Vyhledávání

Když se vám dostanou do ruky hodinky, nejvíce se prohlíží ze strany ciferníku nebo displaye. Zkrátka část, která tvoří jejich tvář. To je v pořádku, vždyť jejich tvář je vidět neustále. I ostatní lidé vidí jen tu první tvář vašich hodinek. Ale jako každá mince má dvě strany, tak i každé hodinky mají dvě tváře. Na tu druhou se často zapomíná. Někdy druhá tvář nemusí hodinky posunout tím správným směrem (Seiko). Tento model si nezaslouží nápis "made in china" a naopak by si zasloužil lepší způsob zavírání. Někdy ale druhá tvář dotváří posun hodinek tím správným směrem. Třeba tady ten žabák od Casia. Materiál: Většinou je dýnko zhotoveno z různých kovů jako je ocel nebo titan. Alternativou je když je kov potažený dalším materiálem. Třeba umělým diamantem DLC u Casio GW 5000. Opravdovou zajímavostí se stává dýnko kombinované ze dvou nebo dokonce tří materiálů. Mimochodem asi jedny z mála digi s dýnkem co má průhled. Najdou se, ale především u nejlevnějších typů i dýnka plastová. Ale ne vždy se jedná o nejlevnější typy hodinek. Třeba Eurochron s radiosynchronizací Způsob uzavírání: Toto hezky ukazuje obrázek z Casio katalogu, kde jsou zobrazeny nejčastější řešení otevírání a uzavírání dýnek. Nejlevnější druh druhé tváře je jen takzvaná naklapávačka. Pak je něco co já osobně vidím jen velmi nerad: nalisovávací poklopy. Ty se pak podomácku špatně obsluhují při výměně baterií. Vzdorují zarputile, jako kdyby je držel čert. A občas se člověk bojí hodinky lisovat aby se nepoškodily při zavírání. Toto řešení bohužel velmi často používalo Casio na kovové zajímavé digi. Pár modelů pro příklad: GMW61, BQP100,BGP200, BGT300 a jistě by se našlo dost dalších příkladů. Možná nejčastěji se používá (aspoň u Casia) uzavírání pomocí šroubků. Rychlý a osvědčený způsob, který je servisně přívětivý i k amatérským badatelům a samoukům. Nejlepší modely mají dýnka uzavíratelná šroubováním celých dýnek. Jde o výrobně dražší možnost, asi proto Casio od této volby ustoupilo i u dražších modelů digitálek a G shocků. Ale všechny možnosti u Casia nepoužívají. Jsou i další, třeba kombinace dvou samostatných poklopů. Kdy velký je buď naklapávací, na šroubky nebo šroubovací dýnko, které je opatřeno dalším malým poklopem, který obsahuje výhradně přístup k baterii. Někdy je systém podobný, jen dýnko obklopující malý poklop není šroubovací. Šroubovací je prstýnek mezi pouzdrem a dýnkem. Toto řešení používaly mimo jiných i ruské digi Elektronika 5 / Prim. Někdy se ale při tomto systému nepoužívá malé okénko pro výměnu baterie. Někdy ale obsahuje dva takovéto malé poklopy pro hodinky z dob digitálních začátků, kdy hodinky používaly dvě baterie. A pak má každá svůj vlastní poklop. Ale existují i dýnka s jedním malým poklopem pro obě baterie. Nebo pro čtyři baterie. A někdy ani hodinky nemají druhou tvář uzpůsobenou k otevírání a přístupu k modulu. Buď se do hodinek dostává předem: nebo se s opravou nebo výměnou prostě nepočítá a pak je pouzdro a dýnko jeden kus jako celek. Mají jen ten malý poklop pro přístup k baterii. Typickým příkladem tohoto řešení druhé tváře jsou nejen digi Swatch. Tady atypicky s částečným průhledem na smd součástky. Jako kuriozitu uvedu