cernysip

maurice lacroix bronz, limitka, řada aikon

Mně tedy přídou strašný, takový, jak to říct, monstrózní .... Nechtěl bych je ani zadarmo, ale tak už to na světě chodí, někdo má rád holky, jinej zase monstra, proti gustu žádnej dišputát (= o věcech vkusu se nevede diskuse) a tak ... :rolleyes:

Byl vyrobená ve Vietnamu? :crying_anim02:

Co třeba Rakouské armády (RA), nebo Ruské armády (RA), nebo Rumunské armády (RA), proč hned strašit Rudou armádou (RA, KA)

Podívej se na Wardy, ceny příznivé, hodinky skvělé, služby vynikající, http://www.christopherward.co.uk/men/dress.html

Enem esli ten Dknesple néni spíš něco jak ten CML (Centrální mozek lidstva), tohle se nikomu do kebule vlézt nemůže... :jawdrop: :eek:

Opravdu povedené. A kolik to tak si stojí? Asi to bude darda, že...

Jsou skvělé. Od Wardů mám tyhle ve "zlatě", fotky výborně udělal člen KIBI (ne těch mých (:-)) ). O značce jsem se dozvěděl při surfování zde na fóru cca před rokem, pak jsem je delší dobu obhlížel, pak jsem zase na fóru zaznamenal, že u Wardů mají slevy, tak jsem to zkusil, přišly ty jedny "zlaté", ty mne tak okouzlily, že následovalo níže uvedené. Chování Wardů je totiž také vynikající, objednal jsem od nich nakonec už celkem přes 10 kusů , z toho 3 tyhle (pro mne, pro švagra a pro kolegu k 30.), oba dva, ač nejsou "hodinkáři" nosí už jen tyhle. Další jsem nakoupil v létě "ve slevě" pro všechny "své ženy", dcery, matku, přítule, kolegyně atd., ovšem quartz, žensky na mechaniky moc nejsou, nadto, myslím, Ward ani nemá pro ženy mechaniky v nabídce (?). Vždy přišly obratem, chování Wardů na 1+++. Podle mne se jedná o zcela bezkonkurenční poměr cena/výkon, příjde mi v podstatě neuvěřitelné, že takové hodinky stojí tak málo, přitom podle mých - jistě ovšem laických - parametrů jsou lepší, než naprostá většina zde probíraných značek, které jsou zpravidla 5 x - 150 x dražší (některé z nich mám, tak to porovnávám "na vlastní kůži") Takže gratuluji.

Dovolím si vznést otázku - bez jakýchkoli postranních úmyslů : Má nějaký praktický smysl do volného vesmírného prostoru si brát mechaniky? Laicky předpokládám, že s ohledem na teploty (a ještě něco jiného?) to může/musí být extrémně náročné. Nezvládla by to jiná technologie lépe? Nebo naopak hůře (baterie vystavená záření, zmíněná teploéta apod., třeba hůře funguje apod.?). A ještě - rotor - je mu lhostejné, že je v beztížném stavu, nebo naopak se chová jinak? Díky.

Na Marsu nežiji, ale když si jsem si přečetl Tvou reakci, rád bych... Co je na tom špatného, že neznám nějakého Boba Hlase? Či Dobrého Voxe? Či jak se jmenuje? Asi mne nepřestane nikdy udivovat, jakými postavami jsme si schopni nechat si zaneřádit veřejný prostor. To, že jakýsi Bono (Bonobo?) dostal portugalský řád či byl dokonce jmenován na Nobelovu cenu míru (nedostal jí snad Arafat a dokonce i P of USA?) mne tedy opravdu o ničem nepřesvědčuje. Jistě, při reakci na Tvůj příspěvek jsem se podíval, o koho by mělo jít a jde asi o jednoho z těch kašparů (nic ve zlém, prostě kašpar je kašpar) , co zaplňují veřejný prostor. A já jsem jeden z těch co nepovažují za nutné jim věnovat pozornost, Ostatně, i díky němu (jak jsem byl při dotazech na toto jméno) to prý v Africe vypadá tak jak to tam vypadá. Po poslední návštěvě Ugandy (cca před 10-ti dny) mi bratranec vyprávěl, jak to tam dojebávají všichni ti hlasatelé Míru a Pokroku, a to je země, o které Churchill říkal, že je to Perla Afriky... No, ten mi taky sdělil, co si o tomhle chytrákovi myslí. Ale co, tohle je fórum o hodinkách a proč bych se měl zabývat tím, co nějaký Vox dělá, či nedělá... Světu mír... Já teď o Vánocích namátkou se hrabu v dílech těchto osob (in alphabetichal order (:-)) ) - Akvinský, Arendt, Cepl, Descartes, Eliade, Halík, Hobbes, Husserl, Chesterton, Keynes, Klusoň, Kohák, Komenský, Locke, Mlčoch, Novak, Rádl, Voltaire, Weber, Zamagni - Nemyslím, že by některý z nich kdy dostal "Portugalský řád svobody" ..., ... teda pardon, ale to jsi mě fakt dostal - "V roce 2005 obdržel Bono portugalský Řád Svobody,.... (:-))

