JamesLurk

Ta hnědá je hodně zajimavá barva, v temnu se jeví skoro až jako černá, na světle pak skoro jako čokoládová. Dovolil jsem si vložit další fota co jsem ve founu našel.

Já byl přitomen u rozhovoru u nás v boutique, v KH byl s klienty kolega. Večeře s komplikacemi je vzdycky v tomto ohledu top akce roku s top hodinkami na stole.

Měl jsem na ruce obě varianty a zrovna mě se tedy ty bílé naživo vůbec nelíbí, neuměl bych si představit s tím někde chodit, ale ta černá je přesně noapak. Na pohled totální technická pecka, která si relativně uhlazeným pouzdrem vůbec neříká o větší pozornost, než je potřeba. Hlavně jen co se týká prvního dojmu, černá keramika vypadá draze a luxusně, bílá naopak působí na lidi spíše jako nějaký plast, takže tak.

Přímo v jejich škole ve staré budově jsme měli možnost s inatruktorem složit jednoduchý calibre 3090 a světe div se, rozjelo se to! Nejvíc jsem bojoval s uložením pallet leveru k escape wheel, strašná piplačka.

Nutno říct, že videa jsou zpracována zcela reálně. Letos jsem byl v manufaktuře dvakrát a probíhá to zcela přesně jako v těch videích. Například těch starých ještě origo strojů na vyřezávání tapisserie ciferníků pro Royal Oak je v jedné větší místnosti, pokud jsem dobře napočítal 25 a jeden cifr se dle slov pracovníků vyřezává cca 7 hodin. Opravdu nevelká produkce, že? Jen pro ciferníky se používají tři směsi kovů, které se liší barvou a volí se podle výsledné barvy ciferníku, aby jakékoliv výřezy nemohly rušit dokonalý výsledek. Co se týká tahu Royal Oaku, na něm je použito cca 25 různých části a je řešen velmi komplexně. Luneta Royal Oaku se brousí cca v 21 různých úhlech opět růčo na původních strojích, stál jsem půl metru od toho a podívaná je to epesní. Prošli jsem to celé, včetně místnosti kde se dělá Grande Complication, kterých děláme do deseti kusů ročně. Takové hodinky dělá od a do z jeden hodinář, hodinky se za dobu produkce třikrát složí a třikrát rozloží, každý z 648 dílů stroje je ručně dekorován a ještě následně dobrušován, aby vše běželo zcela hladce. Neuvěřitelná práce! Další samostatnou kapitolou je zpracování keramických dílů, to jsme zase uplně někde jinde. AP nepoužívá keramické plátování nebo odlitky, ale dává na hodinky masivní strojně opracované kusy keramiky a teď na tom zkuste při tvrdosti keramiky vybrousit stejný finiš jako na oceli... Zatímco jemný výbrus povrchu lunety ocelového Royal Oaku trvá chviličku, na keramice opět několik hodin.

Moc pěkný Omegy. Vůbec cokoliv s nějakou formou šedého cifru je přesně dle mého gusta.

Ještě lájf foto k doplnění. Varianta ve velmi nositelném růžovém zlatě. Jak se vám líbí či nelíbí? Myslím že máme v trezoru i ocel s modrým, zkusím vyfotit.

Fotka dokonalá. Vůbec u hodinek se s tím dá neskutečně vyhrát, podle mě víc než u aut.

Hehe, úplně v pohodě, je to pracant bez servisu a pořád jede jak má. Jsem tady registrovanej dlouhý roky, ale jsem spíš pasivní user co víc čte než píše, takže jsem samozřejmě zdejším povědomím ovlivněnej. Na ty drahý kusy a top provedení si zvykneš, samozřejmě se mi pracovně dostane do ruky ledacos, ale naopak ocením kvalitní provedení na běžný nošení za menší peníze, který Seiko nabízí. Monstra mám snad 6 7 let a mají toho za sebou neskutečně. Sauny, bazény, sporty a vše to, kam by jiný hodinky prostě nemohly. Seika mám dvoje a nedám na ně dopustit. Zítra beru nový modrý Suma na kaučuku od Hirsche! :-)

Dnes zavzpomínám na své vysněné Carrery, které jsem před měsícem prodal manželovi mé kolegyně. Měl jsem je dva roky od novoty a proč vzpomínám právě dnes? Dnes jsem je na něm viděl a já si opět uvědomil, jak krásné hodinky to jsou. :-)

Když jen tak na pívo jdeš, s legendou. :-)

Je to synonymum určitě nejen tady, ale i u nás a i ve světě. Produkce osmihranu je asi 80 % proti zbytku, ve kterém jsou ještě Concepty a oválné Millenary. I v butiku je klasika zastoupená zcela minimálně. Příště vyfotím třeba ultratenké automatické Jules Audemars bez vteřinovky a bez data ve 41 mm pouzdru, skoro dokonalost jednoduchých kulatých hodinek, ale že by to byl tahoun prodejů, to se říct nedá. Máme teď jedinej kus a další vyložené v plánu nejsou. AP na té své klasice chce do budoucna víc zapracovat tak, aby i v ní bylo čitelné DNA značky, ale otázka je jak to udělat tak, aby hodinky zůstaly klasické a zároveň byly velmi úspěšné. Je to kumšt, zvláště když právě v klasice máme většinu nejblíže postavené konkurence.

Udělal bych rád video, ale držet jednou rukou hodinky, druhou rukou foun a ještě mačkat táhlo nepovažuji za bezpečné. Zkusím pak s asistencí kolegů.

