbyt. Jakmile se jedná o hodinky nad cca 3tisíce, začínají problémy. Jednak je často méně zájemců a jednak člověk tratí víc - např. pokud chce prodat protreky nebo rangemany, jakmile nasadí cenu nad 3tis kč. nemůže počítat s příliš rychlým nebo jakýmkoli prodejem. Takže pokud bych měl být úspěšný s astrony, musel bych je dát za cenu kolem 20tis. kč. Jenže se mi např. stane, že si začnu číst články o astronech a ihned dojdu k závěru, že příležitost mít je ve sbírce už třeba nikdy nebude. Nemám nikdy dost peněz, abych si je koupil, k těmto astronům jsem se dovyměňoval a jsou tedy získány mimořádnou náhodou až štěstím. 30-40papouchů pohromadě mít nikdy nebudu. Nebo možná budu, ale dosud jsem takovou sumu na hodinky neměl. Je tedy velmi nepravděpodobné, že se k nim opět dostanu. Jsem seikař. Měl by mít seikař ve sbírce želvy? Ano! Měl by mít ve sbírce alpinisty? Ano! Měl by mít ve sbírce GS? Ano! A co astrony? Ano! Z pohledu seikaře je tedy jasné, že bych měl mít ve sbírce astrony. A je velmi jasné, že jakmile se jich “zbavím”, okamžitě budu litovat. Jsem uživatel a zároveň sběratel. Sběr hodinek je koníček - podobně jako sběr kaktů nebo orchidejí. Je třeba si to přiznat. Není mým cílem mít jedny hodinky. Na svou sbírku se totiž rád dívám, chodím kolem ní, neopomenu se s hodinkami pomazlit, pochovat je jako panenky. Občas je převlékám do nových šatečků - řemínků. Podobně jako když přesazuji kakty nebo orchideje, vymýšlým jim různé zajímavé misky, podmisky, umístění. Je dobré stanovit si množství hodinek, které jsem schopen udržovat, sbírku zbytečně nenafukovat. To je součást přemýšlení sběratele. Součástí sbírky však mohou být i hodinky, které nosím jen výjimečně. Není to špatně. Jen proto, že hodinky nosím výjimečně je nemusím se sbírky odstranit. Když jsem nedávno získal zpět svoje samuraje, byl jsem velmi šťastný a řekl si, že už je nikdy pryč nedám. Nakonec jejich putování ke kolegovi z fóra je už součást jejich svébytné originální historie. A tím pro mě získávají další hodnotu. Hodnota stáří(alteswert) je u většiny hodinek v mé sbírce sice malá, nicméně se pomalu vytváří. Některé už začínají mít malou patinu. A to je to, co mě na hodinkách (krom jejich originálního vzezření) přitahuje.

Při sběru hodinek si musí člověk uvědomit co chce. Mohl by se roztříštit o množství značek, stylů, estetik - a to jak v čase, tak v prostoru. Sběr hodinek tedy vyžaduje nekompromisní přísnost vůči sobě. Milovník hodinek by totiž chtěl všechno. Nebo když ne všechno, tak aspoň většinu. A i většina by čítala tisíce položek. A to nejde. Nejde se o to starat, museli bychom si najmout osobního hodináře. A to nechceme. Chceme se vlastními hodinkami kochat. A pokud chceme vlastní hodinky i nosit, nelze jich mít tisíce. Dokonce jich nelze mít ani stovky. A dokonce jich nelze mít ani desítky. A to je moc smutné. Velmi smutné. Proto v této chvíli nastupuje přísnost, tvrdost srdce, neústupnost - hodná Ignáce z Loyoly. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ignác_z_Loyoly Je třeba vyvinout duchovní cvičení mystického typu, aby se člověk uskrovnil takovým způsobem, aby mohl svou sbírku precizovat v té míře, v jaké je schopen vnímat své miláčky. A já došel k závěru, že mé srdce není až tak velké. Mé srdce je malé a zvládne jen málo hodinek. Proto se musím zbavovat řady hodinek. A proto jsem došel do stavu, v němž se nyní nacházím - a to jsou tyto mechanické hodinky: do této sbírky nepočítám čínské mechanicé hodinky - jichž mám 3 ks. Nepočítám je tam nejen proto, že jsou to kopie jiných hodinek, ale také proto, že jim nedopřeji žádný servis, tudíž odpadají náklady na serivs. Do sbírky hodinek totiž patří zahrnout náklady na servis mechanických hodinek. Proto neusiluji o rolex ani omega ani iwc, natož o manufakturní stroje. Na jejich servisování bych neměl prostředky. A i kdybych je měl, nechci mít tak drahé hodinky - a to ani vintážního typu - uzavřeny jsou mi i mechanické hodinky značky seiko, které mají strojky vyšší třídy, než jsou ty moje. Moje sbírka tedy zahrnuje pouze seiko (orient je seiko). Přibudou k nim ještě alpinisté, protože kolem nich kroužím dlouho, protože mají skvělý poměr ceny a výkonu a protože dozrál čas. Díky seznamování s hodinkami jsem došel k závěru, že ani např. chronometry nejsou pro mě. Vadí mě zaparkovaná vteřinovka, vadí mě složitost stroje, vadí mě tíha stroje, vadí mě velikost stroje. Jednoho krásného dne jsem si tedy řekl - nebudu mít víc jak 5ks mechanických hodinek. Budou to hodinky určité ceny - nepřekračující hodnotu cca 35tis nových - tedy 15tis. bazarových peněz. Dále jsem si řekl: budu mít jen seiko - seiko má svůj vlastní dobře opravitelný strojek, hodinky jsou v porovnání se švýcarskými levné a estetika se mi líbí a mám rád japonské věci. Dále jsem si řekl: moje první mechanické hodinky byly fieldy seiko - tak proč chodit jinam. Dyk já jsem vlastně konzervativní. Kdybych nebyl konzervativní, tak bych nosil chytré hodinky. Zatím to tedy vypadá, že mi nejsou souzeny ani fortis, ani longines, ani oris, ani ... možná v quartzu - tam mám třeba tissotky... a chtěl bych jednou třeba quartzové longines hydry.

