Dlouho jsem se rozhodoval zda ještě zvládnu něco jako mini recenzi nebo spíše chlubné vlákno ale nakonec proč ne, od toho tu chronomag taky máme.
Nebudu zde vypisovat co všechno jsem na ruce měl nebo neměl ale jsem zde také nechvalně proslulý sběrem podvodních monster, naprosto nenositelných na téměř jakémkoliv zápěstí. Ať už ruské Agat, německé Kaventsmann nebo obří Breitling, Orisy, všelijaké microbrandy aj bizarnosti, mám také svou normálnější stránku kde rád nosím hodinky maximálně o 44mm v průměru a se sterilním vzhledem. Byly to například Murphy, Longines Skin diver, Hamilton Intra matic, Jaegery, Tudory atd. Nicméně co jsem poprvé navštívil chronomag a zaregistroval se a to už je hodně dlouho, první pořádná značka která mě prakticky nepřetržitě provází mým hodinkovým životem je Glycine. A konkrétně řada Incursore. Incursore jsem měl v manuálu, automatu s průměrem 44, 46 a pokud si dobře vzpomínám celkem v šesti modelech. Každý byl úplně jiný ale spojovalo je jedno, byly to super hodinky za velmi slušnou cenu a tuhle kultovní armádní marku ještě nenapadlo spojit se s takovou pro mou hodinkovou duši nepochopitelnou firmou jako je Invicta. Já vím budete namítat, že i Invicta umí občas udělat slušný stroj a že Glycine patří pouze pod grupu jako spousta jiných kultovních znacek pod plastovou Swatch rodinu a nemá to nějak vliv na jejich vývoj a minulost a samozřejmě kvalitu výroby. Je to tak. A to snad ve většině případů, co jsem uvedl výše. Jenomže konkrétně u Glycine a třeba řady Incursore to tak úplně není.
Glycine Incursore byla vždy surová forma field Watch s velkým průměrem a velmi tenkým profilem. To je tak trochu charakterizuje. Často měli Incursore manuální unitas, 100-200m vodotěsnost a málokdy safír ale tvrzenou formu minerálu K1. Trosku hruběji opracované pouzdro ale velmi kvalitně a konzervativně jak se na swiss manufakturu patří. Další zajímavost byla 200m vodotěsnost s unitasem a zamačkavací korunkou bez závitu. Což úplně přesně nevím jak se jim tahle vodotěsnost podařila s tímto systémem vyřešit ale na tlakové zkoušce bylo vše vždy v pořádku. Menší verze s 44mm automatem měli vždy šroubovací korunku a nejméně 100m wr. U 46 nebo 44mm verzi s unitasem byla pochopitelně kvůli pravidelnému nátahu, použita právě zamačkávací korunka a rovněž minimálně 100m wr. Nikdy co je mi známo nebyl využit jiný dodavatel strojku než ETA. Byly to 2824 ve většině případů 2824, unitas a v jednom případě s big date 2896, dále pak limitka s rezervou chodu ETA Valgranges 07.161 a s chronografem na bázi Valjoux. Vše ETA. K té asi není co vytknout. Občas se objevili Incurosory se zdobeným rotorem s vlastním logem pod průhledným dýnkem. Ale puristé měli nejraději klasické víčko. Me osobně se průhled líbí. Nedávno jsem si prohlížel novou řadu Incursore již pod Invicta group a co mě zarazilo a nejen mě ale i tzv puristy z různých světových fór že značka jaksi polevila na kvalitě zpracování pouzdra. Ano mají safír a swiss automat. Nicméně u menších modelů 44mm chybí šroubovací korunka, dále pak strojky jsou již od Sellita a ne od ETA. Chápu to, protože prostě situace na trhu se změnila ale tak nějak ETA byla prostě o něco lépe vnímaný strojek i když třeba parametry a kvalita bude prakticky identická. Sellitu využívají špičkový výrobci jako Oris a tam si není nač stěžovat. Je to jen pocit. Ale co si budem povídat hodinky jsou o pocitech. Dále pak detaily ruček mi přijdou o dost méně kvalitní než u původních řad. Například mnou recenzovaný model byl často vyzdvihován právě kvůli kordovému zakončení ruček, který tak nějak přidal na eleganci a dnešní ve většině případů osazené tupé ručky bez tohoto detailu už se mi tak nelíbí a nejen asi mě. Je to detail ale je to tam. Opracování samotného pouzdra mi přijde o level níže. Samotná luneta měla povětšinou střídavý brus s leštěním na okraji a to dodává pouzdru tak nějak šmrnc. U nového modelu bylo pouzdro broušené celé ale třeba je to úmysl výrobce ale mě se to nelíbilo. Detail ciferníku mi přišel rovněž méně kvalitní ale ne zase nějaká tragédie, jen prostě vnímám asi nejlépe vyrobený model s běžnou produkcí více kriticky. Zřejmě u menších manufaktur jako Glycine, prostě občas udělají něco fakt skvěle a jinak se drží standardnější produkce. Nevím nemohu posoudit, každopádně u modelu combat který jsem nedávno koupil a byl již pod Invictou, mi přišlo pouzdro dost hruběji opracované než předchozí produkce a stejně na tom byl i tah. Ale abych nebyl úplně kritický, celkově to byly velmi pěkné hodinky za super cenu.