... a tak to jó, já jen, že při mých krátkodobých i delších pobytech v Asii jsem na ní narazil spíše jen v muzeích a to měla paciček málo. Ale proč ne, ať jich má, kolik Velký hodinář chce...

... a to je jako kdo? Zase ňáká pop cosi? Nebo něco trvalejšího?

Ó Višno, mé druhé jméno je Hnidopich, a proto musím podotknout, že Kálí je obdařena jen dvěma páry paciček, tedy čtyřmi celkově (:-))

Off topic - že by myšlen "železný klobouk" ?

Teď ještě vědět, kolik byla mzda v různých profesích (dělník, úředník atd.).

Já jsem staromilec. Tedy i mám rád věci, které vydrží, líbí se mi představa, že za 200 let si někdo bude prohlížet "dnešní" hodinky, jako já si prohlížím hodinky "včerejší" (tedy taky tak 100 - 200 ket staré). Byť schopnost překonávat čas není samozřejmě vázána na zlato, z řady důvodů je tomu prostě tak, zlaté vcěi se zachovávájí v čase obvykle lépe. Nadto je to nádherný materiál, zlaté věci miluji. Zlato tedy považuji za ideální materiál pro "nadčasové věci", tedy i pro hodinky Při hledání "definitivních" hodinek by tedy u mne zlato bylo conditio sine qua non. Tolik teorie. V praxi jsem ovšem doposud nenašel moc hodinek ze zlata vůbec, a už vůbec ne v nějakém přijatelném dizajnu. Když se mi něco zalíbilo, bylo to hóóóódně drahé, a to sub specie mého finančního limitu, který zase není tak malý. Když na něco přijdeš, určitě to tu postni, třeba to bude ono. cernysip

Vynikající. Kvalita fotek je nadto také velmi dobrá, obzvláště když s absencí blesku. Máš-li další, prosím, dej je sem, a neomezuj se jen na hodinky, věřím, že to je natlik zajímavé, že to projde (:-)) Dík. cernysip

USSR = the Union of Soviet Socialistic Republics, řekl bych, na chybičky hleďte shovívavě Ovšem, jinak - "De mortuis nil nisi bene." (O mrtvých jen dobře.)

To zní rozumně, jak zahrádka, tak koštování vína či poslech opery, vše lepší, než obsah "diskuse". Pokud mne se týče, kalibry jdou správným směrem, doposud mi "k dokonalosti" chyběl hacking (navrhuji termín "stopník" (:-)) ), zrychlené překlápění data a oboustranný nátah. Tedy "stopník" a překlápění tu máme, mohl byste nám sdělit, jak je to s nátahem? Děkuji. P. S. Nepřestane mne překvapovat, jak rychle se z členů, u nichž lze z jiných jejich příspěvků usuzovat na relativně "normální" strukturu osobnosti, stane lítá zvěř (tipoval bych to na dissociální poruchy, projevující se nevyrovnaností, dissociálním zaměřením osobnostní struktury s defektní sociální přizpůsobivostí s občasným narušováním společenských norem, emoční oploštělostí, sníženou empatií, zvýšenou iritabilitou, ovšem se zachováním kognitivních funkcí a intelektem v pásmu průměru. Rozpoznávací a ovládací schopnosti zachovalé, porucha forenzně nevýznamná, prostě PAROUB. (:-))

Jsou opravdu nádherné, stav je k neuvěření. Vládneš-li ruštinou, zkus to tady, tam jsou na Bureho specialisti, možná postačí angličtina (to jsme ještě nezkoušel): http://forum.watch.ru/board.php

