Kdysi dávno jsem stál v italské Cortině s otevřenými ústy nad krásnou vánoční horskou scenerií a kapitalistickým pozlátkem plných obchodů. Kousek od kostela byl malý rohový krám s nápisem IWC a vývěsním štítem " Schaffhausen " . Protože má znalost kvality v té době končila u oblíbených " Ruhla ", které byly mimo jiné krásně hranaté a modré , stala se pro mne značka IWC synonymem prvního setkání s luxusem a kvalitou. A po pravdě, dnes po mnoha letech ji stále zůstává, protože neznám snad jediný model, který by mi nepadl do oka. Sice některé až na podruhé, či potřetí, ale stále mi připadá značka pocitově daleko bližší než ostatní. A to je asi také možná i ostatních " magorů", ten pocit, který musím mít, abych si hodinky chtěl pořídit je nejduležitější, a někdy asi oželíme i ta prvenství značek.