kaktusář

antonka...

Chronobundus není jen bezhlavé nakupování hodinek kvůli vyplavení dopaminu. Ano, vyplavení dopaminu a pocit, že jsem šťastný, když mi přijdou nové (platí to i o vyměněných hodinkách) hodinky, je možná zásadní. Patřím ovšem k lidem, kteří na některých (ne na všech) hodinkách ulpí a prožívají s nimi zvláštní chvíle. Souhlasím se vším, co bylo napsáno o hodinkové nemoci. https://blog.helveti.cz/chronobundus-vyznam-slova/ Rád bych zmínil ještě osobní zkušenost, kterou bych nazval pracovně “zvláštní chvíle”. Každé hodinky (teď myslím jeden druh daného rodu - tedy např. seiko manta z rodu seika, nemám nutně na mysli úplně konkrétní originál) mají specifické tvarosloví, jakousi ikonografii, která vytváří určité psychologické pocity či stavy. Konkrétně v mém případě tyto stavy prohlubuje např. krajina nebo hudba. Dám příklad: v kanceláři (což se děje teď) si k práci pustím nějakou zajímavou hudbu ze sedmdesátých let, poslední dobou např. hodně poslouchám Les McCanna, album Layers z roku 1973. Rok před tím, než jsem se narodil Tato hudba vytváří určité nezaměnitelné pocity, které se také vážou k době vzniku, protože hudba ze sedmdesátých let má neopakovatelný (tak jako každé období, nechci tím říct, že sedmdesátky jsou lepší než šedesátky, ha ha) zvuk a atmosféru. Když si k tomuto albu vytáhnu např. limes 1 tausend, zvuk se mi zarývá do hlavy a zároveň přijímám tvarosloví dotyčných hodinek. V té chvíli se mi začnou v hlavě vytvářet obrazy, fantazie - které jsou navázány na konkrétní čas (tedy to co mě v kontextu této doby obklopuje za situace), na jednotlivé zvuky nástrojů, které vytvářejí v mé hlavě obrazce (o propojení obrazu a hudby psali studie např. v Bauhausu lidé kolem W. Kandiského). Nyní tyto fantazie a obrazy propojím s hodinkami. Jakmile se začnu dívat na divadlo odehrávající se na cifru a v hlavě mám specifickou fantazijní situaci danou hudbou a kontextem času - vznikne jakési svázání, zvláštní “bod spojení”, který je od této chvíle provázán s danými hodinkami. Dlouhý pohled na ručky totiž vyplaví nejen fantazii, ale především hromadu vzpomínek. Prožívám to podobně, jako když někde ucítíte pach, který jste x let necítili. A ten pachový zážitek vás ihned přenese do doby, kdy jste byli třeba dítě. No a tohle přesně mi dělají hodinky v tom spojení, jež jsem popsal výše. Hodinky jsou tedy schopny zpřítomnit dávnou historii nebo sérii pocitů vážících se k něčemu důležitému v mém životě (co je zachováno snad jen ve snech, tedy namátkou). Jistě i výtvarné umění nebo architektura či hudba sama umí tento div. Ale hodinky jsou další originální entitou, která může vyvolávat tyto stavy, skoro bych řekl stavy změněného vědomí. Ne sice tak silně jako u LSD nebo lysohlávek, ale přesto se nebojím nazvat tyto stavy jako vědomí pozměňující. Každé hodinky se zapíšou do člověka specifickým bodem spojení a proto se vytváří jedinečný, originální vztah s hodinkama (jako třeba se psem), ha ha. Proto obchodníci ví, že je dobré dávat k hodinkám nějaký příběh. Díky bodu spojení, který vytvoříme aktivně my lidé, povyšujeme hodinky na cosi skoro-živého. Takovou máme moc Nejen tedy dopamin a radost z nákupu. Ale originální otevření části vzpomínek nebo dávných zážitků nebo dávných pocitů - to je důvod, proč zažívat dobrodružství s hodinkami a proč víc hodinek vytvoří víc dobrodružství a ubránit se tomu je pro mne tak těžké. Radost, kterou hodinky přinášejí je prostě nezměrná, ha ha.

poslední dobou nosím víc tydle tvrdý gumy (samozřejmě řádně spařené v hrnku zakroucené, jinak bych to nosit nemoh) líbí se mi jak obklopujou nožky, tělo hodinek rak přirozeněji přechází k užší části u spony...

Poslední článek končil touto větou: Nicméně ve vrtiči mám 4 místa a teď mám troje mechaniky. Takže by bylo dobré poslední políčko zaplnit. Asi to bude seiko a možná to budou želvy. Jenže ty menší se dělaj jen v dražší verzi právě kolem těch 30tis. Takže vyčkám na starší želvičky? Nevíme! Proč by si mohl člověk pořídit tyto hodinky? Protože měl malé želvy SPB317j1, které mu nedělaly radost, hned po získání je ťuknul, pak musely do onyxu na seřízení a pořád s nima byly nějaké problémy. I když se člověku moc líbily, byly to hodinky potížisté. Jejich příběh vedl k zanevření na strojky 6R35... Před tím jsem měl krásné Seiko SPB185, které ty samé jsou nyní v prodeji. Strojek šlapal parádně. Hodinky mi od začátku trošku vadily poměrem výšky a šířky tahu - dost vysoké k 20mm - na ruce se pak jakoby kinklaly. Natořemínek to ještě celé zvedl do výšky. Jinak super broušení, hodinkám nebylo co vytknout. Nicméně, když se naskytla příležitost výměny - postupně jsem směřoval k GS, vyměnil jsem je. A dnes nemám velké nutkání je od kolegy koupit znova. Mám jen malé nutkání. S želvama je to složité. Učinil jsem loni v létě jeden pokus - a to se základním modelem SRPE99K1 s velikostí Ø 44 mm, 13 mm. Byly na mě prostě moc velké a těžké. Nicméně jejich tvar se mi začal líbit (dřív se mi želví tvar naprosto nelíbil - bylo to způsobeno neznalostí, neměl jsme je v ruce) a říkal jsem si, že to jsou ideální tooly - krásné a do nepohody. Z toho důvodu jsem pak koupil na foru nešťastné SPB317j1. Před rokem jsem v helveti vyzkoušel bílou verzi a moc se mi líbila: Měl jsem pocit, že mi perfektně sedí na ruce, velikost ideální, kovotah velmi pohodlný, cena však příliš vysoká. Tehdy jsem si řekl, že toto jsou idální želvy pro mě. Jsou dokonce menší , než jejich dražší verze Seiko Prospex SLA049J1 , která má 44mm. Něco jsem prodal, něco vyměnil a vypadá to, že se naskytla velmi výhodná možnost získat modrou verzi - která je pro mě přijatelnější z důvodu čitelnosti. Světlá verze ledovcového ledu je překrásná, ale čitelnost není pro mě ideální... Navíc modrá je bližší původnímu modelu, který byl sice černý, ale prostě je to tmavá barva, ha ha. Ano, je to risk jít znovu do seika, ale já si prostě nemůžu pomoct, jejich estetika je parádní... A našel jsem na internetech fotku s tudorama, což je docela zajímavé srovnání: zdroj: instagram Tudory pro chudé? Nevíme!

pětky, základ všeho

už pomalu ztrácí barvu... seika naštěstí ne

koupajda? potápka? nevíme...

a/r a cifr jsou velmi povedené, nechápu, že jsem je už 2x prodal/vyměnil , ha ha...navíc tento kus jde (zatím) přesně jak lhc je to podezřelé, ale prostě to zatím tak je nezbývá než děkovat a radovat se , než se něco potento

asi sem divnej, ale na těchdle hodinkách mě hodně baví tvar pouzdra, proto si na ně rád dávám druhovýrobový kovotah, který koncovkama nezakryje část kontaktu pouzdra s nožkama

