Sorbus

Díky moc. Takže tyto kalibry s nástavbou nepřímého náhonu šlapou i po letech dobře. Pohrávám si s myšlenkou mít nějaký v pouzdru s průhledem.

V citovaném vlákně jsou pěkné hodinky. Je zajímavé, že se u tohoto kalibru datový věnec dělal v černé i v červené verzi, zatímco dnes je jiná než černo-bílá datumovka obecně málo obvyklá.

Skvělé, díky za obětavost a detailní fotky.

Díky za info, to zní velmi pozitivně. A ten Pavouk je skutečně nádherný kousek.

Rád bych se zeptal znalejších členů a majitelů starých Primek na zkušenosti s kalibry 55 a 57. Když si prohlížím fotografie historických kalibrů, tak po ryze vizuální stránce se mi kalibry 55 a 57 zdají nejzajímavější, protože jsou prostorově "vícevrstevnaté". Pokud tomu dobře rozumím, tak uzavírají první řadu kalibrů odvozených od francouzského kalibru LIP R25-3, protože kalibry 66 a další jsou odvozeny od švýcarské ETA 1080. Současně to jsou jediné kalibry Prim, které mají centrální vteřinovku s nepřímým náhonem. V literatuře jsem se dočetl, že vteřinový pastorek je v tomto případě stranou mimo přenos hnací síly v hlavním soukolí a je poháněn přídavným kolem umístěným na hřídeli mezilehlého kola. Čep vteřinového pastorku je přidržován pružinkou, která současně brzdí vteřinovou ručku a tím eliminuje mezizubní vůli, která by jinak způsobila chvění vteřinovky. Nevýhodou tohoto řešení je to, že část energie pera se zbytečně vyplýtvá na brzdící pružinku. Tolik teorie, pokud jsem ji správně pochopil (v opačném případě mne klidně opravte). Jak je to ale v praxi? Jak si zachovalé hodinky s těmito strojky stojí z hlediska rezervy chodu, přesnosti a spolehlivosti v porovnání s hodinkami vybavenými ostatními kalibry z 50. a 60. let? Pohybuje se vteřinovka skutečně bez chvění?

Cenu má vedenou třeba obchod Les Champs d?Or zde.

Myslím, že dnes už je u nás nikdo nevyrábí. Dias ukončil výrobu hodinových kamenů v devadesátých letech poté, co je přestal odebírat Elton (předchůdce dnešní Elton hodinářská, a.s.), který v roce 1994 skončil výrobu součástek hodinkových strojků. Jejich výroba tak u nás trvala zhruba padesát let.

Zajímavou zmínku o barvě hodinových kamenů jsem našel v knize Zdeňka Martínka "Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II" (Elton a Technické Muzeum v Brně, 2009), do které jsem se v uplynulých dnech začetl. Osmá kapitola části II je věnovaná výrobě hodinových kamenů u nás, kterou zajišťoval národní podnik Turnovské brusírny založený v roce 1950 a v roce 1971 přejmenovaný na Dias Turnov. Primárním autorem této kapitoly je Svatopluk Čech, který jako hlavní technolog odpovídal za zavedení výroby a následnou produkci hodinových kamenů (podobně jako jsme neměli zkušenosti se sériovou výrobou náramkových hodinek, neměli jsme zkušenosti ani s průmyslovou výrobou hodinových kamenů a začínalo se prakticky od nuly). Na str. 157 je popsána situace podniku v osmdesátých letech, kdy poklesl jejich export do tehdejší Německé demokratické republiky, a v této souvislosti se zde zmiňuje barva kamenů, cituji: "Uvolněné výrobní kapacity se neblaze promítaly do produktivity práce, stoupaly režijní náklady. Ve snaze oživit výrobu hodinových kamenů konal Dias pokusy (opakované již od šedesátých let) o rozšíření jejich exportu do asijských zemí. Veškeré úsilí ale ztroskotalo na sytosti barvy syntetického rubínu. V Diasu byl k výrobě hodinových kamenů používán rubín světlý (odstín č. 5). Zahraniční odběratelé však trvali na rubínu tmavém (odstín č. 8), který je v hodinářské produkci běžně používán, neboť tmavé kameny - při svých velmi malých rozměrech - jsou lépe viditelné a manipulace s nimi méně namáhá zrak. Odběratelé mimo to namítali, že kameny z tmavého rubínu mají větší odolnost vůči opotřebení. Tato jejich vlastnost byla ověřena u některých vysoce namáhaných výrobků ze syntetického rubínu, např. u štěrbinových rozprašovacích trysek (do hlavic stříkacích automatů) a u vodítek drátu (do drátkových tiskáren). A protože český monopolní výrobce syntetického rubínu v Ústí nad Labem odmítal vyrábět tmavý rubín, neboť cena za něj by byla pro výrobu hodinových kamenů nepřijatelná, vyznělo všechno snažení Diasu o rozšíření exportu naprázdno." Podle tohoto textu tedy jsou tmavě zbarvené kameny vhodnější pro praktickou manipulaci s nimi a současně jsou mechanicky odolnější, ale výroba tmavého korundu je (nebo před rokem 1989 byla) dražší.

