Vyhledávání

Prošel jsem si opravdu bohatým hodinkovým světem. Zde na fóru jsem byl jedním z pionýrů značky Rolex. Vyzkoušel jsem asi všechny sportovní modely této značky z doby "plechové", z pozdějšího období jsem ponosil několikery Suby, GMT Mastery a Seadwellery. Nosil jsem Big Piloty, několik modelů JLC, Blancpain, Omega, Breguet, Breitling, Heuer, Glasshutte, Zenith a spoustu dalších značek. Hodinky mě baví, už nejmíň třicet let. Nikdy jsem si žádné nekoupil kvůli "image". Buď se mi líbily nebo ne, z tohoto důvodu jsem nikdy nevlastnil hodinky se zlatým pouzdrem - neberou mě. Měl jsem období, ve kterém jsem "lovil" jen v tzv "prémiovém" segmentu, protože jsem se domníval, že levnější značky nemohou dosáhnout kvality modelů od "starých" prověřených výrobců. Mýlil jsem se. Poprvé jsem to pochopil, když jsem si koupil Crepasy. Caymany byly fakt fajnově vymazlené hodinky. Pouzdro, luneta, číselník, tah - nenašel jsem nic, co by mohlo být uděláno lépe. Hodinky za zlomek ceny, jakou jsem byl zvyklý do té doby platit. Fajnšmekři teď mohou zbystřit a vytasit se s tím, že to není jen o vnějším pozlátku - to nejdůležitější je přece uvnitř - strojek! Jo, je fajn mít hodinky s In-house mašinkou, kterou nenajdete v každé druhé značce. V posledních letech jsem došel k poznání, že to pro mě není rozhodující. Třeba kalibrovými puristy opovrhovaná ETA je ve skutečnosti skvělý stroj. Spolehlivý, robustní, nenáročný na údržbu, lehce opravitelný. Proč bazírovat na In-house kalibru. S nikým nebojuji - jen přicházím s vlastním názorem. Vzpoměl jsem si, jakou jsem měl radost, když jsem si pořídil své první "drahé" hodinky. Dal jsem za ně tenkrát přes dvacet tisíc - v té době to byl slušný měsíční plat. Byl to model Eternamatic KonTiki Super ze sedmdesátých let. Uvnitř ETA. Tenkrát jsem ještě o kalibrech věděl prdlajs - šel jsem primárně po vzhledu a když se tak ohlížím zpět - bylo to dobře. Nemusel jsem se mučit pozdějším přesvědčením o tom, že jediné pořádné hodinky jsou ty, kterým bije uvnitř vlastní kalibr. Koneckonců i Rolex opatřoval své Daytony dlouho kalibrem Valjoux. Prostě jsem se vrátil ke svým začátkům - na hodinky koukám primárně jako na designovou záležitost, strojovna je pro mě najednou na druhé koleji. Dříve jsem se vysmíval Steinhartu za to, že se zmůžou jen na kopírování Rolexů. Dnes mi to už nevadí. Proč ne. Je spousta lidí, kteří na Rolexy nemá, ale líbí se jim. Je jedno, jestli proto, že jsou to "drahé" hodinky nebo opravdu jen kvůli designu, prostě je chtějí mít a na origo Rolexy nemají. Já bych osobně do "náhražky" nešel, ale neodsuzuji to! Z nekompromisního chronomagora jsem se stal velice tolerantním milovníkem hodinek. Měl jsem fakt velkou sbírku, kterou jsem poprvé "vykosil" v době, kdy jsme s manželkou kupovali chalupu a scházela nám část peněz. Tenkrát jsem to bral jako určitý druh terapie. Přece si nebudu půjčovat, když se mi v trezoru válí hodinky za statisíce. Vždyť jde jen o věci. Ani to nebylo těžké. Lítost se dostavila až po čase. Co jsem to já vůl udělal! Vždyť jsem prodal kousky, které už nikdy neseženu. Něco jsem nesehnal, něco ano, spoustu jiných jsem si za čas pořídil znovu. Druhý rozprodej přišel ve chvíli, kdy jsem se rozhodl skončit s dlouhým mudrováním nad tím, které hodinky si dnes vezmu do práce. Všechno šlo z domu. Nechal jsem si asi "jen" pět modelů. Po delším čase jsem zjistil, že nechci rozhodovat ani mezi pěti. Stačí troje. Pak dvoje. Teď jsem ve fázi, kdy se nechci rozhodovat vůbec. Jedny hodinky a basta! Už jsem vyrost z toho, abych tvrdil, že se jedná o definitivní kousek. Kdepak. Zaujaly mě na první pohled, když jsem brouzdal několika fóry a vybíral posledního mohykána. Přesně můj styl. Posledních pět let už mám na blízko