Bimbají neskutečně, jedná se o stroj Supersonnerie stejně jako u Conceptu v AP vlákně. Neskutečně čistý zvuk a hlasitost, která je nejvyšší pokud jsou hodinky tam kde mají být, tedy na zápěstí.

Dnes. :-)

Bližší živý pohled. Neuvěřitelně hlasitá a čistě hrající repetice. Zajímavostí technologie je, že pokud je dáte na zápěstí, jeví se zvuk ještě hlasitější. K vidění a hlavně slyšení ješté pár dnů na Pařížské. :-)

Ocel je vzhledem k historii Royal Oaku klasika, nicméně zlato do nejvyšších segmentů prostě patří. Nutno říct, že broušené pouzdro i tah nevypadají nijak přehnaně a často hodinky zaujmou i pány, kteří jinak takové ty "nablýskané" zlaté hodinky nemusí. Za mě na modrém krokouši topovka.

Měl jsem v ruce všechny varianty a určitě to není pro každého, ale pokud nejste vyloženě na světle, tak z menší vzdálenosti ta úprava není až tolik křiklavá. V temnu hodinky vypadají spíše matně, na světle pak maj v jednom místě odrazu skoro diamantový odlesk, ale zbytek opět nekřičí. Je to hezký, nám se to všem líbí. Co se týká výdrže do budoucna, to je otázka, kterou ani mi nedokážeme zatím zodpovědět, nicméně jedná se speciálním diamantovým nástrojem ručně vyťukaný mikrovzor a jak bylo řečeno výše, teoreticky by to mělo jít překovat, uvidíme za pár let jak se k tomu bude stavět AP a zejména zákazníci.

Jak bylo řečeno nahoře, čísla na vnitřní lunetně jsou ukazatel čísla týdne, AP vždycky rádo přidá něco navíc. Jinak mezi hlavní speciality jsou kromě samotného věčného kalendáře zejména lunární fáze "astronomical moon", která se navzdory cca pětiletému standardu zde seřizuje jednou za 125 let a 317 dnů, dále samotný kotouček s měsícem a hvězdnou oblohou, který není pouhým potiskem, ale jedná se o speciální nerost který má onu "hvězdnou strukturu" od přírody a na něm je měsíc vygravírován laserem. Tady je vidět, jak se v HH pracuje a že kolikrát jsou věci dělány způsoby, že by to málokoho napadlo. Oproti předchozí 39mm byl pro zachování proporcí a zlepšení čitelnosti všech ukazatelů přepracován i celý stroj, nejedná se tedy jen o usazení stávajícího stroje do většího pouzdra, tak jak je to běžně zvykem. Strojek samotný má kompletní ruční dekorace všech 374 částí dle nejvyšších standardů vysoké hodinařiny, i těch částí, které nejdou vidět. Samozřejmě i ručně vyřezávaný rotor je možné dekorovat dle přání zákazníka. Někdo se ptal na cenu hodinek v oceli - 50 tisíc Euro bez daně, zlato potom 80950.

Zdravím pánové, z důvodů podmínek AP jsem musel upravit název Insta profilu na neutrální jakub_pragueboutique, takže followujte a užívejte fota našich hodinek od nás z butiku, díky.

Ahoj, založil jsem profil na instagramu "jakub_audemarspiguet", feed mnou focených fotek bude samozřejmě o hodinkách AP.

Dnes:

Díky, chtěl jsem vás trošku nachytat, ale víceméně jste nějakou tu menší zradu odhalili. Abych své představení uvedl na pravou míru, nikdy jsem nezavítal tam dolů do ostatních diskusí a nevšiml si příslušného tématu pro nové členy, takže příště pokračuji již tam, ať tady nejsem dále OT. Suma sumárum Festiny jsou pro mnohé z nás startovní hodinky, za které není potřeba se stydět. Je to prostě věc, kterou si člověk projde a pak veme roha. :-)

Pánové, díky moc za mnoho vtipných, ovšem i z mého dnešního pohledu pravdivých reakcí. Jak tady někteří pohotově poznali, byl to můj první kousek a opravdu jsem z něj měl velkou radost a ten pocit při dívání se na ciferník nikdy nezapomenu. Byly to hodinky, na které jsem ve své době slyšel z okolí nejvíc chvály, nutno však podotknout, že jsem se pohyboval mezi neznalými studenty střední školy, kde taková věc byla prostě pecka. Hodinky mi posledních cca pět let ležely ve skříni uložené v krabičce a až letos jsem je předal novému nadšenému majiteli a tím jejich příběh uzavřel. Snad nevadí, že tady jedu vlastně takovou retrospektivu. Dlouho jsem byl jen pasivní čtenář bez postů, tak mi asi nezbývá nic jiného, než postupné uvedení své dosavadní cesty. :-). Další kapitola byla již zcela ovlivněná zdejším prostředím a bláznovstvím po tikotu. Touha nosit mechanické hodinky byla tak velká, že se další, tentokrát zcela hrdě nošený kus, již zcela vymykal všemu, co může běžné "zdravé" okolí, uznávající hodinky Storm a jiné nesmysly, na které je i samotná Festina krátká, pochopit. O tom ale zase příště...

Laptimer se velmi těžko fotí, naživo ale vypadá moc pěkně. Přidávám pár pokusů o zachycení, denní světlo, umělé světlo a strojek: