Pár postřehů po necelém roce vlastnictví a občasného nošení, než půjdou do světa...
Celkově vzato jsou to v poměru výbava/cena jen těžko překonatelné potápky, pokud člověk netrvá na mechanickém strojku. Vybíral jsem je hlavně kvůli celotitanové konstrukci včetně tahu s plnými endlinky a frézovanou signovanou sponou, což se opravdu odrazilo na pohodlí nošení – zmenšené na moje 18,5 cm zápěstí váží 102 g, na ruce jsou krásně vyvážené a opravdu lehké, jedním slovem paráda. Titan by měl být podle Citizenu potažený jakousi tvrdou vrstvou (Super Titanium), a pokud mohu soudit, tak to opravdu funguje – samotné pouzdro hodinek mám zatím bez šrámu, na sponě je jediná větší vlásečnice, a i když tah má vlásečnic víc, drží se taky velmi statečně. S čím si ale u titanu nerozumím, je barva – prostě jsem si na ten lehce šedohnědý nádech v porovnání s ocelí nezvykl. Další věc (a to nevím, jestli je titanem obecně nebo tím povlakem) je náchylnost na šmouhy a otisky prstů – vidíte určitě na fotkách, i když jsem se snažil leštit a leštit...
Zmíněmý tah je široký 22 mm u pacek (= lug distanc), ke sponě se zužuje na 20, ale na ruce působí jako rovný, 1 mm zúžení na každé straně není skoro vidět. Nastavování tahu je klasický "pin and collar", tedy osičky s válečkovými zarážkami. Průměr pouzdra bez korunky je podle mé šuplery 43,5 mm, díky členité lunetě působí hodinky opticky menším dojmem. Lug-to-lug je chloupek pod 50 mm. Pro někoho bude možná trochu disproporční malá (signovaná) a samozřejmě šroubovací korunka. Mně víc než její malá velikost vadí její hodně volný chod při seřizování hodinek, mám radši mechanicky pevnější pocit, ale to je samozřejmě jen osobní preference. Naštěstí se nemusí seřizovat moc často (k tomu se dostanu...)
Luneta má 60 kliků, má celkem volnější chod (občes se mi během nošení pohne), ale zato je na mém kousku krásně zarovnaná, běží přesně po indexech. Ne úplně běžné je pojetí úchopových zubů na okraji lunety, je jich jen 8 hodně širokých a v mezerách mezi nimi je okraj leštěný. Je to spíš věc designu než funkce, díky lehkému chodu lunety není potřeba na otáčení moc gripu. Vložka v lunetě je lakovaný hliník se zelenou luminiscenční pipkou.
No a přes luminiscenci se dostáváme k ciferníku. Na něm je luminicsence modravá, a co můžu srovnat, tak moc pěkná. Ve srovnání se Seiko SKX013 a 009 nemá takový počáteční jas, ale v řádu desítek sekund se jas srovná a Citizeny mají v realisticky delších časech po nasvícení čitelnost lepší – což může být i barvou lumi a tvarem/velikostí indexů, ale podle mě lumi celkově vzato na, nebo i lehce nad úrovní SKX. Indexy jsou aplikované s krásně lesklými okraji, nicméně poměrně placaté, takže nějakou extra hloubku ciferníku nedodávají, ale i tak jsou ku prospěchu, protože ty jejich lesklé rámečky v jistých úhlech odrážejí celkem dost světla a tak zlepšují čitelnost. A to je bohužel potřeba díky asi největší slabině – minerálnímu krystalu bez AR... No jo, život je otázkou kompromisů, ale minerál u mně zatím odolává bez poskvrnky. Ciferník samotný je saténově matný (na netu putuje pár fotek, kde má sunburst, ale to je odbarvená fotka modré verze, černá sunburst nemá). Ručky jsou podle mě jedním z nejvydařenějších detailů hodinek, krom toho, že se mi tvarově prostě líbí, jsou hodinová a minutová ručička příčně prolomené, což v kombinaci s lesklým povrchem hází zajímavé odlesky, a řekl bych, že to je opět plus pro čitelnost. Sekundovka je bílá. Stran provedení trochu pokulhává zarovnání chapter ringu, čili není to problém jen Seika – podle fotek tak různě na netu je to i u těchle Citizenů běžný jev. Což je nutno říci celkem škoda, protože jinak jde sekundová ručka po indexech naprosto vzorně (u těch mých se to s chapter ringem rozjede mezi druhou a osmou hodinou, na dvanáctnte lícuje všechno krásně, a kdyby byl chapter ring rovně, bylo by vše parádní).
No a jako poslední bod strojek. Do ecodrivu jsem šel s tím, že je budu mít jako referenční čas v hodinkovnici a to se celkem povedlo, přesnost mě příjemně překvapila – za 100 dnů udělaly +6,3 s, což jsou necelé 2 s za měsíc do plusu, což mi přijde fajn.
No a proč půjdou do světa? Jednoduše řečeno – emoce. Po ryze technické stránce jsou to moje nejlepší hodinky – přesné, bezúdržbové, celotitan na tahu, pohodlné, čitelné, ale s pořízením SKX009 a s přítomností pár dalších "obstarožních vehiklů" v hodinkovnici jsem si uvědomil, že když mám Citizeny na ruce, tak se vlastně těším, až je vyměním za nějaký ten technicky zastaralý křáp, protože s tím křápem si tak nějak víc rozumím. A samozřejmě i současná retro estetika, které neminula snad nikoho, není modernímu designu těchhle citizenů, které mi, bůhví proč, připomínají letoun F-117, nakloněna. Tolik tedy k mým nejlepším, ale zároveň nejméně oblíbeným hodinkám