"Loupež(e) v Německu = "továrny + němečtí odborníci" coby válečná kořist. K firmě "Pavel Bure": Historie hodinářské společnosti Bure začala v roce 1815 v Sankt ? Petěrburgu, kam se Karl Buhre přestěhoval z Revelu (?) spolu se synem. Pavel Karlovič rostl společně s hodinářským obchodem svého otce a časem se stal jeho pomocníkem a pokračovatelem. V Příruční knize o kupcích z roku 1865 je Pavel Karlovič Bure zmiňován jako ?revelský dílenský mistr, 55 let, v cechu kupců od roku 1839?. Na přímluvu Vévodů Leuchtenbergských ? jejich Imperátorských Veličenstev knížat Jevgenie a Sergeje Maxmilianovičových ? byl v roce 1876 Pavlu Karloviči Bure udělen titul dědičného čestného občanství ?za usilovné a horlivé, se zachováním státního zájmu spojené plnění všech závazků od roku 1839 vůči Dvoru i v Boží milosti spočívající Velkokněžny Marii Nikolajevny (dceři Imperátora Nikolaje I.) v Sergejevské Dače?. Tento jeho titul i podnik zdědil starší syn Pavel Pavlovič, který v roce 1868 zakončil Petropavlovskou obchodní školu a stal se ve věku 26-ti let společníkem otce. V roce 1874 získal velkou hodinářskou továrnu v srdci švýcarského hodinářského průmyslu, v městečku Locle. Od roku 1880 se stal odhadcem při Kabinetu Jeho Imperátorského Veličenstva. Tento titul mu dával právo na užívání státního znaku ve svých vitrínách. Stal se také technikem v Imperátorské Ermitáži a konzulem Benátské republiky, od roku 1879 dodavatelem Nejvyššího Dvora a v roce 1884 členem 1. Kupeckého Cechu. V roce 1888, když se Pavel Pavlovič rozhodl odejít na odpočinek (zemřel v roce 1892, dva týdny před nedožitými 50. narozeninami) nebylo komu celoživotní dílo odkázat. Firma byla proto prodána nejbližším spolupracovníkům, Švýcaru Jeanu-Georgi Pfundovi (Жану- Жоржу Пфунду) a Francouzi Paulu Girardovi (Полю Жирару), který řídil hodinářskou továrnu ve Švýcarsku. Oba se aktivně zasloužili o rozšíření podniku založením Obchodního domu ?Pavel Bure? (Paul Buhre), jehož základní kapitál činil 30 tisíc rublů. Zvláště v posledním třicetiletí před revolucí se firma stala TÍM ?Pavlem Bure?, bez kterého je jakýkoli hovor o ruském hodinářství nemyslitelný. V roce 1892 otevřela firma obchod v Moskvě, a současně i v Kyjevě. V roce 1899 byla firma poctěna titulem Dodavatel Imperátorského Dvora. Dvouhlavého orla ve svém znaku firma také nikdy neztratila, jelikož po smrti Pavla Pavloviče Bureho v roce 1892 Georg Pfund byl okamžitě jmenován státním oceňovatelem hodin a mechanických výrobků Kabinetu Jeho Veličenstva. V době vlády Alexandra III. (1881 ? 1894) bylo Kabinetu Jeho Veličenstva dodáno 3477 dárkových hodinek za částku 277 472 rublů. Převažující část z nich byla od firmy Bure. Na konci 90. let 19. století firma Bure dodávala jen Nejvyššímu Dvoru hodinky za 50 ? 60.000 rublů ročně. Celkem z 15 000 hodinek, které zakoupil Kabinet Jeho Veličenstva za třicetiletí předrevolučních let, bylo více než 80% ?od Bureho?. V dokumentech Kabinetu Jeho Veličenstva je možné nalézt žádosti firmy Bure o povolení dovážet do Ruska hodinky s vyobrazením státního znaku na plášti. V úřednických a uměleckých kruzích se ceně státem darovaných hodinek Bure přikládal stejný význam, jako kdysi odstupňování úřadů podle Tabulky hodností Petra Velikého. Fjodor Šaljapin odmítl přijmout zlaté hodinky ?Pavel Bure?, které mu byly darovány za jeho koncert pro carskou rodinu při -- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } --> oslavách 290 let panování dynastie Romanovců v roce 1903. Příčinou, jak naznačovali úředníci Kabinetu Jeho Veličenstva, bylo to, že slavný pěvec již má tytéž hodinky za 150 rublů, které dostal na loňském koncertě. Po tomto incidentu byly hodinky odeslány na ?zhodnocení? a jejich zlatý plášť byl ozdoben rubíny a brilianty. Cena se zvýšila na 450 rublů a Fjodor Šaljapin je přijal. Tak alespoň tuto epizodu