Má nabídka také platí a s kroky navrženými JDenverem plně souhlasím.

Rozumím. Náš vztah k různým značkám má někdy z nejrůznějších důvodů komplikovaný průběh. To rozhodně. Pošli potom fotky hodinek z obou stran, jsem zvědavý na zlacený kalibr 68.4.

To Frantík: Právě Tvá čtivá recenze Diplomatů spolu s krásnými fotkami byla loni jedním z důvodů, proč jsem se na Elton obrátil. I když jsem se nakonec rozhodl pro jiný model, tak Diplomaty pořád považuji za nádherné hodinky. To Lada61: Na Linea se mi líbí široká variabilita možností číselníku a ruček. Jakou kombinaci sis vybral?

Díky za všechny další reakce. Ani jsem takový ohlas nečekal, jen jsem chtěl vyslovit to, co mne v duchu napadalo při čtení některých jiných vláken. Pokud jde o váhání nad ceníkem, tak tomu rozumím. Však není důvod spěchat, nákup Primek musí uzrát :-)

Mno, možná v tom je ten háček :-) Uvidím a dám vědět.

Díky. Je mi jasné, že každého nemusí produkce Eltonu z nejrůznějších důvodů oslovit. S celoživotní asistencí je to přesně tak, jak píšeš (u quartzek do toho ještě spadá výměna baterie). Musím ještě rok počkat, než si to budu moct vyzkoušet v praxi, ale přišlo mi to výhodné.

Díky moc za všechny ohlasy. Modely jsem nezmiňoval, protože mi to v daném kontextu nepřišlo důležité, ale už jste si je stejně našli :-) Eleganty jsou v recenzi zmíněné výše a Igeny s trávníkem a se slaninou zde. Prodeje Rolexek dost možná litovat budu a mám je pořád rád, ale rozhodl jsem se mít doma jen takové hodinky, které pravidelně nosím.

