Žebříček nejlepších uživatelů

Jsem po další katetrizační operaci srdce, tzn. nastává problém s automaty. Po návratu z nemocnice jsem si je vystavil k posteli. Jednak jsem s úlevou zjistil, že moje šílenství už má celkem jasné meze (nejsou zde jen moje první automaty - pětky fieldy). S uspokojením sleduji na pokleslý stav počtu kusů. Problém s automaty je ten, že za nějakou dobu přestanou jít. Musel bych máchat rukou nebo zatěžovat strojek otáčením korunky. Tento stav má tyto důsledky: nechci už žádné další automaty! více využívám quartz - a tím pádem víc řeším přesnost Jediné automaty, které bych mohl v posteli s úspěchem natahaovat jsou samozřejmě mechanické ručně natahované. A to je můj veliký hřích, NEMÁM ANI JEDNY! Takže další plán je: vlastnit aspoň jedny pravé mechanické hodinky, nikoli automaty. Výběr bude jednoduchý, protože jich moc není anebo ty co jsou , jsou pro mě příliš drahé, takže se poohlédnu po nějakých hamiltonech, kde je cena / výkon perfektní, většinou maj 70hod rezervu nátahu a jsou skoro zadarmo :)) Hodinky, které mne poslední dobou zaujaly jsou tyto: zdroj: https://www.chronoshop.cz/union-glashutte-1893-johannes-durrstein-edition-power-reserve-d0074561601700 Ale je to typická záležitost s ručně natahovaným strojkem: ručně natahované strojky se dávají do rafinovanějších hodinek. Jedna možnost je tedy jít do hodinek s ručním nátahem, druhá možnost je věnovat se quartzu, což vpodstatě dělám, quartzových hodinek mám víc a nejlepší hodinky ve sbírce GS jsou quartzové. Nedávno jsem provedl zběžné měření přesnosti mých hodinek a byl zklamán nad výkonem japonských seiko. Samozřejmě jsem to tušil a pozoroval, ale nedávné nabytí longines do sbírky mi jasně ukázalo, že levné švýcarské automatické hodinky jsou mnohem přesnější, než levné japonské seika. Levné myslím do padesáti tisíc. Čili zásadní rozhodnutí: KONČÍM SE SEIKEM Samozřejmě si ponechám quartzová seika, a ty mechanické, co mám si nechám na stolku a budu se na ně dívat, protože mají krásně broušená těla a ručky, aspon se mi to nevochodí nošením. První seika na obrázku mi spadly, pak jsem s nimi byl v onyxu, a už se zase opožďují téměř o minutu - v určitých polohách. Sarxy jdou úplně do boku, každý den jinak, podle toho, jak se vyspinkají. Pětky jdou přesně po kompletním servisu. Longines dou přesně, bohužel štajny jdou do mínusu, jsou v záruce, takže je dám do chronoshopu na seřízení. První štajny mi šly přesně. Cílem je tedy minimální množství mechanik, cílem je kvalitní eta v podání longines. Poměr cena/výkon je ideální. Nicméně ležím v posteli, longines jsou ve vrtiči v jiné místnosti a tak se soustřeďuji na quartzové hodinky. Ty jdou pořád a nemusí se servisovat. Jsem rád, že mám nějaké automaty, ale v součanosti jsou pro mě nepoužitelné. A i když časem se začnu zas běžně pohybovat, každý takový podobný zážitek mě více přiklání na stranu buď ručně natahovacích hodin nebo quartzů...

seiko SPB183J1 jsou pro mne zajímavé tím, že splňují zatím nejvíce podmínek pro moje ideální hodinky. Zde uvedu příklad hodinek, které se časem ukázaly jako nevyhovující, protože jedna z mých podmínek nebyla splněna. Uvádím jen mechanické hodinky, protože u quartzu je mi to tak trochu jedno. Quartz je prostě jiný typ koncepce hodinek a není v současnosti pro mě tak zajímavý. Na čundr si mohu vzít několik quartzových hodinek, určitě rangemany + seika SBCJ007 Landrek Perpetual GMT Titanium - a je to a neřeším. Jaké jsou moje (ryze subjektivní) podmínky pro mechanické hodinky? (apropo k schopnosti takto specifikovat to co vlastně chci, jsem došel až po mnoha trápeních a určitém množství času a odříkání) co nejlepší viditelnost ruček za všech okolností (tomuto konceptu vyhovují jedině hodinky seiko s jejich specificky broušenými ručkami) přesný strojek krása cirf nesmí být prázdný, má mít uměřené zaplnění textem nebo údaji, nesmí to však vadit při čtelnosti času hodinky nemají být moc velké přílišná váha přílišná výška snadná opravitelnost strojku strojek musí něco vydržet a nenutí člověka každýh 5 let měnit nějakou součástku neblyštět!!!! zbytečně předražené vypouklé sklíčko Postupně mi rukama prošlo asi tak 20 mechanických hodinek, všechny byly krásné, ze všech jsem měl obrovskou radost a nadšení, když jsem je získal. Po nějaké době se však ukázalo, že jedna nebo více z podmínek nevyhovovalo. A tak šly hodinky po nějaké době z domu. Ne že bych je nemohl mít v krabičce. I to jsem uvažoval. A prostě se na ně dívat jako na obrazy. Ale hodinky chci, aby byly nošeny, a tak jsem je postupně pouštěl. Zde uvedu několik příkladů krásných hodinek, které jsem pustil, protože nebyla dodržena nějaká z podmínek výše napsaných. Sarxy - skvělé hodinky, pustil jsem je, protože jsem pak získal pravé GS. Nicméně hodinky šly šejdrem, strojek 6R15 vyžadoval další péči, kterou jsem mu nebyl ochoten dát. Jinak překrásné hodinky. Trošku moc velké, kdybych měl stejné ve velikosti 38mm, tak si je určitě nechám LHC postupně mi začala vadit velikost, 41mm na mě bylo moc, možná si stejné v menší vleikosti někdy koupím, nicméně nevyhovovaly mi také v podmínce ohledně čitelnosti, kdyby měly ručky jako seiko prospex, tzn. broušené z každé strany jinak, tak by vše bylo vpořádku. Takhle ale v některých úhlech pohledu ručky zcela zanikly. Ve srovnání se seikem - mizérie. Naopak perfektní přesnost. Ovšem švýcarský