Filip.J

@PanchartTy jo, tos musel mít fakt pech, na mě jsou tam vždycky strašně hodný Ale já si volal předem, i když jsem na začátku dával "plnou", i když chápu, že ten web mají mít aktualizovaný... posledních 12 let dávám plasmu a tam už to bez objednání tak jako tak nejde. U Nemocnice jsem nikdy pohůnka neviděl, ale myslím, že je tam někde automat s hodinama Vrazil jsem to dnes za roh na jediné volné místo v modré zóně, tak uvidím, jestli přijde nějaký pozdrav...

Tak jsem tam dnes byl a parkoval o ulici dál za nemocnicí - když jsem se ptal při objednávání po telefonu, řekla mi sestra, že vjíždět autem do areálu nemocnice mi vůbec velmi nedoporučuje. A je fakt, že i bez mého auta tam bylo všude plno. Příště zkusím Bulovku, prostě jenom proto, že jsem se přestěhoval a mám ji teď blíž. U odběru sestra vymyslela zlepšovák na tu lepící pásku, co nedrží na chlupech:

@ismit Ahoj chlape, já sem moc nekoukal, tak jsem si až dnes všiml, žes na mě reagoval U mě furt stejný, byla u nás od Vánoc do tohohle víkendu tchýně, tak to bylo takové pestřejší - ale přežili jsme všichni. Jinak asi dělám ve špatným korporátu, protože mým šéfům je úplně jedno, kde mi kdy svítí jaký zelený puntík - dokud dodávám své výstupy v požadované kvalitě a termínu a sem tam odpovím na mail. A práce je pořád dost - díky bohu.

Tak hodně štěstí a pevné zdraví všem i v tomhle vypráskaným roce! Hodinky pár dní takhle.

Dnes "na mechanika".

Pozdní projížďka

Tak jak vám to dnes klouže?

Zavírák mám teda jenom jeden, od Hejkala. Ale určitě jsou tady borci, co mají od českých nožířů zavíráků celé sady

Brutál nízký ne, ale těsně kolem té stovky (a sedmdesátky spodní) to už párkrát bylo, jinak mívám 110. A pomalý puls Když jsem zjistil, že to pořád ještě není na řešení s doktorem, řešit jsem to přestal, jenom se teď tady vykecávám, když na to přišla řeč. Úzký trubky jsou možný, mám ruce jako párátka

To už je fakt docela vážný! U mě někdy tak a jindy onak...

Piju poctivě Ale mám holt nižší tlak, jinak nevím, čím to může být. Tenkrát mi sestra se smíchem říkala, že je to super, že až se někde rozšvihám, tak budou mít čas mě zachránit, že nevykrvácím tak rychle... miluju tenhle zdravotnickej humor.

Mně to na plné krvi vždycky trvalo 15 - 20 minut, než jsem celej vytekl. Nevím, vždycky jsem tam byl metrem. Teď kvůli viru chci autem, tak se zeptám.

To víš, o hodinkách sem nepíšu, tak jsem si to vynahradil aspoň takhle, v součtu je to pořád míň, než co většina členů prokecá v jiných offtopic vláknech (včetně tebe ). A taky umím rychle psát, takže mi to možná zabírá míň času než tobě čtení

Jo ještě k tomu rušení u meetingu: Když byl synek doma, potřeboval jsem půl hodiny bez hlídání dítěte, vysvětloval jsem na videocallu něco osmi lidem, když se ode mě začalo ozývat houkání sirény, jekot setrvačníku a tupé rány. Říkám: "Sorry kolegové, právě na mě zaútočila plastová policejní dodávka." Jeden kolega na to: "Vedeš dobrodružný život, Filipe!" Já: "To jo, život je jedno velké dobrodružství." Natočil jsem notebook s kamerkou, aby na sebe synek s kolegy viděli, a říkám mu: "Tak, policajte, zamávej mým kolegům!" Kolegové se tlemili, mávali, synek se začal stydět a šel si hrát do svého pokoje. Lepší než ho plísnit, že jo.