V posledních týdnech zde znovu ožily diskuse o současné produkci Eltonu. Kromě jiných věcí se v nich probírala a probírá i otázka, proč si novodobé Primky za ty nehorázné peníze vůbec někdo kupuje. Nejčastěji se v takových příspěvcích mohu dočíst, že Elton hraje na vlasteneckou a sentimentální strunu, že se snaží uměle vyvolat dojem výlučnosti svých hodinek, případně že jeho zákazníci nemají přehled o tom, co by za své peníze dostali jinde. Suma sumárum, že je prostě iracionální rozhodnout se v dnešní rozsáhlé nabídce mechanických hodinek zrovna pro Primky. Snad proto neuškodí, když se zde objeví i pohled z druhé strany, od jednoho z těch bláznů, který za ně iracionálně dal své peníze :-) Na mechanické hodinky jsem z quartzek přesedlal někdy před pěti lety. Zhruba dva roky jsem registrovaným členem Chronomagu (pasivně jsem ho nepravidelně četl už předtím) a za těch pět let jsem vystřídal řadu hodinek s cílem najít ty "pravé a definitivní". Některé z nich přitom byly výrazně dražší než mé dnešní Primky. O ty se zajímám přibližně jeden rok a před rozhodnutím o nákupu prvních z nich jsem pročetl snad všechna vlákna v sekci Prim. Důkladnou rešerši si dělám před prvním nákupem každé značky hodinek, ale u Primek to bylo obzvlášť časově a analyticky náročné :-) Koncem loňské zimy uplynul nepříliš dlouhý čas od nákupu posledních hodinek a zase jsem cítil, že mě na nich něco neuspokojuje natolik, že to prostě nemohou být ty "pravé a definitivní". Kromě jiných výrobců jsem v určitém zoufalství zkusmo obrátil pozornost na náš Elton a po několika týdnech diskusí a zvažování jsem si objednal své první Primky. Proč? Kvůli množství drobných důvodů, které v součtu převážily důvody proti. Se svým zápěstím o obvodu 17.5 cm nikdy nekupuji hodinky nad 40 mm. Elton nabízí několik modelů splňujících toto kritérium. Silně preferuji manuál před automatem. Elton umožňuje dát volitelně manuál do téměř všech svých modelů. Z praktických důvodů potřebuji na všech hodinkách datumovku, což Elton dělá. Mám rád ocelová pouzdra a safírové sklo bez antireflexu nebo alespoň bez vnějšího antireflexu. U Primek opět žádný problém, antireflex naštěstí vůbec nenabízí :-) Dále chci střízlivý vzhled ladící s mým vkusem. Tady Elton splnil poté, co jsem si jejich hodinky prohlédl naživo. A konečně pěkný a spolehlivý strojek. Kalibr 94 vyhověl. Do výsledného součtu k těmto "technickým" kritériím přispěly i další faktory nad rámec mých původních požadavků. Za prvé, velmi příjemná osobní komunikace a velká vsřícnost ze strany Eltonu. Snaha zodpovědět různé otázky a vyhovět mým rozmarům byla perfektní. Za druhé, individualizace hodinek. Od diskuse nad nápisy na dýnku, pouzdru a korunce, přes ladění číselníku až po municiózní změny na dekoraci strojku a výběr materiálu a odstínu řemínku. Za třetí, in-house kalibr. To nebyla podmínka, ale jeho existence přispěla svým plusem k celkovému součtu. A za čtvrté, domácí původ hodinek. Záměrně ho uvádím až na posledním místě, protože také připsal kladné body do výsledného součtu, ale byla to spíš jakási prémie navíc k ostatním zmíněným důvodům. Cena nových Primek není zanedbatelná. Po zvážení všech pro a proti a po srovnání s nabídkou jiných značek jsem ale dospěl k názoru, že je pro mne vnitřně akceptovatelná v tom smyslu, že odpovídá tomu, co za své peníze dostanu. Navíc jsem se rozhodl připlatit ještě 1500 Kč za tzv. "celoživotní asistenci", což znamená každé dva roky bezplatné vyčištění a seřízení hodinek přímo v Eltonu. Několik měsíců po prvních Primkách jsem přikoupil ještě druhé. Jedny mi slouží jako oblekovky, druhé na doma, na zahradu a na sport. Obou nákupů nelituji. Hodinky se mi pořád líbí a jejich prohlížení mne ještě neomrzelo, což platí zejména o těch oblekovkách. Pokud se bavím s jinými fandy hodinek, tak vždy vzbudí pozornost a s negativní reakcí jsem se ještě nesetkal (co není, může být, ale odlišný vkus druhého člověka nepatří mezi věci, které by mne rozladily). Také mne stále těší rezerva chodu nad 57 hodin. Dále jsem rád, že mám manuální nátah a nemusím například při odhazování sněhu před odjezdem do práce řešit, zda si je nemám raději sundat. Sportovní hodinky potom nešetřím vůbec a zatím se to na nich neprojevilo. Jejich přesnost je kolem +2 s denně, oblekovky se ustálily na +10 s denně. Až Elton dokončí vývoj mikrokalibrace, tak si ji nechám do jednoho z těchto strojků dát, abych ho vylepšil a v praxi otestoval změnu. Tuto možnost "upgradu" strojku a jeho další možný budoucí vývoj v závislosti na vylepšování různých komponent považuji také za plus. V neposlední řadě z těch hodinek cítím řemeslo a ne chladný produkt masové výroby nebo nějakého automatu. Bez námitek budu akceptovat argument, že řada jiných firem má modernější technologie, takže jejich hodinky jsou v této cenové relaci lépe zpracované nebo mají větší přesnost a stabilitu chodu. To dobře vím a věděl jsem to i před nákupem Primek, ale vůbec to nezmenšuje mé potěšení z nich. Pro mne to jsou pečlivě zpracované hodinky s plně vyhovující přesností pro reálný život, vymyšlené, vyrobené a sestavené lidmi z jedné malé firmy, kterým během výroby procházely rukama, a navazující na hodinářskou tradici v této malé bezvýznamné zemičce. A že je v zahraničí nikdo nepozná? No a co, to mi jako individualistovi naopak vyhovuje :-) Ostatně, já také nejsem žádná celebrita, takže mne jinde většinou také nepoznají, a netrpím kvůli tomu pocitem méněcennosti :-) Tento příspěvek jsem nepsal proto, abych zde kohokoli o čemkoli přesvědčovat nebo abych obhajoval produkci Eltonu. Ostatně i kdyby mi tyto hodinky navíc ještě v noci luxovaly a praly ponožky, tak by se počet jejich odpůrců nezmenšil ani o jednoho :-) Po pravdě mi v nejmenším nevadí, pokud někdo vznáší odůvodněné kritické argumenty (také vidím věci, kde má Elton prostor ke zlepšení) nebo se mu Primky prostě nelíbí (mně se také nelíbí všechny modely Eltonu a stejně tak se mi nelíbí množství modelů od jinak velmi renomovaných firem) nebo nesplňují jeho nároky (rozumím touze po dokonalosti v jakémkoli smyslu). A nevadí mi ani ironie a sarkasmus, pokud jdou k věci nebo mají vtip. To je koření sekce Prim. Jediná věc, nad kterou občas zdvihám obočí, je emocionální kopání "zdůvodněné" podivnými pseudoargumenty, které nereflektují realitu, anebo prostě tím, že si někteří rádi kopnou tam, kde jdou s většinou. Nu, každý si svými příspěvky vystavujeme svou vizitku.