Zeptal jsem se umělé inteligence, co mám dělat, abych pořád nenakupoval hodinky. Její rady nejsou úplně špatné Co mám dělat, abych si nekupoval stále další a další hodinky? ChatGPT Je skvělé, že si kladeš tuto otázku! Někdy může být nákupní chování impulsivní a může vést k nechtěným nákupům. Zde jsou některé tipy, jak zabránit tomu, abys si kupoval stále další a další hodinky: Vytvoř si rozpočet: Stanov si maximální částku, kterou jsi ochoten utratit za hodinky, a drž se tohoto rozpočtu. Rozmysli si nákup: Před nákupem hodinek si dej čas na rozmyšlenou. Zeptej se sám sebe, zda hodinky skutečně potřebuješ a zda ti přinesou dlouhodobou radost. Zjisti, co tě přitahuje: Pokud si uvědomíš, že se ti líbí určité typy hodinek (např. sportovní, elegantní, vintage), zaměř se na pochopení svých preferencí a hledej hodinky, které odpovídají tvým preferencím. Vyber kvalitu před kvantitou: Raději investuj do jednoho kvalitního páru hodinek, který ti vydrží dlouhodobě, než do mnoha levných hodinek, které se mohou rychle opotřebovat. Zvaž alternativy: Přemýšlej o tom, zda existují jiné způsoby, jak si splnit své potřeby a touhy, které tě k nákupu hodinek vede. Možná si můžeš najít jiný koníček nebo zájem, který tě bude bavit stejně jako sbírání hodinek. Omezuj svou expozici: Pokud je pro tebe nákup hodinek příliš lákavý, omez svou expozici k reklamám na hodinky, sledováním webových stránek a obchodních center s hodinkami. Pokud se budeš držet těchto tipů, může ti to pomoci lépe kontrolovat své nákupní chování a zabránit nadměrnému kupování hodinek. bohužel jsem na hodinkovém fóru, kde už mám přátele a nedovedu se fóra vzdát ChatGPT Chápu, že setkávání se s lidmi s podobnými zájmy na hodinkovém fóru může být příjemné a přínosné. Můžeš však stále uplatňovat některé strategie, abys omezil nákupy a udržel své náklady pod kontrolou: Buduj si vědomí: Být součástí fóra nemusí nutně znamenat neustálý nákup. Můžeš si udržovat zájem o hodinky a zároveň se zaměřit na sbírání informací, sdílení zkušeností a rad s ostatními bez nutnosti neustálého kupování. Nastav si pravidla: Stanov si jasná pravidla pro své nákupy a drž se jich. Například si můžeš určit maximální počet hodinek, které si můžeš pořídit za určitý časový úsek, nebo stanovit určitý rozpočet na nákupy. Zapoj se do konverzací: Aktivně se účastni diskuzí na fóru a hledej způsoby, jak se podílet na komunitě i bez neustálého kupování. Mohl bys se například zaměřit na sdílení znalostí, poskytování rad či podporu ostatním členům. Zaměř se na hodnotu: Když už se rozhodneš pro nákup, zaměř se na hodnotu, kterou ti hodinky přinesou. Místo toho, abys kupoval impulsivně, pečlivě zvažuj, zda hodinky skutečně odpovídají tvým preferencím a zda ti přinesou dlouhodobou radost. Pokud se ti podaří najít rovnováhu mezi aktivní účastí na fóru a kontrolou nákupního chování, můžeš stále užívat společenství a podporu, kterou ti fórum poskytuje, aniž bys se dostával do nadměrných finančních obtíží. díky

Můj otec byl zajímavý mj. tím, že sbíral levné hodinky. Rodiče neměli nikdy moc peněz, otce zajímaly hodinky, měl jich nevím/kolik - možná 10ks. Nebyla to tedy sbírka, přesto matka jeho zálibu v občasném nákupu (levných) hodinek dost kritizovala. Pokud hodinky jdou, nemá přece smysl kupovat jiné. Tento názor je široce rozšířen i dnes, hodinky, v běžné české rodině kupujeme jen za zcela mimořádných okolností. Vpodstatě je nákup hodinek tolerován jen ve dvou případech: 1/ hodinky se rozbily, je třeba koupit nové. 2/ kulaté narozeniny. Zrovna minulý týden jsem byl u kamaráda, který má přesně tento názor. Nákup hodinek si dovede představit jen v těchto dvou případech. Za posledních cca 20 let života vlastnil dvoje hodinky. Oboje si nechal dát od otce ke kulatým narozeninám. Pokaždé se jednalo o casia, která v očích běžného člověka vypadají draze - jsou to casia přijímající radiový signál - tedy velký luxus. Ke stejnému uvažování mne vedla rodina, v níž jsem byl vychován. Proto, když si můj otec občas koupil levné hodinky „od vietnamců“, byl vnímán matkou jako velmi marnivý člověk. Jenže jemu se hodinky prostě líbily a na drahé neměl. Samozřejmě jeho sbírka měla jisté výjimky. Např. dostal švýcarské hodinky od jakéhosi kamaráda ze Švýcarska (jehož identitu jsem nikdy neznal, ani jsem po ní nepátral, bylo to někdy během sedmdesátých let). V osmdesátých letech jezdil otec s amatérskými potápěči do bazénu ve Znojmě nacvičovat potápění. Díky tomu vlastnil potápěčské primky, které jsem jako dítě velmi obdivoval. Moje záliba (láska) k hodinkám má kořeny jistě právě v těchto zážitcích. Otec mé tehdejší nadšení sdílel a ochotně mi k narozeninám občas koupil nějaké levné hodinky od vietnamců, což byla pro mne naprostá pecka - jako např. digitálky s kalkulačkou. Ve třídě jsme se pak s klukama poměřovali, kdo má lepší/větší. Poměřování je typická mužská vlastnost a hodinky se k ní velmi dobře hodí. Jsou jako ocasní péra páva. Vždy se nakonec najde někdo, kdo má lepší nebo větší než já a je to tedy příležitost k ponížení/frustraci nebo naopak je to výzva udělat všechno proto, abych si našetřil na větší a svého soka trumfnul. A je to příležitost k ztrátě fascinace z nových hodinek, protože soused má lepší... Obecně vzato výchova k šetrnosti je také výchovou k správnému vztahu k hodinkám, protože teprve, když hodinky nosím léta, vytvořím si k nim opravdu hluboký vztah a sjednotím své bytí s hodinkami, což je vlastně ideální. Pokud hodinky střídám, nedám času prostor (!) k vytvoření onoho "krásně" pevného pouta mezi mou duší a hodinkami. Větší množství hodinek (stejně jako větší množství milenek tuto jednotu rozmělňuje). Proto vlastně s názorem, že není dobré sbírat hodinky, souhlasím. A tak se dostávám do výčitek svědomí nejen kvůli narušení principu šetrnosti (což mi je celkem buřt), ale hlavně kvůli nemožnosti vytvořit si ideální monogamický vztah s hodinkami. Když otec umřel, matka netušila(?!), že se mi hodinky líbí - asi proto, že mít víc hodinek než jedny považovala za marnivost - vzala hodinky, dala je do sáčku, sáček dala jednomu příbuznému, ať si s nimi dělá co chce. Nedávno jsem byl u příbuzného a ten mi sdělil, že sáček vzal a odnesl do sběrných surovostí. A tak skončila sbírka hodinek mého otce. Naštěstí jsem po něm zázrakem zachránil ty jedny švýcary (vzal jsem si je krátce po otcově smrti), které snad ani nemají žádnou hodnotu krom té hodnoty kontextu vztahu. Tyhle jedny hodinky mi nahrazují zbytek zničené sbírky (i když si občas vzpomenu na potápěčské primky a zamáčknu slzu). Vyfotil jsem je s hamiltonama, jednak kvůli poměru velikosti a jednak s ohledem na symboliku vztahu otce a syna - (sice ve filmu interstellar šlo o vztah otce a dcery, ale to mi nevadí, symboliku to moc neruší - jde o kontext současnosti a minulosti a nemožnosti se potkat) Kdybych si mohl pohovořit o hodinkách s mým otcem v mém současném věku v době, kdy mu bylo jako mě - bylo by to možná zajímavé