Dost keců, k samotným Incursore reference 3922.3 napíšu hned jen jedno. Asi už lepší Incursore nikdy nekoupíte. Tady se v rámci jednoduchých a sterilních field Watch u Glycine nešetřilo. První věc je, že na 44mm mají moc hezky zahnuté nožky a v kombinaci s lehce hrubší hranou lunety vypadají prostě menší a také se tak nosí. Spíše jako 42mm hodinky a použití 22mm šíře řemenu je perfektní. Být hrana lunety o něco tenčí, hodinky vypadají opticky o dost větší nebo minimálně na svou papírovou velikost. Pouzdro ma vrtané nožky což je užitečné a napomáhá to rychlejší výměně řemínků. U nových modelů to již není. Na 6 hodině mezi nožkami je pak vygravírováno sériové číslo, jak se na armádní hodinky sluší. Korunka s klasickým původním logem je šroubovací a má naprosto parádní úchop a příjemné vroubkovaní. Nezařezává se do kůže a netlačí. To se mi právě u nového modelu s ostřejšími hranami také nelíbilo, korunka měla příliš ostré vroubky. A to může časem obtěžovat. Samotný ciferník je přesně takový jako na fieldech chcete. Super matný odstín kontrastující s bílým luminiscenčním nátěrem číslic. Luminiscenční výkon je solidní ale není to žádný Seiko reaktor. Logo je orámováno lesklou linkou stejně tak i černá datumovka. Ta tím že je černá a na 4 hodině, nepůsobí vůbec rušivě a celkově je to malý velký detail který hodinkám dává parádní look. Nápis Incursore v bílé barvě a pod ním červeným Automatic a Swiss made pod indexem 6 hodiny, to jen doplňuji. Rozvržení číslic ve stylu Kalifornie je lehká třešnička na dortu. Samotné ručky s kordovým stylem v ultra bílém odstínu, tomu nádherně korespondují. Dýnko je šroubovací a kryje kalibr GL 224 s upraveným rotorem v titanově šedém odstínu a nápisem Glycine. Kalibr GL 224 je klasicka ETA 2824 s upravenou rotorovou částí. Hodinky nádherně tikají a jde to velmi dobře slyšet. Pro mě je to příjemné když mechanické srdce bije, někomu to třeba může vadit ale mě tedy rozhodně ne. Samotnou kapitolou jsou pak kožené originál řemínky Glycine, které jsou mimořádně kvalitní a robustní a ještě jsem neviděl tak pěkné zpracování v této cenové relaci. Nestyděl by se za ně ani žádný zdejší mistr v kůži. V ruce jsem měl nedávno svoje Glycine a porovnával je s Hamilton Murph 42mm. Překvapilo mě že ač jsou Incursore papírově o dva milimetry větší, vypadají téměř totožně velké. A Incursore jsou kratší v lug to lug. Kvalita reference 3922.3 je asi nejvymazlenější z celé řady Incursore, ještě než se Glycine rozhodla vstoupit pod křídla koncernu Invicta. Také je prakticky nesehnatelná, protože byla vyrobena údajně ve velmi malé sérii. Opravdu jsem se snažil a našel jen jedny a za dost vysokou částku oproti jiným referencím a dost používané. Jako by to byl poslední model na kterém Glycine opravdu nešetřilo, než se odebere pod komerčnější křídla Invicta. Ale třeba si to jen tak namlouvám..
