O vibrografu jsem samozřejmě také přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl dát peníze raději do ultrazvukové čističky. Jinak hodinky samozřejmě měřím v různých polohách, nejjistější je ale stejně je zkrátka chvíli nosit na ruce, protože hraje roli také teplota (vliv na tuhost vlásku, tepelná roztažnost u setrvačky.. tedy pokud není bimetal). Na seřízení kulhání myslím docela stačí kombinace minimálního nátahu a vlastního sluchu. Co se týká nestejnoměrné hnací síly, tam už to může být horší. Nicméně pokud je pružina v pořádku a záběr všech soukolí přesný, myslím, že by tenhle problém neměl vzniknout. Pružinu mažu grafitovou vazelínou, díky které se odvíjí pravidelně a nepřeskakuje. Záběr kontroluji při volnoběhu, snažím se řídit pravidlem, že soukolí by se mělo točit natolik lehce, aby se pak setrvačností trochu vrátilo (tuším, že to psal Filipenský/Hájek). Ale uznávám, že to je trochu jiná situace, než při záběru.. Zjištění chyby v kroku už je horší, to uznávám. Ale myslím, že není problém pomocí pomalého otáčení setrvačky zkontrolovat přesnost záběru každého zubu. Tím chci jen říci, že jako hodinář amatér-samouk se myslím můžu bez vibrografu v pohodě obejít Teď už se tím stejně zabývám spíš okrajově, pracuji jako učitel na zušce. Ale ještě tak před sedmi lety v dobách největšího hodinářského nadšení jsem vážně přemýšlel, že půjdu z gymplu na učiliště do Polné Nakonec zvítězila konzervatoř.. Jinak co se týká těch automatů, snad to náhoda nebyla - asi po roce nošení se začaly pravidelně trochu pozdit, tak jsem spočítal potřebné posunutí a podařilo se mi je vyregulovat opět na původní přesnost..