Hodinky PRIM (MPM) a BOSCH a katapultáž z letounu L-39 aneb havárie letounu L-39ZA u Třebíče v prosinci 2010 Tento článek navazuje na první díl, který pojednával o hodinkách, které zažily katapultáž z letounu při předchozí havárii letounu L-39C v červenci 2010 u Holic. Diskusi k tomuto tématu je pak věnováno toto diskusním vlákno na Chronomagu. ?Vojenské letadlo typu L-39ZA (evidenčního čísla 2341) se ve čtvrtek 16.12. 2010 odpoledne zřítilo u obce Biskupice na Třebíčsku. Dvojici pilotů se podařilo včas katapultovat a dostat se na zem jen s lehkými zraněními. Piloti se katapultovali dva kilometry za Biskupicemi poté, co stroj navedli do lesa. Nehoda se stala v 14:42 SEČ. Stroji za letu vysadil motor kvůli pumpáži. Piloti ho navedli do neobydlené oblasti a následně se katapultovali. Oba dva jsou bez vážných zranění. Na místo byla vyslána Letecká pátrací a záchranná služba. Ze základny u Náměšti nad Oslavou vzlétla na místo nehody rychlá pátrací záchranná skupina s vrtulníkem Mi-24, který oba piloty vyzvedl." Tolik stručná zpráva, která proběhla loni před vánoci v našich médiích (a opět pár detailů tam tehdy nebylo). A na připomenutí pár fotografií: Náladová fotografie letounu L-39ZA evidenčního čísla 2341 v šťastnějších časech: A akčnější fotografie jiného letounu L-39ZA při odpalu salvy neřízených raket: A takto to vypadalo na místě dopadu: Podařilo se my zjistit také pár hodinářských detailů speciálně pro toto fórum: Oba piloti, příslušníci 222. výcvikové letky z 22. křídla na letecké základně Náměšť nad Oslavou, měli na sobě své náramkové hodinky a oboje přestály katapultáž (v ideálních podmínkách za poměrně nízké rychlosti) i poměrně tvrdé padákové přistání do korun vzrostlých stromů bez úhony. A svým majitelům slouží k naprosté spokojenosti i nadále. Čtenáře předchozí dílu asi nepřekvapí, že se opět jednalo o hodinky s quartzovými strojky. Ale překvapením asi bude, jak o moc obyčejné hodinky to byly. Přední pilot v hodnosti kapitána se katapultoval v klouzavém letu ve výšce okolo 800 stop (250 m) nad terénem při rychlosti do 160 uzlů (300 km/h). Zadní pilot také v hodnosti kapitána se katapultoval o 4 sek..dy později chvíli později ve výšce okolo 650 stop (200 m) nad terénem. Reklamní hodinky ?BOSCH POWER TOOLS? předního pilota. Jediné, co lze z hodinek vyčíst je, že jsou německého původu. Viz norma DIN 8310 na zkoušku voděodolnosti. U hodinek s odolností pouze 3 ATM jsem to ještě neviděl. Pilot s hodinkami doslova propadl skrz větve stromu až na zem. PRIM (MPM) zadního pilota. Ty hodinky se nezdají, ale přežily opravdu drsnou katapultáž. Pilot měl poraněnou páteř (komprese obratlů) a musel si dát dlouhou rehabilitační dovolenou, než se vrátil do letuschopného stavu. Taktéž akrobatické sešplhání z koruny vzrostlého stromu, kde zůstal viset na padáku dostatečně daleko od kmenu stromu, nepatří ke standardním zážitkům. P. S.: Už druhá ztráta letounu řady L-39ZA za půl roku měla na naše letectvo velmi dramatický dopad. Během krátké doby přišlo o 2 letouny L-39 z celkem 18 provozovaných letounů tohoto typu, tedy 10% ztráty. Následkem této havárie byly znovu uzemněny všechny letouny typu L-39 registrované v českém vojenském rejstříku. To naráz vyřadilo z provozu hned dvě cvičné letky (222. výcvikovou letku z Náměšti a pardubické státní Centrum leteckého výcviku ? CLV). Tedy plnou polovinu všech našich proudových ?stíhačkových? letekl! Odstaveno v hangárech se přes noc ocitlo všech 16 zbývajících letounů typu L-39 v majetku našeho ministerstva obrany (MO ČR), což představovalo 30% všech ?taktických? proudových letounů provozovaných MO ČR! Ty letouny sedí na zemi dodnes a ještě téměř devět měsíců po této události není známo datum, kdy znova vzlétnou. Tento nebetyčný průser ale způsobil, že tentokrát se vyšetřování vedlo mimořádně důkladně. Havárii opět zapříčinila závada motoru. Ale na rozdíl od minulé havárie se tentokrát hledala i odpověď na otázku přesných příčin závady motoru, která byla podle zaznamenaných dat identická se závadou z července 2010. Zasvěcené odborníky prý už závěrečné komuniké MO ČR nepřekvapilo. Za viníka opakovaných technických závad byl označen státní podnik Letecké opravny Malešice (LOM), které daný typ motorů opravoval a generálkoval pro MO ČR. Vyšetřování ukázalo, že LOM už více než jak 20 let nekomunikuje s originálním výrobcem motoru, nebyl jím certifikován jako autorizovaný servis a celou tu dlouhou dobu si staré originální postupy z doby před rokem 1989 upravoval podle svého. A přestože LOM je podnik vlastněný MO, tak tentokrát se to už nedalo po česku zamést pod koberec. Velký díl na tom měly i moderní černé skříňky, které byly na letouny v posledním desetiletí instalovány. Právě díky nim mohla vyšetřovací komise přesně analyzovat a porovnávat průběhy závad obou motorů. Pro Chronomag v tom může být poučení, že neautorizovaný servis může mít svá rizika a pokud je to hodně složitý výrobek, tak se to časem zpravidla vymstí. - Konec -

Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR, část druhá 2 PRIM Letecké Automatic Obrázek 2-1 ? PRIM Letecké Automatic. Zdroj fotografie: ELTON hodinářská a.s. Celý příběh začíná už na přelomu 70. a 80. let dvacátého století, kdy začaly vznikat dnes již legendární československé náramkové hodinky ?PRIM Letecké Automatic?. Těmto hodinkám patří několik primátů: 1. Jsou to první letecké hodinky české (česko-slovenské) konstrukce a výroby zavedené v našem letectvu. Výrobcem byl tradiční český výrobce hodinek z nového Města nad Metují ? společnost ELTON koncernový (státní) podnik. Dnes ELTON hodinářská a.s. 2. Jsou nejdéle sloužícími hodinkami. I téměř čtyři desetiletí po jejich zavedení jsou stále v inventáři našeho letectva a překvapivě jsou stále typem nejpočetnějším. 3. Dnes patří k nejvíce populárním vintage modelům hodinek značky PRIM ? nejsou sice ani nejvzácnější, ani nejdražší a ani nejvíce technicky pokrokové ? ale právě proto jsou široce rozšířené mezi sběrateli. Díky nízké ceně si je může pořídit téměř každý zájemce o tento kus české hodinářské historie. A tak není překvapivé, že tento jediný konkrétní model patří zde na Chronomagu k nejvíce diskutovaným modelům vůbec, alespoň podle počtu diskusních vláken! 