popisují archivní dokumenty. Ve svých pozdějších pamětích Fjodor Ivanovič popisuje toto své odmítnutí carského daru jako boj s prohnilým carským režimem a přijetí ozdobených hodinek již nezmiňuje. Známý je pěvcův citát: ?Jenom ptáčci zpívají zadarmo?. Nyní se tyto Šaljapinovy hodinky nacházejí v muzeích Moskevského Kremlu, kam byly předány jeho potomky. Na státní zakázky se dělaly hodinky i v prostých kovových pláštích. Šlo o prémiové vojenské, železniční hodinky a samozřejmě, o první skutečné náramkové hodinky na světě. Ty byly objednány Hlavní dělostřeleckou správou v roce 1904 v souvislosti s rusko-japonskou válkou. Hodinek ?Pavel Bure? bylo tolik, že je těžké najít námět z ruského života počátku minulého století, kde by se dílo obešlo bez nich. Kyvadlové hodiny i chronografy, cestovní i nástěnné hodiny, budíky i zlaté repetice ? všechny příběhy jsou doslova prostoupeny připomínkami hodinek ?Pavel Bure?. S přispěním literátů se toto jméno stalo prakticky nominálním pojmem. Tak například, v dílech Antona Pavloviče Čechova jsou ?hodinky Bure? zmíněny více než dvacetkrát. Zůstává jen údiv na tím, proč se nenašlo odvážné pero puškinského typu, které by začalo ?bure? psát s malým písmenem jako ?breget?. Znalci starožitných hodinek se pokoušejí objasnit, o co hodinky Bure byly lepší, než hodinky dalších 38 švýcarských hodinářských firem, které na přelomu století v Rusku pracovali. Některé z nich, stejně jako forma Bure, měli v Rusku vlastní továrny, kde se kompletovali hodinky z dovezených dílů. Přesto ani Winter, ani Omega či Moser nemohli firmě Bure konkurovat. Příčiny je třeba hledat ve správném marketingu, v soustředění se na nejširší vrstvy zákazníků, a ne jen na podporu Dvora, orientaci na vysoký status a nikoli jen na státní zakázky. V okamžiku, kdy se hodinky staly z luxusu předmětem denní potřeby, ?Pavel Bure? prodával hodiny pro všechny. Značku ?Pavel Bure? nesly i kapesní hodinky ?střední třídy? v prostém kovovém pouzdře (těch, které pocházely z vlastních firemních továren). Ceny hodinek ?Pavel Bure? začínaly na pouhých dvou rublech. Firma dosáhla 50-ti procentního tržního podílu v segmentu levných hodinek na ruském trhu. Pro movitější zákazníky se tytéž kalibry osazovaly do stříbrných a zlatých pouzder. Složitější komplikace (repetice, chronografy, kalendáře) se objednávaly u nejlepších švýcarských hodinářských firem. V roce 1916 ?Pavel Bure? získal švýcarský patent №74144 na chronografický mechanismus vlastní konstrukce. Hodiny ?Pavel Bure? získávali mnohá ocenění na národních i mezinárodních výstavách, včetně Světové výstavy v Paříži: v roce 1889 stříbrná a v roce 1900 zlatá medaile. Revoluce v roce 1917 znamenala v Rusku pro firmu ?Pavel Bure? konec. Firma přišla o 7 miliónů zlatých rublů a deset budov. Symbolické je, že hodinky ?Pavel Bure ? zlaté (№ 88964, sloužící carovi bezmála půldruha desítek let) a stříbrné ?mořské? - byly spolu s Nikolajem II až do jeho smrti v Jekatěrinburgu. Spolu s carskou rodinou tam byla ?zastřelena? i firma ?Pavel Bure?. Po popravě byly hodinky společně s dalšími věcmi poslány do Moskvy. Hodiny ?Bure? se hodily o nové vládě. V Leninově kanceláři v Moskvě byly na stěně kulaté nástěnné hodiny ?Pavel Bure?. Mnoho let podle stříbrných kapesních hodinek ?Pavel Bure? ?řídil čas? i Stalin. V roce 2004 byl za účasti potomků velkého hodináře založen ?Obchodní dům pro znovuzrození tradic hodináře Dvora Jeho Veličenstva Pavla Karloviče Bure?. A je symbolické, že už v roce 2005, v roce 190-letého jubilea, byly světu představeny první modely hodinek, založených na starých tradicích. Jednou z nich je speciální jubilejní limitovaná série. A ten zájem, se kterým se tyto hodinky setkaly, vnuká přesvědčení, že mnozí lidé budou opět odečítat čas z hodinek ?Pavel Bure?. Copyright ?2005-2009 p-bure.com V. Skurlov