brýle, tak potřebuji dobře viditelné indexy a silnější ručky. Když dorazily z Chronoshopu, nechal jsem je půl dne nevybalené v krabici v obýváku. Mám rád ten pocit, že mě "to" ještě teprve čeká. Na youtube jsem samosebou shlídnul všechny dostupné videorecenze, takže to vlastně zas takové překvápko být nemělo. Titanové pouzdro jsem zvolil jednak kvůli vzhledu, ale i kvůli nostalgii - před lety jsem měl Breitling Chrono Avenger a nosil jsem je na spoustě výletech do přírody. Máte to tak taky? Nejvíc mě na hodinkách baví to, kam je nosím - u každých, co jsem měl bych dokázal zpětně vyjmenovat místa, kde jsem je venčil. Titanové pouzdro je super - matně pískované nebo broušené, či jak se tomu doopravdy říká. Má skvěle industriální křivky s vystouplými okraji na ochranu robustní korunky na pozici čtyři. Logo korunce vážně hodně sluší. Už před časem jsem zjistil, že mi sednou lépe větší hodinky, 44, 45, 46mm. 48 už je moc - chtěl jsem si kdysi koupit Railmastery od Omegy, ale to už byl fakt budík. Velikost Tritonů 45mm je pro mě ideální. Četl jsem pár negativních názorů na gravírování s uvedením vodotěsnosti na boku pouzdra. 100 ATM moderním industriálním fontem mě osobně nejenže neruší, naopak se mi líbí. Boží je systém inbusového uchycení stěžejek. Když půjdete do výměny řemínku, bude to, skoro jako když se chystáte montovat kolo. Nevím, která značka s tím přišla jako první, zřejmě je to okoukáno, ale vypadá to fakt cool a jelikož se jedná o "tool" watche, tak je to na místě. Mám oblíbenou oranžovou mikinu a jednu černou s oranžovým olemováním zipu, takže se mi oranžové detaily na lunetě, ručkách a ciferníku hodí. Ne, vážně - i když mikiny nebudu mít na sobě - oranžová ve spojení s černou vypadá fakt úžasně. Ocelové dýnko s vygravírovaným Poseidonem, či co to je za strejdu vypadá moc pěkně a je zaobleno tak, že hodinky krásně sednou na zápěstí. Kdysi jsem měl JLC s PVD úpravou povrchu a bál jsem se, že je třeba někdy škrábnu a bude mě to pak mrzet. Proto jsem se taky zeb začátku trošku obával lunety. Je prý vyrobena z DLC, což je zkratka pro Diamant Like Carbon, tak snad něco vydrží. Vzhledem k tomu, že cena náhradních dílů Steinhart je oproti jiným značkám velice příznivá, tak nemám strach, kdyby něco, tak holt pořídím novou. Klape po sto dvaceti dílkách a sedí naprosto přesně. Heliový ventil ani samotnou tisícimetrovou vodotěsnost v praxi nejspíš nikdy nevyzkouším, přesto mám dětinskou radost, že jsou hodinky vodotěsné do takové hloubky. Vždyť to znáte - častokrát jde jen o ten pocit. Hodinky mám třetí den, přesnost jsem sledoval jen podle domácí meteostanice a zatím je odchylka asi vteřina, což je paráda. Nevím, jestli je uvnitř ETA nebo Sellita, v manuálu jsou uvedeny obě varinaty - zřejmě to tam sázejí podle toho, co je zrovna na skladě. Je mi to taky šumák. V posledních letech jsem stejně přesnost hodinek nesledoval a o strojovně už jsem se zmínil výše. Šedý tlustý kožený řemen s oranžovým prošitím na koncích hodinkám hodně sekne. Dnes jsem dělal venku pár fotek, tak mi snad dáte za pravdu. Spona je tzv PRE-V, klasika jako u PANERAI, titan s nápisem STEINHART, spona je na šroubovací stežejce. Ještě si pořídím gumový řemen s překlápěčkou, který stojí šestnáct stovek a podle fotek vypadá fakt libově. U jakých částek bych se u mých dřívějších hodinek pohyboval, to ani nemá cenu komentovat - vždyť to jistě také znáte. Shrnutí ze třetího dne nošení - skvělé hodinky! Opět nemám co vytknout, stejně jako u Caymanů. Jak je vidět, tak to jde i v jiných cenových relacích, než u "prémiových" značek. Jo, ještě dotaz? Steinharty jsem dříve nesledoval, tak o nich nemám moc velké povědomí. Je model Triton také homage a kdyžtak čeho? Díky za čtení a za případné zodpovězení otázky!