Přejít na obsah

Půlka Šumavy

Členové_50
  • Příspěvky

    62
  • Registrace

  • Přítomen

Vše od uživatele Půlka Šumavy

  1. Poučné. Jen bych se zeptal, údaj který ten konkrétní jednotlivý strojek dělá +/- vteřin denně je k čemu? Kromě majitele strojku všem ostatním k ničemu! To je jako recenzovat nůž s tím, že krásně nakrájel salám, uříznul krajíc chleba a rozpůlil jablko a udělat s těmi nařezanými potravinami vkusnou fotogalerii. Hodinový strojek je mechanické zařízení s odchylkami odvislými od konkrétních podmínek, kterých je celá řada a většina proměnných. Ale klidně to sem dávejte. Já mluvím jen sám za sebe.
  2. Za mě doporučuju Augustiner am Dom na Frauenplatzu. Takovej klasickej mnichovskej lokálek se vším všudy. Zajistěte si ale v nejbližším okolí na tu noc hotýlek, aby vás pak noční hlídka nenašla na lavičce.
  3. Zkuste košile zn. Walbusch. Ideálně zajet do Vídně nebo Mnichova na celodenní výlet kvůli velkému výběru. Prodavači vám nepochybně nabídnou i jiné, podobně slušné značky. Já osobně mám hrozně rád košile Wrangler. Ty jsou ale výlučně na ven.
  4. Mě stačí kus Vysočiny.
  5. Nevím co si z mých příspěvků představujete, to že nemám profilován level jasně připouštím, ale rozhodně nesrovnávám Vysočiny s Uheráky. Nejsem té sociální třídy abych nosil hodinky od 60k běžně na ruce. Proto chci na úsečce A-B hodinky A o dva levely nižší na běžné nošení a nesmí to to být Japonec ani chronograf. Z toho pak vyplývá celá řada evropských značek se strojky ETA, kde už není potřeba zkoumat kde jaký drátek z nich trčí a jestli korunka dobře frčí. Ze všeho toho se mě jednoduše líbí Steinhart OO Vintage a to ne proto že já sám jsem vintage, ale proto že pro mě hezčí kousek jsem prostě nenašel. Akcionáři Rolexu z doby, kdy se tenhle typ hodinek vyráběl jsou již dávno mrtví, navíc SOOV jsou silně rozdílné od originálu takže, já sám za sebe problém nemám. Je to nádhera a za v přepočtu 15k nemohu být zklamán. Pak už budu mít mechanické hodinky dvě, před spaním na každé ucho jedny. Jenže u mě je to jako se zmrzlinou. Čím víc okukuju chlaďáky s barevnými vaničkami, tím víc mě tečou sliny jako Bernardýnovi. Takže se chci plácnout přes kapsu a do budoucna pořídit za B ještě jednu, drahou, milenku. Ne proto abych měl u nás v hospodě nebo kostele vyhrnuté rukávy u košile, neboť tam by ten poklad nepoznal ani starosta ani náš doktor, natož pak farář který beztak už prd vidí. Ale proto, že je prostě v tomhle životě moc chci. Tady už to chce důkladný průzkum, součty všech pro a proti, hlas srdce, krve a já nevím čeho asi ještě. Blondýnka nebo brunetka? A ta brunetka.. má ji zrzavou? Nemá v létě pihy? Nebo kyčelní náhradu? Inu prozkoumáme, uvidíme. Nu a neb k tomu není dál co dodávat, tím tuhle mou debatu považuji za uzavřenou.
  6. Co bych za to dal já, kdyby mě někdo ověnčil "panem Chytrým". Skutečně. Na druhou stranu je to vpravdě dvojsečné; vezte však, že jsem to nemyslel nijak zle. Upřímně jsem se trochu urazil; jsem zde nováček, nemám žádné hypersonické hvězdy v sametem vystlané vitríně abych se mohl naparovat na každého, kdo je nemá. A proto jsem nečekal, že ze mě někdo bude v prvním okamžiku dělat šaška. Nicméně moje chyba; nenapsal jsem ve fontu velikosti 20 s trojtým červeným podtržítkem, že jsem nebyl v zastoupení fy. Damasko, nýbrž v pouhém upatlaném hodinářstvíčku v zapomenutém bavorském štatlu, které vedle čínských digitálek s kalkulačkou a značky Kienzle vedlo též frc, kam Bavoři občas po opici hodí nějaké ty funglové anebo už omlácené náramkové hodinky, co se jim nehodí k červenému Porscheti anebo nemají trpělivost čekat do další výplaty aby si za rohem mohli koupit z Alp právě dodaný a pižmem čpějící půlmetrový gamsbart za 1500 Euro na jejich nedělní tralaláček. Na druhou stranu, pokud budu střízlivý a rozhodnu se pro Damasko, ve vší pravděpodobnosti pojedu do toho provinčního Mnichova, aby se nestalo, že budu kdesi po opici pokoutně koupené hodinky dávat do frcu, protože jsem je v opileckém entusiasmu koupil mimo obchodní zastoupení a druhý den ráno s hrůzou zjistil, že se mě nehodí k mé desetileté