strojek - vyžadující častější péči, než seiko tank. Nakonec to bylo moc kompromisů a vyměnil jsem je za quartzové GS. Seiko SSA355J1 - poměrně dost velké, čitelnost strašná, jakmile se ručky pohybovaly kolem průhledu na strojek, tak jsem nevěděl, kolik je hodin... krásné hodinky, toužil jsem po průhledu na strojek, ale pak zjistil, že to nedám.. potřebuju vidět za všech okolností na ručky. Hamiltony moc velké a bez a/r zcela nečitelné. Jinak strojek super. Seiko chrona - krásné, překrásné hodinky, ale moc těžké a vysoké a subčíselníky se blyštily a já postupně a i díky těmto hodinkám zjistil, že blyštění není pro mě Orienty se mi rozbyly, měly na cifru potom prasklinu, poslal jsem je dál za pakatel. A navíc špatná čitelnost ruček Standartní želvy - krásné hodinky, ale moc velké - 45mm je na mě fakt moc... ale díky nim jsem věděl, že želvy jsou pro mě... na fotkách se mi dřív želvy vůbec nelíbily, ale po setkání na živo s živými želvami, jsem jim téměř propadl... Alpinisty - strojek cajk, velikost super, ale opět kombinace blyštění a nečitelnosti... skeletonované ručky nebyly v určitém světle vidět a indexy taky mizely a cifr byl podivně prázdný. Orienty - dobrá velikost, dobrá čitelnost, celkem přesné, vpodstatě jsem neměl důvod je pouštět dál, jediný důvod byla estetika, nakonec se ukázalo, že nepřeskočila ta správná jiskra... nicméně jedny z nejlepších hodinek ve smyslu - kolik splňovaly podmínek pro ideální hodinky. Vpodstatě neměly chybu. Když k tomu člověk připočte krásnou cenu, tak téměř ideální hodinky. Sarby jsem daroval kamarádce, jinak bych si je nechal, jsou to moc pěkné společenské hodinky, čitelnost horší než sarxy, na druhou stranu taky jsem je měl jako náhradu za GS, které jsem si pak pořídil.. no , nakonec by asi šly z domu.. Steemastery - nádherné krásně čitelné hodinky, díky nimž jsem věděl, že takto zpracované ručky jsou pro mne ideální a jiné hodinky nemají cenu, všechny jinak zpracované ručky jsou špatně čitelné. Dvojí broušení/leštění na jedné ručce! Geniální! Nakonec jsem měl problém s výškou. viz níže srovnání s želvama. Orienty - krásné hodinky - společenské - zajímavé, JDM, ale zjistil jsem, že je moc nenosím, zas ta estetická jiskra... Seiko SPB317j1 - nádherné hodinky, ideální velikost, ideální ručky - horší datum, bohužel přesnost, strojek nešel vyladit podle mých představ, ale díky těmto hodinkám jsem věděl, že malé želvy jsou pro mne ideální hodinky. Díky těmto hodinkám jsem si začal uvědomovat, že willardy jsou vrcholem mých snah. hamiltony nakonec byly docela velké a těžké, i když šly přesně a jinak jim nebylo co vytknout, určitě jedny z nejlepších hodinek - samozřejmě orpoti prospexům horší čitelnost, ale je to jinej žánr, takže to není vada, nakonec jsem si ale ve sbírce nechal fieldy od seika - ty jsou menší, maj lepší čitelnost a strojek, který vydrží vše a po seřízení v onyxu šlape jak švýcarské hodinky LC nádherné hodinky, ale vysoké a těžké a velké tak nějak celkově. Ale byly by v krabičce a díval bych se na ně jako na obrázek. Takže z výše vyzkoušených hodinek jsem postupně dospěl do bodu, že chci robustní strojek, absolutní čitelnost, relativně malou velikost a solidní přesnost. Seiko SPB183J1 Prospex - splňují všechny výše řečené podmínky. Zatím jsem na nic nenalezl chybu. Přinesl jsem je z chronoshopu v pondělí, dělají zatím 5 vteřin za den do plusu. Luneta má 40mm a ta určuje psychologicky velikost. Pouzdro je sestavené po vrstvách a ty postupně jakoby rostou velmi ladně k vrcholu, takže hodinky nepůsobí nevyváženě...pocit nevyváženosti, nepatřičné výšky jsem měl např. u steelmasterů (maj přitom tuším stejnou výšku jako tyto). ve výsledku jsou želvy psychologicky nízké hodinky. želvám perfektně sedne jak kovotah, tak nato, tak cokoli jiného. Jsou to hodinky do nepohody a cena není tak astronomická, aby je člověk musel mít v trezoru. Jsem zvědav, jestli na hodinkách zjistím nějakou vadu, zatím se mi to nepodařilo

Nejde o uživatelskou recenzi, jen přehled důvodů, proč jsem se rozhodl pro tyto hodinky… Hodinky mám vyhlídnuté už velmi dlouho, na ihodinářství je nabízí nové za dvoutřetinovou cenu oproti ceně původní, tedy za necelých 15tis. kč. A nabízí je dlouho, což mě překvapuje, asi je na nich něco vadného, když je nikdo nechce porovnání se seiko willard Tato cena mi přijde naprosto směšná ve vztahu k tomu, co hodinky nabízejí a z čeho vycházejí, jakou mají ikonografii. První věc, která člověka zaujme je typografie. Čísla se odvolávají k základům hodinařiny, k vynálezu mistra Bregueta. Ten přišel s jednoduchými arabskými číslicemi. Základem seiko hodinek není ale Breguet. (zroj: internet) Je to historie firmy Seiko a sice model zvaný Laurel. Hodinky SPB063J1 jsou tedy poctou tomtu původnímu modelu. Ještě větší poctou jsou Seiko SPB041J1 příp: SPB359 (zroj: internet) (zroj: internet) https://www.fratellowatches.com/seiko-watches/seiko-presage-spb041j1-review/ Nechtěl jsem ale tyhle naposled zmíněné proto, že jsou o něco větší a tlustší, i tak těch 40.5mm je dost. Seiko Laurel je z roku 1913 https://www.seikowatches.com/us-en/products/presage/special/110th_enamel/index Vzhledem k tomu, že se stále více společností zaměřovalo na výrobu stolních a kapesních hodinek, Kintaro Hattori, který předvídal příchod věku náramkových hodinek, pokračoval v myšlení o krok napřed před konkurencí a zahájil vývoj