obrázek druhé tváře hodinek, kde není ani ten mini poklop pro výměnu baterie. Prostě se nepočítá ani s výměnou baterie. Tvar: Nejběžnější tvary jsou kulaté a různé čtverce a obdelníky včetně zčásti zalomených obdélníků. Je dost atypicky tvarovaných dýnek u digitálních hodinek. Je třeba si uvědomit, že pod každým tvarově složitým dýnkem je stejně tak tvarově složité těsnění. Mistrem je v tomto opět Casio. Porovnání mezi modely: Nelze asi říct, že některá značka na druhou tvář kašle a jiná se jí příkladně věnuje. Je to spíše model od modelu. Někdy jsou i bez povšimnutí výrobců a designérů viz Omega. Někdy jsou ale ozdobou hodinek o které ví jen šťasný majitel nebo výrobce, viz Omega. A tak může vzniknout porovnáním druhé tváře i mýlka kdo je kdo. Tedy kdo na dýnku šetří a představuje levnější přístup a kdo je opravdu levný v kontextu celých hodinek. Někdy ale výrobce pro jeden model vyrobí dvě různé druhé tváře. Někdy se liší jen nepatrně, třeba změnou popisku. Nebo na Casio SPF100. Někdy více, třeba první Frogmany DW 6300. Asi je to pochopitelné pro různé limitované série, ale pro normální model to není tak běžné. Opravdový přeborník v limitovaných edicích je řada G shock od Casia. Spočítat všechny bych si netroufl. Některé se odlišují jen změnou ražby. Najdou se ale i změny rozsáhlejší, to když se mění třeba materiál pouzdra a dokonce i systém uzavírání dýnka. Když se Casio DW5600E měnilo na DW5000SL se screwbackem. Je to s podivem, ale oboje hodinky mají totožný modul 1545. Nenabývejte však dojmu, že Casio dělá limitky jen z modelu 5600E. Nedá mi to nedat sem pár dalších ukázek : DW 9200 DW 9600 DW 6900 DW 9700 GW9400 aneb kocoury bez kocourů a mnoho dalších. Příklad hezké druhé tváře je také řada MRG. Umí takle příjemně překvapit: titan screwback MRG 1 MRG 1100 MRG 3000 MRG 2000 MRG G1000 Další za zmínku stojí podle mě také limitované edice, které si nikdo nezadal. Prostě jimi Casio slaví výročí modelu G shock. Deset let v roce 1993: Dvacet let v roce 2003: Dvacetpět let v roce 2008: Třicet let v roce 2013: Nezbývá než se těšit na rok 2018.

Chytrých hodinek a fitness náramků je na trhu mnoho. A obvykle se jedny snaží vypadat jako druhé. Výjimky se však občas najdou. Za všechny bych dnes na tomto místě rád představil AMAZFIT Neo. Jenže mám s tím trochu problém, protože nevím, jak tento výrobek vlastně nazvat. Vypadá jako klasické LCD digitálky z doby před 30 – 40 lety. Mohly by to tedy být digitální hodinky. Dále počítají kroky a měří pulz. Ano, i to některé modely starých digitálek uměly. Jenomže tyhle se umí spojit přes BlueTooth s chytrým mobilním telefonem, naměřená data do něho odeslat a jiná si z něho zase přečíst. Že by tedy fitness náramek? A nebo rovnou chytré hodinky (smartwatch)? To asi ne, protože komunikace hodinek / náramku s telefonem je přece jen omezená, k čemuž se dostanu později. Už na první pohled je jasné, že se Amazfit rozhodl jít u tohoto modelu svou vlastní cestou a spojit klasický vzhled s moderními funkcemi, stejně jako o něco dříve Casio. Tím ale podobnost s hodinkami této japonské značky nekončí. Na její nejlevnější plastové modely F-91 nebo F-105 si asi vzpomene každý, kdo vezme Amazfit Neo do