Panerai Tak tu mám další akvizici. Strašně jsem se doma na home office nudil a tím pádem začal vymýšlet hovadiny. Chvíli jsem uvažoval o Seamaster Co-axial 300, ale na poslední chvíli jsem je nepořídil. Byly by to třetí Omegy ve sbírce a stylově dost podobné dalším kouskům, co aktuálně mám. Až mě ale přestanou bavit SMP, tak je možná zase zvážím. Pro hodiny spojené s Bondem mám slabost. Koukal jsem i po různých JLC, což je značka, která mě dlouhodobě láká a nikdy jsem od nich nic nezkusil. Panerai jsem dlouhodobě míjel, vždycky mi přišli jako hodinky pro machýrky. Během domácí chronodeprese jsem ale začal sjíždět celé fórum a zase se k nim vrátil. A když už Panerai, tak nějaké plnotučné, abyste se mi tu nesmáli, že nosím dětské hodinky. Velikosti jsem se ani moc nebál, ačkoliv mám ruku těsně pod 17cm. Kdysi jsem nějaké 44mm s Luminor pouzdrem zkoušel a věděl jsem, že to ještě půjde. Chvíli jsem na fóru somroval, uháněl, přemlouval a nakonec to myslím dopadlo ideálně. PAM00111 je naprostá klasika a pro mě osobně asi nejtypičtější Panerai. Potápky s uchem, sandwich ciferníkem a mimostředkou - tady je svět ještě v pořádku Samozřejmě, že jsem hned doobjednal tři další řemeny, přestože jsem už od Frantíka poměrně slušně zásobovaný. Problém tu ovšem jeden je. Přestože jsem do sbírky přidal další hodinky, tak jsem začal mít takový zvláštní pocit prázdnoty? Chvíli jsem bádal, čím to je, ale už to vím. Chybí mi ve sbírce Radiomir. Tohle prostě nikdy neskončí