Vyhledávání

Zdravím, dneska je to přibližně měsíc, co jsem poprvé na fóru uviděl novou řadu Tridentů od Christopher Ward a okamžitě propadnul bílý verzi. Nikdy předtím jsem se takhle rychle do hodinek nezamiloval. Výběr Ocean Two předcházely týdny pečlivýho zkoumání fotek na internetu a dvě návštěvy Chronoshopu, a koupě Glycine Combat Sub pak byla spíš koupí z rozumu. S novýma Tridentama to byl ale úplně opačnej případ. Před potvrzením objednávky jsem sice ještě trochu váhal nad modrou variantou, ale myslim, že nakonec jsem se přecejen rozhodnul správně. Se starou verzí Tridentů je asi většina zdejších štamgastů dobře seznámená. Na první pohled líbivý, na svou cenu kvalitně zpracovaný potápky se spoustou designových prvků převzatých převážně ze Subů a Seamasterů. Na druhej pohled zaujme zajímavej tvar hodinový ručičky, ale především pak asymetricky položený datumový okno. Přiznám se, že smysl jeho zvláštního umístění mi zcela uniká a v podstatě hodinky vylučoval z toho, abych o nich jakkoliv vážneji uvažoval. Naštěstí chlapci (a děvčata) z Christopher Ward měli dostatek rozumu, aby datum u připravovaný novinky přesunuli tam, kam patří. Čímž se dostáváme k nejnovější verzi C60, představený v druhý půlce ledna. Christopher Ward se na svých stránkách chlubí tím, že nejde o pouhej facelift, ale komplexní upgrade téměř všech částí jejich nejpopulárnějšího modelu. Udávaná vodotěsnost vzrostla z 300 metrů na 600, spolu s ní i výška pouzdra na aktuálních 13,3 mm, přepracovaná byla i korunka a především dýnko, na kterým je teď mnohem hlubší reliéf s typickým trojzubcem. Výrobce navíc slibuje vyšší kvalitu zpracování, lepší finiš, ostřejší hrany a v neposlední řadě novější a bohatší lumi. Jak tak ty hodinky v ruce obracím, nemůžu než souhlasit. Oficiální průměr pouzdra je 42 mm, leč samotná luneta má, jak někdo na christopherwardforum.com změřil, 43,01. Díky výšce tak hodinky nejsou vůbec malý, ale naštěstí nejsou ani přehnaně těžký. Pohodlnost zatím nemůžu posoudit, bo nebyl čas nechat zkrátit tah a na ruce se tím pádem moc neohřály. Tah působí hodně kvalitně. U pouzdra má 22 mm a zužuje se až na 18 u spony. Není zdaleka tak masivní jako třeba u Štajnů, subtilností se mnohem víc blíží tahu na Glycine Combat Sub, což pro někoho tohle bude dealbreaker, ale mě se tenhle způsob zdá velice šťastný. Osobně se mi navíc nesmírně zamlouvá vyvýšení středových článků, díky čemuž je tah vizuálně jasně oddělenej od pouzdra. Koncový články pak dosedaj k pouzdru téměř dokonale, snad jen po stranách je malinkatá vůle. Samotná spona je zpracovaná opět výborně. O potápkách z Günterovy dílny se snad ani nemá cenu v tomhle kontextu bavit, ale působí líp a dráž než třeba i na zmiňovaných Glycinách. Rozhodně to není žádnej ohnutej plech. Její šířka je necelých 20 mm. Nemá sice pojistku, ale zato nabízí potápěčskou extenzi. Její funkčnost musím ovšem teprve ověřit, jakkoli se obávám, že je tam takříkajíc jenom aby tam byla. Nicméně je to další bonus navíc, kterej v týhle cenový kategorii myslim nemá příliš obdoby. Ehm, omluvte ty fólie... V hodinkách byje (od slova obývat) buď ETA 2824-2 nebo Sellita SW200-1 údajně minimálně v elaboré grade. Ano, čtete správně, je to loterie, jakej strojek vám přijde. A bohužel ani v přiloženým manuálu se mi nepodařilo najít, co v mých Tridentech tiká. Samozřejmě na funkci rostlináře to nebude mít vliv, ale bylo by fajn takovou věc vědět. Mezi Etou a Sellitou dneska není prakticky žádnej rozdíl. Obojí jsou spolehlivý, ozkoušený strojky, a asi není nic lepšího, co by šlo v podobný kategorii vymyslet. Na zpracování ciferníku, indexů, ruček nebo lunety si můžete myslim docela dobře udělat názor sami z fotek. Tady upřímně nevim, co by se dalo soudruhům z UK vytknout. Safír je 3,4 mm silnej a začíná tam, kde končí luneta. Na svých hodinkách mám sice radši klenutý sklíčka, ale díky tomu, že je oproti kraji lunety ještě trochu vyvýšený, tak vlastně jeho plochost působí velmi dobře a s spolu s dýnkem vytváří z hodinek hezky symetrickej celek. Okraje zubů lunety jsou celkem ostrý a díky tomu se s lunetou výborně manipuluje i navzdory tomu, že nechodí vůbec zlehka. Jinak chodí velmi přesně, ostře cvaká a nemá žádnou vůli (a jen pro doplnění, má 120 poloh). Perla na dvanáctce je krásně zakulacená a ohraničená tenkým kovovým kroužkem. Další bod pro Tridenty. A co mě vedlo zrovna k variantě s bílým cifrem? V podstatě od koupě Steinhartů jsem po bílých hodinkách toužil. Jsem lékárník, tzn. celej den trávím v bílým, a chtěl jsem prostě víc ladit. Poslední rok jsem často koketoval s plejádou oblekovek od Hamiltonu, psychicky byl už připravenej na koupi Orionů od Nomosu, ale leden se lednem sešel a Chris Ward všechno tohle změnil. Sportovní leštěnky s úctyhodnou vodotěsností, krásným plastickým cifrem a keramická luneta k tomu? Když se navíc naskytla možnost prodat "Oušny", nešlo odolat. Hned po zveřejnění nových modelů a jejich cen blížících k $1000 se na Chr. Ward snesla kritika, že se snaží vstoupit do vyšší ligy, kam nepatří, a že se mu to určitě vymstí. Po důkladným prozkoumání mých nových hodinek ovšem musím konstatovat, že podobný tvrzení nemůžou bejt dál od pravdy. Když se dneska podívám, kam se díky lítání kurzů vyšplhaly ceny nových Ocean Two, nebo kolik koštujou Glycine Combat Sub, představujou pro ně nový Tridenty velmi vážnou konkurenci. Kvalitou zpracování jsou totiž o level dál. Dokonce si myslím, že tímhle modelem bude Chr. Ward zatápět i dražším a tradičnějším značkám. Jednoduše si myslim, že se tyhle poor man's Seamastery nadmíru povedly. Přiložím ještě pár fotek na rozloučenou a jdu se konečně vrhnout na ten House of Cards maraton. Mimochodem, první a jediný v ČR? Dokud mě někdo nepřesvědčí o opaku, budu všude říkat, že jo.