ruky. Svým zpracováním je totiž velice připomínají. Co to v praxi znamená? V prvé řadě to, že hodinky nejsou na parádu. Jejich design je podřízen funkčnosti a odolnosti, aby je uživatel mohl podrobit každodenním nárokům aktivního života. Také proto byly na výrobu jejich pouzdra a řemínku použity – nejspíše – stejné plasty jako na již zmíněné modely Casio. Na omak tak rozhodně působí. Tento dojem dále umocňuje i zanedbatelná hmotnost. Na ruce tak o hodinkách nebudete ani vědět a při jejich pádu na zem žádné velké nebezpečí poškození nehrozí. Rozměr hranatého pouzdra je příjemných 41 mm, díky čemuž hodinky na ruce nepůsobí ani malým, ani příliš velkým dojmem. Tloušťka je minimální, ale díky mírně vystouplému dýnku (kvůli zabudovaným senzorům) se dostává na 11 mm. Na obou bocích pak najdeme po dvou rozměrných podlouhlých vroubkovaných tlačítkách. Ta kladou při stisku přiměřený odpor a jsou „klikací“. Tedy, po překonání odporu ucítíme pod prstem mírné lupnutí. Tím odpadá nejistota, zdali jsme tlačítko stiskli či nikoliv. Stisk je navíc doprovázen krátkým výrazným pípnutím. Plastový řemínek je dostatečně dlouhý s mnoha dírkami, takže svou délku si najde každý. Spona je zde ta nejjednodušší trnová. Subjektivně hodinky působí po hardwarové stránce jako laciné plasťáky, které ovšem mají ambici něco vydržet. Vrchní straně pouzdra pochopitelně vévodí rozměrný LCD displej, jehož sklíčko je do něho lehce zapuštěné. Je rozdělen na dvě části. Spodní větší část je trvale vyhrazena časovým údajům zobrazeným velikými a dobře čitelnými segmentovými číslicemi. Nad nimi zbylo místo i pro datum ve tvaru den v týdnu, měsíc a den v měsíci. To je už ovšem o poznání menší a jednotlivé znaky jsou tvořeny pomocí bodové matice. Zcela vlevo před hodinami najdeme stavové symboly hodinového signálu, režimu Nerušit a přerušeného spojení s telefonem. Pokud by hodinky pracovaly ve 12hodinovém cyklu, zobrazí se nad vteřinami údaj AM/PM. V horní části displeje se zobrazuje velký symbol zvolené funkce a její číselná hodnota. Např. bota a počet ušlých kroků. K přepínání funkcí slouží tlačítka UP a DOWN na pravém boku hodinek. Funkce hodinek by bylo možné rozdělit do tří skupin: Časoměrné, fitness a doplňkové. Časoměrné funkce zahrnují: Čas Stopky na setiny se 2 mezičasy Budík Hodinový signál Světový čas Fitness funkce: Krokoměr Celková ušlá vzdálenost Měřič srdečního tepu Počet spálených kalorií PAI Další možnosti Zobrazení míry nabití baterie Počasí Režim Nerušit (vypne veškeré pípy). Bílé a po celém displeji rovnoměrné podsvícení trvající asi 5 sekund Komunikace hodinek s telefonem se děje prostřednictvím BlueTooth a aplikace Zepp, kterou je třeba do telefonu nainstalovat. To je nezbytné, protože hodinky samotné žádnou možnost nastavení nemají. Na druhou stranu po jejich úvodní registraci v aplikaci proběhne úvodní nastavení bleskově. Synchronizuje se přesný čas, načtou se údaje o minimální a maximální denní teplotě a vy už můžete začít s monitorováním svých tělesných aktivit. Přímo z hodinek odečtete počet ušlých kroků a z něho odvozenou vzdálenost v km. Dále množství spálených kalorií, tepovou frekvenci a index PAI. Můžete si spustit stopky, podívat se, kdy zazní