vlastních náramkových hodinek. V roce 1913 zahájila společnost Seikosha výrobu modelu Laurel. Po uvedení modelu Laurel na trh dosáhla společnost Seikosha obrovského pokroku ve vývoji všech technologií výroby náramkových hodinek, od návrhu přes mikrovýrobu až po výrobu obráběcích strojů. V roce 2014 Japonská společnost strojních inženýrů označila hodinky Laurel za jedno ze svých „dědictví strojírenství“ jako uznání za jejich přínos k rozvoji mechanické technologie. Seiko SPB063J1 Karesansui jsou asi nejchudší příbuzní z této rodiny - přesto svou jednoduchostí mne přitahují nejvíc. Navíc je pro mne velmi důležitý motiv úpravy ciferníku, který se vztahuje k zahradě Karesansui. Ciferník má vertikální vzor s žebrováním, který odráží hloubku tradiční japonské skalky (známé jako zenová zahrada); Karesansui jsou japonské skalky, které existovaly již od počátku roku 794 n. l. a skládaly se z přírodních krajinných aranžmá z kamenů, vodních prvků a keřů. Jejich hlavní výhodou je speciální podloží, které používá štěrk nebo písek hrabaný tak, aby reprezentoval vlnky na vodě. Ručičky ve tvaru listu (feuille) Pro člověka milujícího orchideje i dějiny hodinařiny jsou tyto hodinky jako stvořené. Máme tu tedy hodinky vztahující se k dějinám hodinářství a hodinky s překrásným ciferníkem, to vše krásně zpracované, tak jak to seiko umí - za naprostý pakatel. Ano, ty dražší jsou přesnější, např. longines - dají se sehnat ve velikosti 40mm. https://www.hodinky-koscom.cz/longines-master-collection-l2-910-4-78-3-k0029970 Ale cena a datum nalepené na číslovku… (zroj: internet) navíc se mi nelíbí ani tvar korunky, ten seiko působí víc vintage a prostě se mi líbí klady: safírové vypouklé sklo (krom toho, že je pro mne hezčí, je i odolnější proti nárazům než sklo rovné… nemám rád rovná skla) ručky - jejich tvar a barva ukazatel data nezasahuje do čísla tři jako např. podobný model od longines japan verze cena! zápory asi 6r15 - nemá valnou pověst, měl jsem několik hodinek s tímto kalibrem a žádné nešly moc přesně, ha ha - ale věřím, že se to dá vyladit! a pak zas a zas aspoň je zábava mohly by být 38-39mm velké někdo by mohl říct, že záporem je Seiko - protože Seiko přece chrlí obrovské množství typů hodinek a limitek, až je to otravné etc. Jenže já jsem prostě asi seikař a nějak mi to nevadí, naopak se mi ty jejich tvary pouzder a zpracování ciferníků prostě hodně líbí, je to až návykové. Sellita by v tom asi byla přesnější, ale je v tom seiko-kalibr, tak co už já jim to odpustím… jsou to hodinky krásně zpracované pro běžný lid a v tom jsou naprostou jedničkou…

Napadla mě spásná myšlenka - vyměnit manty a certiny za GS (+ nabídnout drobný obolus jako doplatek) a povedlo se Je to snad také díky současné situaci, že lidi nekupujou hodinky a tak se tyto modré GS válely v prodejním vlákně docela dlouho. Nakonec stejně jako ty černé, kterých jsem se ujal snad po půl roce jejich existence na prodejním vlákně. Asi lehce obstarožní GS lidi nezajímají nebo nevím. Každopádně je to stav pro mne velice výhodný, protože se snažím získávat "levné" hodinky, žádné kolem padesáti tisíc, ale lehce omšelé, které kdysi byly drahé a teď jsou za třetinovou cenu než kdysi a tak na ně mohu dosáhnout. Takže nyní už po bambilionté, ale proč to nenapsat, tato sbírka je krásně sjednocená a nic bych už nepřidával, rozhodně žádné GS, protože to nestíhám nosit. Ale nosím tak nějak všechno a počet hodinek celkově stále snižuji z nějakých 29ks, kdy to bylo početně na vrcholu. Razantně snižuji velké hodinky, protože to fakt nejde, nejsem schopen je mít na ruce. Obecně mám problém s velikostí a váhou, proto poměrně málo nosím LC nebo mechanické potápky. Takhle to tedy vypadá na hromadě: Sekce mechanik + běžný quartz: sekce GS: Sekce casio: sekce vintage: V mechanikách mám různé strojky, SEIKO SNX809K1 je zástupce nejslavnějšího kalibru: 7S26 Seiko SPB183J1 Prospex WILLARD má 6R35 LIMES Endurance 1Tausend Chronograph má valjoux Longines má ETA A07.171 v GS mám dva různé strojky, 9F62, ±10s/rok, který jde krásně plynule a okamžitě přecvakává datum a je zdobený a starší strojek 8J56, HAQ, ±10s/rok, jump hour, baterka 5 let... není zdobený, datum překlapává pomaloučku jako u mechanik. Oba jsou velmi přesné a každý má své výhody a nevýhody a proč mám od každého dvoje hodinky se mě neptejte, GS jsou krásné a čím víc GS, tím líp. Mám k nim silně emoční vztah a vůbec mi nevadí, že jsem za ně dal LHC a astrony a certiny a manty. Casia mám proto, že jsem s nimi začínal a líbí se mi, jsou to vesměs levné hodinky, které mohu vzít na cokoli, co je nebezpečné a nebude mi vadit, když je sedřu apod. Rangemany jsem opět prodal, protože jsou prostě na mě moc velké a tlačí mě. Už žádné hodinky větší než 42mm!!!! A už vůbec ne obři typu mt-g!!! Byla to chyba a už mi to nesmí do baráku! Mám tenkou dlouhou ručičku, která vpodstatě snese nejvíc tak 38mm, to jsou GS SBGF019. Pro mne ideální velikost, ideální čitelnost, ideální váha. Zbytek quartzových hodinek jsou hodinky, které se mi prostě líbily a přišly mi hodně zajímavé a nestály moc peněz... Jako např. hamiltony, seika landreky, seika potápky perpetuální, které vypadají jako maličká skx. Tato sbírka je tedy hotová, už k ní nemusím nic přidat a nemám chuť z ní cokoli ubírat Nic bych z toho neměl, kdybych rozprodával plasťáky za pár stovek - a přitom je mám rád.