Ahojte, já se v pracko-insta-chlubícím vlákně zeptal @siwiho v reakci na jeho homeoffice, protože jsem zrovna ten týden slyšel od několika učitelů z různých škol, jak to na dálku nedávají. Nedivím se jim, taky bych to nedával U sebe považuju za štěstí, že jsem si pár let před coronakrizí našel práci v korporátu, kde jsou lidi zvyklí dělat všechno na dálku by default - náš team je sice v Praze, ale zákazníky interní i externí, management, support jak IT tak HR, všechno máme rozházené po celém světě. Ne jenom ředitele na centrále, ale i middle management. Servery jsou na jiném kontinentu a já v databázích na nich přehrabuju data, kdokoliv s mými výstupy něco dál dělá, nedělá v ČR, takže stran pracovního procesu jako takového se pro mě tolik nezměnilo, fyzicky jsem s lidmi v procesu nebyl v kontaktu ani předtím. A coby těžkému introvertovi mi nijak moc nechybí ani kontakt s pražskými kolegy. Kulturu oblékání se a zapínání kamer máme zažitou, tady není problém, kafe ve firemním kávovaru v kanclu bylo hnusné, takže tady taky není s domácím turkem problém, HW výbavu jsem si z kanclu odvezl, pořídil si domů výškově stavitelný pracovní stůl a jde to. V kanceláři jsem nebyl od konce února. Přišel jsem tehdy za šéfovou, jak se zvedla ta první vlna paniky, že bych pro jistotu radši pracoval z domu, právě proto, že to celkem snadno jde. O týden později přišel mail z centrály, že zavíráme a homeoffice mají až do odvolání všichni povinně. Odvolávalo se zatím třikrát a poslední oznámený hypotetický termín našeho návratu do kanceláře je červen 2021. Do kanclu se dá zajet "v nezbytných případech", je s tím spojeno plno omezení a extra bezpečnostní školení online, bez jehož absolvování a schválení člověka do kanclu nepustí automatické dveře. A rozhodně se takhle v kanclu nedá strávit celý den. Myslel jsem si, že budu šetřit čas, když necestuju do a z kanclu, mám to blíž s dítětem do školky, takže ráno odvážím a odpoledne vyzvedávám, dost často spolu s ženou, protože proč ne, aspoň se trochu vyvětráme a prcek má radost, že je s rodiči komplet, ale zase doma vaříme, častěji asi já, a musíme víc nakupovat, takže ve výsledku je to s časem asi nastejno. Soustředit se dokážu bez problému, s tím jsem nikdy neměl problém, navíc v téhle práci jedu na tickety s pevně danými termíny, pak už vůbec není co řešit. Ale i předtím, pokud jsem něco nestíhal, bylo to tím, že mě brzdilo něco jiného, třeba chybějící data k práci. Práce je pořád dost a do se aktivovalo plno interních odborníků s radami pro zachování psychického zdraví, pracovní výkonnosti, trpělivosti s kolegy a tak, ti mě serou nejvíc. Nejlepší bylo, když nám jakýsi myslitel z HR poslal v červnu mail se sedmi radami, jak zvládat práci z domu - šest z nich jsem už tři měsíce aplikoval, tři byly naprosto nezbytné, jinak by nikdo neudělal nic, a jednu jsem dodržet nemohl, protože se mnou v bytě ani nikde blízko za rohem nebydlí moje máma. To jsem se neudržel a poslal krátký ale upřímný feedback. Žena je taky na homeoffice a má trochu víc problém se na práci soustředit. Snažím se pomáhat a odlehčovat jí s domácností a dítětem, ale když byla na jaře zavřená školka a když teď na podzim bylo dítě nemocné, byl to masakr. Pracoval jsem prakticky pořád po půl nebo jednohodinách na střídačku se stavěním kolejiště pro vláčky, venčení a takových těch věcí, co člověk musí udělat, když má doma malé dítě. Zbytek práce jsem doháněl v noci a pak si v ty dvě ráno musel dát panáka, abych usnul. Teď je to zas lepší, ale navzdory tomu, co jsem napsal výš, jaká je to pohoda, pořád cítím, že svůj čas nemám pod kontrolou tak, jak bych chtěl, a paradoxně mám hodně málo času na Chronomag a volnočasový internet obecně. Na seriály nebo literaturu ani nemyslím, to se mi do žádného dne prostě nevejde. Tenhle pamflet píšu po částech v pauzách při práci, když mi na databázi běží dotaz. Jinak čas - stran hodinek, od té doby, co mám v hodinkovnici jenom baterky a soláry, tak je to s nimi strašná pohoda Žádné zastavování a oživování, seřizování, prostě si ráno něco vyberu, když po obědě chci, tak si je dojdu vyměnit a večer zrovna tak, tohle si užívám. Jestli mi ale něco fakt chybí, tak je to samota. I v tom kanclu, kde bylo víc lidí, ale byli cizí, jsem neměl takový pocit neustálého "zapojení", teď je se mnou rodina pořád - není to ponorka, máme se rádi, ale třeba na té cestě do kanclu jsem dřív nemusel aspoň na chvilku myslet na nikoho, teď to vlastně nejde. Zavřít se sám na čtvrt hodiny na záchod ani sólo cesty na nákup nepomáhají Hrozně mě pobavila single kolegyně, co bydlí sama v bytě, která v březnu hned po jednom týdnu homeoffice psala na firmení messaging hromadně všem, ať jí klidně voláme a dáváme videomeetingy kvůli každé blbosti, v jakoukoli denní nebo noční dobu, že je strašně sama a je z toho špatná, že si chce povídat... jsem jí chtěl navrhnout, že si to s ní vyměním. Nakonec jsem teda vyměkl, protože vypadala, že by to mohla vzít vážně

Ty jo, @siwi, jak dáváš ten homeoffice? Za mě: Předevčírem, včera a dnes.

