Vyhledávání

Myslim, ze moc povedena barevna kombinace...

Už delší dobu jsem pokukoval po nových hodinkách, takže když se naskytla možnost pořídit tyhle HydroConguesty, nebylo o čem. Původně jsem chtěl verzi, kde není ciferník plně obsazen čísly, ale už jsem si zvykl a jsem zatím opravdu velmi spokojený. Vtipné, že před dvěma lety jsem zde pročítal vlákna pro první automatické hodinky a právě Hydra byly v listu hodinek, které bych jednou chtěl. Tenkrát jsem pořídil Seiko SARB017.

Protože se mi doma sešly staré a nové Longines Hydroconquest, chci se podělit o dojmy z živého srovnání. Předem se omlouvám za kvalitu některých fotek. Psát tu nějaké obecné pojednání o LHC by asi bylo nošení dříví do lesa, tak jen ve zkratce: Řada Hydroconquest včetně tříručkových modelů osazených Etou 2824-2 spatřila světlo světa v r. 2007 a kvůli svému sportovně elegantnímu vzhledu, ceně a odolnosti se rychle stala velmi oblíbenou. Za téměř deset let své existence prošla určitou evolucí i slepými uličkami, ale zachovala si charakteristické znaky a současný tříručkový model nabízený na stránkách výrobce se až na WR popisek na cifru a odlišnou vteřinovku (absence lumi i odlišný tvar) v podstatě ničím neliší od původního modelu. Srovnávat budu černý model LHC L3.642.4.56.6 (dále v textu "klasické LHC") a červeno-černý model LHC L 3.695.4.59.6 (dále v textu "LHC s dvanácti čísly"). Nechci používat termíny "staré" a "nové", které jsem použil v titulku, protože výrobce se po experimentu s dvanáctičíselným modelem vrátil k produkci předešlého modelu, čímž z původně novějšího modelu udělal starý a ze starého nejnov?jší. Vytvořil tak solidní zmatek Zatímco LHC s klasickým designem patří k oblíbeným univerzálním hodinkám a jsou vnímány vesměs pozitivně, byl dvanactičíslý model vyráběný necelé dva roky přijat dost rozpačitě. Byl kritizován font čísel, absence plastických prvků na ciferníku, tuctovost vložky lunety. Evidentně skutečně nešlo o velký obchodní trhák, když se v Longines rozhodli vrátit se o krok zpět. Pojďme si tedy oba modely blíže popsat. Nejprve zmíním to, co mají oba modely shodné. Identické je pouzdro, luneta (vložka se liší), safír i dýnko (liší se samozřejmě ref. číslo na dýnku). Pouzdro má průměr 41 mm (bez signované korunky a její charakteristické ochrany) a výšku 11,8 mm. Na to, že se jedná o potápky s vod?odolností 30 ATM (300m), jde o velmi nízké a pohodlné hodinky. Povrchová úprava pouzdra je kombinovaná, pouzdro je lešt?né, pouze jeho svrchní plocha včetně vrchní plochy nožek je kartáčovaná. Luneta je lešt?ná. Dlouhé zahnuté nožky zasahují až pod úroveň dýnka. Safír s nepatrně zkosenou hranou má antireflexni vrstvu jen ze spodní strany, takže nehrozí její poškrábání. Na rozdíl od vypouklých skel se spodním AR se rovný safír u LHC jeví jako bezbarvý, bez modravých efektů. Krásně prolamované a nezam?nitelné ručky jsou stříbřené a lešt?né, s luminiscencí SuperLuminova. Dýnko je reliéfní, krásně zpracované, v kombinaci matovaného a lešt?ného povrchu. A teď k rozdílům, včetně mého subjektivního hodnocení: Vložka lunety u klasických LHC designov? navazuje na ciferník. Charakteristické jsou především silné klínovité indexy. Cenou za design a nezam?nitelnost je trochu horší čitelnost lunety - někdo prostě trojúhelník na dvanáctce mezi silnými indexy obtížn?ji hledá. Já osobně s tím problém nemám, trojúhelník je široký, s lumibodem. Vložka lunety u LHC s dvanácti čísly je sice čitelnější, ale nijak se neliší od mnoha jiných lunet. Ztratila se originalita i estetické propojení lunety a ciferníku. Kromě lepší čitelnosti vidím jako pozitivum i fakt, že existuje v červené barvě, ve které se u klasického modelu nedělala a ned?lá (což je škoda - třeba si to výrobce uvědomí a začne dělat i klasickou lunetu v červené verzi...). Luneta má identické rozměry s lunetou na klasických LHC, takže jsou vzájemně zaměnitelné. Trojúhelník na dvanáctce je užší a má useknutou špičku. Ciferník