Tak ke vzniku hodinářského průmyslu v Rusku si dovolím připomenout i jiné zdroje tradic, než loupeže v Německu: http://forum.chronomag.cz/index.php?showtopic=21767 ... a pár obrázků, mimochodem také hodinky pro slepce vzor 1918 (4.obrázek shora), či dámské náramkové hodinky 1918...

Víte, jaké hodinky nosil poslední ruský car? A které měl u sebe v okamžiku své popravy? A z čeho odečítal čas Lenin? Co řídilo v Rusku čas za Stalinovy éry? (nikoli Slunce, ale Stalin samozřejmě, ovšem při pohledu na své "cibule", hádejte jaké značky... Při pátrání po značce "Pavel Bure" jsem se dostal na www.Watch.ru, kde mne tamní administrátor nasměroval na www.p-buhre.com . Jde o stránky společnosti snažící se resustitovat kdysi proslulou firmu "Paul Buhre" či "Pavel Bure", přesněji "Павел Буре". Stránky doporučuji, kromě současných modelů, které tu již dokonce někde byly zmíněny, stojí za pozornost především http://www.p-buhre.com/archive.html , kde jsou k vidění nádherné "historické" výrobky této firmy a katalogy z předrevolučních dob. Ze stránky http://www.p-buhre.com/history.html jsem přeložil Historii firmy. Použil jsme ruskou verzi, je obsáhlejší než anglická, zřejmě proto, že tvůrci stránek předpokládali, že by anglicky čtoucí čtenář mohl mít s řadou ruských reálií potíže. "Historie" je to velice zajímavá, byť jistě psaná s marketingovým cílem resuscitovat značku na vlne resentimentu a volání po "starých dobrých předrevolučních časech" (které tedy rozhodně ve srovnání s tím, co následovalo, byly). Otázkou je, kam vlastně toto vlákno umístit, zda do Sekce ruských hodinek, jak jsem to nakonec učinil, či do Sekce švýcarských, kam do velmi značné míry také patří. Možná i do Sekce vojenských, neboť podle článku prý první skutečné náramkové hodinky na světě vyrobila také firma Bure, na zakázku Dělostřelecké správy pro účely války s Japonskem. Nu, kdo ví? V Rusku vždycky všechny měli jako první (:-). Samozřejmě, nejsem profesionální překladatel, takže chyby se v překladu jistě najdou, snad jich nebude moc. V textu se hojně vyskytují i "neruská" jména (v azbuce), a ta která nejsou současně uvedena i v anglické verzi "Historie" (v latince) jsem se snažil do latinky převést "podle svého nejlepšího vědomí a svědomí", stejně jako pár technických výrazů, ale jen "s ručením omezeným". Cernysip P. S. Mimochodem, zlaté cibule po předcích, o nichž jsem se domníval, že jsou "Bure made", jsou ve skutečnosti "no name", jak mne odborníci na Watch.ru poučili... Kde k nim praděda sehnal ten origo futrál ale zůstává záhadou... (viz má fota v Kapesních hodinkách). Historie_Bure.pdf

Mně se to líbí. Stránky jsou ale jen pro Asii (co je to vůbec za jazyk, japonština? korejština?), nebo jsme lama a neumím najít nějakou evropskou mutaci? Edit: Jsem lama, evropské odkazy jsem vygůglil během pikosekundy.

V dětstství jsem si automaticky nasadil hodinka na pravou ruku, přišlo mi to tak přirozené (jsem pravák) . Vzápětí jsem byl "normalizován" a hodinky byly násilně přesunuty na levou ruku. Nikdy jsme nepochopil,proč praváci mají nosit hodinky na levé ruce (že by proto, že se předpokládá, že na levé ruce, jakoby na té méně dominantní, hrozí hodinkám menší nebezpečí újmy?). Po nějaké době se mi na té levé ruce začal objevovat kontaktní ekzém (reakce na kov, ze kterého pouzdro bylo, asi chróm), tak jsem je přestěhoval na pravou, tentokrát to rodičovstvo akceptovalo. Ekzém se po čase objevil i vpravo, hodiny defenestrovány, ale ty další vpravo již zůstaly. Takže já je nosím vpravo dodnes.