Njn, mně takhle volali z O2, že mi udělají o polovinu lepší nabídku, než za co jsem v té době volal. Tak se ptám "vy víte, za kolik já volám?" - Prý ne, ale že to můžeme zkusit, že mají fakt dobrý slevy. Tak říkám "OK, mám předplacenku a za měsíc z ní provolám kredit asi za 50 korun." - "Tak to vám s ničím levnějším bohužel pomoct nemůžu, nashledanou." No a když jsem takhle rušil u PRE elektriku za asi 18k / rok a přecházel k dodavateli, který mi za stejnou spotřebu nabídl 12k, tak z PRE přišel akorát uražený mail, že oni mají lepší zákaznický servis, ale protinabídka žádná...

Pozdě s volantofkou: Okružní jízda s paňmámou tchýní přes okresní špitál a vesnické hřbitovy.

Gratuluju, @Kapo i @Beete! Na mých žílách to začíná být taky pomalu vidět a kříž je ještě daleko.

Pěkně pánové. Želva je tam dvakrát, i když jednou značně netypicky a bez loga (nalevo od Gollika) a jednou prostřednictvím své neteře Noi (nalevo od toho Želvy, co Bandi poznal), nalevo od ní Wáclawka, nad Gollikem Jiří Marek (Jirim27 na Knifu) a vpravo od něj Prapor. Hejkal tam není Měl jsem od něj kdysi pevnou "rybičku" s drátěným opletem na rukojeti, ale ta už plavala dál po proudu...

Ale prosím, ozvalo se ze sluchátka.

Black Humour Matters!

Mně říkal můj dvorní garážník, že ty 20 let starý auta jsou prohnilý naskrz a při bouračce se rozloupnou jak ořech, jedno kolik hvězdiček v crashtestu ten model dostal jako nový...

Jejda, kam jsem to vlez? Já třeba vyrůstal v úplné rodině, ale snad bych byl radši, kdyby úplná nebyla. Táta alkoholik a chronický žárlivec, když nabyl dojmu, že ho máma podvádí, ožralej přede mnou a mladším bráchou, coby malýma klukama, ji zbil. O dost let později mu máma dala záminku a fakt ho začala podvádět, přišel jí na to, řev po celé ulici, volal jsem k nám do baráku PaChy i sanitku... a jsou furt spolu, už 40 let a rozvádět se nechtějí. Kvůli baráku. Já si svoji ženu bral po 13 letech vztahu a společného soužití, když otěhotněla, synkovi je teď 4,5 roku. Poznal jsem ji jeden únorový páteční večer cestou ze školy, ujel nám přípoj a šlapali jsme v noci v zimě přes les z vlaku ze sousedního města do města, kde jsme oba od narození bydleli, ale do té doby o sobě nevěděli. Když jsem ji přišel ukázat rodičům (to jsme se spolu ještě bavili), první věta mojí mámy byla ke mně: "Jé, já si vedle tebe přestavovala nějakou křehkou blondýnku..." Moje žena je tmavovlasá a pořádný kus baby, rozhodně na ní není kousek křehkosti - tak to jsem si tenkrát řekl, že jsem na dobré cestě. Moje žena je pro mě parťák a plno věcí děláme společně, třeba výlety, domácí úklid nebo rekonstrukci chalupy (moc jí bavila sbíječka). Nebo hraní se synkem. Ten nám teda otočil život vzhůru nohama oběma fest, vandrování, koníčky, i zachlastat jsme dřív chodili, ale chtěli jsme ho a jsme za něj rádi. No a některé věci neděláme společně a tak nějak po těch letech poznáme, kdy má jeden toho druhého nechat chvilku na pokoji. Nebo neřešit cenu blbých hodinek, co si zas bůhvíproč pořídil. Ve všem je ale veliká trasparentnost, nikdo si nic nepořizuje druhému za zády. Stát se může samozřejmě cokoliv, třeba se rozhádáme a rozvedem, oba jsme si už kdysi vyříkali, kde jsou hranice, na kterých ten rozvod neodvolatelně nastane, ale zatím to na něj nevypadá. Žena mě toho dost naučila, já se toho kvůli ní musel dost naučit sám, a jí jsem na oplátku taky nikdy nějak moc nerozmazloval... Nevím, jestli to odpovídá na nějakou otázku, tyhle věci jsou hodně individuální... já jsem hodně kooperativná typ i v jiných vztazích než s manželkou, takovej naivní důvěřivej mraveneček, takže ani v tom manželství nemám problém se občas vykašlat na nějaké ego a udělat něco pro dobro společné věci. Nicméně říkat si můžu, co chci a můžu být upřímný - když svojí ženě řeknu, že vymyslela pěknou píčovinu, tak ona se zamyslí a třeba i změní plán, takže definici podpantofláka úplně na 100% myslím nesplňuju...

Guided by the pinball map, the driver still unknown to me...