Takže ono je to vlastně dobře. Každý běžně dostupný hodinky si člověk obědná (klidně na eshopu) a za pár dnů jsou doma, hotovo, nuda
A proto tu máme Rolex. Zapomeňte na zapsání na dálku. Už první projev toho, že to člověk fakt chce, je, že se musí zajet zapsat osobně. Tak se chudák Ostravák musí trmácet do Prahy. Tam si společensky zakonverzovat u AD - jakože jaký chce, proč je chce, proč zrovna on by měl být tím vyvoleným, proč zrovna tyhle a né jiný, atd... Na základě tohoto pohovoru je pak zapsán (v řeči AD honosně řečeno "zalistován") na ten vlastně neexistující waiting list. Čekáním na zpáteční Pendolino si projde kousek Prahy a má z toho vlastně super výlet. A ještě si může říct, "vždyť nebejt toho, tak bych si takovej výlet ani neudělal". A teď čeká. Rok, to ještě nic není.... Ale víc jak rok, dva, hmm, to už by mohlo. A teď už nejde odprásknout každý neznámý číslo, který jinak nabízí super výhodný pojištění, energie, nádobí a já nevím co ještě. Vždyť co kdyby to byl AD od Rolexů a oznamoval mi, že jsem se dočkal. A pak ty nervy, sakra, teď sem zrovna rekonstruoval, koupil nový auto, no na Rolády není, to je tragédie, no zrovna teď když nemám mi musí zavolat...
Jo! A to jsou pak hodinky s příběhem! No ne?