Mám teď mechanické období, quartzové hodinky mě v současnosti téměř vůbec nezajímají, vadí mi ty prázdné dlouhé okamžiky mezi úderem vteřinovky, kdy se hromadu času vůbec nic neděje. Uprostřed těchto okamžiků se začnu nudit a připadám si zbytečný. Zato frenetické poskakování vteřinovky mechanických hodinek mě baví, poskakuji ve své duši radostně s vteřinovkou a jsem klidný. Nepanikařím taky úzkostí, kdy dojde baterka. I když jsem se postaral o to, aby všechny moje quartzky měly EOL, úzkost neopadá. Baterie mi vadí. Vadí mi natolik, že jsem oželel nepřesnost mechanických hodinek a jsem schopen raději každý den ráno mírně posunout minutovku dozadu - zvláště u mant, které se začaly zrychlovat, zatím naštěstí jen asi o půl minuty. Dost se to mění, předchozí majitel mi říkal, že mu šly do mínusu. Asi jak cestovaly zásilkovnou, došlo k nějakému typu třesení, které je kalibrovalo do plusu. Nicméně mi jeden kolega tady na foru říkal, že jeho seika nebylo nikdy možné úplně zkalibrovat, do týdne po kalibraci zas šly jinak. Takže jsem rezignoval na snahu o kalibraci, stejně s nimi občas ťuknu. Omlátím a ošlehám všechny hodinky, co mám, proto quarztky moc nenosím, protože quartzky mám troje GS a nehcci je zlikvidovat nošením. Asi jak mám dlouhé ruce, tak se mi ty ruce komíhají a neustále do něčeho narážejí. Proto mám rád bazarové ojeté hodinky mechanické. A tak se mi zas rozrostla sbírka mechanických hodinek: Na konci března jsem měl quartzové období, které zahájilo zoufalství z nepřesnosti mechanických seiko hodinek. Stanovil jsem si cíl vlastnit jen švýcarské powematic hodinky. Na foru jsem proto pořídil certiny a skutečně jdou naprosto přesně, všem seikům, které jsem kdy vlastnil by se o tom mohlo jen vzdáleně zdát. A získal jsem zpět LC, které jsem před časem vyměnil za GS. GS jsem si nechal. A tak jsem se radoval ze tří švýcarských strojků, jeden valjoux - limes, druhý powermatic - certina a třetí eta - longines. A tak to mohlo zůstat až do rakve. Jenže jsem si prohlížel staré hodinkové fotky a znovu se zamiloval do seiko - broušených ruček, projížděl jsem všechny ty spbxxx které jsem vlstnil a tesknil po té neuvěřitelné kráse, která je sice trošku nahoře huj, dole fuj - ve smyslu srovnání s powermaticem, ale nedávno jsem se setkal s kamarádem, který má monstery a on mi sdělil, že se mu předbíhají denně o víc jak minutu a vůbec z toho nebyl špatný... Prostě ráno vstane a posune minutovku dolů. Kein stress... No a ta jeho nálada mě nakazila a řek jsem si, že přece kvůli pár vteřinám se nenechám ve svém životě ošidit o tu estetickou krásu. A tak jsem uprosil kolegu, co jsem mu před časem vyměnil ty moje willardy, aby mi je vrátil zpět, resp to bylo tak, že je tady na foru nikdo nechtěl, protože seika asi nikdo nechce - a to byly prosím zlevněné z 39tis na 27tis a tady na foru se prodávaly za 23 tis... téměř nové! Takže jsem to vzal jako duchovní znamení - stejně jako u mant, které jsem nabízel hodně pod cenou a když jsem se dostal na nějakých 7500kč nebo kolik to bylo a nikdo je nechtěl, tak jsem si řek, že to snad není možný - ty hodinky se prodávají za 18tis kč. maj safír, kteramickou lunetu, normální (nepřesný 4r35) strojek a.. nikdo to nehcce... asi kvůli tomu strojku. jenže úroveň zpracování cifru je vynikající. samozřejmě ručky nejsou tak pěkně broušené jako willardi, ale zas to nejsou hodinky za 30tis. Takže jsem tyto věci vzal jako znamení, že ty hodinky nemá smysl prodat, ale je dobré se s nimi NAUČIT ŽÍT. A chci se NAUČIT ŽÍT i s těma willardama. A tak plán na věky věků je: už nekupovat žádné hodinky!!!! A učit se žít s tím co mám, protože to jsou tak krásné hodinky, že to snad ani není možný. Nikdy bych se toho nenadál, že budu mít sbírku tak krásných hodinek! Jsem šťastný s tím co mám a spokojený zůstanu až do smrti!

Výsledek mojí sbírky mechanických hodinek jistě působí zmateně. přesto je to výsledek několikaletého úsilí, které má jakousi vnitřní logiku. Všechny hodinky, které mi prošly rukama hrály důležitou roli v chrono-poznávání toho, co je pro mě vhodné a co nikoli. Seznam hodinek, s nimiž jsem nebyl nakonec spokojen, je asi docela velký, většinu jsem se snažil směnit a dostat se tak ke kouskům, na něž bych neměl peníze. Nebo prostě proto, že se objevily v inzerci a já obětoval některé z těch, které jsem měl a věděl jsem, že nabytím jejich vzoru, pozbydou smysl. To je především příběh hodinek, které jsem chtěl, aby hrály roli GS. A když jsem pak získal GS, tak nemělo smysl, abych držel sarxy nebo sarby, které měly připomínat právě GS. Některé hodinky jsem vyměnil jen proto, abych - až vydělám peníze - je získal zpět. To se týkalo třeba LHC, které jsou relativně dobře dostupné. Objevila se možnost získat za ně mnohem hůře dostupné GS a tak jsem je vyměnil. Postupně jsem se dobral k poznání, že prostě nemůžu mít tolik mechanik, jako jsem původně chtěl a jeden čas i měl, protože prostě servisování dvaceti hodinek mě nebaví, je s tím řada starostí, jako např. sednout do auta a vydat se do onyxu. Když má člověk 4 hodinky, tak je to výlet jednou za čas a je to vynikající příležitost. Ale dělat to s dvaceti hodinkama je pro mě nesmyslné. Taky se ukázalo, že ať dělám co dělám, dycky nakonec skončím u seika, protože jsem člověk estetický a seiko mi vyhovuje nejvíc. Zpracování materiálů, broušení, estetické vlastnosti cifru, zpracování těla hodinek, to vše je vynikající. A pak jsem si uvědomil, že mi vyhovuje i jistá robustnost a zejm. možnost relativně levné opravy, než nějaké pofiderní rondy u švýcarských zeno. Neřkuli nějaké inhouse strojky typu oris nebo tudor. Nejsou to stroje pro mě - nemám na ně finančně a ani nemám chuť se o to pořád bát a čekat, kdy se co potento. Když se něco potento u želv, tak je to relativně dobře a snadno opravitelné. Před několika měsíci jsem si řekl, že už nebudu mít žádné mechaniky, budu se soustředit jen na starší quartzová GS. A soustředil jsem se na ně, postupně jsem získal troje. Víc jich nechci, nemám na ně myšlenkovou kapacitu. Vyměnil jsem nakonec astrony za ty poslední GS a nelituju toho. Mám tedy několik špičkových quartzů, které měnit už nehodlám, protože dražší hodinky nechci a mechaniky od GS taky nechci. Kvůli servisům. A proč chtít něco jiného, když tyhle jsou vynikající a jdou přesně. Bažení v tomto směru tedy ustalo. Měl jsem dvě prázdná políčka ve vrtiči a řekl si nakonec, že je tedy něčím vyplním. Kolega childe se rozhodl pustit samuraje manty, koupil jsem je od něj a mám radost, mám ty hodinky asi tak po třetí a už si je určitě nechám! No a pak se objevily razantní slevy na willardy, už dlouho jsem je chtěl, před rokem jsem si je zkoušel v helveti a byl nadšen. A jimi jsem vyplnil poslední, čtvrté políčko. Měl jsem období, kdy jsem si říkal, že už nebudu nosit svoje první mechaniky, tedy fieldy pětky, ukázalo se ale, že je mám pořád hodně rád a občas s nimi strávím krásné chvíle. Navíc jdou úplně přesně, poté, co mi před dvěma lety hodináři v onyxu udělali kompletní serivs. Od té doby zkrátka šlapou jak švýcarské hodinky. Měl jsem šťastné období loni na podzim s LHC a LC, nicméně se nakonec ukázalo, že jsou moc těžké a velké, zejm. ty gmt LC. A ukázalo se, že místní machři měli pravdu, že LHC bych potřeboval spíše 39 než 41mm. A tak jsem je vyměnil za ty GS. Limes jsou pro mě úžsané sběratelské hodinky se špičkovým švýcarským strojkem. Další švýcarský strojek již nepotřebuji. Zbytek je seiko, seiko mě baví a baví mě i ta robustnost stroje. Toto jsou tedy všechny hodinky, které jsem měl a rozloučil se s nimi: JJe to moc či málo? Vše je relativní.

Postupem doby se ukázalo, že nejlepší hodinky jsou pro mě quartzové seika... Prostě se to tak vyvinulo. Postupně jsem zanevřel na mechanické strojky. Prošlo mi rukama x mechanických hodinek a nějak mi víc a víc začalo vadit, že nejsou přesné... To by samozřejmě šlo vyřešit chronometrickými hodinkami, resp. moje longines byly velmi přesné. Jenže je tu druhý problém a tím je křehkost a tíha mechanického strojku. A s tím se nedá nic dělat. Několikrát se mi stalo, že jsem s mechanickými hodinkami ťuknul a najednou tam, kde byla přesnost, najednou nebyla... Takže jsem se postupně zcela odklonil od mechanických hodin, kupodivu velkou pomocí pro odchod z mechanického světa mi byl tento youtube snímek, kde se velmi výstižně ukazuje, v čem spočívá problém - postupného poškozování mechanického strojku: Sice lze namítnout, že se jedná o starší typ strojku, na druhou stranu kmitání závaží je tak nějak součástí většiny mechanických hodin. A samozřejmě množství součástek způsobuje tíhu hodinek. A tak jsem spokojen s dosaženým vrcholem v mechanice, vlastním limes s valjoux - a to mi bohatě stačí pro pocit uspokojení, že mám doma nádherné mechanické hodinky s věhlasným strojkem, který má sám o sobě úžasný příběh. A děkuji za to. Nicméně pro každodenní nošení a taháíní a ťukání a všelikou činnost - volím už nějakou dobu výhradně quartzové strojky. A protože mi vadila u seika nepřesnost mechanických kalibrů, měl jsem možná smůlu, nevím, nechci seiko kritizovat, naopak přesnost quartzových strojků je naprosto uspokojující. Takže mým cílem i nadále je soustředit se na GS, případně další astrony. Nedávno jsem se navrátil do hájemství casia, a s velkým nadšením si koupil konečně pořádné digitálky: Rejpal by mohl říct, že není rozdíl mezi těmadle a těma základníma: Ve chvíli, kdy jsem ty dražší dal na ruku, okamžitě jsem věděl, že se jedná o naprosto jiné hodinky. Nejde jen o barvy a umístění textu, ale především o jiný poměr délky dílu, na kterém je uchycen řemínek. Plast má taky jinou kvalitu, takže aniž bych hodnotil dýnko, které je obecně hodnoceno a je hlavní znak rozdílnosti, z hodinek je prostě zcela jiný dojem. Je samozřejmě veliká škoda, že displej u dražšího modelu není stn, ale člověk by chtěl asi moc. Nicméně je tu veliká výzva, prodavač v koscomu mi sdělil, že na tyhle hodinky jde dokoupit kovový obal z dražšího modelu. Možná tomu lákadlu neodolám, uvidíme. Pocit přesnosti a estetická libost, kterou mi hodinky způsobují, je velmi veliká A nosím je velmi rád Závěr posledních několika týdnů a rozvažování nad vlastněním GS + astrony - pozor obojí jsem chtěl zase prodat!!! Závěr tedy zní: jsem quartzový člověk.

