Vyhledávání

Vážení přátelé, dovolte mi, abych krátce představil jedny dle mého soudu velice zajímavé potápky. Když se začalo blížit léto a s ním spjaté období vodních radovánek, uvědomil jsem si v menší panice, že vlastně nemám nic do vody. Promastery z roku 2004 se mi už mořem mučit nechce a limitky Certin bych se ponorem do oceánu opravdu nerad zbavoval. Bylo to jasné - chce to nějaké potápky. A to nejlépe takové, jejichž případné poškození bych "vydýchal"... To automaticky nastavilo cenový strop, do něhož se prostě nevešly žádné Seamastery, SUBy či Panerai. Ostatně, nejsem zatím v takovém stadiu chrononemoci, abych se s případnými krásnými novými Submarinery vrhal z útesu s pokerovou tváří Martina Staszka Uvědomujíce si tyto skutečnosti, začal jsem usilovně pátrat po nějakém stroji. Do užšího výběru se dostaly Doxa SUB a Squale 101 Atmos. Doxy se mi líbily, ale když jsem tak pročítal fóra a koukal na fotky, stále víc mi to bylo jasnější. Ty Squale s modrým cifrem, ty by šly ... Poté jsem zjistil, k mému velkému překvapení, že na Chronoshopu je mají, a s bonusovým meshem. Po krátké, a nutno říci velice plodné konverzaci s Kubsonem (kterému tímto děkuji) bylo rozhodnuto. Představovat značku Squale asi netřeba, ze zajímavostí bych uvedl asi jen tolik, že byla založena v roce 1946 společností von Büren / Montres z Neuchatelu cíleně jako specialista na výrobu vysoce vodotěsných a odolných pouzder. Tyto dodávaly řadě výrobců hodinek, kteří v té době neměli know-how na pouzdra profesionálních potápěčských hodinek. Mezi nimi nechyběli ani Jaeger LeCoultre (Memovox) a Blancpain (Fifty Fathoms 1000m). Pokud je mi známo, firma nevyvíjela vlastní strojky, od počátku spolupracovala s Etou. Hodinky Squale se staly oficiálními nástroji italských armádních potápěčů. Důvody byly zřejmě ekonomické - zničené Panerai se neblaze podepisovaly na vojenském rozpočtu Tyto hodinky jsou retro style diverky, ETA 2824-2 samonátah, 3.5mm safír, šroubovací korunka a dýnko, lakovaný cifr a bakelitová vložka lunety. Ačkoli jsem je objednal, aniž bych je měl kdy na ruce (!), byla to láska na první pohled - a ještě jsem je nesundal PS: pro zklamané příznivce Omega, Rolex, Panerai apod. bych rád uvedl, že ještě bude šance si vás naklonit - toto stále ještě nejsou hodinky k mým 40. narozeninám

Nechci plevelit podobné vlákno, kde se řeší modré potápky, tak snad mi odpustíte nové.. Co vybrat? Uvažuju buď o modrých Seiko Sumo nebo Squale 50 atmos blue blasted. Které si vybrat? Oboje jsou v podstatě klasika. Na SUMO se mi libí inhous, indexy, tah a maximální spokojenostt se SARB 035. Obávám se velikosti....nosím vetšinou 38mm-40mm. (taky trochu hlodá MM 300, i když nejsou modré, ale ty už jsou na mě asi fakt obrovské) Na Squale se mi líbí ta modrá a ručičky a celkově mají trochu větší šmrnc... Díky za radu.