4. Díky příbuznosti s běžnými civilními sportovními modely Primek (PRIM Sport II) se mohou pyšnit titulem asi nejčastěji ?padělaných? českých hodinek (formou moderních předělávek civilních PRIM Sport II). Poznámka: Dosavadní nejčastější používané označení těchto hodinek je ?PRIM Letecké? nebo ?PRIM Sport Letecké? nebo ?PRIM ČSLA?. A najdou se i další. Toto krátké označení není ale pro účely tohoto článku zcela postačující, protože jsou zde popisovány celkem 4 různé druhy leteckých hodinek značky PRIM. Proto je v článku důsledně používáno oficiální označení, které bylo uvedené na záručním listu - ?PRIM Letecké Automatic?. Obrázek 2-2 ? PRIM Letecké Automatic, sériové číslo 001295 ? pohled na ciferník se znakem letectva ČSLA. Hodinky představují velkou raritu ? i 27 let od svého vyrobení nebyly nikdy použity a čekaly na své objevení v roce 2010. Autor fotografie: Fragopolis Obrázek 2-3 ? PRIM Letecké Automatic, sériové číslo 001295 ? pohled zespodu na víko pouzdra. Autor fotografie: Fragopolis Obrázek 2-4 ? PRIM Letecké Automatic, sériové číslo 001295 ? pohled z boku na korunku a tvar skla. Autor fotografie: Fragopolis 2.1 Historie hodinek PRIM Letecké Automatic u československého letectva Následující modrý text je originálním textem poskytnutým společnosti ELTON hodinářská a.s, který vznikl na autentickém základě rozhovorů se podplukovníkem ve výslužbě Stanislavem Forgaczem. Ten tento text redigoval a autorizoval v prosinci 2005. Při přípravě této kapitoly jsem se snažil maximum údajů si ověřit, nebo je alespoň upřesnit, a to jak v oblasti hodinářské, tak i v oblasti vojenského letectví. Některé nově zjištěné skutečnosti jsou ale bohužel v příkrém rozporu s originálním textem: 1. Datace roku výroby do roku 1977 - podle archivní dokumentace výrobce prototyp hodinek PRIM Letecké Automatic vznikl až v roce 1982 a sériová výroba pro letectvo běžela v roce 1983! Toto je nejzávažnější rozpor mezi originálním textem založeným na vzpomínkách účastníků a archívními dokumenty výrobce. Je asi vhodné také připustit, že toto zjištění vrhá lehký stín pochybností i na ostatní datace. Bohužel ověření všech dat už bylo mimo mé možnosti i možnosti výrobce. 2. Závislost kalibru 96 na dodávkách wolframového materiálu ze Západu a s tím související nutnost exportovat na Západ hodinky s kalibrem 96 - podle archivní dokumentace výrobce byl wolframového materiál dodáván tuzemským výrobcem a není zde prokázána žádná vazba na Západ jak při importu, tak i při exportu. 3. Prodejní cena 850,- Kčs ? na základě dat v originálním vyplněném záručním listu z archívu výrobce lze říci, že skutečná prodejní cena byla o dost nižší - 670 Kčs. Vzhledem k tomu, že tento originální text se stal, minimálně v rámci Chronomagu, jakousi ?referenční biblí?, ponechávám ho v původním znění a jen ho doplňuji o velmi rozsáhlý poznámkový aparát a fotografie. -------------------------------- Historie skutečně pilotních hodinek začíná až v roce 1975. Do té doby československé letectvo využívalo hodinky předválečné švýcarské produkce. Jednalo se o značky Lemania, Longines a Eterna (1) . Přibližně v roce 1975 vydal tehdejší vrchní velitel letectva ČSSR(2) generál Remek(3) (otec prvního a zároveň jediného českého astronauta(4) ) pokyn k prověření možnosti dodávek nových náramkových hodinek pro vzdušné síly armády ČSSR(5) . V rámci výběrového řízení byly testovány hodinky značek Lemania, Longines, Eterna a TAG Heuer. Na základě celkového posouzení kvalitativních a ekonomických kritérií, byl projekt zásobení letectva švýcarskými hodinkami zrušen, a to především z finančních důvodů. Průměrná cena posuzovaných hodinek totiž přesahovala 7 000,- Kč(6) . Tehdejší plat pilota ČSLA byl okolo 5 000,- Kč. Vzhledem k tomu, že letectvo plánovalo objednávku 2 500 ks, byla by výše celkové investice 17,5 mil. Kč neúnosná. Svou roli hrála i devizová závislost, která následně komplikovala i jakékoliv servisní zázemí zmíněných hodinek. Obrázek 2-5 ? Průkazka peněžních náležitostí pilota důstojníka ČSLA od roku 1964 do počátku 80. let. Zdroj fotografie Jindřich Halásek Doplnit výstrojní sklady a nahradit dosluhující hodinky švýcarské výroby však bylo nutné. Náramkové hodinky tehdy byly povinnou součástí výbavy pilota, ale i všech ostatních členů posádky (navigátorů, střelců apod.). Významným argumentem bylo zachování duplicity k času danému palubními hodinami (pro případ jejich selhání) a možnost časové orientace v případě katapultáže. Neméně důležitým argumentem bylo, že hodinky jsou v pilotní kabině vystaveny takovému mechanickému zatížení, které by běžně vyráběné a v Čechách prodávané hodinky nevydržely. Ve světle výše popsaných skutečností se chopil osobní iniciativy pplk. Forgacs (7) , který věděl o existenci vodotěsných hodinek PRIM Sport (8) . Na základě návštěvy v ELTONu a jednání s tehdejším vedením, začal sestavovat možnou specifikaci hodinek pro vzdušné síly. V té době bylo zřejmé, že jsou k dispozici nové technologie quartzového elektromechanického strojku, stejně jako možnosti digitálního zobrazování času. Přesto se velení letectva rozhodlo ve prospěch analogových mechanických hodinek, a to především z důvodu lepší čitelnosti (intuitivního rychlého odečítání času) a nezávislosti na zdroji elektrické energie. Svou roli hrála i nespolehlivost těchto nových technologií v bojovém nasazení a citlivost na formy radioelektronického boje (9) . Základem pro přípravu leteckých hodinek se stal prověřený a běžně prodávaný model Sport (tzv. soudek), s otočným kroužkem (10) . Standardně byly tyto hodinky vybaveny strojkem PRIM kalibr 68. Do těchto hodinek však byl aplikován tehdy úplně nový 21 kamenový mechanický strojek kalibr 96 s automatickým natahováním (11) . Obrázek 2-6 ? Pohled na kalibr 96 u PRIM Letecké Automatic po generální opravě/repasi. Na rotoru samonátahu je zřetelně barevně odlišené bronzové kluzné ložisko a závaží z wolframové slitiny po vnějším obvodu rotoru. Autor fotografie: Ikimmiki Podobné (až na číselník takřka identické) hodinky se v té době vyráběly pro zákazníka v Holandsku, kam se následně vyvezlo 2 000 ks hodinek se shodným strojkem. Vazba na tuto zakázku umožnila využít stejné dodávky wolframového materiálu, který byl podmínkou pro funkčnost rotoru strojku (12) (13)(poznámka ? archívy tuto skutečnost nepotvrzují, spíš naopak). Po několika konzultacích se tak ukázala reálná cesta ke vzniku speciálních hodinek pro letectvo ČSSR. V roce 1976 generál Remek rozhodl o tom, že budoucí hodinky pro letectvo budou hodinky české výroby a pplk. Stanislav Forgacz ? zástupce hlavního letovoda (navigátor) ? byl pověřen sestavením přesného technického zadání. Obrázek 2-7 ? Stanislav Forgacz v hodnosti nadporučíka před stíhacím bombardérem Suchoj Su-7 Fitter na archivním snímku někdy z poloviny 60. let. Zdroj fotografie: Jan Dúbravčík Technické zadání znělo: Vodotěsnost minimálně 30 m Odolnost proti podtlaku na úrovni výšky 20 000 m Odolnost proti průniku prachu Naplněné inertním plynem (14) Přesnost 5-15 vteřin za 24 h Strojek s automatickým nátahem a rezervou chodu alespoň 24 hodin a datumkou Odolnost proti nárazu a pádu (tlumící mechanismus) Otočný kroužek Teplotní odolnost -30 ? +50°C Černý číselník se zeleno-žlutou iluminací Červená sek..dovka (15) Když byla konstrukce hotova, ukázalo se, že největší problémy jsou s nanášením radioaktivní barvy, která již byla v té době zakázána (16) . Pro aplikaci této barvy by se musel postavit speciální dřevěný srub, jehož cena by se musela promítnout do ceny hodinek. Problémy však byly i se samotnou aplikací, protože barvu bylo potřeba nanášet nasliněným štětcem. V otázce aplikace radioaktivní barvy se zkoušela spolupráce se zahraničními dodavateli z Anglie, Švédska, ale i tam se to ukázalo jako problematické řešení. V té době již existovaly reflexní barvy, které při alespoň minimálním světle dokázaly světlo odrážet, a tak se začala diskutovat otázka nutnosti radioaktivní barvy. Jedinou nevýhodou reflexní barvy bylo, že neměla jakýkoliv doznívající efekt, tedy schopnost akumulace a následného vyzařování světla (17) . Z ekonomických důvodů a také z důvodu závislosti na devizách bylo nakonec rozhodnuto o upuštění od tohoto požadavku. V kabině se ale používalo ultrafialové světlo, které kontrast číselníku dostatečně zvětšovalo (18) (19) . I vlivem tohoto rozhodnutí pak byla větší část hodinek vybavena bílou sek..dovou ručkou, která v tomto světle více vynikala (20) . Obrázek 2-8 ? Luminiscence indexů, minutové a hodinové ručičky PRIM Letecké Automatic při osvícení UV světlem. Na bílých neluminiscenčních prvcích ciferníku, ručiček, lunety a na sklu a pouzdru se odráží slabé modro-fialové světlo produkované UV lampou. Autor fotografie: Honza.manta Hodinky se rozsáhlým způsobem testovaly (21) . V podtlakové komoře Ústřední vojenské nemocnice v Praze ? Střešovicích (22) se hodnotila odolnost proti podtlaku, ale i ostatní parametry (vodotěsnost, teplotní odolnost, vibrace, otřesy) byly prověřovány za účasti armádních odborníků. Ústav leteckého zdravotnictví dokonce hodinky posuzoval z pohledu resistence proti bakteriím. Testovány byly také na možnou alergickou reakci. Hodinky všemi těmito testy prošly, pouze přesnost sériově vyráběných hodinek byla horší, než se očekávalo. Přesto se odchylka denního chodu vešla do 15 vteřin (23) . Objednávku realizovala HTS ? Hlavní technická správa ? generál Hanzal (24) . V roce 1977 (25)(poznámka ? archívy posouvají datum výroby až na rok 1983) tak bylo vyrobeno celkem 3 000 ks, z toho 2 500 ks odebrala HTS. Přibližně 100 ks se rozprodalo napřímo lidem, kteří o projektu věděli a zbylých cca 400 ks se dostalo do prodeje prostřednictvím podniku Klenoty n.p. (26) za cenu cca. 850,- Kč (27)(poznámka ? záruční list dokazuje, že cena byla ve skutečnosti 670,- Kčs.) Hodinky nesly ve spodní části číselníku znak vojenského letectva. Hodinky byly od počátku součástí výstroje, takže se měly při odchodu ze služby vracet. V praxi tomu tak bylo pouze z části. Přesto je stále ještě mnoho kusů v aktivní vojenské službě. Pan pplk. Forgacs ukončil svou kariéru u letectva v roce 1991. Jako pilot nadzvukových stíhacích letadel je používal a dodnes vlastní i plk. Jan Novák, zástupce náčelníka oddělení přípravy letectva. Jeho hodinky byly používány ve veškeré službě, včetně pilotáže vrtulníku a seskoku s padákem. Většina veřejnosti si ho, spolu s panem Venclovským, pamatuje jako dálkového plavce ? pokořitele kanálu La Manche a světového rekordmana v otužileckém plavání. -------------------------------- Moje poznámky k textu: (1) Na používání erárních hodinek švýcarského původu si pamatují i piloti sloužící počátkem 80. let. Z pohledu Chronomagu je jistě více než zajímavé, že řada pilotů si bez jakékoliv nápovědy vybavila značku Lemania i po několika desetiletích. Švýcarské hodinky sloužily nadále i po zavedení PRIM Letecké Automatic, protože zavádění nových hodinek neprobíhalo hromadně na rozkaz. Naopak probíhalo to postupně podle toho, jak nový piloti přicházeli k útvarům nebo jak si o ně zažádali ti déle sloužící. Proto nebylo neobvyklé, pokud nějaký člen letových posádek sloužící v uvedeném období, letecké Primky nikdy nenafasoval a erární švýcarské hodinky používal až do odchodu do zálohy, třeba i o pár desetiletí později. Stejně jako dnes i tehdy řada pilotů dávala přednost svým soukromým hodinkám, a tak fasovaný erár nikdy neměli. (2) ČSSR ? Československá socialistická republika. Oficiální státní název Československa v letech 1960-1990. (3) Generálporučík Ing. Jozef Remek (1927 - ?) - historicky nejdéle sloužící velitel našeho letectva. Plných 17 let ve funkci z něj dělalo jednoho z nejmocnějších mužů nejen v letectvu, ale v Československu obecně. V letech 1973-75 byl Náčelníkem Letectva a PVOS (tehdejší označení velitele letectva a PVOS) a současně náměstkem ministra národní obrany (MNO) pro PVOS a Letectvo; V letech 1976 - 1989/90 byl Velitelem letectva a současně náměstkem MNO pro PVOS a Letectvo. Poznámka: v roce 1976 došlo k reorganizaci, kdy se Letectvo a Protivzdušná obrana státu (PVOS) formálně rozdělila a měla nadále své vlastní velitele. Generál Remek byl už ?jen? velitelem letectva (bez PVOS). To bylo ale pouze formalitou, protože současně zastával také funkci náměstka MNO pro letectvo a PVOS. Byl tedy i přímým nadřízeným velitele PVOS. (4) Plukovník Ing. Vladimír Remek(1948 - ) ? první (a zatím poslední) československý a český kosmonaut (1978). Protože jeho let byl součástí sovětského (ruského) kosmického programu je terminologicky správnější používat status ?kosmonaut?, nikoliv americký ekvivalent ?astronaut?. (5) Terminologicky je správnější ?Československé vojenské letectvo? nebo ?letectvo Československé lidové armády (ČSLA)?. Pojem ?Vzdušné síly? byl do oficiálního českého vojenského názvosloví zaveden až v roce 1993 jako více odpovídající anglickému termínu ?Air Force?. (6) Průměrný plat v Československu v roce 1977 byl 2 462 Kčs, v roce 1983 to bylo 2 822 Kčs. Autor textu také neměl na mysli dnešní měnu - českou korunu (Kč) ale tehdejší československou korunu (Kčs). (7) pplk. Stanislav Forgacz ? zástupce hlavního letovoda (navigátor). Jinak od roku 1964 pilot nadzvukového stíhacího bombardéru Suchoj Su-7 Fitter (více o úloze tohoto typu letounu se lze dočíst v kapitole 9). S generálem Remkem, mimo jiné také pilotem Su-7, se mohl poprvé setkat v polovině 60. let na letišti Čáslav, kde Stanislav Forgacz sloužil u 28. stíhacího bombardovacího pluku a kde tehdejší podplukovník Remek velel (až do roku 1965) nadřízené 34. stíhací bombardovací divizi, která zde také sídlila (více o struktuře našeho letectva se lze dočíst opět v kapitole 9 tohoto článku). (8) Hodinky PRIM Sport tzv. druhé generace (neoficiálně dnes označované jako PRIM Sport II) s pouzdrem tvaru ?soudek? a s kalibrem 68 se vyráběly cca od roku 1973. (9) Sázkou na prověřenou technologii se snížilo případné riziko. Jistý konzervatismus v uvažování byl objektivně dán tehdejší dostupností a obecnou znalostí quartzové technologie v Československu. Zejména obavy z odolnosti elektronických obvodů v prostředí silných elektromagnetických polí a EMP pulsů musely být zohledněny. Proč? To bude naznačeno v kapitole 9 o operačních úkolech našeho letectva té doby. Svoji roli mohlo také sehrát to, že výroba tuzemských quartzových kalibrů do náramkových hodinek PRIM byla v té době stále závislá na dovozu některých součástek ze Západu. Je zajímavé, že na Západě došlo v uvedeném období k jevu přesně