modré Fabii. Řádně jsem si prodstudoval stránky fy. Damasko (děkuji za upozornění jejich existence), jsem nadšen z ocelových tahů, ale musím konstatovat, že v tuto chvíli, čili dnes, mě kapánek víc přitahuje Tag Heuer Aquaracer s komplikací GMT. Teda hlavně to, že má vlastní kalibr a to GMT. Je to teda palba, ta cena. Srovnávám nesrovnatelné, ale když jsem začal pátrat po hodinkách, které bych si koupil vedle darovaných, líbil se mě Steinhart. A protože hodinky chci nosit, je rozdíl si omlátit tikot za 15 anebo sedmdesát či víc a proto podvědomí konkrétně myslelo na Ocean Vintage GMT právě pro tu komplikaci. Pak jsem objevil Damaska s vlastním designem a bez GMT. V ten moment to byla jasná věc, která se postupem času rozostřila a opojení se jaksi vypařilo, když jsem teď viděl zblízka internetu další a další značky střední třídy. A jak jde člověk s kuráží víc, tak se mě strašně zalíbily potápěčské Omegy. Jenže ty peníze za ně nikdy nedám. Pro můj rozum to je za hranou, i když jsem je na Chrono24 viděl od Japonce nové za cenu v přepočtu okolo 75k. Nakonec je pro mě momentálně (cenově akceptovatená) meta TH Aquaracer GMT a to nejlépe nenošené z druhé ruky, čili se slevou. Před tím ale objednávám Steinhart Ocean One Vintage, protože se mě strašlivě líbí. Tyhle na Luzný, TH do kostela. Jo to by mohlo být. No nic, chce to ještě čas s těmi TH. Mimochodem, byli jste poslední dobou v Luzenském oudolí? To je paráda. Konečně jsou v té oblasti (což každé jaro posledních pět let) vidět známky stabilní tvorby lesa. Za pár let popadají zbytky mrtvých kmenů a zase budeme mít padesát let les. Od kůrovce ale lze pozorovat reliéf krajiny, který v té olesněné vidět není. Inu, všechno má něco do sebe.
  7. Nene, skutečně v Pasově, neboť jsem jeden model viděl za vitrínou a další dva, z čehož jeden poněkud poškrábaný se vylouply pod pultem. Abych upřesnil hodinářství nemohu, bylo na starém městě poblíž mostu přes Dunaj. Nenošená Damaska dají najít v desítkách německých hodinářství, nebo se snad pane Chytrý pletu?
  8. Děkuji! Starý strom už tolik nenese. Tím se mění situace. V téhle značce se mělce rejpu od dubna loňského roku. V Pasově jsem si při podzimním výletu se ženou a naším kokrem po obědě a několika pivech pár Damasek v hodinářství ohmatal mastnýma rukama a brýlemi na blízko rozdvojeně prohlédl, což mě nezabránilo v tom, abych se v nich utvrdil. Mají přenádherně zpracovaná pouzdra a ciferníky. Ale ještě jsem se ke koupi nedobral. Co vím je, že nechci chronograf, musím mít otočnou lunetu a bez kovového tahu bych skřípal dentální náhradou. To poslední se ovšem díky Závislákovi a Bůh mu to nastokrát oplať, konat nebude
  9. Nádhera. Damasko chci, neboť jsem ale starý muž s dlouhým knírem, nějak se nemůžu rozhoupat pro konkrétní model. Což, to by mě tak neštvalo, anžto daleko víc mě tlačí, že DA nemá svůj vlastní kovový tah. Já totiž kovový tahy miluju, nedokážu nosit kůži ani NATO, ani ZULU ani gumu, ani textil ani řemeny z jutového pytle. Potřebuju na zápěstí masu, váhu, prostě to cítit. Bez tahu bych byl jako bez klobouku. V klobouku i spím.
  10. Některé výšepříspěvky jsou mimořádně tupé, zvláště pokud jde o síru na silně rozdílnou značkovou replikaci hodinek (a jejich uživatele) jejichž originál, jak zde někdo řekl, se padesát let nevyrábí. Mě se tenhle Vintage líbí, já si je koupím a budu nosit a to že stojí patnáct? Chachá, no tak to mě ještě zbude na Damaska !
  11. Hovoříc z osobní zkušenosti: jakýkoliv model značky Maurice de Mauriac všemi deseti s přidanou hodnotou toho, že ji na rozdíl od profláklých značek v St. Moritz opravdu neuvidíte na každé ruce.
  12. Uctivý pozdrav z půlky Šumavy. Nazval bych se obroditelem svého oboru, sám pro sebe bořitelem mýtů, vlastně docela obyčejným chlapíkem; donedávna chronoignorantem. Dostal jsem loni a jen Bůh ví proč, krásné automatické hodinky; začal jsem je nosit, až s fetišistickou zálibou otvírat deklík pro pohled na strojek, obdivovat ciferník, před spaním poslouchat jejich tikot na přiloženém uchu. No a tak proto jsem tady. Pánbůh vám žehnej.
×
×
  • Vytvořit...