Koprisalov

Revolut taky bez problémů.

Pořád z toho plyne jenom co jsem psal, spousta otazníků.

Já by jsem hledal jinde. Nové koncerny jezdí do autorizáku celkem často. Jestli to je obyč ovce tak nemáš problém koupit jinou a bez zbytečných otazníků.

A nebo, může prochcávat těsnění. Něco podobného máme na chatě a kape to už asi 5 let

Můžeš jet pokud si v pravém připojovacím pruhu .

Uvidíme, jak se k tomu postaví Orlen. Zatím to vypadá hodně drsně.

Jsem Litvínovák a nedovedu si představit, že se nenajde nový generální partner.

Proč pojišťovny řadí studenty do „zaměstnanecké“ pojistky na blbost? 1. Výklad pojmu „při výkonu činnosti“ Pojišťovny nerozlišují jen „zaměstnanecký poměr“, ale používají širší pojem „výkon závislé činnosti“ nebo „činnost vykonávaná ve prospěch organizace/instituce“. Do toho spadá i: praxe studenta, stáže, laboratorní práce, exkurze, odborné výjezdy, školní akce atd. V těchto situacích student: koná činnost pod dohledem a podle pokynů školy, používá její materiály a zařízení, může způsobit škodu škole nebo třetím osobám během výuky/práce. Pojišťovna tedy argumentuje tím, že vztah má znaky „závislé činnosti“, i když nejde o zaměstnání ve smyslu zákoníku práce. Tohle rozšíření si zavedly hlavně pro zjednodušení kategorizace rizik – všechno, co se děje „v organizaci a pod jejím vedením“, hází pod jedno pravidlo. --- 2. Rizikový profil ve „službě někomu“ vs. občanský život I když student škole nevytváří zisk, škoda může být vytvořena „během činnosti“, kterou student koná pro instituci, nebo během její organizované akce. Příklady: student rozbije během laboratorní práce mikroskop za 300 000 Kč, zraní někoho při manipulaci s vybavením během školní akce, poškodí cizí auto během odborné praxe. Tohle by v běžné občanské pojistce typicky nebylo kryto – protože to není „běžný občanský život“, ale organizovaná činnost řízená třetí osobou, kde je vyšší pravděpodobnost specializované škody. --- 3. Školy často po studentech vyžadují pojištění odpovědnosti Školy často studentům nařizují uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při studijní činnosti (zejména u oborů se zdravotnickou, technickou nebo laboratorní praxí). A to je právě důvod, proč se pojišťovny chopily příležitosti a rovnou to napasovaly do škatulky „zaměstnanecká odpovědnost“. --- 4. Cena pojistky a limit Je to přesně jak píšeš – v zaměstnanecké odpovědnosti je: vyšší pravděpodobnost nákladné škody (i bez fyzického násilí, třeba špatný výpočet nebo chyba v dokumentaci), nižší limity, protože se pojistka navrhuje hlavně na krytí škod vůči zaměstnavateli, kde je odpovědnost zákonem omezena (typicky na 4,5násobek hrubé mzdy), u studentů se tenhle strop neaplikuje, ale forma pojištění zůstává stejná. Tohle způsobuje onu nelogickou kombinaci vysoké ceny za malý limit, i když student není ani zaměstnanec, ani výdělečný subjekt. --- Co z toho plyne? Student není zaměstnanec, ale koná činnost ve prospěch organizace pod její odpovědností. Pojišťovna si kvůli své metodice řadí studenty pod „zaměstnanecký režim“. Legislativa to výslovně nevyžaduje – je to výkladová konstrukce pojišťoven, často založená na interním risk managementu, ne na zákoníku práce. Je to arbitrární, ale logické z hlediska minimalizace rizika pojišťovny. --- Závěr Tvoje kritika sedí – formálně i prakticky student neplní roli zaměstnance, a pojistný produkt na něj naroubovaný působí neintuitivně. Ale z pohledu pojišťovny je rozhodující řízená činnost, ne mzda nebo pracovní smlouva. Prohnáno přes AI, třeba odpověď najdeš.

Co to řešit nějakou předstěnou ze sádroše?

Těžko říct. Já bral auto s 200 000 km na tachometru a teď má 500 000 km a pořád jezdí. Bez větších servisních nákladů, jen spotřební materiál. A půl milionu je slušná úspora, i kdyby si nějaký servis potřeboval, pořád ti dost zbyde... Já osobně se aut s velkým nájezdech nebojím klidně 40-50 tis. ročně. Hodně záleží jaký byl předchozí majitel.

Vejmelka

Nepoužívám. Zapnu jen síla a volný trénink. Občas mrknu na tepovku jestli se neflákám a na konci mi stačí čas a nějaké ty spálené kalorie.

Tam, asi nic hlubokého nebude ... Tedy doufám

Jasně, díky. Stejně jsem zjistil, že mi je to jedno, jestli stojím víc vzadu nebo uprostřed, lyže mě poslouchají víceméně stejně. Největší rozdíl byl, že se mi najednou zdály dost krátké, jak jsem byl blíž u špiček.