Pěkné hodinky, osvědčený in-house kalibr a navíc můj oblíbený manuální nátah. Dobrá volba.

Také musím vyslovit své poděkování Jezevčíkovi2 za všechny jeho reálné konstruktivní kroky a za jeho vytrvalost. Pro komunikaci mezi tímto fórem a Eltonem toho v posledních týdnech udělal opravdu hodně. Mimochodem, je to zhruba rok, co jsem se poprvé na Elton obrátil já, přičemž z počátku nebylo vůbec jisté, že se nakonec stanu zákazníkem. Tento vzájemný kontakt stále trvá a všechny mé dosavadní zkušenosti jsou kladné.

Mně přijdou celkem rozumně velká a dobře čitelná. I když kdo ví, co budu říkat, až věk pokročí :-)

To Rs.: Bereš to důkladně a máš můj obdiv za své znalosti. Mně šlo pouze o popis barevné stránky strojků.

Pěkné, díky. Já mám u Igenů modřené i ty dva šroubky na okraji, které strojek uchycují. Průhled dýnka mám současně u obou hodinek trochu menší, takže vnější okraj můstku za popisem kalibru není vidět. Dovolím si tedy vložit dva hodně nedokonalé snímky, které už jsem vkládal do jiných vláken. Nicméně žádná fotka stejně nenahradí reálný pohled na kolébavou hru světla na zdobení můstku a na lesk základny pod setrvačkou (tím nemám na mysli jen Primky).

Díky :-) Fotky by to chtělo, ale já strojky fotit neumím. Mám problémy s odlesky a s realistickým zachycením barev.

Občas pocítím chuť vzít hodinky do ruky a pokochat se průhledem na strojek. Vizuální dojem, kterým na mne strojek působí, je dán mnoha faktory. V tomto drobném příspěvku se zaměřím jen na barevnou stránku, tedy na barvu pokovení, šroubků a kamenů. Na mysli přitom budu mít zejména strojky s ručním nátahem, protože mám před sebou kalibr Prim 94.00, a protože i u jiných značek jsou mi hodinky s ručním nátahem bližší než automaty. Můstek, základna a další prvky jsou nejčastěji niklované, rhodiované nebo zlacené. Odhlížím přitom od některých méně často užívaných technologií, jako je například černé PVD, protože s nimi nemám osobní zkušenost. Pokud jde o nikl a rhodium, tak nikl je tradičnější a proti rhodiu je zbarven poněkud do šeda, zatímco rhodium je čistě stříbřité. Rhodiované strojky jsou dnes dost časté, ale nemyslím, že by rhodium zcela vytlačilo nikl, protože oba typy pokovení mají svůj půvab. Elton, podobně jako u některých kalibrů třeba IWC, používá nikl. Když nechám stranou volbu mezi niklem a rhodiem, je na výběr ze dvou základních barev: stříbřitá a zlatá. Nejlépe je mohu srovnat na dvou mých hodinkách s jinak identickým kalibrem 94.00. Do společenského modelu Elegant jsem vybral strojek zlacený s ocelově stříbrnými šroubky a do sportovních Igen 38 jsem nechal dát niklovaný strojek s modřenými šroubky. Obě barevné varianty se mi líbí, ale přiznám se, že můj pohled přece jen víc přitahuje zlacený strojek. Není v tom žádný snobismus, ostatně volba pokovení neměla žádný vliv na cenu. Důvod je jiný. Teplá barva zlata na mne působí pozitivně a zejména při pozorování pod světlem žárovky dodává průhledu do nitra strojku větší hloubku a zvyšuje příjemný pocit z jemného mechanického soustrojí. To mne utvrzuje v názoru, že si zlato v průběhu dějin udrželo své výjimečné postavení do značné míry také proto, jak svou zvláštní barvou a leskem na člověka působí. Vizuální ztvárnění strojku by ovšem mělo odpovídat charakteru hodinek. K Igenům mi proto víc ladí niklovaný strojek, který navíc dokonale ladí s broušeným ocelovým dýnkem. Výsledkem je "funkcionalistický" vzhled, jaký sportovním hodinkám sluší. U oblekovek jsem však přišel na chuť zlacenému povrchu. Z technického hlediska je přitom zajímavé, že pod zlatem se skrývá opět nikl, takže hodinářská mosaz je chráněna dvěma odlišnými kovovými vrstvičkami. Vrstvička niklu totiž brání difuzi atomů mědi do zlata a tím postupné změně jeho barvy. Výsledkem této standardní technologie je stabilní pokovený povrch. Barva šroubků je věc velice individuální. Osobně dávám přednost jistému kontrastu šroubků a můstku, který pohled na strojek oživuje. Tedy u zlaceného strojku preferuji šroubky ocelově lesklé nebo modřené, u niklovaného nebo rhodiovaného strojku šroubky modřené a u některých kalibrů včetně kalibru 94 si dovedu představit i zlacené. Obecně bych řekl, že volba šroubků u kalibrů Prim je jednou z věcí, u které lze dát v rámci individualizace nových hodinek průchod svým estetickým sklonům bez rizika "pokažení" zvoleného modelu hodinek nevhodnou kreativitou. Mluvím ovšem jen o nových kalibrech Prim, protože staré kalibry mají svůj půvab tak, jak byly vyráběny. Kamenům na strojcích vždy věnuji pozornost. Obzvláště mám rád, když jsou alespoň některé z nich tak velké, aby vynikla jejich barva. Kalibr 94 má z tohoto hlediska pěkný setrvačkový kámen. Dnes se v hodinkách užívají téměř výhradně syntetické rubíny, tedy červená formu korundu. Jejich barva nicméně obvykle nebývá sytě červená (tzv. barva holubí krve, která je u pravých rubínů považována za nejcennější), ale často je v ní obsažen purpurový tón. Výroba syntetického korundu je dobře zvládnutá, korund má vysokou tvrdost (stupeň 9 podle Mohsovy stupnice tvrdosti hned za diamantem) a odolnost vůči otěru, nemá tendenci se v nějakém směru štěpit a dobře se opracovává. Mimochodem, hodinové kameny mohou mít rozmanité průřezy (viz prezentace švýcarského výrobce Robellaz & Cie SA), takže opracovatelnost je důležitým hlediskem. Pro použití korundu jsou tedy dobré důvody, ale většinové užívání jeho červené či fialové formy asi nemá jednoznačné zdůvodnění. Z technického hlediska není problém vyrobit korund v jiné barvě a také v přírodě se vyskytují různé barevné varianty, z nichž nejznámnější je modrý safír. Existují ovšem i safíry žluté nebo zelené, stejně jako bezbarvý leukosafír a růžovo-oranžový padparadža. Jiné barvy se však na hodinkových strojcích užívají jen zřídka, což je možná škoda. Kdesi jsem četl informaci, že červené ložiskové kameny mají proti jiným barvám tu výhodu, že lépe filtrují UV záření a zpomalují tak stárnutí oleje. Pochybuji ale, že by to mělo nějaký praktický efekt, protože strojek bývá jen minimálně vystaven slunečnímu světlu. Skutečným důvodem pro jejich používání bude spíš vyšší obliba červené proti ostatním barvám a současně jistý konzervatismus hodinářského průmyslu. Buď jak buď, rubíny na strojku lahodí mému oku, ať je zlacený, niklovaný nebo rhodiovaný.

Kalibry pracující na nižší frekvenci mohou být velmi přesné a nižší frekvence mají také určité výhody. Nemluvě o tom, že tikot strojku běžícího na nižší frekvenci bývá příjemnější. Koneckonců, podívej se třeba na modelovou řadu Royal Oak od Audemars Piguet: kalibry 3120, 2385, 2913 a 2889 běží na 3 Hz, kalibry 2810, 2846 a 2140 na 4 Hz, zatímco komplikovanější kalibry 2802, 2808 a 2885 jen na 2.75 Hz.

Tak to mne mrzí, že se zítra do Prahy nedostanu, protože takovou prezentaci bych velmi rád shlédl. Snad se bude někdy opakovat.