Tak jsem si dlouho myslel, že můj v současnosti 20-ti letý syn, zůstane celý život u "digitálek". Když chtěl k 20-tinám nové eplové hodinky, že ty staré už mají mrtvou baterku, nabízel jsem mu normální hodinky, jak říkávám takové, které ti nakonec ani neukážou, že už jsi umřel. Ale prý ne, nic mu to neříká a on je generace těch chytrých hodinek.
Pak mu babička sdělila, že má pro něho jistý obnos, ale má si za to koupit něco, co mu ji bude jednou připomínat, třeba snad zlatý řetízek. Řetízek nechtěl, tak jsem ho vzal v Brně k Bechyněmu, poseděli jsme tam a mrknul, co by šlo. Říkal jsem si, že když si dá "hloupé" hodinky na ruku, tak ho to třeba osloví. Nakonec si tam na promyšlení zašel sám ještě 2x, ukázali mu další možnosti a dopadlo to takto.
Nebesa se otevřela a můj syn začal nosit mechanické hodinky. Takovou radost jsem neměl ani když se naučil jezdit na kole. A eply už jenom do posilony a na trénik na fotbal...