nejbližší budík, prolistovat aktuální čas ve zvolených destinacích, popř. se informovat o minimální a maximální denní teplotě. Tady je zajímavé, že symbol počasí se mění v závislosti na předpovědi. Má-li pršet, uvidíte obláček s kapkami. Má-li být jasno, uvidíte sluníčko. Naproti tomu výhradně z aplikace v telefonu zjistíte kvalitu spánku nebo informace o aktivitách jako je jízda na kole či běh. To kolo a běh jsem ale nezkoušel. Jak už jsem psal, aplikace je nezbytná, protože hodinky samotné slouží vlastně jenom jako měřič a zobrazovač. Na nich samotných si můžete jenom spustit stopky nebo změřit srdeční tep. Jinak na nich nic nenastavíte. Čas se synchronizuje po připojení k telefonu, vše ostatní nastavujete z prostředí aplikace, což je pohodlné a rychlé. A co lze nastavit? Namátkou třeba budík. Stejně jako v telefonu jich můžete mít kolik chcete s různým typem opakování. Zajímavý je i hodinový signál, u něhož lze určit, od kdy do kdy má zaznívat. Hodinky tak můžete nechat každou hodinu pípnout třeba od 8 ráno do 22 hodin večer, aby vás v noci nebudily. To využívám, protože píp těchto hodinek je opravdu hlasitý a ostrý. Stran zvuku pak můžete ještě určit, jestli mají pípat tlačítka při stisku nebo si vyberete, na co vše vás hodinky mají pípnutím upozornit (splnění cíle, notifikace hovorů, SMS e-mailů…). Ano, pokud ponecháte hodinky spojené s telefonem, mohou vás pípnutím upozorňovat, že vám přišla nějaká notifikace. Ovšem neradujte se předčasně. Kdo vám napsal nebo zavolal se pohledem na jejich displej nedozvíte. Je to spíš jenom takové upozornění: „Podívej se na telefon, něco se tam chruje.“ A nevíte-li, pod kterou hromadou papírů na sole leží, rovnou si ho hodinkami prozvoníte. Praktické. K tomu slouží nějaká kombinace stisku tlačítek, kterou najdete v návodu – já si ji nepamatuju. Z dalších nastavení z aplikace uvedu ještě změnu pořadí zobrazení jednotlivých funkcí v menu hodinek nebo zapnutí / vypnutí automatického přisvětlení displeje při jeho natočení k obličeji. I zde můžeme omezit aktivitu této funkce časovým rozvrhem, aby fungovala třeba jen v čase, kdy je tma, a nevybíjela zbytečně baterii. A konečně vy, kdo rádi cestujete v čase, zaškrtáte si v aplikaci města, jejichž aktuální čas vás zajímá, a v hodinkách si jimi pak můžete listovat. Nechcete přece telefonátem vzbudit kamaráda žijícího v Los Angeles či Bombaji. Á propós baterie. Její výdrž na jedno nabití je uváděna kolem jednoho měsíce. Momentálně mám hodinky 15 dní a za tu dobu z ní odčerpaly 40 % energie, takže to tak nějak souhlasí. Délku nabíjení neznám. Baterie byla z výroby z velké části nabitá. Dobíjení probíhá za pomoci přibalené „nabíjecí základny“, což je v praxi malý kousek plastu se dvěma malými pružícími kontakty na krátkém kabelu s konektorem USB. Nabíjíte tedy z počítače nebo použijete nabíječku k mobilu. Uchycení nabíjecí základny k dýnku hodinek není magnetické, jak je zvykem, ale západkou na jedné straně. Nemůže tak dojít k chybnému zapojení polarity. Musím říct, že i mě coby interiérového typa hodinky oslovily a jsou teď mojí oblíbenou hračkou. Akorát teda budu muset začít trochu víc chodit, no... Všichni říkají, že mi to prospěje, tak třeba mají pravdu.