opačnému. Cca okolo roku 1980 jsou do ozbrojených sil, včetně pozemního a námořního letectva, zaváděné baterií poháněné quartzové hodinky a to jak analogové tak i digitální. V USA například hodinky podle MIL-W-87967 nebo ve Velké Británii podle DEF STAN 66-4(PART 4) nebo DEF STAN 66-4(PART 5), atd. Tato preference zůstává v USA a Británii do dnešních dnů. Kromě obecně platného faktu, že Západ měl v problematice quartzových strojků velký náskok před tehdejším východním blokem, nelze zde nezmínit, že jak USA, tak i Velká Británie patří ke světové špičce v otázkách vlivu elektromagnetických polí na letecké přístroje a jinou vojenskou elektroniku. Kombinace obou výhod jim tehdy umožnila ve velkém zavést quartzové hodinky do výzbroje. (10) Prototypy Kalibru 96 vznikly v roce 1977. (11) Otočný kroužek neboli lunetka či luneta. (12) Wolframový materiál pro kalibr 96 = Wolframová slitina s vysokou měrnou hmotností (cca 2 krát větší než ocel) se používá jako závaží na rotoru samonátahu. Podle současných záznamů výrobce není jediného důkazu, že by wolframový materiál byl vázaný na zahraniční dodávky. Dodavatelem wolframového materiálu WS 942 pro Kalibr 96 byl Pramet Šumperk, provozovna Potštejn. A protože kalibr 96 (a kalibr 97) pro hodinky PRIM byl vyvinut, zaveden do výroby a vyráběn pro domácí trh i export před a po objednávce pro naše letectvo, je nutné tuto vzpomínku pamětníka zpochybnit a odmítnout. Na druhou stranu wolframové slitiny byly a stále jsou drahým materiálem při srovnání s ocelovými, mosaznými nebo hliníkovými materiály. (13) Export do Holandska ? hodinky nebyly vyváženy pod značkou PRIM, ale pod exportní značkou ?Ancre?. Viz toto vlákno. Nicméně vazba výroby PRIM Letecké Automatic na tento exportní obchodní byla odmítnutá jako neprokázaná. Viz předchozí poznámka. (14) Inertní plyn - Hodinky se uzavírají ve vzduchotěsném boxu, který je naplněn inertním plynem (argonem). Přes přechodovou komoru se do něj vkládají součástky, které se pak uvnitř smontují do podoby kompletních hodinek. V hodinkách není atmosférický vzduch, ale čistý inertní plyn. A tedy ani atmosférická vlhkost. Výsledkem je vyšší životnost strojku a odolnost v extrémních klimatických podmínkách. Teplotní rozdíly totiž mohou způsobit vysrážení a zmrznutí zbytků atmosférické vlhkosti uvnitř hodinek. (15) Sek..dová ručička ? podle výrobní dokumentace byly hodinky vyráběny pouze s bílými vteřinovými ručičkami (viz tento příspěvek). Červené a oranžové se na ně dostávaly nahodile až během oprav (tento zdroj). (16) To není zcela přesné tvrzení. Ve skutečnosti radioaktivní barvy nebyly nikdy na našem území zakázány. Ostatně stejně jako jiné radioaktivní materiály. Pouze státními úřady požadované bezpečnostní, radiohygienické a administrativní standardy jsou natolik náročné, že jejich splnění je finančně velmi nákladnou záležitostí. Ještě v 50. letech se v Československu na ciferníky leteckých přístrojů a palubních hodin běžně aplikovaly radioaktivní svítivé barvy na bázi Radia-226. Skandál s masivní vnitřní kontaminací radiem a stronciem pracovníků Mikrotechny Modrařny koncem 50. let vedl k okamžitému zpřísnění československé legislativy. V roce 1959 vydal hlavním hygienik ČSR ?Směrnice o hygienických podmínkách pro práci s radioaktivními barvami?, která platila až do roku 2001. Tuto směrnici pak doplnily v letech 1963 a 1972 vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSSR o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, které nahradil až ?atomový zákon? z roku 1997. Ty mimo jiné klasifikovaly nebezpečnost jednotlivých radioizotopů a jejich dovolené expoziční limity Základem ?Směrnice o hygienických podmínkách pro práci s radioaktivními barvami? byla hygienická ochrana pracovníků při aplikaci radioaktivních svítivých barev a zejména organizační a technická nařízení, jak zabránit kontaminaci lidského těla radioaktivními pigmenty a barvami. Nešlo vůbec o to, zda vlastní objekt bude postaven někde na odlehlém místě, ale jak takový objekt musí být funkčně uspořádán. Pracoviště musely být osazeny přechodovými a dekontaminačními komorami. Pracovníci zase museli být vybaveni složitými ochrannými oděvy. Bylo povoleno skladovat a manipulovat pouze s velmi malými množstvími radioaktivního materiálu. Protože se jedná o práci s barvami, kontaminaci ochranných oděvů se nedalo zabránit. Proto směrnice řeší, jak zabránit přenosu barvy z oděvu dále na organismus pracovníka a jak zabránit ?výletům? takto kontaminovaného oděvu mimo vyhrazenou pracovní zónu. Posledními známými hodinkami československé produkce, na které se aplikovaly radioaktivní barvy (dovozové barvy na bázi tritia) byly PRIM SPORT první generace, vyráběné v letech 1968 až cca 1972. Více tento odkaz. Dnes se tyto hodinky označují jako tzv. ?PRIM SPORT I.GEN? a vypuštěním tečky v ?I.GEN? vzniklo zkrácené populární jméno ?IGEN? (maďarsky ?ANO?). Přesto je překvapivé, že v době konstruování a výroby PRIM Letecké Automatic běžela v Československu výroba radioaktivních svítivých pigmentů. Jednalo se o ?Radioaktivní svítící pigmenty typu PSP s promethiem-147? které byly normalizované v československé státní normě ČSN 40 4505 z roku 1967. Jejich výroba běžela až cca do roku 1984. Tento na svoji dobu moderní radioaktivní pigment byl vyvinut speciálně pro potřeby aplikací na ciferníky hodinek a budíků a také pro potřeby důlního průmyslu. Doposud se nepodařilo dopátrat žádnou domácí aplikaci, respektive aplikační podnik. Pigment byl s největší pravděpodobností pouze exportován. Možná k tomu přispělo také to, že luminofor v pigmentu byl z tehdejšího Západního Německa. Výrobcem pigmentu byl Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů se sídlem v Praze. Tento materiál se dokonce vyráběl v širším centru Prahy, v Holešovicích až do počátku roku 1980, kdy se ústav přestěhoval do oblasti Hostivaře. (17) Luminiscence ciferníku a ručiček ? podle mého názoru je použití termínu reflexní barva nepřesné. Na indexy ciferníku a minutovou a sek..dovou ručičku je totiž aplikována tzv. fluorescenční barva, u které ultrafialové světlo vyvolá okamžitou emisi (tzv. fluorescence) modro-zeleného světla. Fluorescenční materiál absorbovanou energii vyzáří okamžitě. Není zde žádná doba dosvitu (na rozdíl od materiálů schopných fosforence jako je sulfid zinečnatý nebo moderní Super-LumiNova). Ve skutečnosti je ultrafialové světlo (nebo ultrafialová složka širokospektrálního světla) tvořeno vysokoenergetickými částicemi - fotony. Proto se uvedenému jevu ve fyzice říká fotoluminiscence. Vice informací o osvitech leteckých hodinek a palubních hodin lze nalézt v tomto článku. (18) Světlo z lamp ultrafialového osvitu instalované v letadlech nebylo lidskému zcela neviditelné, ale ve skutečnosti měly přesah do viditelné oblasti (fialová barva). Bílá barva sek..dové ručičky se pod tímto osvětlením jeví jako lehce nafialovělá či namodralá. A protože bílý povrch