Certiny jsou už doma, jsou to moc pěkné hodinky, přesnost je vynikající, položené na devítce dělají 4vteřiny do plusu, po jednom dni celkově 2 vteřiny do mínusu. Když se tedy motají v různých polohách na ruce i na stole, tak se to dorovná do téměř nuly. Přesnost je tedy podobná jako u LHC nebo LC. Jsem rád, že jsem se nakonec zbavil zeno watch basel. Bohužel manty jsou hysterické, dělají v současnosti půl minuty do plusu. Želvy se zatím drží, ale jsou v záběhu Dělají něco málo do plusu, kolem 10vteřin. 7S26 byl před dvěma lety servisován a jde lehce do plusu, taky kolem 10vteřin. Limes to samé, lehce do plusu. Moje skrovná až skromná sbírka mechanických hodinek činí tedy 5ks, 5 různých kalibrů, které by se daly nazvat levnými základními kalibry, s tím, že powermatic je prostě vychytávka, jsou to po LHC a murphech třetí hodinky s powermaticem80, a pokaždé je přesnost vynikající, když k tomu připočtu 80hodin rezervu, tak je to neuvěřitelné. SEIKO SNX809K1 je zástupce nejslavnějšího kalibru: 7S26 Seiko Prospex SRPE33K1 má současný nejpoužívanější kalibr 4R35 Seiko SPB183J1 Prospex WILLARD má 6R35 LIMES Endurance 1Tausend Chronograph má valjoux Certina DS Action Diver C032.407.11.051.10, má powermatic 80 Závěr tedy je jednoznačný: pokud chce člověk cenově dostupné, spolehlivé přesné hodinky s dlouhou výdrží a snadno servisovatelné, pak jedině powermatic...

GS sbgf003 jsem směnil za astrony, možná jsem na tom prodělal jakoby v konkrétním čase, protože na foru se tyhle hodinky vyskytly za 22tis. jsou bez kovotahu a dokladů. Astrony jsou s kovotahem a doklady + je k nim např. CD a podobný blblosti. kovotah nevypadá vůbec špatně zdroj: instagram Jenže nové GS jsou dražší, než nové astrony. A tyhle GS jsou takové celkem netradiční a maj ten slavnej strojek 8J56: "Luxusní tmavě modrý ciferním se sunburstem až do světlé petrolejové, zlacené ručky a indexy, luminiscence, signovaná šroubovací korunka, drilled lugs pro jednoduchou výměnu řemenů, dvanáctihranná luneta s mírně tmavší povrchovou úpravou. Jenom hodinky na generickém 19mm řemenu a noname spona (stejně si tam pak dáte něco svého), žádné papíry, žádná krabice, žádný náramek. Upozornění: Hodinky mi došly s nefunkčním datem (což prodávající taktně opomněl zmínit), v ONYXu zjistili "prasklé kolo datumu", a tak jsem koupil druhý stejný strojek, ze kterého transplantovali funkční díl. Mimo to nová baterka a provedena základní tlakovka. Na protokolu z ledna (přiložím) je to sice bez záruky, ale po téměř dvou měsících jdou hodinky bez problémů, datum funguje, hodinovka krásně přeskakuje, přesnost drží a je předpoklad, že to tak bude i další 4+ roky života baterky. Fotky nic moc, já vím (co mobil a schopnosti dovolí), naživo vypadají mnohem líp." Když jsem se tedy vypravil na toto dobrodružství, věděl jsem, že to nebude úplně bez rizika. Pokud budu chtít sehnat kovotah, bude to zas drahé, ani nevím, jestli se to povede. Ale k luxusním hodinkám jde dobře i kůže a na instagramech jsem našel tyto hodinky na kůži a vypadá to pěkně: zdroj: instaram zdroj: instaram zdroj: instaram Hodinky jsou zatím na základním černém koženém pásku, objednal jsem však podle obrázků z instagramu podobnou kůži od frýdla: Hodinky mají tmavší lunetu, než tělo, což mi přijde jako velmi zajímavý detail. Dále mají zlaté ručky, což je nejproblematičtější část akce, protože zlatou barvu nemám moc v oblibě. Nicméně mám dvoje GS, jedny černé, druhé světlé a tyto se k nim výborně hodí, protože jsou něco jiného a nebudu tedy množit stávající. Zvláštní je, že tyto mají wr 200m, což z nich dělá "sportovní" hodinky, ha ha, takže je budu nosit do lomů a do lesa na čundry Astrony byly tedy naprosto funkční, bez vady, ale blyštivé a na cifru byl chaos. Byly taky na mě dost velké. Sice překrásně zpracované, a/r jedna báseň, broušení ruček a indexů na výtečnou, broušení těla parádní. Hodinkám skoro nebylo co vytknout, není proto náhoda, že jsem je vyměňoval a kupoval pořád dokola, měl jsem je snad třikrát... nicméně mě vždy nakonec dostalo to neslavné blyštění a velikost. Zato GS - všechny co mám - perfektně padnou na ruku, jsou výborně čitelné (dobře občas se zablyští, zvláště ty černé), ale ve srovnání s astrony je čitenost vynikající.