Se skromnou znalostí historie jsem si impulzivně k vánocům 2019 pořídil hodinky Squale 1521 50 Atmos, okamžitě si mě získaly a poměrně rychle bylo jasné že si zaslouží pár slov. Nosím je ty dva měsíce téměř denně takže na malou recenzi to bude stačit. Historie značky se žralokem i výrobce von Büren S.A./Montres je natolik zajímavá a sympatická že ji sem stručně, volně přejatou z internetů přidávám. Založeno v r. 1946 v Neuchatel ve Švýcarsku panem Charlesem von Büren. Do hodinářského světa se zapsala výrobou skvělých potápěčských pouzder a součástek pro ostatní výrobce, kteří pak logo Squale (slovo zřejmě z italského squalo - žralok) občas používali na svých produktech jako symbol kvality. Mimo jiné Blancpain, Tag Heuer, Doxa, Zeno. Každý asi známe legendu Blancpain Fifty Fathoms, ale asi méně z nás ví že v tomhle příběhu měl žralůček Squale zaseklý zoubek. Od roku 1950 produkuje Squale také vlastní potápěčské hodinky určené primárně profesionálům. Squale nosil i fenomenální freediver Jacques Mayol jenž byl nejen přítelem rodiny von Buren ale i inspirací známého filmu Magická hlubina Luca Bessona. Úspěšnou freediverkou byla i Charlesova dcera Monique, která se později stala mořskou bioložkou. (Zde spolu s otcem a pochybným italským playboyem v pozadí) Své Squale používali i báječní bezejmenní muži z Aeronautica a Marina Militare Italiana, kterým von Buren dodával. Squale voní dobrodružstvím, Středozemním mořem, Itálií, krásnými ženami a muži z časů filmů s Belmondem. Po křemíkové krizi během níž značka vyprodukovala hodinky s kompasem jménem Rambo a odchodu zakladatele Charlese von Büren do penze chřadnoucí značce vdechují novy život přátelé a bývalí distributoři Sqale v Italii Familia Maggi. Značka zůstává rodinným podnikem, od roku 2010 sídlí v Miláně a produkuje v Grenchen ve Švýcarsku. Tolik krásný příběh, nyní hodinky samotné. Squale 50 Atmos black Blasted Nejsou žádné leštěnky, pouzdro je pískované o průměru 42 tloušťce 13 a rozteči nožek 20 mm. Díky perfektnímu tvaru sedí výborně na ruce a působí daleko menším dojmem. Na profesionální 500m potápky jsou to velice subtilní hodinky. Vynikající ergonomii pouzdra bych přirovnal k tomu nejlepšímu od Seika, trochu mi přijdou jako taková swiss made uber SKXa. Korunka je na 4, signovaná von Buren korunkou, zapuštěná tak ze o ni vlastně nevíte, zároveň manipulace s ní při seřizovaní nepředstavuje žádný problém. Pouzdro je malou designérskou chuťovkou, je zde znát význam historie a zkušeností. Při pohledu shora vypadá naprosto symetricky, při bližším zkoumaní zespodu vychází najevo, že zřejmě z důvodů zapuštění a ochrany korunky je jeho pravá část o něco (cca 1 mm) širší, což by při zachovaní kruhového tvaru omezilo optimální manipulaci s lunetou, pouzdro je tedy na třetí hodině sečně redukováno, což vytváří krásný charakteristicky detail. Pro pohled majitele je na levém boku pouzdra vygravírovaný pěkný nápis SQUALE. Dýnko je klasické, šroubovací, leštěné, vypouklé, díky vynikajícímu tvaru pouzdra netlačí hodinky od ruky. Na plošce uprostřed je vygravírované logo žraloka a čtení o stainless, sapphire, swiss, professional a automatic. Luneta je plechová ani lesklá ani matná, číslovaná po 10 minutách s minutovými indexy po celém obvodu, chodí industriálně přesně, žádné medové šolíchání pro hipstery, s minimální až neznatelnou vůlí a jistým úchopem v jakékoli pozici. Sklíčko je plochý safírový krystal přesně slícovaný s rovinou lunety. Je opatřeno krásnou, namodralou stále upatlanou antireflexní úpravou. Ciferník u tohoto modelu je skromný a jednoduchý, šedočerný s tištenými nečíselnými indexy, lumi není špatná nikoli vsak oslnivá. Hlavní logo Sqale s von Buren korunkou je fajn, ikonické logo se žralokem na 6 hodině je prostě boží, mimo odkazu na slavnou historii vyzařuje, podobně jako smiley Rotor na Tudorech, dobrou náladu. Datum nenadchne ani neurazí, nijak neruší. Ručky tvarově klasika, barevně vévodí reflexně oranžová minutová ručka. Sekundová, vzoru plácačka na mouchy, zase bezvadně zařezává se sekundovými indexy na ciferníku, oáza pro neurotiky závislé na detailu. Vzhled hodinek silně připomíná výše uvedené Fifty Fathoms Orange Hand, nejedná se ovšem o homage ale přímou příbuzenskou vazbu. K mým hodinkám je kvalitní tropic guma s moc pěknou originální sponou a možností dokoupení originálního mesh či koženého náramku. V neposlední radě strojek, srdcem hodinek je ETA 2824-2 Top Grade, znamenitá to a ušlechtilá tažná klisna švýcarského hodinářského průmyslu o které nemá valného smyslu se zde rozepisovat. V mém i v dalších 99,8% případů chodí naprosto uspokojivě. Subjektivně hodnotím tyto hodinky jako vynikající, značka mi sedla skvělou historií, puristickým ale nerigidním názorem, velice kvalitním zpracováním, originalitou a přes ty neuvěřitelné roky jistou svěžestí. Objektivně lze konstatovat že za stejné peníze lze možná pořídit více lesku, možná známější značku, jistě ale ne druhé Squale s tak sympatickou historii!