sek..dové ručičky dopadající světlo osvitu palubních přístrojů pěkně odráží směrem k oku pozorovatele, na rozdíl od černého ciferníku, dojde k zvýšení jasu takovéhoto reflexního objektu. Jak je vidět (nebo spíše není moc vidět) na Obrázku 2-8, efekt lepší čitelnosti je úměrný intenzitě (a také barvě) dopadajícího viditelného světla. (19) Ultrafialové (UV) osvity kokpitů vojenských letadel ? v roce 1983 už nebylo UV světlo tolik rozšířené jako dříve. Starší sovětská letadla používala UV světlo jako hlavní zdroj osvitu přístrojové desky (často v kombinaci se samosvítícími radioaktivními nátěry na cifernících přístrojů včetně palubních hodin). Tedy řešení, jehož průkopníkem byla za druhé světové války německá Luftwaffe a americké armádní letectvo USAAC. Během 60. let nastal i v sovětské technice definitivní přechod na modernější systém osvitu červeným světlem. Můj hrubý odhad je, že v roce 1977 mohl být poměr mezi letadly s UV osvitem (např. MiG-21 prvních generací, MiG-15bisSB, L-29) a letadly s červeným osvitem (MiG-21MF, Su-7, L-39) zhruba půl na půl. V roce 1983 už byl poměr ve prospěch letadel s červeným osvitem, a to díky dodávkám nové techniky s červenými osvity (MiG-23, Mi-24, An-26). Rozdíl se dále prohluboval s tím, jak probíhaly dodávky dalších typů s červeným nočním osvětlením (Mi-17, Su-22, Su-25 a MiG-29). (20) Při použití červeného světla je nejlepší čitelnosti dosaženo, pokud jsou indexy i ručičky natřeny bílou barvou. V červeném světle pak jednoduše zčervenají. Použití červené sek..dové ručičky naopak nezpůsobí nic, zůstane červenou. Normální sytě zelené nátěry při osvícení červeným světlem ztmavnou díky skládání barev natolik, že na černém pozadí mohou být jen obtížně rozlišitelné. Naštěstí odstín zelené barvy na ciferníku PRIM Letecké Automatic je málo saturovaný, s vysokým podílem bílé složky, a tak zůstává čitelný i v červeném světle. Obrázek 2-9 ? Noční kokpit letounu An-26, ze stavu dnešní 242. transportní speciální letky ze základny Praha?Kbely, naplno ilustruje podobu kokpitu, pokud je v noci naplno osvícen červeným osvitem. Reálné hodnoty jasu za letu jsou mnohem menší. Autor fotografie: Jan Kouba (21) Přesný soupis testů a především jejich parametrů se v archivu výrobce nepodařilo dohledat. (22) Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) v Praze ? Střešovicích. Přesněji se jednalo pouze o specializovanou část - Ústav leteckého zdravotnictví (ÚLZ) Praha, který je částečně umístěn v areálu Ústřední vojenské nemocnice a v 70. a 80. letech byl organizačně ÚVN podřízen. (23) Tato hodnota se nezdá být přesná. Přesnost kalibru 96 se obecně uvádí v rozsahu: -15 s / + 30 s za 24 hodin. (24) Generálporučík Ing. Ferdinand Hanzal ? náčelník Hlavní technické správy MNO v letech až 197? - 1983 (25) Podle archivní dokumentace společnosti ELTON prototyp hodinek PRIM Letecké Automatic vznikl v roce 1982 a sériová výroba pro letectvo běžela v roce 1983! Toto je nejzávažnější rozpor mezi originálním textem založeným na vzpomínkách účastníků a archívními dokumenty výrobce! (26) Jediný rozdíl mezi hodinkami, které odebrala HTS Ministerstva národní obrany (MNO) a přebytky je, že hodinky pro ČSLA měly na víku pouzdra vyraženo sériové číslo (šestimístné ve tvaru 00xxxx). Přebytky neměly na víku vyraženo nic. (27) Podle zachovaného záručního listu (viz Obrázek 2-12) byla maloobchodní cena v roce 1983 pouze 670,- Kčs. - Konec druhé části -

Marathon Navigator, MIL-PRF-46374G Type III, Class 1 ? část druhá 2.3 Specifikace MIL-PRF-46374G Specifikace MIL-PRF-46374G je dnes jedinou ?military specifikací" na náramkové hodinky, podle kterých nechává vláda USA vyrábět hodinky pro všechny složky svých ozbrojených sil a další federální agentury a organizace. Geneze této americké normy (od prvního vydání MIL-W-46374 v roce 1964 až po poslední vydání MIL-PRF-46374G z roku 1999) a podle ní vyráběných hodinek je krásně a přehledně shrnuta na následujícím super odkazu. Obrovskou výhodou je dostupnost specifikace MIL-PRF-46374G a s ní souvisejícího seznam výrobců, který jsou kvalifikování tento typ hodinek vyrábět. Dnes je to už pouze kanadská společnost Marathon Watch Company Ltd. Má to ale malý háček. Dokumenty jsou sice veřejně dostupné bez omezení na amerických vládních webech, ale bohužel tyto sítě se nedají ?vygooglovat" a používání vládní ?search machine" vyžaduje ?nadstandardní" znalosti logiky vládních katalogizačních systémů. Tedy pro běžnou veřejnost jsou prakticky nepoužitelné. Naštěstí pro případné zájemce o plné znění specifikace ji lze ve formátu PDF stáhnout na již zmíněných stránkách. Tato specifikace vypadá pro laiky nesmírně komplikovaně, alespoň ve srovnání se standardními informacemi, které běžně poskytují hodinářské společnosti. Z pohledu leteckého průmyslu je ale tato specifikace (použitý jazyk, členění, názvy kapitol) téměř identická se standardy pro palubní přístroje, bez ohledu na to, jestli jsou původem z USA, Ruska nebo České republiky. To znamená, že pro pracovníky leteckého průmyslu je snadno uchopitelná a rychle použitelná pro zkontrolování kompatibility hodinek s letounem a jeho záchranným systém, a to bez nutnosti provádět jakékoliv reálné testy. Specifikace MIL-PRF-46374G se zaměřuje pouze na minimální požadované hodnoty odolnosti a jejich prokázání testy. Na výrobcích pak ponechává detailní konstrukční řešení (materiály, hodinový strojek, tvary a rozměry pouzdra a ciferníku). Ustupuje tak od předchozí politiky, kdy konstrukční řešení hodinek bylo z velké části chráněným průmyslovým vzorem vlády USA. Z tohoto pohled je nutno na řešení použité Maraton Watch Company u modelu WW194001 pohlížet jako na jejich vlastní unikátní design, které samozřejmě vychází evolučně z modelů splňující předchozích vydání specifikací (písmeno F a níže za číslem 46374). Na následujícm obrázku je ukázka jaké rozměry předepisovala stará MIL-W-46374F z roku 1991 pro letecké hodinky (tehdy značeno jako Type 6). U hodinek WW194001 stojí za pozornost dva body, které sice specifikace nepožaduje, respektive nezmiňuje, ale výrobce ji přesto vtělil do svého designu. Prvním je water resitance na 6ATM. Druhý bod je nesymetrický tvar plastového pouzdra se zapuštěnou korunkou, které chrání korunku (respektive nositele hodinek) před možností zachycení o výstroj. Specifikace MIL-PRF-46374G také na rozdíl od předchozích vydání detailně nespecifikuje řemen hodinek. Marathon Navigator jsou ale stále vyráběny s 12 palcovým (30 cm) řemenem Type III dle specifikace MIL-S-46383B z roku 1970. Tento 3/4 palce (19 mm) široký, černě matný řemen je z nylonového materiál o minimální pevnosti 400 kg. Další velmi užitečné fotografie a informace lze také nalézt na následujících odkazech: American Navigators: Marathon-G and Traser/H3 P6500 Marathon Navigator's Wristwatch MIL-PRF-46374G, (Hyunsuk's Military Watch Gallery) 2.4 Balení Hodinky Marathon Navigator jsou dodávané jako čistě vojenský produkt bez sebemenšího zdání luxusu a s minimálními nároky na skladovací plochu. Proto jsou baleny ve velmi jednoduché krabičce miniaturních rozměrů z recyklovaného kartonu. Hodinky jsou smontované s řemínkem a s vloženou baterií. Součástí balení je také jednoduchý příbalový leták se základními informacemi o produktu. 