jeden můj kolega natočil pořad o hodináři není to aktualita, dozvěděl jsem se to nedávno, ale snad to nevadí, staré hodiny jsou staré hodiny a nezajímá je turbulence času současného, spíše se orientují na tzv. kairos, tedy čas věčnějšího typu https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2023-10-18-20-15-00/

Musím se přiznat, že jsem si ulít na dvoudílných natořemíncích. Natořemínky jsou tedy pouze ty provlékací pod hodinkama. Natořemínky mám obecně dost rád, mají ale jednu zásadní nevýhodu: jakmile jsou hodinky trošku vyšší, pak natořemínek hodinky ještě zvedne o notný natokus dál. Dá se tořešit odstraněním spodního pruhu, což jsem taky u řady řemínků učinil, ale pak je řemínek takový jakoby neergonomický, nesymetrický, např. je to pěkně vidět zde: jenže zrovna astrony jsou docela tlusté hodinky, takže další vrstva silného zuluřemenu už hodinky zvedne do nebeských výšin a to se pak s nima mlátí vo futra! Tenčí hodinky, tenčí natořemínek vytvářejí hezkou symetrickou soustavu: Na tyhle materiály jsem si docela dobře zvykl, baví mě ty pěkné proužky uprostřed, které zdůrazní šestku a dvanáctku. Nemám rád typ Bond, jakmile je tam víc pruhů, hodinky mi začnou připadat jako trestanci v lágru. A přitom na fotkách to vypadá celkem dobře, nic proti. Jakmile je mám na ruce a koukám na ně napřímo, v reálu, tak vidím vězně v pyžamu. Samozřejmě nejlepší ze všeho je tah zvaný kovotah!!! Já jsem ale slabý člověk a tah mě po pár desítkách minut začne tlačit. A to jakýkoli tah. Ať je to tah od astronů, nebo tah od lhc nebo tah od GS. Jakýkoli tah je mi velmi nepříjemný zvláště, mám-li ruku svěšenou dolů a potřebuji z nějakého důvodu pěstičku povytáhnout nahoru, pak to nejde a jistě namáhám stěžejky a vůbec... A tak rychle měním tah za něco příjemnějšího. Ne na všechno jde kůže, nedá se dobře čistit, má tendenci časem chytnout charakteristický zápach, člověk ji nechce omylem namočit apod. A tak jsem nakonec došel ke kompromisnímu řešení: dvoudílnému nylonu. U frýdla jsem nakoupil pár řemínků a jsem potěšen, jsou měkké a při tom pevné, jsou odolné a přitom nevypadají špatně, hodinky na nich dobře drží, nekymácí se vysoko nad rukou:

Při sběru hodinek si musí člověk uvědomit co chce. Mohl by se roztříštit o množství značek, stylů, estetik - a to jak v čase, tak v prostoru. Sběr hodinek tedy vyžaduje nekompromisní přísnost vůči sobě. Milovník hodinek by totiž chtěl všechno. Nebo když ne všechno, tak aspoň většinu. A i většina by čítala tisíce položek. A to nejde. Nejde se o to starat, museli bychom si najmout osobního hodináře. A to nechceme. Chceme se vlastními hodinkami kochat. A pokud chceme vlastní hodinky i nosit, nelze jich mít tisíce. Dokonce jich nelze mít ani stovky. A dokonce jich nelze mít ani desítky. A to je moc smutné. Velmi smutné. Proto v této chvíli nastupuje přísnost, tvrdost srdce, neústupnost - hodná Ignáce z Loyoly. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ignác_z_Loyoly Je třeba vyvinout duchovní cvičení mystického typu, aby se člověk uskrovnil takovým způsobem, aby mohl svou sbírku precizovat v té míře, v jaké je schopen vnímat své miláčky. A já došel k závěru, že mé srdce není až tak velké. Mé srdce je malé a zvládne jen málo hodinek. Proto se musím zbavovat řady hodinek. A proto jsem došel do stavu, v němž se nyní nacházím - a to jsou tyto mechanické hodinky: do této sbírky nepočítám čínské mechanicé hodinky - jichž mám 3 ks. Nepočítám je tam nejen proto, že jsou to kopie jiných hodinek, ale také proto, že jim nedopřeji žádný servis, tudíž odpadají náklady na serivs. Do sbírky hodinek totiž patří zahrnout náklady na servis mechanických hodinek. Proto neusiluji o rolex ani omega ani iwc, natož o manufakturní stroje. Na jejich servisování bych neměl prostředky. A i kdybych je měl, nechci mít tak drahé hodinky - a to ani vintážního typu - uzavřeny jsou mi i mechanické hodinky značky seiko, které mají strojky vyšší třídy, než jsou ty moje. Moje sbírka tedy zahrnuje pouze seiko (orient je seiko). Přibudou k nim ještě alpinisté, protože kolem nich kroužím dlouho, protože mají skvělý poměr ceny a výkonu a protože dozrál čas. Díky seznamování s hodinkami jsem došel k závěru, že ani např. chronometry nejsou pro mě. Vadí mě zaparkovaná vteřinovka, vadí mě složitost stroje, vadí mě tíha stroje, vadí mě velikost stroje. Jednoho krásného dne jsem si tedy řekl - nebudu mít víc jak 5ks mechanických hodinek. Budou to hodinky určité ceny - nepřekračující hodnotu cca 35tis nových - tedy 15tis. bazarových peněz. Dále jsem si řekl: budu mít jen seiko - seiko má svůj vlastní dobře opravitelný strojek, hodinky jsou v porovnání se švýcarskými levné a estetika se mi líbí a mám rád japonské věci. Dále jsem si řekl: moje první mechanické hodinky byly fieldy seiko - tak proč chodit jinam. Dyk já jsem vlastně konzervativní. Kdybych nebyl konzervativní, tak bych nosil chytré hodinky. Zatím to tedy vypadá, že mi nejsou souzeny ani fortis, ani longines, ani oris, ani ... možná v quartzu - tam mám třeba tissotky... a chtěl bych jednou třeba quartzové longines hydry.