Když jsem se podíval na tu svou sbírčičku hodinek, s uspokojením jsem zjistil, že většina hodinek jsou starší hodinky. Jediné hodinky, které mám ve sbírce jako nově kupované, jsou čtvery casia - rangemany, gw 5000U, lcw - M100TSE-1A2ER, W-800H-1AVES... Jinak jsem se postupně zbavil všech hodinek, které jsem koupil jako nové - nikoli cíleně jsem se jich zbavil, ale nějak to tak vyšlo a mám z toho radost. Zejm. z GS mám velkou radost, protože tyto hodinky jsou vesměs docela staré, Grand Seiko SBGF003 jsou někdy tak z roku 1995. Nejzajímavější byla výměna LHC, které jsem si koupil jako fungl nové k padesátinám za GS SBGX005 - 9F62-0A10, což jsou jakoby malinké hodinky úplně jiného charakteru než masivní LHC. A dodnes nemám výčitky svědomí - snad taky proto, že lhc se dají bez problému koupit, kdežto k těm GS bych se sotva znova dostal, pokud nechci prohledávat japonské weby. A na chrono24 jsou moc drahé. Proč tedy mám rád starší hodinky? Protože o ně nemusím mít tak velký strach jako o nové. Vesměs mají vlásečnice. Mám je rád taky proto, že si můžu představovat, jak je někde v japonsku v případě GS nosil nějaký japonec, jak si je kdysi koupil a co s ním hodinky prožily. Ano je to bezbřehý romantism, ale já jsem romantik a fantazírování o věcech mi nevadí Starší hodinky mám rád proto, že čím jsem starší, tím víc jsem konzervativní a nové tvary a nové funkce vlastně moc nemusím. Líbí se mi např. u GS vypouklá sklíčka, líbí se mi velikost, která byla v těch dobách nějak vhodnější pro mou úzkou ruku, než dnešní nafouklé bubliny. U starších GS se mi moc líbí tvary pouzder. Jediné větší hodinky jsou samuraje - koupil jsem si je znovu, protože to byly moje první lepší hodinky a protože mají krátké nožky, takže nepůsobí jako LHC, které by v tomto rozměru byly tak na dvě moje ruce. Manty jsou extrémně dobře čitelné, nebojím se o ně tak jako o limes, mám je tedy tzv. na lítačku a v létě budou do lomu. A přes to, že mám většinu quartzu, mechanické hodinky se mi prostě líbí, zejm, plynulost vteřinovky. Vynikající čitelnost ve všech úhlech dopadu světla. Takže si je užívám. Užívám si taky toho, že jsem se dokázal zbavit většiny mechanik, mám jen troje, nemusím tedy řešit servisování. Měl jsem různé o třídu dražší seika než jsou manty a výsledek nebyl uspokojující. Přesnost byla stejně (mizerná oproti eta powermatic) jako u 4R35, jen vydržely víc hodin. Nač se starat o hodinky v ceně kolem 35tis. když stejnou práci udělají manty z druhé ruky a nemusím mít o ně strach, že je někde ťuknu. Všehny mechaniky dřív nebo později ťuknu a pak nejdou úplně přesně. 4R35 je pro mě strojek tak akorát A nemá odlučovač, tak mu odpustím i tu nižší přesnost než eta. A chlapi v onyxu říkali, že sice seika nemaj problém s odlučovačem, ale maj jiné problémy, ha ha. Nicméně na seikosrazu jeden kolega říkal, že má řadu pětek, které nebyly nikdy servisované a furt jdou. Jakože hodně starejch pětek Užívám si starší GS a užívám si starší mechaniky seiko a jsem spokojen. Být spokojen s tím co člověk má je nejvyšší radost a v chrono-nemoci jsou to vzácné chvíle. Je proto potřeba je pěstovat, udržovat, opečovávat Nicméně ve vrtiči mám 4 místa a teď mám troje mechaniky. Takže by bylo dobré poslední políčko zaplnit. Asi to bude seiko a možná to budou želvy. Jenže ty menší se dělaj jen v dražší verzi právě kolem těch 30tis. Takže vyčkám na starší želvičky? Nevíme!

kůže...

řemínek od frýdla celkem jde...

Tento příspěvek jsem dal i do svého fotkového vlákna, ale je to i blogový příspěvek a chcic to tady mít kvůli záznamu, abych viděl, jak na tom jsem, abych nic nepřikrašloval a neubíral, ha ha, když budu spekulovat, že mám málo hodinek, a že moc neměním apod. pěkně to na svém blogu vidím, jaké frenetičnosti v jakém období dosahuji. takže jsem si řekl, že je potřeba podívat se pravdě do očí. na svou sbírku mám názor, že je to velmi skromná až skrovná sbírka starších kousků, a mám jenom několik málo hodinek. a tak jsem si je dal na jednu hromadu. a opravdu, mechanik mám jenom 3 kusy! Až tak jsem to stáhl!!! Tři zasloužilé kousky, na případné servisování stačí až až No a pak jsem dal dohromady ručičková seika: 5 kusů, furt je to do jednoho týdne, každej den jedny ručičkové a dva dny v týdnu přidám mechaniky, s tím, že fieldy nosit nebudu, jsou to moje první seika, první mechaniky, nosím je už jen velmi sporadicky, protože jsem je nosil denně 5 let a tak maj odnošeno... no, pak tady falírujou quartzky hamiltony, ty neje zařadit, páč to nejsou seika, ha ha Nosím je občas do lesa, jsou to lesní fieldové hodinky. No a pak jsou tu nakonec casia, ty se jaksi pomnožily no... vlastně je moc nenosím, ale mám je moc rád a nedám na ně dopustit. vydrží všechno, jsou levné vesměs, jdou přesně, můžu je otloukat, hlavně se o ně nemusím bát jako o seika, která jsou sice vesměs vintážní, ale těžko sehnatelná, protože já prostě na ty japonské weby nechodím, nechci platit clo apod. No, napočítal jsem nějakých 16hodinek celkem, nepočítám do toho hodinky po rodičích, prarodičích apod. které fakt nenosím. Tohle je sbírka nošených aktivních hodinek. A tím by to mohlo zůstat, 16ks je až dost. Nic se tam už nevejde, už si nekoupím žádné hodinky!!! Tento výrok jsem od přihlášení na chronomag řekl už asi pětsetkrát krát pětsetkrát...