2.5 Cenová přijatelnost V čem ale hodinky Marathon Navigator nemají podle mého názoru konkurenci je jejich pořizovací cena. Žádné jiné hodinky, splňující požadované kritéria odolnosti pro činnost na palubě moderního bojového letounu, nelze pořídit za tyto peníze. V praxi to znamená, že tyto hodinky mohou být nakupovány jako nevratný erár (minimální požadovaná životnost je pouze 5 let) pro každého, kdo je pro svoji činnost potřebuje. A až je nositel opotřebuje, zničí nebo ztratí, není finanční problém je nahradit. Ostatně takto byly navrženy. Kromě úspory ve státních rozpočtech to má jeden velice důležitý efekt a to jsou rovné šance. Minimálně pokud se na vše díváte optikou reality České republiky. Každý vojenský pilot může být vybaven správně fungujícími a bezpečnými hodinkami. A to bez ohledu nato jakou má hodnost, jak dlouho slouží či jaký typ letounu pilotuje. Z pohledu bezpečnosti letu není možné rozlišovat, jestli je pilot právě nastoupivší kadet na letecké akademii nebo vysoký důstojník s mnoha lety služby. Jen pro představu. Distribuční cena pro všechny složky ozbrojených sil USA a jiné US vládní agentury je 73 US dolarů! 2.6 Dostupnost v ČR Bohužel kombinace levné ceny a unikátních vlastností užitečných hlavně pro vojenské uživatele způsobuje, že tyto hodinky se vlastně nedají normálně koupit. Výrobce hodinek Marathon Watch Company uplatňuje jednoznačně politiku, že se jedná o vojenský materiál. Obchoduje, pouze pokud by konečných uživatelem produktu byly vojenské složky nebo jiné státní agentury spřáteleného státu (samozřejmě ve smyslu spřáteleného USA a Kanadě). Z tohoto důvodu neexistuje klasická distribuční síť kanadského výrobce. Firma Marathon Watch Company uplatňuje uvedenou politiku na prakticky všechny své náramkové hodinky a vzhledem k tomu, že je monopolním výrobcem hodinek dle vojenských specifikací pro zákazníky snů jako jsou vlády USA, Kanady a dalších států, může si to z komerčního hlediska samozřejmě dovolit. Přístupu Marathon Watch Company se nezmění ani při poměrně velkorysé komerční objednávce. Striktně vyžaduje vládní určení od začátku obchodního vyjednávání. Takže jediným způsobem jak hodinky dostat přímo od výrobce do ČR je pouze hypotetický případ jejich nákupu českým státem pro účely armády, policie nebo jiné státní složky. Pro případné zájemce ale samozřejmě není nic ztraceno. Naštěstí firma Marathon Watch Company při vládních objednávkách vyrábí i určité malé množství, které jako přebytky prodává prostřednictvím distributorů. Dále je možné hodinky získat i z šedých distribučních kanálů (jako jsou různé interntové aukce). Stačí jen s hesly ?Marathon Navigator" nebo ?MIL-PRG-46374G ? dostatečně trpělivě ?googlovat" a určitě za čas nějaký odkaz ?zabere". Ačkoliv se většinou jedná o nepoužité produkty, podle data výroby lze usuzovat, že některé hodinky čekaly několik let v některém skladu. Díky Mikovi se se podařilo poskládat tento přehled zahraničních prodejců (převážně z USA), kde lze hodinky objednat: http://myworld.ebay.com/maloja - Eric http://www.chronometer.net/ - Chris Hooper http://countycomm.com/index1.htm - Nick http://www.broadarrow.net/ - Bob http://www.westcoastime.com/ Howard M. Marx Pozn: Seznam je pouze příklad a s největší pravděpodobností jsou i další prodejci. Pro klasické obchodní vztahy mezi dvěma právními subjekty v oblasti leteckého/zbrojního průmyslu ?posedlého" certifikáty je tento systém prakticky nepoužitelný. Jsou zde velká omezení: dostupné množství je limitované na jednotky kusů s nepravidelností obnovování zásob. Dále bude velmi obtížné získat certifikáty původu, certifikáty výstupní kontroly a platby na fakturu až po dodání zboží. Pokud ale sháníte pouze ?kusovku" pro osobní potřeby, je tento systém dobře použitelný. Bohužel cena naroste na 150-200 USD (bez dopravy) či do 150 EURO v případě zdroje sídlícího v eurozóně. 2.7 Varianty Kromě čistého modelu základního modelu Marathon Watch Company vyrábí a dodává praktický identický model WW194013, NSN 6645-01-544-9475 (dříve 6645-01-364-4042/D), který je rozšířen o datumovku. Vládní distribuční cena je 78 US dolarů. 2.8 Zkušenosti z ?provozu" První co Vás asi zarazí u těchto hodinek, je jejich ultra nízká hmotnost do 50 gramů (kompletní). I ve srovnání s titanovým kovovým hodinkám je okamžitě znát použití plastového pouzdra a nylonového řemenu. Po čase ale také zjistíte, že Vám mohou chybět další užitečné funkce a vlastnosti, které sice nepotřebujete v nadzvukové stíhačce, ale usnadní Vám pozemský život. Například datumovka, neb svět je zamořen formuláři všeho druhu. Musíte si zvyknout na čitelnost přes mírně vypuklé (plastové) sklo, které sice odolá podtlaku, ale čitelnost přes ploché (safírové) sklo má oprávněně své kouzlo. Taktéž zakulacení ?ostrých" hran a rohů pouzdra se mohla věnovat větší pozornost. Protože na tomto blogu není místo pro sentiment ke klasickým hodinkám je nutno také přiznat, že piloti by mohli také postrádat některé funkce elektronického ?G-Shock" věku, jako je možnost okamžitého přepínání lokálního a leteckého UTC času. Každý, kdo kdy sloužil v jakékoliv armádě, by ocenil alarm, který je neustále s vámi, ať Vás pošlou kamkoliv. Paradoxně největším ?nedostatkem" hodinek Marathon Navigator z pohledu řady uživatelů a (ne)překvapivě zejména mezi komunitou profesionálních letců je jejich vojenská střídmost. Hodinky jsou prostě malé, nenápadné a neblýskají všemi směry. Zkrátka a dobře nejsou sexy a v baru si jich nikdo (a jejich nositele) nevšimne. Ostatně hodinky MIL-PRF-46374G jsou navrženy pro minimum odlesků. A protože vojenský pilot hodně času tráví i ve slavnostní uniformě, musí splňovat i pravidla pro decentní vzhled, požadovaný pro tyto účely. 2.9 Zhodnocení Marathon Navigator model WW194001 je nekompromisně a puristicky navržená konstrukce pro jediný účel ? odolné, bezpečné a cenově přijatelné hodinky pro vojenské piloty sedlající výkonné stroje proudového věku. Určitě nejsou jediné, které to všechno dokážou. Je řada hodinek, které toho dokážou ještě více, vypadají lépe a vydrží déle (a stojí o hodně více). Pokud máte v úmyslech pořídit si pilotní hodinky a současně jste nebo budete pilotem na bojových letounech, doporučuji Marathon Navigator , MIL-PRF-46374G Type III, Class 1 jako základní nezbytné minimum. Pokud ale chcete od hodinek ještě něco více, použijte je jako srovnávací etalon. Pak by snad nemělo dojít k situaci, že se do kokpitu letounu dostane něco, co by mohlo ohrozit Vaši bezpečnost. I když to bude v extrémních situacích, které se stávají jenom výjimečně. - Konec druhé části -