klasických LHC má sunburst efekt, tj. jemné dostředné kartáčování. Efekt se projevuje především na silném světle, jinak se cifernik jeví jako černý nebo velmi tmavě šedý. Na ploše cifru jsou aplikovány plastické indexy. Nejvýraznější číslice 6, 9, 12 mají stříbřitý rámeček vyplněný SuperLuminovou, stejně jako vnější kruhové indexy mezi dlouhými minutovými indexy. U kruhových indexů jsou blíže středu cifru ještě stríbřené klínovité indexy. Jsou také plastické a mají zkosené hrany, tak aby "chytaly" světlo. Logo Longines je sice mírně plastické, nejedná se ale o aplikaci, nýbrž o vysokou vrstvu tištěné barvy. Současný popisek 30 bar (300 meter) na nejstarších LHC s tímto referenčním číslem nenajdete, původně se uvádělo 300 m (1000 ft). Ciferník LHC s dvanácti čísly je syt? černý, bez sunburst efektu. Mám pocit, že je lesklý, ale to může být jen klam způsobený safírem. Připomíná povrch cifru u keramických bondovek. Je pouze potišt?ný, chybí plastické indexy. Ciferníku dominuje 11 číslic natištených bílou lumi (opět SuperLuminova). Luminiscence je tišt?na mírně plasticky a je rámována tenkým proužkem stříbřité barvy. Číslice nejsou stejně velké - č. 6, 9 a 12 jsou o něco větší. Minutové indexy tištěné bílou barvou jsou výrazně kratší než u klasické verze. Mezi nimi jsou ještě malé čtvrtinkové indexy tištěné červeně. Červené je i tišt?né rámování malých čtvercových indexů značících pětiminutové úseky, resp. celé hodiny. Velký rozdíl se skrývá i v útrobách hodinek. Klasické LHC používají lety prověřený strojek ETA 2824-2 (robustní strojek vysoký 4,6 mm, s 25 kameny a rezervou nátahu 38 hodin), LHC s dvanácti čísly modernější strojek ETA 2892 (nižší výška 3,6 mm, 21 kamenů, rezerva nátahu 42 hod.) Nějaké info o dalších parametrech obou strojků je třeba zde: http://www.asthewatchturns.com/?page_id=112 Oba srovnávané modely lze zakoupit na gum? s překláp?čku s extenzí (ta je pro oba modely shodná), nebo na kovovém náramku (ten se pro oba modely liší). Protože je ale pouzdro modelů identické, jsou oba tahy kompatibilní i s modely, ke kterým v originální kombinaci nepatří. Klasické LHC mají tah v celé délce stejně široký 21 mm. Povrchovka tahu je kombinací kartáčovaných krajů a lešt?ného středu. Boky jsou lešt?né, rubová strana kartáčovaná. Spona má šířku 22,5 mm. Oproti tomu tah, na kterém jsou nabízeny LHC s dvanácti čísly, se zužuje z 21 mm na 19 mm, je pouze kartáčovaný a jeho spona má šířku 20,5mm. Na fotografií je dobře vidět rozdíl v šířce spony obou verzí LHC. Když to shrnu: klasický model nemá čím překvapit, jeho kvality jsou všeobecně známé a lety prověřené. Model s červenou lunetou mě ovšem překvapil hned v několika ohledech. Ciferník bez plastických indexů překvapivě nepůsobí levně díky syté černé barvě a lesku, pomáhá i stříbrná linka kolem čísel. Hodinky navíc řeší některé bolístky klasických Hyder. V první řadě je tu pohodlnější zužující se tah s kartáčovaným povrchem odolnějším proti menším škrábancům. Chybí sice wow efekt, ale já méně nápadný a civiln?jší vzhled tahu vnímám jako plus. Milá je i větší rezerva nátahu. Líbí se mi červená barva lunety, kterou klasické LHC (zatím) nenabízejí. A kdo ví? Jednou třeba budou modely s dvanácti čísly - vzhledem ke krátké době výroby - více ceněné než klasika LHC s dvanácti čísly také částečně řeší něco, co mě na klasických Hydrách (a nejen na nich) zlobí. Při pohledu z určitého úhlu v tmavém prostředí všechny lesklé prvky na ciferníku včetně ruček zmizí a cifr náhle působí "prázdn?", nevyvážen?. U LHC s dvanácti čísly se tenhle problém týká pouze ruček, ciferník zůstává čitelný za všech okolností. Pokusil jsem se to nafotit... Na závěr ještě srovnávací fotka luminiscence. Z fotky to není úpln? patrné, ale o fous lepší lumi mají klasické Hydry. Je to zřejmě dáno větší vrstvou a plochou v číslech i kruhových indexech. Rozdíl ale není nijak výrazný. Snadnost odečitatelnosti času ve tmě u obou typu ciferníku posuďte sami.