Potěšilo mě, že "marodka", která mě postihla na začátku září, se pomalu ale jistě zmenšuje - moje máma už je dávno doma a dožaduje se odvozu na chatu ( tudíž je jí dobře :-)), máma manželky je už také z rehabilitací a rozcvičování doma ( a pochvaluje si úpravy v domě ), její sestra je už doma též ( u svých zvířátek ). Jen jejich brácha je na to špatně, toho už domů nepustěj :-(. Ale i tak mě to potěšilo, předtím to vypadalo děsivě.