Hodinky s příběhem, to je taková věčná mantra chronomagorů.
Tenhle týden se mi povedlo koupit modrý SMPc, který ten příběh (alespoň pro mě) fakt maj. Když pomineme klasický marketingový kecy o Bondovi, je tady ještě osobní příběh tohohle konkrétního kusu...
V první polovině roku 2018, tedy přibližně v první polovině mýho chronoživota, jsem koupil tyhle SMPc jako moje druhý dražší hodinky (rozuměj 50k plus) vedle Moonwatchů. Na podzim toho stejnýho roku jsem se ženil a když jsem se rozhodoval, který hodinky vzít na ruku, docela snadno to vyhrály tyhle bondovky - byly kompaktnější, barevně mi seděly k obleku a byla tam prostě ta aura anglickýho agenta, kterej s oblibou nosí divery k obleku, ojede kde co a jakožto tajnej agent už snad ani nemůže bejt nápadnější.
Volba to byla super (jak manželky, tak hodinek), nicméně zatímco v manželství jsem věrnej až za hrob, hodinkově jsem promiskuitní hovado a prostě jsem tyhle bondovky na začátku roku 2019 prodal místnímu chronomagorovi pro jeho bráchu. Ten (bratr) je chvíli nosil a nakonec je prodal zpět svýmu bráchovi, kterýmu jsem je tenkrát předával, protože ten si mezitím začal tvořit sbírku tří generací modrých bondovek (kdo to asi bude).
Mě ten prodej štval celou dobu, naštěstí jsem byl ale pořád v kontaktu s původním kupcem (se kterým jsem mezi tím udělal několik dalších obchodů) a po posledních několika měsících přesvědčování se mi povedlo ho ukecat, že si je odkoupím zpět...a tak se mi tenhle čtvrtek vrátily po čtyřech letech. Od tý doby na ně furt koukám, nosím je a přemýšlím, že bych na ně nechal něco vygravírovat a zabránil tak další blbosti, kterou bych časem mohl udělat.