Zeptal jsem se umělé inteligence, co mám dělat, abych pořád nenakupoval hodinky. Její rady nejsou úplně špatné Co mám dělat, abych si nekupoval stále další a další hodinky? ChatGPT Je skvělé, že si kladeš tuto otázku! Někdy může být nákupní chování impulsivní a může vést k nechtěným nákupům. Zde jsou některé tipy, jak zabránit tomu, abys si kupoval stále další a další hodinky: Vytvoř si rozpočet: Stanov si maximální částku, kterou jsi ochoten utratit za hodinky, a drž se tohoto rozpočtu. Rozmysli si nákup: Před nákupem hodinek si dej čas na rozmyšlenou. Zeptej se sám sebe, zda hodinky skutečně potřebuješ a zda ti přinesou dlouhodobou radost. Zjisti, co tě přitahuje: Pokud si uvědomíš, že se ti líbí určité typy hodinek (např. sportovní, elegantní, vintage), zaměř se na pochopení svých preferencí a hledej hodinky, které odpovídají tvým preferencím. Vyber kvalitu před kvantitou: Raději investuj do jednoho kvalitního páru hodinek, který ti vydrží dlouhodobě, než do mnoha levných hodinek, které se mohou rychle opotřebovat. Zvaž alternativy: Přemýšlej o tom, zda existují jiné způsoby, jak si splnit své potřeby a touhy, které tě k nákupu hodinek vede. Možná si můžeš najít jiný koníček nebo zájem, který tě bude bavit stejně jako sbírání hodinek. Omezuj svou expozici: Pokud je pro tebe nákup hodinek příliš lákavý, omez svou expozici k reklamám na hodinky, sledováním webových stránek a obchodních center s hodinkami. Pokud se budeš držet těchto tipů, může ti to pomoci lépe kontrolovat své nákupní chování a zabránit nadměrnému kupování hodinek. bohužel jsem na hodinkovém fóru, kde už mám přátele a nedovedu se fóra vzdát ChatGPT Chápu, že setkávání se s lidmi s podobnými zájmy na hodinkovém fóru může být příjemné a přínosné. Můžeš však stále uplatňovat některé strategie, abys omezil nákupy a udržel své náklady pod kontrolou: Buduj si vědomí: Být součástí fóra nemusí nutně znamenat neustálý nákup. Můžeš si udržovat zájem o hodinky a zároveň se zaměřit na sbírání informací, sdílení zkušeností a rad s ostatními bez nutnosti neustálého kupování. Nastav si pravidla: Stanov si jasná pravidla pro své nákupy a drž se jich. Například si můžeš určit maximální počet hodinek, které si můžeš pořídit za určitý časový úsek, nebo stanovit určitý rozpočet na nákupy. Zapoj se do konverzací: Aktivně se účastni diskuzí na fóru a hledej způsoby, jak se podílet na komunitě i bez neustálého kupování. Mohl bys se například zaměřit na sdílení znalostí, poskytování rad či podporu ostatním členům. Zaměř se na hodnotu: Když už se rozhodneš pro nákup, zaměř se na hodnotu, kterou ti hodinky přinesou. Místo toho, abys kupoval impulsivně, pečlivě zvažuj, zda hodinky skutečně odpovídají tvým preferencím a zda ti přinesou dlouhodobou radost. Pokud se ti podaří najít rovnováhu mezi aktivní účastí na fóru a kontrolou nákupního chování, můžeš stále užívat společenství a podporu, kterou ti fórum poskytuje, aniž bys se dostával do nadměrných finančních obtíží. díky

Můj otec byl zajímavý mj. tím, že sbíral levné hodinky. Rodiče neměli nikdy moc peněz, otce zajímaly hodinky, měl jich nevím/kolik - možná 10ks. Nebyla to tedy sbírka, přesto matka jeho zálibu v občasném nákupu (levných) hodinek dost kritizovala. Pokud hodinky jdou, nemá přece smysl kupovat jiné. Tento názor je široce rozšířen i dnes, hodinky, v běžné české rodině kupujeme jen za zcela mimořádných okolností. Vpodstatě je nákup hodinek tolerován jen ve dvou případech: 1/ hodinky se rozbily, je třeba koupit nové. 2/ kulaté narozeniny. Zrovna minulý týden jsem byl u kamaráda, který má přesně tento názor. Nákup hodinek si dovede představit jen v těchto dvou případech. Za posledních cca 20 let života vlastnil dvoje hodinky. Oboje si nechal dát od otce ke kulatým narozeninám. Pokaždé se jednalo o casia, která v očích běžného člověka vypadají draze - jsou to casia přijímající radiový signál - tedy velký luxus. Ke stejnému uvažování mne vedla rodina, v níž jsem byl vychován. Proto, když si můj otec občas koupil levné hodinky „od vietnamců“, byl vnímán matkou jako velmi marnivý člověk. Jenže jemu se hodinky prostě líbily a na drahé neměl. Samozřejmě jeho sbírka měla jisté výjimky. Např. dostal švýcarské hodinky od jakéhosi kamaráda ze Švýcarska (jehož identitu jsem nikdy neznal, ani jsem po ní nepátral, bylo to někdy během sedmdesátých let). V osmdesátých letech jezdil otec s amatérskými potápěči do bazénu ve Znojmě nacvičovat potápění. Díky tomu vlastnil potápěčské primky, které jsem jako dítě velmi obdivoval. Moje záliba (láska) k hodinkám má kořeny jistě právě v těchto zážitcích. Otec mé tehdejší nadšení sdílel a ochotně mi k narozeninám občas koupil nějaké levné hodinky od vietnamců, což byla pro mne naprostá pecka - jako např. digitálky s kalkulačkou. Ve třídě jsme se pak s klukama poměřovali, kdo má lepší/větší. Poměřování je typická mužská vlastnost a hodinky se k ní velmi dobře hodí. Jsou jako ocasní péra páva. Vždy se nakonec najde někdo, kdo má lepší nebo větší než já a je to tedy příležitost k ponížení/frustraci nebo naopak je to výzva udělat všechno proto, abych si našetřil na větší a svého soka trumfnul. A je to příležitost k ztrátě fascinace z nových hodinek, protože soused má lepší... Obecně vzato výchova k šetrnosti je také výchovou k správnému vztahu k hodinkám, protože teprve, když hodinky nosím léta, vytvořím si k nim opravdu hluboký vztah a sjednotím své bytí s hodinkami, což je vlastně ideální. Pokud hodinky střídám, nedám času prostor (!) k vytvoření onoho "krásně" pevného pouta mezi mou duší a hodinkami. Větší množství hodinek (stejně jako větší množství milenek tuto jednotu rozmělňuje). Proto vlastně s názorem, že není dobré sbírat hodinky, souhlasím. A tak se dostávám do výčitek svědomí nejen kvůli narušení principu šetrnosti (což mi je celkem buřt), ale hlavně kvůli nemožnosti vytvořit si ideální monogamický vztah s hodinkami. Když otec umřel, matka netušila(?!), že se mi hodinky líbí - asi proto, že mít víc hodinek než jedny považovala za marnivost - vzala hodinky, dala je do sáčku, sáček dala jednomu příbuznému, ať si s nimi dělá co chce. Nedávno jsem byl u příbuzného a ten mi sdělil, že sáček vzal a odnesl do sběrných surovostí. A tak skončila sbírka hodinek mého otce. Naštěstí jsem po něm zázrakem zachránil ty jedny švýcary (vzal jsem si je krátce po otcově smrti), které snad ani nemají žádnou hodnotu krom té hodnoty kontextu vztahu. Tyhle jedny hodinky mi nahrazují zbytek zničené sbírky (i když si občas vzpomenu na potápěčské primky a zamáčknu slzu). Vyfotil jsem je s hamiltonama, jednak kvůli poměru velikosti a jednak s ohledem na symboliku vztahu otce a syna - (sice ve filmu interstellar šlo o vztah otce a dcery, ale to mi nevadí, symboliku to moc neruší - jde o kontext současnosti a minulosti a nemožnosti se potkat) Kdybych si mohl pohovořit o hodinkách s mým otcem v mém současném věku v době, kdy mu bylo jako mě - bylo by to možná zajímavé